autor: Rachel
All the pain that we´ve been through
Tom:
„Cože?“ překvapeně pootevřu své, až doteď pevně semknuté rty, a jen s údivem se zadívám na Billa, sedícího přede mnou. Sedí tiše, jen mlčky klopí tvář dolů a žádná z jeho reakcí ani v nejmenším nenasvědčuje tomu, že by se jednalo jen o hloupý žert. Žádný apríl se nekoná.
„A-ale… jakto? P-proč… vždyť…,“ slova se zadrhnou v mém krku a já jen s otazníky v očích vzhlédnu k Billovi před sebou. Vím, že můj tázavý a nechápavý pohled nemůže vidět, podle mé reakce mu však mohlo dojít, že od něj očekávám vysvětlení nebo alespoň pár slov k tomu, co řekl ještě před chvílí. Nemůžu tomu uvěřit. Nemůžu si dát dvě a dvě dohromady. Nejde to.
„Myslel jsem, že… že byly o nějaké dívce, do které ses…,“ můj hlas se zlomí v půli věty a já si jen zmateně uvědomuji význam Billovy básně, kterou jsem jako jedinou pochopil. Uvědomuji si význam svých slov, která jsem mu chtěl ještě před chvílí říct. Pokud ty básně byly opravdu o mně, potom to znamená, že se do mě Bill…
„Tome, já… měl bych ti něco říct,“ Billův hlas protrhne všechen ten zmatek v mé hlavě a přinutí mě k němu vzhlédnout. Neodvažuji se ani promluvit. Chci slyšet důvod toho všeho, co přede mnou tajil tak dlouho.
„Jsem gay a… líbí se mi kluci…“
„Cože?“ mé oči vzhlédnou od prázdného místa a upřou se do stvoření, sedícího přede mnou. Pozorně se zadívám do Billovy bledé tváře, krátké pokývání hlavou mě však jen ujistí v tom, že tohle není nic, z čeho by si měl Bill dělat srandu. Můj malý bráška je… na kluky?
„A-ale… jsi… jsi si tím jistý?“ další pokývání vyvrátí možnost, že by se mi tohle celé jen mohlo zdát. Pomalu vzhlédnu k Billovi a snažím se zadívat do jeho tváře, kterou teď samým studem klopí k zemi a neodvažuje se ani pípnout. Má snad jeho orientace souvislost s těmi básněmi? Se skutečností, že je psal právě o mně?
„Jak se to stalo?“ klidným hlasem mu položím první otázku a bez jediného mrknutí oka pozoruji jeho tvář. Jak dlouho už tohle trvá?
„Asi před dvěma lety… pamatuješ si na tu malou, pohlednou dívku? S Catherine jsem se nerozešel kvůli tomu, že mi zahnula s jiným. Bylo to kvůli Jeffovi,“ odmlčí se a nevědomky v mé hlavě způsobí ještě větší zmatek než před chvílí. Kvůli jakému Jeffovi? Žádného jsem až do této chvíle neznal, na Billovu dívku si však pamatuji moc dobře. Opustil ji snad kvůli nějakému klukovi?
„Řekni mi prosím všechno, od začátku,“ vybídnu jej a s pohledem, plným očekávání visím na Billových rtech. Tiše vydechne a nervózně si pohrávajíc se svými prsty, odtrhne pohled od prázdného místa před sebou.
„Jeffa jsem poznal jeden večer v baru. Už dlouho jsem si nebyl jistý sám sebou, cítil jsem, že něco není v pořádku, nikdy jsem si to ale nechtěl připustit. Až když jsem poprvé uviděl Jeffa, cítil jsem, že tohle je někdo, s kým by mi mohl vztah vydržet déle než jen pár týdnů jako s jinýma holkama. Zamiloval jsem se do něj hned první večer a další den… řekl jsem Catherine, že je konec. A pak začal můj první, opravdový vztah s klukem.“
„Byl jsi… tedy… chci říct, ty jsi s ním…“
„Spal? Ano, nesčetněkrát,“ Billova odpověď dokončí moje nevyřčená slova a donutí mě k němu vzhlédnout. Řekl to tak… přirozeně, obyčejně, jako by spát s klukem bylo tou nejběžnější věcí na světě. Jak dlouho se asi musel zbavovat studu, aby tohle dokázal vyslovit nahlas?
„Víš, bylo to něco úplně jiného než s holkou. S Jeffem jsem nemusel předstírat, že se mi to líbí, nemusel jsem se nechat přemlouvat, nemusel jsem si vymýšlet žádné výmluvy. Sex s ním, celý náš vztah byl něčím, na co jsem čekal už dlouho a co by mi žádná holka nikdy nedokázala dát. Jeff to dokázal, uměl to se mnou velmi dobře, vždycky věděl, co chci a co se mi líbí. Stejně jako on můj, i já jsem byl jeho první kluk, začínali jsme spolu od začátku a chvíli trvalo, než jsme se dostali k opravdovému sexu, postupně jsme vzájemně zjišťovali, co se komu líbí a co má kdo rád. Bylo to jen pár měsíců, ale každý den s Jeffem byl úžasný, za každý okamžik s ním jsem byl tolik vděčný. Byly to jedny z těch nejkrásnějších chvil v mém životě.
Po pár měsících už to ale tak hezké nebylo. Ačkoli jsem Jeffa viděl jako někoho, na koho jsem čekal celý život, skutečnost byla úplně jiná. Náš vztah zevšedněl, láska i zamilovanost vyprchaly dřív, než si to kdokoli z nás stihl uvědomit. Pohromadě nás držel snad už jen sex, proto jsem se rozhodl to ukončit. Rozešli jsme se jako dobří přátelé a já jsem se po několika týdnech smutku opět začínal rozhlížet kolem sebe. A možná bych se rozhlížel až doteď, nebýt jednoho večírku, krásné černovlasé slečny… a tebe,“ pozorně zbystřím a zadívám se na Billa před sebou ještě bedlivěji. O jakém večírku to mluví?
„Byla to jedna z těch párty, které pořádal Georg u sebe v domě. Tenkrát jsi chtěl zapůsobit na jednu mladou, černovlasou slečnu, která tě neustále odmítala, proto sis sedl k baru a zlil ses do němoty. Nijak jsem se ten večer nebavil, myšlenky mi neustále odbíhaly k Jeffovi, a když jsem ti chtěl říct, že jdu domů, našel jsem tě spícího na barové desce. Snažil jsem se tě probudit a pomoci ti na nohy, ty sis mě ale v samé opilosti spletl s tou černovlasou dívkou. Přitiskl jsi mě na bar a začal jsi mě líbat,“ překvapením pootevřu ústa dokořán a jen němě těkám nevěřícným pohledem po Billově stále klidné tváři. To, že jsem do sebe vrazil asi dvacet panáků tvrdého alkoholu, to si pamatuju. O tom, co se dělo potom, však nevím zhola nic.
„Líbal jsem tě?“
„Ano, dokud jsi sebou neseknul zpátky na židli, na které jsi spal až do rána. Ráno jsi nevěděl vůbec nic, já si to však pamatoval moc dobře. Od té noci ses v mých očích změnil, díval jsem se na tebe úplně jinak než předtím. Začaly mě přitahovat tvoje gesta, tvůj vzhled, tvé tělo. Pokaždé, když jsi vyšel polonahý z koupelny, jsem umíral. Toužil jsem po tobě den ode dne čím dál víc, byl jsi sexy, krásný a přitažlivý, a ani jsi o tom nevěděl. Zkrátka jsem tě začal vnímat jako normálního kluka, kterého jsem strašně moc chtěl. Nedovedeš si ani představit, jak moc jsem se musel přemáhat, abych se na tebe nevrhnul.“
„Proč jsi mi o tom nikdy neřekl?“ nechápavě potřesu hlavou a už poněkolikáté tak přeruším Billův dlouhý příběh. Nechápu, jak mohl tohle všechno vydržet tak dlouho. Jak dlouho se mu dařilo tohle všechno skrývat. Nikdy jsem na něm nezpozoroval nic neobvyklého.
„A co jsem ti měl říct? Že když si ho honím, myslím při tom na tebe? Že chci, abys byl se mnou a měl vztah jako s těma buchtama ze školy? Co bys mi na to asi tak řekl? Nevedlo by to nikam a bylo by to ještě horší. Nedovedeš si ani představit, jak dlouho trvalo jen mně, než jsem se s tím vyrovnal, Tome. S tím, že jsem jiný než ostatní kluci, než ty. S tím, že chci jenom tebe, že už tě nevidím jako svého bratra, ale jako kluka, se kterým chci mít vztah.
Snažil jsem se, neustále jsem se snažil si najít jiný objekt, ale vytřást tě z hlavy bylo nemožné. Zvlášť, když jsi bydlel ve stejném domě, vídali jsme se tisíckrát denně. Proto jsem se každý večer vypisoval do deníku, musel jsem se někde ventilovat a tohle byl ten nejlepší způsob. Ovšem opravdová úleva přišla až v den, kdy jsi odletěl do Ameriky.
Celý rok byl dobrý, myslel jsem na tebe, ale už ne tak intenzivně. Nebyl jsi doma, neviděl jsem tě, a to mě nenutilo se zaobírat myšlenkami na tebe. Dalo by se říct, že bylo všechno tak jako předtím. Ale potom… potom jsi jedno odpoledne zavolal domů, oznámil jsi, že máš zarezervovanou letenku a první letadlo do Německa ti letí za čtyři hodiny.
Moc dobře jsem věděl, že tohle je konec všeho. Byl jsem si jistý, že tvůj návrat zkazí veškerá moje předsevzetí o tom, jak moc jsi mi lhostejný. Stačilo jen, když jsem tě zahlédl v letištní hale, po celém tom roce jsi mi skočil do náruče… a já měl pocit, že se rozpustím. Všechno to, co celý ten rok dřímalo někde uvnitř mě, se vrátilo zpátky a já byl z tebe rozčarovaný ještě víc. Nechal sis ostříhat dredy, propíchnout uši, celý jsi za celý ten rok tolik zmužněl. A přivezl sis s sebou Caroline.“
„Žárlil jsi?“ usměji se, nedovedu potlačit úsměv a malé rýpnutí, zvláště potom, co dal Bill na Carolinino jméno zvláštní důraz, plný nechuti a hněvu. Je mi jasné, co teď bude následovat.
„Ano a strašně moc. Nesnášel jsem ji už od prvního dne, co překročila práh našeho domu. Její koketný hlásek, nevinný ksichtíček… zvedala se mi žluč pokaždé, když jsem ji viděl. Ale nemohl jsem nic dělat. Tebe jsem se snažil ignorovat, ale nedařilo se mi to tak, jak jsem chtěl. Mého chování si ale všimnul Georg. Jedno odpoledne jsme spolu seděli v kavárně a já mu všechno vyklopil.“
„Ano, tenkrát jsem vás skrz výlohu viděl se objímat zrovna, když jsem byl s Caroline na nákupech. Naznačil mi, že bych se ti mohl více věnovat,“ zapřemýšlím nahlas a vzpomenu si na svoji poslední návštěvu u Georga doma. Kdybych jen tenkrát tušil, co on ví a já ne.
„To je možné. Nechtěl jsem, abys byl ze mě zklamaný, chtěl jsem, aby sis myslel, že je všechno v pořádku. Proto jsem souhlasil s tvým nápadem, abychom šli nakupovat a celý jeden den strávili jen spolu. Líbilo se mi to, proto jsem ti navrhl výstavu v Drážďanech na celý víkend. Chtěl jsi jet, ale dal jsi kvůli Caroline přednost večeři s jejími rodiči. Moc mě to tehdy bolelo, ale chtěl jsem být sám a nezpůsobovat ti problémy s Caroline. Jel jsem sám, měl nehodu, přišel o zrak… a dál už to znáš sám,“ pousměje se a pár slůvky mi tak naznačí konec vyprávění.
Sklopím pohled a zamyslím se. Je neuvěřitelné, že se tohle všechno stalo během posledních dvou let. Jak moc uteklo času, který nás oba stihl tolik změnit. Co všechno se muselo stát, aby osud svedl naše cesty dohromady.
„Je to rozhodně zvláštní, dívat se na všechno tak zpětně. Ale jsem rád, že to vím a že jsi mi to řekl. Pojď ke mně,“ zažadoním a dlaní pohladím Billovu ruku. Nezaváhá a během malého okamžiku se stulí v mé náruči. Políbím jej do vlasů a prsty letmo pohladím jeho tvář. Jsem tak rád, že jej přes to všechno teď mám u sebe. Asi bych se zbláznil, kdyby tu nehodu nepřežil.
„Tome… můžu se na něco zeptat?“ stvoření v mé náruči ke mně pozvedne tvář s otázkou a já se jen slabě usměji. Odpoví mu lehký stisk mé dlaně, která se teď propletla s tou jeho.
„Proč ses vlastně rozešel s Caroline?“ jeho otázka je tichá, nesmělá, jako by se bál o tom mluvit. Stisknu jeho dlaň a políbím jej do vlasů.
„Začalo jí vadit to, že jsem trávil víc času s tebou než s ní, nedokázala pochopit, že ti chci pomoct a že mě potřebuješ. Uvědomil jsem si, kdo z vás je pro mě důležitější, a vím, že toho nikdy nebudu litovat,“ odpovím popravdě a prsty opatrně probírám každý pramínek Billových vlasů. Zavrtí se a tiše vydechne.
„Nikdy jsem ji neměl rád. Otočila si tě kolem prstu a úplně tě změnila k nepoznání. Vůbec jsi nebyl ten starý Tom. Viděl jsi jenom to, jak je úžasná, a dělal jsi jenom to, co se jí líbilo.“
„A proč jsi mi to nikdy neřekl?“ tázavě pozvednu obočí a shlédnu dolů na Billa. Jak to, že on to viděl hned od začátku… a já to vidím až teď?
„Proč bych ti to měl říkat, Tomi? Byl jsi zamilovaný až po uši, Caroline byla to jediné, co tě zajímalo, nic jsi nechtěl ani vidět, ani slyšet. Sám jsi potřeboval poznat, jaká doopravdy je, aby ses konečně probudil. Myslíš, že by to pomohlo, kdybych ti to řekl já?“ šeptne a vyvolá tak na mé tváři malý úsměv. Pohotově zavrtím hlavou a prsty pošimrám jeho tvář.
„Máš pravdu, potřeboval jsem ji poznat sám. Sám jsem potřeboval dostat lekci za ty hloupé růžové brýle. A vyléčený jsem až až. Už nikdy žádnou takovou dilinu nechci. Teď už chci jenom tebe,“ usměji se a skloním se k jeho rtům, abych mu mohl ukradnout malý polibek. Tohle bych nevyměnil za žádnou Caroline na celém světě.
„Teď už se nemusíš bát, že bych ti utekl za někým jiným. Nikoho jiného už nechci. A ani nemusíš žárlit na nějakou pitomou Caroline,“ zašeptám do polibku a nedokážu potlačit malý úsměv, jenž se mi vkradl na rty. Oplatí mi jej, omotá své štíhlé paže kolem mého krku a hravě skousne můj spodní ret.
„Neboj, už nebudu. A vůbec mi nemusíš vybírat spodní prádélko. Nebudu ti psát zprávy a volat ti pokaždé, když mi dojdou nové botičky od Prady a ani tě nebudu tahat znuděného celý den po Berlíně, abys mi tahal tašky s prádýlkem jako sluha. A ani ti nebudu říkat Tommy, platí?“
autor: Rachel
betaread: Janule
No teda, Rachel, padesátý díl a stále nacházíš nové způsoby, jak si čtenáře podmanit. Už několikrát jsem sama sebe nachytala, jak tvůj příběh vyhlížím a pokaždé, když se můžu začíst do nové kapitoly, cítím se moc krásně, můžu si vychutnat bezstarostnou chviličku, která je vyplněná tou něhou, láskou a zapomenout na všechno to šedivé kolem. Ano, tvá povídka se stala takovou mou láskou, drogou a nesčetněkrát i lékem. A za to mi dovol, abych ti poděkovala.♥♥♥
Velmi krásně a skutečně příjemným způsobem, díky Billově příběhu, který vyprávěl Tommymu, díky této jeho zpovědi, si čtenář spolu s oběma uvědomil, jakou bolestí si musel Bill projít. Připomněla jsi vše podstatné. To bylo skvěle vymyšlené. Připomněla jsi nejen Jeffa, o kterém Bill mluvil velmi hezky, ale i tu … fiflenku Caroline. Přesně jsi zdůraznila i okamžik, kde veškerá Billova bolest začala, černovlasou dívku, se kterou si pak Tommy Billa spletl… vše jsi nám pěkně shrnula až po ten nešťastný okamžik. Výborný nápad! Teprve teď si mnozí uvědomují tu mimořádně velkou Billovu sílu…
Jen jediná věc: miluju, když někdo Tommymu říká TOMMY :)))) A teď mi to hodlá Billík zkazit? Nééé, to je jen legrace, ať říká Tommymu, jak chce.
Držím jim palce a tobě, milá Rachel, moc děkuji opět za krásný zážitek!♥♥♥ Budu se opět těšit na pokračování…
Mě tenhle díl úplně překvapil. Kromě toho, že byly nádherně popsané Billovy pocity, jeho vnitřní síla je úžasná. 😀 Ale úplně mě překvapilo, jak otevřeně spolu můžou mluvit. Jak Bill řekl Tomovy tak samozřejmě, co cítil a o Jeffovi, prostě…úplně jsem z toho byla vykulená. Nečekala jsem až takouvou upřímnost. Tak doufám, že už koněčně bude všechno mezi nima jasné a vyjasněné a plné lásky, kterou si oba zaslouží. 😀 😀
No, tak tohle byl naprosto dokonalý díl. Pamatuju si jak jsi mi asi u 20. dílu psala, že už jsi tak v půlce a už je tu 50. díl. Je to suprové, miluju tu povídku, je přímo ukázková. Vždycky mi je trochu líto, když Bill zmíní, že přišel o zrak, protože když tuto povídku čtu (s otevřenou pusou :D), tak na to úplně zapomenu a vnímám jenom děj. Byl to krásný další díl, prostě úžasné, jako vždycky, moc se těším na jistě krásné pokračování 🙂
Dnešní díl byl trošku jiný, protože jsme v něm mohli poznat Billovy nejniternější pocity a já jsem hrozně ráda, že se Tomovi konečně svěřil =)
Tohle všechno Tomovi říct chtělo od Billa opravdu velkou odvahu a já ho obdivuju za to, že ji v sobě našel.
Já už si přesně nepamatuju, co bylo ve starších dílech, ale přitom Billově vyprávění, jak si ho Tom spletl s dívkou a líbal ho, mě něco napadlo.
Líbal Tom Billa proto, protože si ho spletl s dívkou anebo si myslel, že líbá dívku, která je podobná Billovi a právě proto ji líbal?
Možná to tenkrát promluvilo jeho alkoholem omámené podvědomí a Tom se prostě nebál udělat to, co by si ve střízlivém stavu udělat netroufal…
Každopádně to byl okamžik, který změnil Billův život a od té doby už se Bill nedokázal na Toma dívat stejnýma očima jako dosud, očima bratra.
Bill svoje pocity uzavřel do sebe a svěřil se jen svému deníku a jeho prostřednictvím vlastně později i Tomovi…
Je úžasné, jak si postupně polehoučku k sobě našli cestu a byla to cesta dlouhá a trnitá, ale na jejím konci na ně čeká krásná a křehká víla jménem Láska, a čeká je s otevřenou náručí…♥
Nádherná povídka, úžasná ♥♥♥
[4]: Já mám za to, že Tom si myslel, že líbá tu dívku…(podle mě netušil, že je to Bill). Alespoň tak jsem to pochopila, když jsem to poprvé četla… Rachel ale na to jistě odpoví…
[5]: Takhle, myslím, že to s Billem nemělo tehdy, co dělat. Tom se koukal jen po té černovlásce… Ta ho nechtěla, on se opil a pak si ji spletl s Billem. Ale o Billa nešlo, v ten moment ho neviděl v té dívce, viděl tu dívku…
[5]: Já si to právě nepamatuju, jestli to bylo v některém z dílů zmíněno a jak to tenkrát bylo =)
Ale bylo by to takhle krásné =)))
[7]: Bylo to zmíněno hned na začátku, jak se Bill sám trápil, když jsme se dozvěděli, jaké city k Tommymu chová. Ale který díl přesně to je, to ti neřeknu. Jen mě tehdy ani nenapadlo, že by Tom tu dívku líbal, protože by v ní viděl Billa. To URČITĚ NE!! On tehdy na Billa nemyslel jako teď. Tehdy prostě viděl jen tu dívku, kvůli ní se tak opil a pak – ty Billovy černé vlasy, Tom zas nepřemýšlel, no… Jak říkám, určitě Billa neviděl, Tom v ten moment viděl těma svýma ovíněnýma očima tu krásnou černovlásku…
[8]: Olinko, ty máš teda paměť, bylo to hned v prvním dílu, teď jsem to našla a přečetla =) No, tam je ta scéna podaná z Billova pohledu, jeho očima, tak, jak to viděl a pochopil on, třeba ten pohled z Tomovy strany bude jiný =)
Mě to jenom tak napadlo, jestli třeba náhodou…=)
Dámy, takže já to zdovolením rozseknu xD Správně se strefila Ondinka, Tom byl opilý a spletl si Billa díky jeho černým vlasům s dívkou, která ho trvale odmítala = záhada vyřešena xD A ano, Bill o tom povídá hned v prvním díle, kde popisuje, jak, kdy a proč se jeho pohled na Toma změnil… ale chápu, že si to nemůže každej pamatovat, je to skoro půlroku, že jo… 😉
I tak ale děkuji za komentáře, těšte se na další díl, za chviličku už bude konec 😉
[10]: Teda Rachel, teď jsi mi vzala krásnou iluzi xD
Škoda, ale byla to krásná teorie… =)
[11]: No to jo, ale měli by to moc jednoduchý. Chtěla jsem to udělat reálný a pro ně hodně těžký… což se mi doufám povedlo 😉
[9]: Janičko, prý paměť? Hihi… Tu scénu si pamatuji,protože jsem tu černovlásku nechápala :-DDDDDDD, jak může Tommyho odmítat(???)…co na mě zapůsobí silným dojmem, to si pamatuji a vidíš, hned 1.díl. Tak to jsem neměla tušení a pak, že mám paměť.
[10]: Já nechcííííííííííí konec, budu plakat. Anebo mi, Rachelko, slib, že už máš nachystaný další skvost… prosím…♥
[13]: Když nad tím tak přemýšlím, taky tu holku nechápu, já mít před sebou Tommyho, tak mu ani nedám šanci, aby se pokusil mě sbalit, byla bych jasná hned 😉
Ale nebudeš… vždyť jsme s dvojčaty ušly pořádný kus cesty 😉
Som rada, že si to všetko tak krásne porozprávali 😀 Je to neskutočne nádherné od kedy sa vyparila dilina 😀 Dúfam, že zostane tam kde ju Tommy poslal 😀