Tominio

autor: Catherine & Sch-Rei
490
Černovlasý syn starého truhláře šel pomalu domů. Skončil školní rok a on s kamarády zapíjel vysvědčení, kterým podpalovali táborák. Byl v předklonu. Ono není moc dobré mít v zadnici pořád nějakou… Kládu. Yeah. Není to vůbec dobré. Člověk se pak nemůže skoro ani hnout, natož si sednout. Bill ale bolest tolik nevnímal. Měl mozek otupený spoustou průzračné, alkoholické tekutiny. Motal se jak vítr v bedně a všemu se smál. Šel domů sám.  
V malé dílně u dřevěného domečku se svítilo. Černovláskovi se to zdálo divné. Že by táta pracoval takhle pozdě? Bill zakroutil hlavou. Zastavil se a přemýšlel.  
„Mám tam jít nebo nemám? Třeba tam jsou malí skřítci. A ti mě znásilní,“ zachichotal se Bill nad svojí absurdní myšlenkou. Rozhodl se, že dílnu navštíví. Šel pomalu. Dveře otevřel. 
„Baaaaaf,“ zasmál se Bill, když vrazil dovnitř. Dveře za sebou zavřel. Nikde nikdo. Zdálo se mu to podezřelé. Nakrčil obočí a našpulil rty. Rozhlížel se okolo sebe.  
„Mmm… jak se to změnilo, co jsem tu nebyl,“ zabrblal tiše. Zvednul obočí. Jo, byl tu naposledy včera. Začal se naplno smát. Přikryl si pusu rukou, byl asi… příliš hlasitý. Když se jeho smích uklidňoval, pořád se ještě přiblble chichotal. Chodil po dílně a některé věci si důkladně osahával. Z jeho pohledu by se ty některé věci daly použít k lepším účelům než k práci. Začal se zase smát, ale když vykročil zase o kousek dál, cítil tupý náraz do hlavy a spadl na zadek. Zavrtěl se a zvednul pohled. Bylo tam… dřevo? Bill vybuchl v smích.

„Ty volééé,“ smál se, až ho pomalu břicho bolelo, ale to možná nebylo smíchem. Dřevo na něj po chvíli kolíbání spadlo. Černovlásek zamrkal a promnul si čelo. 
„Auva. Zlé dřevo. Tohle se nedělá, víš?“ zasmál se a hrozil kusu dřeva prstem. Přemýšlel, jak by ho mohl potrestat.Yeah. Kdyby z něj třeba něco vyřezal… Byl by to určitě dostačující trest. Snažil se pomalu zvednout. Nešlo to. Pokaždé skončil zpátky na zemi. 
„Kurva už,“ zanadával Bill a po zadku se došoupal ke stěně. Přidržoval se jí a pomalu se zvedal. Začal se spokojeně smát, když stál na nohách.
„Takhle to dělají  velké děti, zlatíčko,“ mrknul na dřevo. 
„Teď si úplně nejsem jistej, ale…“ sklopil Bill pohled ke svému rozkroku. Nakrčil nos a strčil si pod boxerky dlaň. Začal se smát. „Ty krávo, on tam fakt je,“ začal se smát a vyndal ruku z kalhot. Zakroutil hlavou. Pořád byl překvapený z toho, že boxerky má plné. Vždyť strkal ptáka do krku toho… Bruneta. Nemohl si vzpomenout na jméno. 
„Yeah. Tak mi nakonec ptáčka nesežral,“ zasmál se Bill a dřevo vzal do ruky. Položil ho na pracovní stolek a prohlížel si ho. Vypadalo opravdu kvalitně. 
„Tak… Teď si s tebou pohrajeme. Chci šukat. Vyřežu si z tebe nějakýho giga mega ptáka,“ zasmál se černovlásek a dal jazyk do koutku úst. Lépe se tak soustředil. Natáhl se pro obyčejnou tužku a začal dělat na světlém dřevě nákresy.

Tak moc se na to soustředil. Když mu sem tam ujela trošku neposlušná ruka, začal se smát. Sem tam se pořád chichotal. Vždycky se takhle smál, když měl něco vypito, ale dneska mu doopravdy přišel vtipný pohled jenom na obyčejné věci. Ale pořád lepší, než když se naposledy hádal s pouliční lampou, že ho podvádí s lavičkou z parku. Když dokončil poslední tahy tužkou, nadšeně se zazubil a zatleskal si. 
„Jóhó… takhle to teprve dělají velcí kluci.“ Sklonil zase pohled na svůj rozkrok. „Už hooodně velcí kluci,“ zasmál se a zase vrátil pozornost k dřevu.

Asi po hodině měl Bill celou práci hotovou. Na stolku před ním seděla postava ze dřeva. Nebyla ani malá, ale ani velká. Prostě tak akorát. Bill si spokojeně tleskal a smál se. Byl tak moc šikovný. 
„Ale… Slíbil jsem ti, dřívko, že si se mnou užiješ, viď?“ zazubil se černovlásek nadrženě a začal si rozepínat kalhoty. Poslal je k zemi rovnou i s boxerkama.  
„Takže na tři. Až řeknu tři, nasednu na tebe. Raz, dva…“ Místo toho, aby řekl Bill tři, vykřikl. Dřevo ho do zadku koplo. Nebo se mu to jen zdálo? Zavrčel a prudce se otočil. 
„Co to mělo znamenat?!“ zavrčel a mnul si už tak dost bolavej zadeček. Chvilku na to dřevo zkoumajíc koukal. Vypadalo to… normálně? Zašklebil se a zkusil to znovu.  
„Raz… dva…“ ale místo toho, aby na něj konečně dosednul, tak zase to dřevo ubližovalo jeho zadečku. Teď to byla ale taková… rána jako facka? Bill ucuknul a pootevřel pusu. 
„Mám asi halušky, ne?“ vypískl a zakroutil hlavou. Olíznul si rty a s jedním zvednutým obočím sjel dřevo pohledem. Zakroutil hlavou. Dřevo se zdálo být v pořádku. Yeah. Určitě to způsoboval vypitý alkohol. 
„Tak naposled. A jestli mi zase ublížíš, podpálím tě!“ otočil se Bill k panákovi zády. Ten dřevěný panák si Billa přitáhl na klín. Začalo se to šíleně nadrženě chichotat. Pořád se to dívalo na Billův zadek.
„Nechci se zmrtvit, krásná  věcičko,“ zamumlalo a plesklo Billa po řiťce.
„Dobře, pojmenuju si tě. Jseš… Tom,“ zasmál se Bill. Yeah. To jméno se mu opravdu líbilo. Znělo šukézně. Otíral se dřevu o klín a spokojeně se smál. Dřevo bylo tvrdé hned od začátku. Nemusel pro to ani nic udělat. Ale zdálo se mu, že má… Jak jen to říct. Že má prostě malinkého ptáka. Na to trošku pozapomněl, když ho vyřezával. Ušklíbnul se. To se musí nějak napravit. Ale… Jak?

„Tom…? Eh… Co to?“ zeptalo se dřevo… Tedy Tom. Nebyly mu mnohé věci jasné. Mnohé?  Žádná. Jedna jediná… a to byl Billův zadek. Zrodila se nová  éra nadržených dřevených prken.
„Máš malinkého ptáka. Nemůžeme šukat,“ zašklebil se Bill a přikývnul si sám sobě na souhlas. „Ojedu se nějakým vibrátorem…“
„Hey, hey, hey! To ne, to mi neuděláš!“ zafňukal Tom a našpulil svou dřevěnou papulku. Jakmile to dořekl, vyrostla mu dřevěná žížalka mezi nohama o pár centimetrů. Bill zamrkal. Teď situaci nechápal ještě víc. Položil zbytky dřeva a lepidlo. Kleknul si na nohy a přemýšlel, co to mohlo zavinit.
„Jsi jen kus dřeva. Mlč,“ rozkázal Bill.
„Já nejsem jen nějaký  obyčejný kus dřeva, pchhh,“ odporoval Tom a založil na hrudníku své dřevěné ruce, které si tak moc chtěly sáhnout na tu rozkošnou prdelku. A stalo se to znova. Dřevěný penis znovu vyrostl. Bill ho vzal znalecky do rukou a prohlížel si ho. Nyní… Už jeho velikost byla dostatečná. Přesto nechápal, co se to může dít.

„Jsi dřevo, které jsem si vyřezal vlastníma rukama.“
„Možná jsem dřevo, ale ne obyčejné dřevo, jsem speciální dřevo,“ prohlásil hrdě Tom a spokojeně se zazubil. „Jsem výjimečný, víš?“
„V čem jsi proboha speciální?“ Zasmál se Bill výsměšně. Nenapadalo ho nic speciálního na kusu dřeva.
„Protože jsem Tom! Jo, protože jsem Tom. Sice nevím, co to znamená, ale musí to být něco výjimečného. Vím to zcela jistě!“ zazubil se Tom a začal pohupovat nožičkama. Bill do dřevěné postavičky začal rýpat prstíkem. Dloubal mu do očí, které chvilkama mrkaly. Opravdu ho to udivovalo.
„Nejsi. Jseš jen to, co ti řeknu já!“ vztekal se Bill nespokojeně.
„A víš co?“ zamumlal Tom. „Někdo jako ty… Takový malý nezkušený trdlo, si nezaslouží něco tak brilantního a dokonalého, jako je právě můj úžasný perfektní pták, chlapečku,“ přikývnul si a zvednul hlavu. Založil ruce na dřevěném hrudníku a odfrknul si. „Tak!“ Jakmile to dřevěná hračka dořekla, povyrostl jí kus dřeva mezi nohama zase o pár centimetrů. Bill zamrkal.  
„Drž hubu a raději mi vysvětli, proč ti roste to… Cosi mezi tvejma nohama!“ zeptal se černovlásek udiveně a olíznul si rty. Odšoupnul od stolu židličku a posadil se na ni. Věděl, že by odpověď pravděpodobně neustál. Nespokojeně se zavrtěl. Jeho zadek byl už minimálně dvě hodiny prázdný. Měl absťák. Yeah. Bill měl absťák po sexu.
„To by si měl asi vědět ty, ne? Ty sis mě udělal,“ protočil Tom dřevěné panenky a zakroutil hlavou. „Mohl jsem být v úplně normální domácnosti a já se dostanu zrovna sem,“ povzdechl si a začal se rozhlížet okolo sebe. Seskočil ze stolku a oprášil si o sebe ruce plné pilin. Černovlásek na nic nečekal. Prudce se postavil a vzal panáka Toma za paži. Shodil ho na židli. 
„Pták ti stojí pořád, jdeme šukat, yeah?“ ušklíbl se Bill spokojeně. Roztáhnul si půlky od sebe a chystal se dosednout. Podařilo se to. Spokojeně zasténal. Byl spokojený se svým… výtvorem. Věc uvnitř něj byla parádně tvrdá a i velká.
 „Co chceš takhle dělat? Ještě si ani pořádně nezačal a už je to ubohý,“ zabrblalo dřevo.
„Drž hubu,“ syknul Bill a zasténal. Kus dřeva uvnitř něj zase povyrostl.
„Hm,“ broukl Tom a vydechnul. 
„To si mě nemohl udělat k lepším účelům než k tomuhle? S tebou mě to nebaví,“ zafňukal. Možná se ještě ani nic moc nedělo, ale Tom chtěl Billa provokovat. Líbilo se mu to. Černovlásek se prohnul a v němém stenu otevřel pusu. Zase to… Vyrostlo? Začalo mu něco pomalu docházet. Bill znal dobře své kvality. Dřevěný Tom lhal. Černovláska napadlo, že třeba… Kdykoliv zalže, zvětší se mu penis? Nevěděl, co má dělat. Chtěl vyzkoušet, jestli to je opravdu tak, jak si myslí. 
„Jsem dokonalý,“ ušklíbnul se Bill a stáhnul se.
„Jseeeš ubohýýý,“ zazíval hraně Tom a zkřivil rty do úšklebku. Nechápal, jak to někdo o sobě může říct! To o sobě mohl říkat jedině on! Billovo mínění se potvrdilo. Zase to vyrostlo. Dostal… nápad. Opravdu geniální. 
„Jsem!“ zasténal a přirážel se na vztyčený klacek. Hlasitě sténal. Něco tak dobrého… Ještě necítil.
„Ne! Jseš příšerný! Nudný! Neuspokojující, totálně úplně hrozný!“ pronesl Tom a prohlížel si Billův obličej, jak slastně sténal, a… Uch. Bill nebyl zdaleka napíchnutý na celé dřevo. Bylo… opravdu veliké. Spokojeně sténal a prohýbal se. Byl plný tak jako nikdy.  
„V tom případě mě pořádně ošukej ty, mhm? Lehnu si na podlahu a ty mi ho narvi do prdele tak, že bude koukat krkem,“ zašklebil se Bill a slezl. Lehl si doprostředka podlahy na břicho a vyšpulil zadek. Čekal, až Tom se svým obřím obsahem mezi malýma, dřevěnýma nohama k němu dojde.

Tom se ušklíbnul a došel pomalu k Billovi. Prohlídnul si jeho… och tak sakra dokonalou prdel, že se mu o tom ani nezdálo. Ušklíbnul se a chytil ho za boky. Tvrdě do Billova těla přirazil
Oba naráz hlasitě zasténali. Všechno nářadí, které bylo v dílně, se téměř otřásalo. 
„Je to tak… úžasný,“ sténal hlasitě černovlásek a trhal boky. Tom pootevřel pusu, a sledoval, jak začal rychle skoro celý mizet v Billově těle. Jo, musel si přiznat, že být v Billovi bylo úžasný… i když byl jen kus dutého dřeva.
„Kurva, roztrháš mě!“ zasténal černovlásek, ale oči přivřel. Bude radši roztrhaný, než přijít o něco tak úžasného. Tom se ale nehodlal moc zklidnit. Prostě dál pokračoval v tom, co začal. Chvilkama vzrušeně sténal. I když sám skoro nevěděl, co že to vlastně dělá, líbilo se mu to. Černovlásek bolestně kňučel. Ano, sestavil loutku kvůli sexu, ale ne kvůli takovému…. Bolestivému. 
„Prosím, nech toho!“ vykřiknul bolestivě a zavřel oči. Dřevěná loutka do Billa prudce přirazila… S tím se Tom trošku předklonil a s hlasitým stenem nadělil Billovo zadečku… uh. Bill měl plnou řiť pilin. Ten zasténal, ale vytřeštil oči, když z něj dřevěný panák vyšel. Ze zadečku se mu sypaly piliny, které tvořily na zemi malou hromádku. Nesouhlasně nakrčil nos a do odřezků dřeva sáhnul. Nechtělo se mu věřit, že by… Ne, to opravdu nebylo možné. 
„Ty máš… piliny?“ vytáhl obočí a zasmál se. To, že se hračka udělala, byla už opravdu hodně absurdní. Tom se poškrábal na duté hlavičce a pokrčil rameny.  
„Co jiného by sis přál? Aby mi odtamtud stříkala čokoláda?“ zeptal se a našpulil rty. Měl v obličeji úplně klidný výraz, i když on sám vůbec skoro netušil, co že to vlastně udělal s těma pilinama. Ale to už bylo vedlejší, ne?

„Ne, raději bych si nepřál nic,“ odfrknul černovlásek a zvednul se. Chystal si obléknout kalhoty, ale… Zastavila ho bolest. Respektive škrábání uvnitř těla. Měly to snad na svědomí ony zmiňované piliny? 
„Co to…“ zamručel a přejel si prstem po vstupu. Byl v předklonu. „Auuu,“ zakňučel, když do sebe prst opatrně strčil. Sice se mu sex líbil, ale nynější bolest byla už něco jiného. Ta se mu nelíbila… Vůbec. Koukal kolem sebe, až se zastavil na loutce. „Ty! Ty za to můžeš!“ křiknul zlostně. Stále v předklonu se rozešel k hračce, aby ji mohl uchopit. Musí ji přeci potrestat, ne?
Tom vyděšeně vypísknul a poplašně se podíval okolo sebe. Začal couvat rychle dozadu. Začínal mít z Billa tak trošku strach… Jo, z jeho hračko-vražedného výrazu.  
„Já? Můžeš si za to sám,“ odseknul a zakroutil hlavou. Dřevěný úd mezi stejně tvrdýma nohama zase povyrostl o pár centimetrů. Byl to už…. Opravdu velký klacek. 
„Já?! Já můžu za to, že ty jseš tak blbej a hnedle mě roztrhal?!“ křičel Bill. Tohle na něj bylo už opravdu moc. Žádná dřevěná hračka si z něj nebude dělat… prdel. Ani do ní nebude chodit. Ano, vyřezal ho kvůli tomu, ale ne za cenu toho, že se bude chovat… Takhle. Chytil ho a nesl k pile, na které táta dřevo opracovával. Nebylo jiné řešení, jak se chlapce… Zbavit.
„Aaaaa…“ ječel Tom a trhal sebou.  
„Si se úplně zbláznil? Co mi… Co mi chceš udělat? Ty sis mě udělal pro takové účely, není to moje vina, jasný?“ zakňučel a dál se pokoušel od Billa dostat. Nelíbilo se mu to… Ani malinko, ne. „Pust mě!!“
„Sice jsem tě pro takové účely stvořil, ale ne za cenu toho, že mi naplníš prdel pilinama a ještě se mi budeš smát!“ zavrčel Bill. Zmáčkl malý čudlík po straně pily, která se okamžitě roztočila. Přemýšlel, jak bude nejlepší… Panáka zabít.
„Jseš zlý!!“ kňučel ublíženě Tom. Dál sebou škubal. Nechtěl, aby mu Bill něco udělal, byl na světě teprve chvilku, ještě toho potřeboval tooolik moc vidět. Místo toho viděl jenom Billovu prdel.  
„Tebe taky po narozená  nezabili, tak mě nech chvíli, prosím… Já… Já už  budu hodnej Tomi…“ zafňukal.
„Protože já po narození nikomu nenatrhnul málem prdel!“ zašklebil se černovlásek. Během hraččiny rozmluvy ho napadlo, jak ji potrestá. Nejdříve uřízne nebezpečný předmět, který mu tak moc ublížil. Chytnul chlapce za nohy a postavil ho nad pilu. Ďábelsky se zasmál, když se přibližovala. Ne, nebylo hezké smát se… cizímu neštěstí, ale mohl si za to sám, ne?  
Pila se přiblížila úplně a do dřeva se zařízla. Kus tvrdého, dlouhého dřeva uřízla, a ono upadlo na zem. Tom začal hlasitě ječet a škubl sebou dozadu. Chytil se pevně Billa kolem krku a omotal mu nohy okolo pasu. Ječel skoro jako ženská… Nechtěl, aby přišel ještě o další končetinu, a to že tahle byla asi… nejdelší. Ječel, házel sebou a pevně se tikl k Billovi.

„Už néééé! Nechci umřít, já nechci umřít, prosím né!“

„Nikdo se na tvůj názor neptal, takže drž tu svojí dřevěnou hubu,“ ušklíbnul se Bill a zakroutil si sám pro sebe hlavou. Nebude přeci poslouchat kus dřeva, ne? Stáhl ho ze sebe. Tom nebyl těžký. Ani neměl sílu… I když mluvil… chodil… pořád to bylo jen dřevo. Nadstrčil ho nad pilu a rozřízl ho vejpůl. Obě poloviny ještě rozčtvrtil a dořezal, dokud z něj nezbyly jen piliny. Černovlásek se na hromádku podíval a zakroutil hlavou. Nemůže to tak tady přeci zůstat…. že? Táta by zjistil, že si hrál… A co potom. Natáhl se pro pytlík a dřevěné odřezky do něj shrabal. V koutu místnosti byl krb, který byl rozžhavený. Sice pomalu vyhasínal, ale to bylo Billovi jedno… Poodešel k němu, a dřevěné kousíčky do něj nasypal. Oheň jen zapraskal a po chvilce nebylo po Tomovi žádné stopy. Jeho život skončil tak rychle, jako začal.

autor: Catherine & Sch-Rei
betaread: Janule

25 thoughts on “Tominio

  1. hmm to bylo ale divný . :/ ten konec se mi nelíbil myslela jsem že to bude sen nebo já newím něco ,ale tohle 🙁 . no je to pohádka tak co 😀

  2. Předchozí díly se mi líbili prostě víc 🙁 Vůbec se mi nelíbil ten konec, řekala jsem že se z Toma třeba stane normálné kluk 🙁 Bylo to pěkné ale Karkulák pořád vede

  3. Teda holky, já nechci nic říkat, ale vy jste mi normálně čorkly můj nápad xD viz můj komentík u Karkuláka:
    "Néééé, Pinocchio né, už teď je mi jasné, že by to byl Tom a to, co by se mu zvětšovalo by rozhodně nebyl nos xDDD"
    Ale odpouštím vám xDDD
    Jinak se mi taky moc nelíbil ten konec, myslela jsem, že když si Tom zaš***, tak se promění z dřevěného panáka na člověka, škoda, chudáček dřevo…=)
    Ale je zajímavé, že Bill je vždycky za erotomana xD
    Jinak souhlasím s Leou, Karkulák vede a myslím, že ho něco jen tak nepřekoná =)

  4. Teda…nebudu chodz kolem horké kaše. Bylo celkem pěkné. Začátek se mi líbil, ale ten konec byl takový smutný, mohlo to dopadnout nějak líp, ale nebudu vám do toho kecat, je to vaše věc.
    Stejně tenhle nápad s Desaterem byl úžasný…máte můj obdiv 🙂

  5. takhle. ale musí se říct,že povídku ve který by někdo rozřezal toma na piliny,jsme tu ještě neměli xDDDD to je jedno velký polus této povídky 😀

  6. bylo to.. zezačátku docela hezké ale konec se mi nelíbil.. myslela jsem že to bude něco jako pinoccio že se třeba změní v kluka ale tohle.. mi přišlo hodně krutý a na tu mou blbou náladu, čekala jsem že mi ji splaví ale akorát se mi chce z toho teď brečet. je mi ho líto… malej Tom

  7. "Zrodila se nová  éra nadržených dřevených prken.." ježiši to sou hlášky :D:D:D:D:D fakt borky ste! <3 xD

  8. Och bože 😀 ja som nemohla z tých pilín v zadku :D… ale ten koniec som tiež nečakala :D… chudák Tomi… no ale podľa mňa je stále number 1 Latexový Karkulák 😀

  9. negatívne komentáre, tých je tu už dosť, ale.. berte to z tej lepšej stránky, z toho zlého sa učíte! z toho dobrého máte len dobrý pocit, ale inak… nič…. ale… musím byť sviňa a napísať, že ten koniec som si predstavovala inak 😀 chudák drevo :D…. ale…. aj chudák Bill, do eho vždy niečo pcháte, to neni fér, navlečte aj Tomiho do latexu :D:D (to je…. divné 😀 )

  10. pacilo sa mi to hlavne tie hlasky lapa ho podvadza s lavickou v parku suuper ale mohli by ste urobit a snehkurvu bill a trpajslikov tom , andreas …

  11. [15]: Sněhurka už mě taky napadla, živě si představuju, co by asi Sněhurka Billurka dělala se sedmi trpaslíky, o princi Tomovi ani nemluvím xDDD

  12. . Vždycky se takhle smál, když měl něco vypito, ale dneska mu doopravdy přišel vtipný pohled jenom na obyčejné věci. Ale pořád lepší, než když se naposledy hádal s pouliční lampou, že ho podvádí s lavičkou z parku.to mě dostalo:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

  13. Chudák Tominio 😀 😀 Já doufala, že oživne a ono nic. Bill ho takhle sprostě zabije! 😀 No jo, ale nedivím se ani..mít pilini v prdeli by nechtěl nikdo 😀

  14. No tak toto ma zamrzelo 🙁 Mohol si ho nechať a možno ho naučiť kedy prestať klamať a hlavne mu nasadiť kondóm proti tým pilinám 😀 Bože to bolo uletené 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics