autor: Doris & KaKiNkAaA ^_^
Ahoiii twincesťáci a úchylné dušičky <3
Jsem tady s novou vícedílnou povídkou. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako nejen mně, ale taky mému spoluautorovi Doris <3 Vlastně abych vás uvedla na pravou míru, neměly jsme v plánu tohle mít jako povídku. Vzniklo to jako jedna nevinná hra po skype. Jednou v pozdních hodinách jsme si jako obvykle psaly a Doris přišla s tím, zda náhodou nechci něco zahrát. A já jako správný úchyl a závislák jsem nemohla odmítnout. Kor když jsme spolu takhle nevinně nehrály bůhví jak dlouho. Snad se ani nepamatuji. Nahodily jsme téma, jak je vám už podle názvu povídky jasné, a jelo to 😀 Nám oběma se to natolik zalíbilo a nadchlo, že se s vámi o to musíme podělit. Já sama jsem tím naprosto unešená, musím přiznat. Holt když se dáme my dvě dohromady, vznikne z toho jenom nádhera 😀 A tak doufám, že se i vám bude povídka stejně líbit a užijete si jí s námi 🙂
Tohle bylo jen tak na okraj, víc už žvanit raději nebudu a vy se pusťte doufám, že do toho příjemnějšího čtení 😉 Každý váš komentář nás potěší, ať už kladný nebo ne. Tak šupky do toho 😛
Tak zatím úchyláci, Pa Vaše Kaki & Doris <3
KaKiNkAaA ^_^ – Upír Bill
Doris – Lovec Tom, Oběť
Bill
Musel jsem opět opustit město, kde jsem doteď pobýval. Zabil jsem už příliš lidí a nechtěl jsem být nápadný, a proto jsem se, jako to dělávám, přemístil do jiného města. Už je to nějakou dobu, co jsem se přemístil, od té doby, když sleduju zprávy, musím se ušklíbnout sám pro sebe. Zase, zase stejný příběh, stejný kecy. Náhlé mizení lidských těl, nevysvětlitelné vraždy lidí. Policie nic neví, ale pátrá po stopě. A samý další kecy. Pro mě už nic nového. Slyším to v každém městě a pořád. Oči mám krvavě rudé a rty a půl tváře mám od čerstvé krve. Ano jsem zabiják… krve žnoucí zabiják. Upír, ten nejhorší predátor. Lidé si myslí, že jsou to jen báchorky, pohádky a upíři neexistuji. Dokud mě nepoznají, ale to pak už nemají šanci někomu říct, jelikož se jimi najím, zabiju je ve vteřině.
Nebezpečný jsem ale pouze v noci, kdy zapadne slunce a na nebi se objeví měsíc, to je znamení, že začíná můj skutečný život. Přes den jsem jako každý jiný žijící tady na zemi, člověk.
Opět je noc a já opět řadím a hraju si, jak to mám rád. Dnes jsem si vybral jako útočiště park. Je víkend, chodí mnoho mladých lidi, čerstvá krev. Nebaví mě zabít jen jednoho, ale rád si hraju víc. Proto mizí víc lidí. Zakousnu je a napiju se jejich teplé a čerstvé krve.
Tvář, ruce a dokonce oblečení mám od krve. Najednou zahlédnu kolem procházet, nějakého mladíka. Začnu jej pozorovat, jsem jeho stín a pobíhám kolem, nikdy ale ne tak, aby mě zahlédnul. Jsem jako vítr, temný vítr. Když jsem blízko, objeví se mlha na zemi. Není tomu jinak ani teď.
Tom
Nechápu tohle. Je to tak 14 dní, co jsem zbavil město jednoho nočního tvora. Upíra, a doufal jsem, že budu mít klid. Ale ne… teď se tu objeví něco dalšího. A snad i hrozivějšího. Je to predátor, který se tím baví. Zabíjí snad i pro radost a ne jen pro hlad. Počet mrtvých roste neskutečnou rychlostí. Vím, o co jde. Policie pátrá po masovém vrahovi a já po upírovi. Nás lovců tu moc není. Bohužel je nás míň než samotných upírů, což nám dost komplikuje práci.
Snažím se získat zásoby informací už nějakou dobu, abych zjistil, kdo to je, kde se nachází, ale vypadá to, že on je sólista. Není v tlupě upírů, takže jen těžko ho najdu v nějakém jejich doupěti. Vždycky spoléhám na svoje smysly, ale ty jsou nejsilnější právě, pokud se jedná o upírskou komunitu. Poznám je. Snad už i po vůni. Jsou cítit lidskou krví a jejich pohled bývá jiný než obyčejných lidí. Jenže toho si bohužel lidé nevšimnou. Ne, pokud se nenarodí jako jedni z vyvolených předurčených k likvidaci těchhle nočních monster. Nenávidím je.
Nenávidím všechny upíry. Zejména proto, že mi vzali rodinu. Projíždím internet a znuděně odklikávám všechny ty směšné báchorky, jak upíra zabít nebo zastrašit. Prý česnek nebo krucifix. Hlavně, že jsem toho posledního odpráskl v kostele. Jediné, co na ně zabírá, je stříbrná kulka. Nabiju svoji zbraň, strčím ji za pas a vyjdu do ulic. V bytě nic nevyřeším. Musím pátrat. Dát na instinkty. Je čerstvá noc, takže je jasné, že půjde lovit.
Bill
Nejsem žádný upír amatér, který za sebou zanechává stopy, a tak jej brzo dostanou. Jsem až moc vychytralý a na tomhle světě už dost dlouho, abych znal, jak to chodí. Nikdy nezůstávám na jednom místě dlouho. Nikde se nezabydluju, jsem tam, kde se zrovna nacházím, a proto je mě těžké najít. Ve svém upířím životě jsem poznal už mnoho lovců, kteří se o mě snažili, ale žádný z nich neuspěl… nepřežil. Každý si myslí, že když jednou zabil pár upírů, že si dokážou poradit i se mnou, ale… to se šeredně mýlí a svým životem na to doplatí. Se mnou není dobré si zahrávat. Jsem horší než samotné peklo. Samotný ďábel je na mě krátký. Miluju svůj život, mám všechno, co chci, nikdo si nedovolí mi odporovat, a pokud ano, jeho osud je rozhodnut. Je mrtvý než stačí říct Upír.
Mnoho upírů jsou a loví ve smečkách, ale já jsem stranou. Nikdy nelovím s někým, jen pouze sám. Ale je pravda, že i ta samota mně někdy samotnému vadí, a proto si pro zábavu z lidí dělám své hračky, živím se na nich, ale ne tak, abych je zabil. Dělají, co jim řeknu, říkají, co jim řeknu a chovají se tak, jak chci. Když mě přestanou ale bavit, zabiju je. Nikdy jsem nikoho nenechal naživu, kdo se ke mně přiblížil. Možná ve dne vypadám mile a nevinně, ale vzhled klame, kor když na nebi se zjeví měsíc. To už milý přestávám být.
Zrovna teď si mám chuť hrát, mladí chodí z diskoték opilí. Na kuráž chodí nočním a temným parkem, ale to je pro ně osudovým, pokud si je vyberu, není cesty úniku. Skáču po stromech jako veverka, létám jako pták a v postraní se plížím jako mlha, která se tvoří kolem. Někteří jsou příliš opilí, aby poznali změnu ovzduší kolem. Necítí chlad, když jsem poblíž. Smějí se a popíjejí. Já se bavím jen tím pohledem. Mladí jsou vždy nejlepší. Maji čerstvou krev a sladkou. Olíznu se. Už teď se mi zbíhají sliny, i když jsem najedený, i když krev teď nepotřebuju, pronásleduju jednoho mladého kluka, který jde parkem sám. Začnu tímhle, pak si pohraju třeba rovnou s větší partou lidí. Pobíhám kolem, cítím, jak začíná být zmatený a rozhlíží se kolem sebe. Má to spočítaný.
Oběť
Vracím se z diskotéky. Lehce připitý. Výjimečně jdu sám. Nudil jsem se, a tak jsem tam ostatní nechal. Chci být už doma, zalehnout a spát. Parkem to mám nejkratší cestou. V polovině parku ale začnu cítit zvláštní mrazení v zádech. Rozhlížím se kolem, ale nikdo tu není. Mrazení je ale stále víc a víc nepříjemné. Začínám být nervózní a pociťuju známky strachu. Přidám do kroku. Musím se rychle dostat na hlavní ulici.
Tom
Je tak zasraně těžký je hledat. Oni mají výhodu. Cítí svojí oběť na dálku. Rozpoznávají různé pachy krve. Už jen podle vůně vědí, zda se jedná o mladého či starého, a stejně tak poznají, zda se přiblížili k někomu, kdo je může ohrozit. My lovci to tak snadné nemáme. Alespoň já určitě ne. Zaznamenám upíra až v momentě, kdy zabije. Něco uvnitř mě jako by to vycítilo, a zároveň pak i vím, kde se to stalo. Ale to už je stejně pozdě. Jedinou šancí bývá ho prostě najít… odhalit a zastavit dřív než zabije. Někdy je to štěstí, že oběť není mrtvá, ale většinou je tak na pokraji, že když se v nemocnici probere, neví, co se jí stalo. A protože to neví nikdo, svede se to na útok toulavého psa. Těch je ve městě mraky. Kráčím klidně ulicí. Co nejvíc uvolněný. V podstatě i já se můžu bát o svůj život. Upíři často znají lovce a mají tendence je likvidovat, ale poznal bych, kdyby mě nějaký sledovat. Teď to tu je čisté. Zkusím vlézt do metra. Je to celkem časté místo k útokům. Metro, skladiště, zapadlé uličky.
Bill
Můj vzhled je jiný než přes všední den, jsem k nepoznání, takže pokud mě náhodou někdo v noci zahlédne a při jeho štěstí přežije, ve dne i kdyby stál naproti mně, nepozná mě. To je opět mou výhodou. Když jsem upír, mluvím svou vlastní řečí, ne tou lidskou a tou, kterou mluvím ve dne. Začne noc a tím začne můj skutečný život, můj svět a především má pravidla. Pravda, některá slova dokážu říct i jako upír, ale není jich příliš mnoho. Navíc, proč bych mluvil s mrtvolami?
Sleduju toho kluka, kterého jsem si pro dnešní noc vybral jako svou první kořist. Na někom začít musím, a když si já vyberu, mám to, co chci. Je po mém. Když kluk zrychlí, jen se tajemně usměju, obvyklá reakce člověka, který má nahnáno. Jak chabé a zbytečné. Neunikne mi, i kdyby se řítil rychlosti blesku, jsem ten rychlejší. Vždycky jsem ten rychlejší.
„Bojíš se?“ Konečně promluvím tajemně. Můj upíří hlas se rozlehne kolem jako mlha, která kluka obléhá víc a víc. Jazykem si přejedu přes zuby. Mám rad, když z nich cítím strach, a když utíkají, jsem jako neodbytný lev, který honí gazelu. A tahle gazela je moje, jenom moje.
Oběť
Zamrznu, když uslyším ten zastřený hlas. Srdce se mi rozbuší neskutečnou rychlostí.
„Kdo jsi?“ Zmateně zatěkám očima kolem. Snad jen koutkem oka zahlídnu kohosi ve stínu. Otočím se a zběsile se rozběhnu na druhý konec parku, jak jen nejrychleji umím. Ale místo toho, aby to mrazení v zádech povolovalo, se snad ještě víc stupňuje. Jako by mě doháněl. A nejspíš dohání.
Tom
Přelezu v metru zátaras a vlezu přímo do tunelu. Tenhle je pro dnešek uzavřený, takže se nebojím, že by mě sejmul vlak. Ale pro upíry to může být příhodné místo, kam někoho zatáhnout, aby se najedli. Vládne tu ticho a klid. Náhle strnu. Něco se ve mně probouzí. Upír loví. Cítím to, ale nevím kde. Cítím jen tu touhu po štvanici. Otočím se a běžím tunelem zpátky. Vběhnu mezi lidi a s přivřenýma očima se rozhlížím mezi nimi. Zda není tady. Zda si tady nevybírá. Ale není. Poznal bych to.
Vyběhnu z metra a rozběhnu se ulicí. Sakra, nevím kam. I to je známka toho, že to není jen tak běžný upír. Ví, jak to chodí a umí všechno dokonale ovládat. Kdyby to byl nějaký běžný noční tvor, už bych ho měl. Ti obyčejní, nebo ti, co jsou upíry jen krátce, se neumí ovládat. Vypouštějí tu energii a chtíč ze sebe natolik, že je najdu rychleji, než stačí udělat krok. Tenhle je jiný. Nebezpečný. Běžím prostě jen namátkou a doufám, že lačnost ho zradí dřív, než zabije.
Bill
„Tvůj osud…“ zasyčím jedovatě do jeho ouška, aniž bych se přiblížil. Nejen že jsem zběhlý v tomhle, také mam dokonalý sluch. Dokážu slyšet věci, co by normální člověk nikdy neslyšel. Slyším několik metrů daleko, na všechny strany. Cokoli chci. Když se moje oběť rozběhne, jen se zahihňám svým smíchem, z kterého každému naskakuje husí kůže, a to mě nemusí vidět. Už jen můj hlas ho nutí k šílenství, zabiji ho pomalu. Nechám chlapce chvíli běžet, přeci jenom je to jeho poslední běh, který dneska skončí. Který skončí za par okamžiků. Běhám kolem, aniž by mě viděl. Jsem jako noc, noc je má. Začnu žvatlat tím svým jazykem, pro lidi neidentifikovaným zvukem. Ani google má slova nepřeloží. Začnu něčím jednodušším. A to rychlou smrti, udělám mu laskavost, budu tak štědrý. „Smrt…“ řeknu jen a poté, aniž bych ho zastavil v jeho běhu, mu skočím po zádech a zezadu se mu zakousnu silně do krku. I poslepu bych trefil krční tepnu, odkud se nejlépe vysává krev. Vykřikne. To už je ale příliš pozdě. V ten moment, kdy ochutnám jeho krev, hned na to mu zlomím vaz a v tu ránu leží na zemi. Sehnu se k němu a znovu ochutnám jeho krev. Je sladká a lahodná.
autor: Doris & KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
Aaaaach *vzdychá, skáče radostí, tleská, piští*
Je to tady. "Můj" milovaný upírek, jak této hře soukromě říkám a vy mi to, mé milé autorky, s velkou laskavostí povolujete :)))) Jsem hrozně ráda, protože tato hra je tak výjimečná a nádherná, že si skutečně zaslouží, aby si ji přečetl úplně každý. Je mou naprostou srdeční záležitostí♥♥♥♥♥, tím NEJLEPŠÍM, co jsem kdy z příběhů četla. Já vám, milé autorky, musím nejdříve poděkovat, že se s tímto pokladem podělíte s námi, obyčejnými čtenáři.♥
Měsíc – Pán noci, je svědkem všeho, co krvelačná bestie udělá. Temnota a gothika…podtrženo mlhou, aby všechny hrůzostrašné scenérie byly vystiženy do posledního detailu. Bill jako arogantní predátor – ohm, dokonalé! Můžeme se těšit, protože Billova krutá hra může právě začít!
Dokáže lovec Tom Billova pravidla jednou změnit? Nebo dojde na jinou proměnu podle pravidel krvelačné bestie a projde plamenem? Dokáže lovcova stříbrná kulka jednoho dne trefit upírské ledové srdce bez jakéhokoliv citu?
Vždy jsem milovala gothické příběhy od Anne Rice, její oblíbenec Lestat se stal i mou láskou. Ale s vaší hrou jsem našla lásku úplně jinou. Náááádhera.
Tohle je nejlepší příběh, který ve mně vzbuzuje tak silné emoce a vášeň, které podléhám každým dílem.
Nevím, co psát, mám pocit, že další slova poté, co už jsem u této hry napsala, jsou naprosto zbytečná. Jen stále děkuji za překrásný zážitek.
Hra může začít…
(BTW: "Kdo jsi? Tvůj osud…Smrt…" Aaaaach, dokonalé. Mrazí mě i teď!)♥♥♥
užasny!! užasně napsany , uplně se tam vidim a uplně vidim toho Billa , nejlepši bylo-"Bojíš se?" Konečně promluvím tajemně. Můj upíří hlas se rozlehne kolem jako mlha, která kluka obléhá víc a víc. Jazykem si přejedu přes zuby. Mám rad, když z nich cítím strach, a když utíkají,
^^ uplně sem to proživala…. skvělý těšim se na dalši dil , miluju Billa upíra =)))
Teď už vím, proč nemám ráda upíry…protože se jich bojím!!!
Fuj, to bylo tak sugestivní, že mám husí kůži a úplně mě mrazí, o tom se mi bude zdát…
Přiznávám, že nebýt Ondi, asi bych teď tenhle komentář nepsala, protože tohle opravdu není můj šálek kávy.
Ale taky musím říct, že povídka je opravdu skvěle napsaná, podařilo se vám do ní úžasným způsobem dostat všechno to napětí, strach a hrůzu, mrazení v žilách i horkost krve, touhu zabít i žít…
Takže jsem zvědavá na další díl, bude to opravdu zajímavé, protože zatím si vůbec nedovedu představit toho divokého a smrtícího tvora s jeho Lovcem spolu =)♥
ÓÓ MŮJ BILLE!! to je dokonalý! prej "Ani google má slova nepřeloží" xD to je pravda :DDD myslim že to bude dost krutý kdy Tom řekl že NENÁVIDÍ upíry a že mu zabili rodinu.. úžasně napsaný. Některý povídky jsou takový táhlý ale tadyta je prostě furt akční :DD to se mi líbí 😉 Bill je fakt kruťák :D:D
[3]: Juuuuuu, Janííí, tys to opravdu četla :)♥♥♥ Z toho mám velikou radost i já, nejen autorky! Že je to krásné? Ale už teď čekám, co řekneš na dvanáctý díl :-DDDDDDD To je teprve dokonalost!♥
Oh ^^ ..děkuji za tak krásné a potěšující komentáře, dělají mi radost 🙂 A taktéž si myslím, že bude stejně ráda i Doris, s kterou tenhle příběh píšu ♥
Jsem moc ráda, že se vám naše společná povídka líbí a máte z ní tolik pocitů. Jde widět, že nejsme jediné s Doris, které to doslowa žereme, když tu tajemnost mezi Upírem a Lovcem píšeme. Samy my to milujeme ♥ A jsem moc ráda, že se to zamlouwá tolik i wám ^^ Děkuju. A jak už tady bylo tak trošku nahozeno.. máte se na co těšit 😀 ..tohle je teprwe začátek ^^ A tak doufám, že se wám i nadále bude příběh mezi Upírem a jeho Lovcem stejně líbit či i wíc ♥ A ještě jednou bych chtěla poděkowat wšem tady 🙂