autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill: (Hladím malou po tvářičce a občas kouknu na tebe.)
Tom: (Když už jedeme po parkovišti u nemocnice, jedu jako šílenec. Zaparkuju tak prudce, až to s námi úplně škubne)
Bill: Tome! (Vyjeknu, malá začala plakat.)
Tom: Promiň, sakra! (Vysednu a jdu ti otevřít.)
Bill: (Odepnu pás sobě i z vajíčka. Vystoupím a vezmu malou i s vajíčkem.)
Tom: (Zamknu auto a vejdeme do nemocnice. Tam dojdeme na nějakou dětskou pohotovost, čekárna je plná lidí.)
Bill: (Vydechnu.) Mohli bychom možná jít dopředu.
Tom: (Koukám po těch lidech. Všichni jsou tam s nějakým dítětem a vypadá to, že jim něco je. Začnou si něco šepotat) Asi budeme muset počkat. (Zašeptám)
Bill: (Přikývnu. Sednu si na volné místo, vytáhnu malou z nosičky a chovám ji.)
Tom: (Stoupnu si k tobě.)
Bill: (Kouknu na tebe, pak hned na malou.)
Tom: Aspoň už nepláče. (Zašeptám.)
Bill: (Přikývnu.)
Tom: (Koukám po tobě. Potom tě lehce pohladím po rameni.)
Bill: (Zvednu k tobě pohled a lehce se pousměju.)
Tom: (Jsem rád, že tě vidím se usmívat, taky se pousměju.)
Bill: (Pak ale zase pozoruju malou, usíná.)
Tom: (Čekáme tam asi hodinu a pořád nejsme na řadě. Už mě bolí nohy)
Bill: Chceš si sednout?
Tom: To je dobrý, vydržím to. (Pořád přešlapuju.)
Bill: (Konečně se to vyprazdňuje a za chvíli budeme na řadě.)
Tom: (Po chvilce nás vezmou. Jdeme tam oba, ale nechám mluvit tebe.)
Bill: (Jsme v ordinaci. Je tam nějaká doktorka.) Dobrý den. (Pozdravím ji, a když řekne taky
„dobrý den“, tak hned začnu mluvit.) Malá má teplotu. Doma jsme jí naměřili, tak jsme radši hned přijeli. (Doktorka vstane od stolu. „Ale princezna stůně, tak to se na to podíváme,“ mile se usměje a ukáže mi, kam ji mám položit. Udělám to a vysvleču ji. Doktorka ji vyšetří, poslechne si jí, změří ještě teplotu a všechno kolem. Pak na nás koukne. „No já myslím, že to nic není. Dám vám recept na nějaké kapky, ale nemocná není. Může to být jako u dospělého, že třeba málo spinkala, tak jí ta teplota trochu vyskočila. Kdyby jí ale do zítra neklesla, tak přijďte znova, ano?“ přikývnu. Jdu malou obléknout. Celou dobu ani nezaplakala. Je hrozně hodné miminko. Doktorka píše recept. Já mezitím uložím malou do nosičky, co má Tom a on ji vezme. Já ještě vezmu ten předpis.) Děkujeme, nashledanou.
Tom: (Stavíme se v lékárně a vyjdeme už ven k autu.) Já už se bál, že jí chudince je něco vážného. (Nějak se na ni zaxichtím.)
Bill: Určitě to bude zítra zase v pohodě. (Koukám na tebe, když se zastavím před autem, nemám klíče.)
Tom: (Odemknu a dám malou dozadu. Sám si sednu dopředu a nastartuju. Čekám na tebe.) Jedeme ještě někam? (Pomalu se rozjedu.)
Bill: Kam bys chtěl?
Tom: Já nevím. Kam chceš?
Bill: Nikam.
Tom: dobře, tak pojedeme domů. Ale co ty kapky?
Bill: Vždyť jsme tam teď byli v té lékárně. (Koukám na tebe jak na debila.)
Tom: Jo, vlastně jo. Promiň, já zapomněl. (Posmutním a jedu pomalu domů)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Teda, ta Amyina nemoc je mi záhadou =)
O tom jsem fakt nikdy neslyšela.
Ale hlavní je, že Amy bude v pořádku, aspoň doufám =)♥
BTW: u doktorů mají miminka vždycky přednost =)
Suproví díl, super že je Amy v pořádku
🙂 Jen Tom má opravdu velké výpadky
paměti 😀 ale určitě se to urovná 🙂
Já jen doufám, že je Amy skutečně v pořádku, ta doktorka s ní byla podezřele rychle hotová. Aby se jí ještě v dalších hodinách nepřitížilo. Že je stále tak hodná… No, budu doufat, že Amy je takový hodný andílek od samého začátku.
A Tommy? Já tedy nevím, zda zapomněl z toho strachu o Amy, snad… A ta jeho jízda!
Dúfam že doktorka sa neplietla a Amy bude v poriadku. A tomovy výpadny poznám, tá jeho blaznivá jazda musela byť nečo ale nedivím sa mu.