autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Na silnici byl celkem klid a byl jsem za to rád. Neměl jsem rád tyhle daleké cesty, navíc když byly nějak rušné a byl špatný provoz.
Pořád mi hlavou vrtalo, nad čím ten můj bráška přemýšlel v té restauraci. Sice řekl, že je vše v pořádku, ale vím, že o něčem přemýšlel. Byl naprosto mimo svět. Myšlenkami někde jinde. Každopádně, tahat to z něj by nemělo cenu, nechtěl jsem rozebírat něco, co by ho pak třeba trápilo ještě víc. Ale chci vědět, čím se trápí. Není mi to jedno. Všechny starosti, radosti, problémy ale i příjemné okamžiky chci sdílet plně s ním.
Po další hodině cesty se mi potvrdil můj problém, moje záda. Myslel jsem, že zešílím. Záda mě bolela dost šíleným způsobem. Krční páteř mě bolela tak, že mi ta bolest vystřelovala až do hlavy. Snažil jsem se nějak pohodlně usadit, ale moc to nešlo. Bolelo mě to, i kdybych se na tu hlavu snad postavil.
„Měl jsi naprostou pravdu,“ snažím se si křupnout krk.
„…vždycky mám pravdu, ale s čím konkrétně?“ podívá se na mě. Samozřejmě, náš chytrolínek.
„Ty záda,“ povzdechnu si.
„Bolí…?“
„To je slabé slovo.“
„Tak… mám-mám zastavit?“ narovná se.
„Ne, to rozhodně ne. Asi si jen hodně položím sedadlo, můžu?“ Raději se zeptám, než abych udělal opět nějakou chybu. Je to přece jeho Audinka.
„Jasně, že jo. Klidně si lehni… Ale jestli potřebuješ, tak zastavím a udělám ti masáž,“ zakření se, ale i přesto poznám, že si dělá starosti.
„Díky,“ usměju se a sedadlo si sklopím až na doraz, že ležím. „Ne, nezastavuj. Přejde to. Kdyžtak si od tebe nechám líbit masáž v hotelu. Ale teď jeď,“ zavřu oči. Mám pocit, že mi ta hlava praskne. „Víš… mně to vystřeluje až do hlavy a já potřebuju, aby ta bolest hlavy přestala. Víš, co se mnou dělá bolest hlavy,“ podotknu. Vždy jsem tuhle bolest špatně snášel.
„A nechceš si vzít prášek?“ zeptá se.
„Ne, to přejde. Ještě počkám,“ kompletně se protáhnu.
„Tak dobře,“ povzdechne, položí mi ruku na stehno a jen mě hladí. „Kdyžtak až se odtud vymotáme, tak ti zastavím.“ Sjede z dálnice, protože prý našel nějakou cestu, jak se vyhnout městu. Vjel do nějakého města Redlands, odkud najel na dvěstědesátou hlavní.
„Jsi hodnej. Ale opravdu nezastavuj,“ pohladím ho po té ruce, kterou mě hladí. Cestu teď momentálně ani moc nevnímám. Jen ho poslouchám, jak mi říká kudy kam jedeme.
„Teď projedeme Highlandem a najedeme zase na dálnici,“ řekne uklidňujícím hlasem a pořád mě hladí.
„Je to dlouhý, viď?“ řeknu uznale a ruku mu stisknu. „Věřím tomu, že se těšíš taky na postel.“
„Já něco vydržím,“ usmál se na mě a viditelně zrychlil. Postřehl jsem akorát, jak jsme projeli kolem velké značky, která vyznačovala, že jsme zase na dálnici, na dvěstěpatnácté.
„Však já vím. Moc dobře to vím,“ uculím se. „A zase dálnice,“ vydechnu s úsměvem.
„Teď po týhle dálnici dojedeme až do Las Vegas, kde přespíme,“ řekne nadšeně.
„Konečně ses dočkal… Las Vegas, sen Toma Kaulitze,“ zasměju se. Dřív by zřejmě jásal kolik skvělých night klubů se zde dá najít.
„Oh, vždycky jsi tam taky chtěl,“ usměje se.
„Neříkám, že ne, ale ty víc.“
„Protože je tam hodně bohatých holek v bikinách,“ rozesměje se. „Ale to už je nějak mimo mě, nemyslíš?“
„Kdyby jenom to. Tam je ještě víc věcí…“ zasměju se a opřu si tělo o lokty. „No, řekl bych, že ano. Snad se nepletu.“
„Pochybuješ o mně?“ zeptal se, ale nadále se usmíval.
„Ne,“ řeknu naprosto jistě. I když nedávno bych možná ještě řekl, že ano. Teď už ne.
„Tak vidíš,“ usměje se a začne zpomalovat. Sundá ruku z mé nohy a sjede z dálnice.
„Mm, nevidím, počkej,“ zasměju se a posadím se. Rozhlédnu se kolem. Zajíždí na odpočívadlo. Už je poměrně tma, svítí tu jenom lampy. Zaparkuje a vypne motor.
„Co tady?“ zeptám se potichu, když vypne motor.
„Vystup,“ usměje se, odpoutá se a sám vyleze z auta. Pomalu tedy vystoupím a prohnu se v zádech.
„Tak?“
Sedne si na kapotu a poklepe před sebe. „Pojď…“
Poslušně k němu dojdu a vyčkávám. Opře si mě před sebou a dá mi stranou všechny vlasy. Jeho ruce se dotknou mého krku a začnou ho prsty jemně masírovat.
„Uuhmm…“ vydechnu nahlas a zavřu oči. „Tos nemusel, já to přece vydržím… Au,“ vyjeknu, když přitlačí na tom místě, kde to zatraceně bolí.
„Já vím, že vydržíš. Ale jsem Tom, jsem tu od toho, aby ses nemusel ničím trápit. Ani bolestí tvých ztuhlých zad a krku,“ zasmál se tiše a přesunul prsty níž na obratle. Začal mě zároveň něžně líbat na šíji.
„Ne, ne, ne… Ty jsi anděl,“ vzdychnu slastí a zároveň i tupou bolestí.
„V to pochybuju,“ zašeptá mi do pokožky. Silně mi přimáčkne obratel, až v něm křupne. Zakňučí, jako by snad cítil moji bolest.
„Aaa…“ zhluboka se hned na to nadechnu a zachvěji se. Tak moc to bolí. „Já… jsem si tím jistý, děkuju.“ Vjede mi rukou pod triko a začne jen prsty silněji jezdit po celé mé páteři. Začne mi krční obratle olíbávat, jako by se snad snažil utišit tu bolest.
„Až budeme na hotelu, o něco tě ještě požádám. Ale teď… nepřestávej, už ne,“ usměju se trošku. Je to příjemné, velmi příjemné. I přes tu veškerou bolest vnímám jen ty doteky jeho rtů.
„Ráno než vyjedeme, ti nechám udělat pořádnou masáž, ano?“ šeptal mi do pokožky a stále mě jemně líbal.
„Nebude to nutné, když mi trošku pomůžeš ty sám,“ brouknu a pohladím jej po boku. Vjede mi oběma rukama mezi lopatky a začne je, i když silně, příjemně promačkávat. Ucítím, jak se rty sune pomalu dopředu a sjíždí mi na klíční kost. Když mi na ni sjede, chytnu ho za tu ruku a vytáhnu si ji víc k sobě a políbím ho na ni.
„Miluju ty tvoje zlatý ručičky, děkuju. Ulevilo se mi to,“ šeptnu.
„Můžu ještě pokračovat. Nikam nepospícháme,“ otočí si mě k sobě.
„Je už tma. Bude dobré, když dorazíme na hotel co nejdříve,“ obejmu ho kolem krku.
„Po cestě je dost měst a hotelů. Nemusíme přespat zrovna ve Vegas. Vždyť je to fuk. Hlavní je, aby ti bylo fajn,“ dá mi malou pusinku. Opravdu mi silně vyráží dech. Dřív by mi řekl, že to přejde a že to vydržím, a teď by kvůli mně snad přespal i v autě na odpočívadle. Je úžasný. Jsem mu tolik vděčný, za to, co pro mě dělá. I když se občas pohádáme a je občas na zabití… je dokonalý.
„Ale Tome,“ usměju se sladce a dám mu pusu. „Jsou to jen záda, nic víc. Trošku to bolí, no a? To přejde. Teď rozhodně, opravdu se mi ulevilo. Nedělej si starost, hm?“
„To se lehce řekne,“ zasměje se. „S láskou přichází i starost,“ pokrčí s úsměvem rameny jako by s tím byl už léta smířený. Je mi do breku. Je tak romantický, hodný, láskyplný. Kde se to v něm jen bere? Je tak krásné slyšet, že mě má vážně rád. Zůstanu se na něj jen skoro až zasněně dívat.
„Pojď ke mně, co nejvíc,“ obejmu jej a začnu ho zlehka líbat. Za pas si mě k sobě přivine a sleze po autě níž, aby byl opravdu až u mě. Jeho rty se hned přizpůsobí mým a tiše vydechne.
Líbáme se celkem dlouho. Ale ani jeden z nás nedokáže přestat.
„Mmh, nedokážu se nabažit tvých rtů. Nikdy,“ zašeptám do polibku a vydechnu.
„To mi povídej,“ vzdychne tiše a stiskne mi v dlaních zadeček. „Nebýt tady, tak si tě vohnu.“ Kolenem se zapřu o kapotu, čímž si o něj trošku tu nohu ovinu.
„Vážně? Zase bys mě chtěl šukat?“ zašeptám, ale při tom se svůdně usměju.
„Šukat, šukat a jenom šukat,“ skousne mi ret a s tichým vrněním ho natáhne. Když ho pustí, zase mě začne líbat.
„Mmhhh, řekni to ještě jednou a sklopím v autě ty sedačky obě,“ vzdychnu a začnu ho líbat vášnivěji.
„Klidně bych tě vohnul o auto,“ zasměje se a začne se hluboce vpíjet do mých rtů.
„Upozorňuji tě, že až budeme v Německu…“ odtáhnu se trošku a olíznu si rty. „…budeš mi projíždět prdel na kapotě tvý Audinky u tebe v garáži.“
„A na tvojí Audině ti jí budu lízat. Vysoká je na to dost,“ zasměje se.
„Aww, já chci domů,“ uculím se a začnu se proti němu trošku třít. „Neprovokuj mě, ne tolik.“ Skousnu mu piercing a jemně ho za něj zatahám. Najednou bolestivě sykne.
„Promiň,“ smutně svraštím obočí a pohladím ho po tý pusince prstem. „Bolí tě to pořád?“
„Ne, už ani ne. Jen ten pierc. To je dobrý,“ usměje se a znovu mě začne líbat.
„Dám si pozor,“ řeknu a znovu mu to začnu oplácet. A jen se o něj začnu třít, jemně a něžně.
„Myslel jsem, žes chtěl včas jet, a teď se tu po mně plazíš jak liána,“ zasměje se a začne mě jemně líbat na bradě.
„Tak hele… Tarzane,“ zasměju se. „Když už jsme zastavili, musím to nějak využít, ne? Při jízdě se po tobě plazit nemůžu.“
„Mmhmm… Ale můžeš mi při jízdě dělat plno příjemných věcí,“ zakření se. Olízne mi bradu a jemně na mě přirazí pánví. Chytnu si ho s úsměvem za boky.
„Jo? To sice můžu, ale nechci nabourat. Nevím totiž, jak by se ti třeba jelo, kdybych ti pořádně kouřil, hm?“
„To nevím, ale můžeme to vyzkoušet,“ vzdychne toužebně a polibky mi sjede do krční jamky. Ne, nemluv o tom, Tome. Nebo nedojedeme živí.
„Dokážeš si představit 24 hodin bez toho, aniž bych se tě jakkoli dotknul nebo tě až uspokojil?“ pousměju se nevinně a stisknu mu boky. Víc se k němu nacpu a rozkrokem se přímo otřu o ten jeho.
„Ne… Ale můžeme to zkusit, protože tohle ohrabávání na veřejnosti není zrovna nejlepší,“ vzdychne.
„Nikdo tu není. A jestli můžu být upřímný, je mi to už opravdu u zadku. Nechci se pořád kontrolovat a skrývat. Bát se tě políbit nebo pohladit. Ale teď na to nemysli. Ty můj… ty můj,“ šeptnu a líbnu ho na rty.
„Měli bychom vážně vyjet,“ povzdechne, i když vidím, jak moc se mu nechce.
„Jo, pojďme,“ odtáhnu se od něj a pomalu si nasednu do auta.
Tom tam ještě chvíli seděl a pravděpodobně se snažil vzpamatovat, protože jsem cítil, jak byl vzrušený. Pak nasedl do auta a zase najel na dálnici. Byl to takový zvláštní hezký pocit. Že já ho dokážu vzrušit. Že díky mně jsou jeho kalhoty překvapivě těsnější, že se otřásá a vzdychá. Je tak hezké to vidět a slyšet.
Sedadlo jsem už zase vrátil do původního stavu a věnoval se společně s ním jízdě. Snažil jsem se mu poradit, sem tam něco najít na GPS, něco vyčíst. A on si se mnou samozřejmě vesele povídal a smál se. A za to jsem byl rád. Měl dobrou náladu a já také. Cesta utíkala celkem rychle. Dálnice byla téměř čistá.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Já pořád čekám odkud vyběhne ten úchyl a ono furt nic. Jako nic proti, tahle idylka mi vyhovuje…akorát je to hrozně napínací, když víte, že se něco stane a jenom čekáte kdy. 😀 😀
mmmm… takovej romantickej dílek 😀 ale bojim se že tohle vydrží jen chvíli..
AWWWwww ..tak nádhernej dílek,taková romantika..krááááása 🙂
[1]: Já jsem na tom úplně stejně, každý díl jsem napnutá, vidím ho na všech možných i nemožných místech =)
No, dílek pěkný, idylka příjemná, jenom by při těch "sexovních" řečech mohli být kluci trochu romantičtější, to Billovo "Budeš mi projíždět prdel na kapotě tvý Audinky u tebe v garáži" mě úplně odrovnalo xD