autor: GossipGirl & CHrisTHi
Bill:
Dnes se probudím hodně brzy. Rychle se vydám do koupelny a zjistím, že mám obličej úplně opuchlý. Opláchnu si ho, osprchuju se a pečlivě se namaluju. Obleču se, na jídlo nemám ani pomyšlení a sbalím si kabelku.
Vyjdu s domu, musím s Davidem mluvit. Toma nemůžu vůbec najít. Nezvedá mi mobil, neodepisuje, doma není. Nasednu na motorku a jedu do zkušebny.
Vejdu tam, ale nikdo tam není. Sednu si na židli a odložím si tašku na rameno. Moji pozornost ale záhy upoutá malý papírek na stole.
‚Sbohem‘ je jediné, co na něm stojí. Poznávám z něho Tomovo písmo. Strčím si ho do kapsy a opět mi začnou po tvářích stékat slzy. Nevím ani, jak dlouho tam sedím, dokud se neozve Jostův hlas.
„Co tady děláš? Vypadni, Bille! Vypadni!“ zařve na mě.
„Prosím, on-on odjel, prosím, pomož mi…“ škemrám.
„Vypadni, nechci tě už ani vidět!“
„Dám ti cokoli!“
„Vypa-co? Cokoli?“
„Jo, dám ti cokoli, jen mi pomož zjistit, kam Tom odjel, prosím,“ poraženecky se na něho dívám a je mi jasné, co bude chtít.
¨¨¨¨¨
Přijdu domů, jsem celý ubrečený a prolámaný. Právě jsem byl u Davida. Ano, řekl, že mi pomůže, ale za jakou cenu? Za sex. A já to udělal… Souhlasil jsem s tím. A teď se cítím tak špinavý… tak ponížený.
Vletím jako předtím do koupelny a za chvíli už stojím ve sprše. Je to hrozný pocit, doufám, že to k něčemu bylo. Co vlastně mi zbývá? Už jen doufat…
¨¨¨¨¨¨
*O 2 MĚSÍCE POZDĚJI*
Sedím na jednou pohodlném sedadle a dívám se na rušná americká města. Ano, letím do Ameriky. Jost mi pomohl. Po 2 měsících se ozval, že zjistil, že Tom má být údajně v USA, do Los Angeles, do Hollywoodu.
Hodně jsem se změnil. Místo mého obvyklého pankáče mám pseudo-dredy, zvolil jsem míň výrazné malování, ale oblečení mám stejné. Vlastně poslední z mála slov, co mi Tom řekl, byla: ‚Jsi děvka.‘.
Asi po hodině konečně přistaneme. Nemám skoro nic s sebou, jen svoji kabelku s mobilem, kreditkama a různými nepotřebnými věcmi.
Hledám do večera. Zjistil jsem, kde přibližně bydlí, a tak se tam potuluju. Spíš sedím na lavičce.
K večeru už se zmoženě postavím a rozhlídnu se po okolí. Pak mi pohled padne na přicházející a bavící se skupinku.
Zaostřím pohled a spatřím ho. Toma. Nezměnil se, skoro vůbec. Usmívá se tím jeho krásným úsměvem, ale jako by byl smutný.
Drží jednu holku kolem pasu, pak se zastaví i s tou skupinkou, tu dívku si přitáhne a políbí. Dívka vzápětí odejde a on tam zůstane asi se šesti klukama sám.
Je to, jako bych se rozletěl na 1000 kousků. Nechybím mu, jsem tu zbytečný. A co jsem si sakra myslel? Vždyť mi řekl, že jsem děvka, a podvedl mě. I přesto cítím kousek štěstí. Sice jen miniaturní kousek, ale je tam. Vždyť on je spokojený, a to mi dodává štěstí.
Pořád tam stojím a se slzami v očích ho pozoruji, zatímco on odhodí nedopalek cigarety a rozhlídne se. Pak se vrátí do debaty s klukama, ale najednou se zasekne a vrátí pohled na mě.
Nevím, jestli mě poznal.
Díváme se do očí jeden druhému, ale pak už to nevydržím, jen mu se smutným úsměvem kývnu, otočím se a poraženecky odcházím…
Tom:
Po dlouhých dvou měsících jsem zas jednou ztratil slova. A zase za to může Bill.
Mám pocit jako bych ho znova viděl. Koukám za tím odcházejícím klukem jako za duchem. Vypadal vážně jako… Bill?! Akorát s jiným účesem…
Asi už vážně blbnu. Vidím ho už všude. Nechybí mi Berlín, kapela, Jost ani Géčka, chybí mi Bill. A schází mi hodně. Není hodina, abych na něj nemyslel.
Chodím sice do barů a žiju normální život, ale místo každý tý děvky si představuju mého Billa. Mého? Teď už asi sotva.
Když se tmavá postava už skoro ztratí z parku, rozhoupu se. „Čau, lidi, mizím,“ mávnu jim rychle rukou a procházím plnou rychlostí parkem. Asi jsem blázen, že se tu honím za cizím klukem, ale… nevím. Něco mě za ním táhne.
Vezmu to zkratkou a dostanu se před něj. Sednu si na lavičku a čekám, až projde. Míří ke mně se sklopenou hlavou a na chvilku ho osvítí světlo pouliční lampy. Zahlídnu záblesk kovu v obočí a tmavě orámované oči. Nezaměnitelné rysy ve tváři…
„Bille…“ vydechnu potichu.
Pomalu zvedne tvář, na které se lesknou slzy. „Tome…“
Neudržím se a rychle se zvednu a obejmu ho. Do jeho vlasů ukápne pár mých slz. „Promiň, omlouvám se, promiň,“ šeptám pořád dokola.
„Není za co, už dávno se nezlobím…“ šeptne a víc se ke mně přitiskne.
„Ale je… řekl jsem příšerný věci, byl jsem na tebe hnusnej, urážel jsem tě… promiň. Mrzí mě to,“ špitám dál. Nemůžu si pomoci, všechno se mi to rozleželo v hlavě a lituju všeho, co jsem udělal. Teda kromě toho, že jsem dal pěstí Jostovi.
„Však já taky udělal strašnou chybu pro to, abych tě našel, lituju toho, ale zároveň jsem šťastnej…“ Zaboří mi hlavu do ramene a tiskne se ke mně plnou vahou.
Pevněji jej obejmu. „Co-co si udělal?“ pípnu. Bojím se, co na mě vybalí, teda jestli ve mně bude mít dostatek důvěry, aby mi to řekl.
„Když ti to řeknu, na místě mě zabiješ…“ pousměje se a přitulí se ke mně. Sednu si zpátky na lavičku, aniž bych ho pustil.
„Myslíš, že já tě mám právo soudit?“ pohladím jej po tváři a usměju se. Konečně ho mám zase u sebe.
Nadechne se a podívá se mi do očí. „Když o tobě napsali ten článek, pohádal jsem se s Jostem a taky mě vyhodil. Druhej den jsem jel do zkušebny, zeptat se ho, jestli neví, kde vězíš a našel jsem tvůj vzkaz. Potřeboval jsem tě najít, ale nevěděl jsem kde. Nechtěl mi pomoct, dokud jsem mu nenabídl, že pro něho udělám cokoli… Spal jsem s ním…“ zašeptá sotva slyšitelně a sklopí hlavu. Jen stěží zadržuje slzy.
Trhaně se nadechnu a mám co dělat, abych nevyletěl. Ne na Billa, mám chuť jít zabít Josta. Ten zmrd!
„Bylo to poprvý nebo ne? Teda jako myslím… s ním… ty si… spal si s ním… teda… už někdy… předtím?“ koktám zmateně. Nechci se s ním zase pohádat, ale musím to vědět. Chápu, že mě potřeboval, teda chtěl najít, ale… to nebyla jiná cesta? Nebo… nevím, mám v tom zmatek.
„Nikdy, když jsem nemusel, jsem s ním nespal, a ani jsem ho v životě nepolíbil. Ta fotka byla montáž… Ta osoba, která měla být údajně ‚já‘, měla na zápěstí tetování a…“
„Promiň, že mě to vůbec někdy napadlo, že jsem o tom vůbec přemýšlel, já… já vím, jednal jsem v záchvatu vzteku…“ svěsím poraženecky hlavu.
„Neomlouvej se, je to v pohodě,“ tiskne se mi na rameno. „Vrátíš se se mnou?“ podívá se na mě s nadějí v očích.
Sklopím oči. „Ani nevíš, jak bych rád, ale… ale pro celý Německo jsem dealer drog a násilník, ukamenujou mě,“ popotáhnu a kouknu omluvně do těch krásných hnědých očí.
„Jak chceš, je to tvoje volba…“ pokrčí smutně rameny. „Já byl pro celý Německo děvka a spravil to jeden rozhovor…“
Zamyslím se. Netvrdil jsem snad sám sobě, že bych pro Billa udělal všechno? A navíc, on je ochotnej se vrátit do Německa a zkusit to se mnou znovu. Takováhle příležitost by se mi nemusela už nikdy naskytnout. Celý ty dva měsíce si tu zoufám, že bez toho kluka nemůžu žít, a teď dělám seky?
Zvednu hlavu a mírně se pousměju. „Dobře, vrátím se s tebou, protože ty mi za to stojíš. Stojíš mi za všechny ty pomluvy, co se na mě sesypou, miluju tě,“ vydechnu šťastně a z oka mi ukápne jedna slza. Ani jsem nedoufal, že mu tohle jednou doopravdy řeknu.
„Já tebe taky,“ vyjekne s očima zářícíma štěstím a chytne mě za tváře. Vyhledá moje rty a žádostivě se do nich vpije…
KONEC
autor: GossipGirl & CHrisTHi
betaread: Janule
To byl krásný díl a krásný konec =)
Nejhezčí byl okamžik, kdy Bill uviděl Toma s dívkou a kamaráda a uvědomil si, že Tomovi nechybí a přesto byl šťastný, i když jenom za to, že ho naposled vidí a že je Tom šťastný…bylo to od něho opravdu krásné a nesobecké ♥
Já už jsem si myslela, že odejde a tak že to skončí, takže pro mě nádherný happy end a povídka o tom, že o lásku a štěstí se musí bojovat =)♥
Jako první mě při "konec" napadlo "cože?" 😀 Protože mi přišlo, že je tam toho spousta, co se musí vyřešit…mno to, že spal s Davidem bez komentáře. Přišel mi ten konec prostě moc najednou…tolik si toho řekli, udělali…myslela jsem, že tam bude ještě vyřešenej Andreas a tak…
Tak aspoň, že to skončilo dobře no. 😀 Povídka to byla moc hezká.
Tohle je velmi zajímavý příběh…
oOsobně musím říct, že mi ke konci přišla povídka tak nějak… uspěchaná. Celý ten příběh je naprosto překrásný, originální a dobře čtivý. Okamžitě mě k sobě připoutal. Poslední kapitola ovšem… na jednu stranu mi přijde, že to celé moc uspěchala, na tu druhou však ten naprostý konec čtu už poněkolikáté, protože bylo strašně krásné, jak se tam setkali… jak Bill přál Tomovi štěstí, ačkoliv on sám nebyl jeho částí, a jak se potom Tom za ním rozběhl a byl ochotný pro něj cokoliv udělat… jak mu řekl, že ho miluje… to bylo dokonalé 🙂
Takže povídku naprosto chválim… je přenádherná! 🙂
Úplne súhlasím s Sandrou. Viac slov nemám, len ďakujem, za príbeh a za krásne pocity.
Tak som to prečítala a… No, som rada, že tvoje ďalšie poviedky sú stále lepšie a lepšie. K príbehu – námet originálny, scenár nič moc, dialóg miestami nelogicky. Tak, kde sa mali hadat si ďakovali a naopak. Tom bol poriadny hajzel a Bill by mu zrejme tak rýchlo neodpustil, keby ho Jost tak odporné nepodrazil. Mne sa ten koniec nezdá uspechany, skôr som rada, že to už skončilo. A snáď sa ( aspoň v tvojej fantázii ) Tom konečne poučil a prestane robiť sprostosti.