autor: Majestrix & Little Muse
Hořkosladké podlehnutí
Bushido udělal krok vpřed, v obličeji celý zmatený. „Bille, co tady děláš? Měl bys být v posteli,“ řekl tiše.
„Jak jsem řekl, musíme si promluvit,“ zašeptal Bill a dal si vlasy z obličeje. „…Nemůžu tohle dělat.“
„Co dělat?“ vykročil Bushido vpřed a zamračil se. „Žít ve lži?“
„My nemůžeme být,“ řekl Bill smutně, udělal uctivý krok vzad. „Toužit po tom, to neudělá skutečným.“
„Ne, to ne. Ale ty ses mu odevzdal. Mohls s Lordem Tomem ukončit zasnoubení a přijít za mnou! Proč bys to ale dělal?“
Proč, vskutku? Ze všech lidí na světě Bushido nejlíp rozuměl tomu, že to byla Billova povinnost? Přísahal Tomovi, Bohům i jeho rodině. Nemohl znovu potupit svého otce; odejít od Toma kvůli jinému muži by bylo právně přijatelné, ale nemyslitelné. A pak nebylo pochyby, že právě tohle bylo to, co Bill dělal.
Bill otevřel pusu, aby odpověděl, ale namísto toho ji zavřel a krátce se zapotácel. Bushido mezi nimi rychle uzavřel vzdálenost a lehce mladíka zvedl. „Jsi stále slabý,“ připomněl mu jemně.
„Já už nevím, co vlastně dělám,“ vydechl Bill, když si položil hlavu na Bushidovo rameno. Generál ho odnesl do malého pokoje kousek od zahrady, hned vedle jeho ložnice; nejbližší místo, kde si Bill mohl pohodlně lehnout. „Sním o vás, cítím vás… oheň mezi námi hoří tak jasně… jak by to mohlo přetrvat?“ zeptal se slabě.
Bushido sevřel čelisti a jemně Billa položil. Vypadal tak křehce, že mu to svíralo srdce, dal Billovi z obličeje jeho ebenové vlasy. „Maličký, zpochybňuješ Bohy?“
„Ne.“ Zavrtěl Bill hlavou a naklonil se do Bushidova doteku.
„Pak je tu nejspíš důvod, proč toužíme po doteku toho druhého. Pojídáš mou mysl; Nedokážu na tebe nemyslet.“
„A Tom?“ zeptal se Bill. „Jsem stále jeho.“
„Ano, teď je toho součástí i on,“ souhlasil Bushido, klekl si vedle Billa na zem a povzdychl si. „Proč se mi zdá, že to ještě nevidíš?“
„Když si představím jeho obličej, kdyby to věděl…“ nakrčil nos, druhou tváří se otřel o látku gauče. „Shledávám těžkým věřit, že Bohové mají plán, který nás z tohoto dostane.“
„Takže o Nich pochybuješ?“
„Jsem… zmatený,“ přiznal Bill. „Když Jejich vůle porušuje Jejich Zákony…“ zvedl pohled k Bushidovi, jeho tmavé oči byly zalité slzami. „Vy ne?“
Bushido zavrtěl hlavou, přemýšlel nad svým posledním snem. „Nedokážu se domnívat, že by mi Bohové oplatili mou oddanost, kterou jsem Jim roky ukazoval tím, že by mi tě dali, když tě nemám mít.“ Když na něj Bill prostě zíral, neodpovídajíc, Bushido se naklonil a vtiskl mu ten nejjemnější polibek do koutku úst a zůstal tam; čekal na svolení. Okamžitě cítil, jak se Billovi zadrhává dech, cítil, jak ho Billovy řasy lechtají na tváři, když zavřel oči. „Říkal jsi, že mě miluješ,“ zašeptal Bushido, zavřel také oči, zajel prsty hluboko do Billových hebkých vlasů.
„Říkal,“ odpověděl Bill, potvrdil tvrzení, ale ne pocit. Nosem se naklonil k Bushidově tváři, nadechl jeho vůni. „Ale přišel jsem sem, abych…“
„Co?“ přerušil ho Bushido. „To vzal zpátky?“
Bill malinko zanaříkal, když mu byl vtisknut další polibek na čelist. „Ano… Musím.“
„Řekni to,“ nařídil mu Bushido, zavřel oči bolestí nad tím, že to opravdu udělá. „A já přestanu.“
„Musíte přestat,“ zašeptal Bill.
„Nemohu. Ne, pokud to neřekneš. Namůžu prostě jen tak vypnout to, co k tobě cítím. Ty snad ano? Pokud ano, pak jsi silnější člověk než já,“ řekl Generál smutně. „Nedokážu zapomenout na to, jaké to je, cítit tvou kůži, dotek tvé ruky, a u všech Bohů, chuť tvých rtů,“ vydechl a přitiskl se na rty, o kterých tak moc snil. Bill se polibku nebránil, a to tiché zaškemrání přinutilo Bushida přitisknout se blíž, jazykem zoufale prozkoumával každičké zákoutí Billových úst. Bushido cítil, jak se Billovi třesou ruce a jak mu je pokládá na krk. Jestli to znamenalo, aby neopouštěl Billova sladká ústa, pak měl radost.
Bill polibek prolomil ve snaze se znovu nadechnout, zrychleně dýchal a obličej měl celý červený. „Nepřišel jsem sem kvůli tomuhle,“ řekl rychle. „Přišel jsem říct, že to, co máme… nemůže být.“
„Ale já vím, že mě chceš tak jako já tebe; to to necítíš?“ hladil Bushido Billa po jeho líbezném krku a zajel s ní do místa na pyžamu, které odkrývalo Billovu kůži. Jeho hrubé prsty přejely přes bradavku a Bill vykřikl, celý v šoku a pusu dokořán nad tím, jak ho jeho tělo zrazuje. Naklonil se do doteku, bezmyšlenkovitě, zatímco mu Bushido začal laskat citlivou kůži za uchem.
Pro Generála to bylo skoro až moc; měl Billovo překrásné tělo pod svýma rukama, chvějící se pod jeho doteky. Přitiskl se blíž, když zajel rukou hlouběji, a se zamručením vzal Billův útlý pas do dlaně.
„Řekni mi, že tohle nechceš,“ procedil skrz zuby, když se nadechl vůně Billových vlasů.
„Já… já…“ Bill naklonil hlavu a dostal se do žhavého polibku. Zasténal Bushidovi do úst a stiskl mu ramena pevněji, málem omdlel. „Chci to,“ zasténal; svět kolem něj už dávno nedával smysl, když se Bushido dotýkal jeho těla. Možná tohle byla vůle Boží. Možná by se měl vzdát… „Jen jednou,“ zalapal po dechu, když se od něj Bushido na krátko odtáhl. „Já… Potřebuju…“
Než dokázal větu dokončit, protože ho Anis znovu zvednul. Bushido spolkl všechna slova, která by mohl Bill říct, odnesl ho do vedlejšího pokoje a zatlačil ho do měkké matrace na obrovské posteli. Ustlaná peřina se pod Billem zmačkala, když ho Bushido zatlačil víc dolů, tohle znal. Tady bylo to bezpečí, které cítil ve snu, pocit, který mu přinášel zdání, že nic jiného na světě neexistuje. Bushidovy ruce ho pevně držely, pevněji než Tomovy, a jeho ústa byla dokonalá, polibky se neustále a neustále prohlubovaly, podle toho, jak na ně Bill odpovídal.
Bill byl tak opilý vášní, že ho ani nenapadlo se odtáhnout, Bushido ho ale začal líbat na krk, rukama mu znovu zajel pod košili, palcem mu třel druhou bradavku. Když Bill zalapal po dechu, Bushidovy rty se přisály k jeho hrudníku, jemně a něžně sály ten hebký růžový výčnělek.
„Oh…“ vydechl Bill, třásl se.
Bushido zvedl hlavu, podíval se na tu krásu pod ním, zaúpěl, když si uvědomil, že nesní. Bill byl opravdový a tady, a rozvalený přímo pod ním, celý červený a plný chtíče. V měsíčním světle, které pronikalo z vysokých oken, se zaleskl jeho eridote, ležící na jeho klíční kosti.
Bushido rychle jel rukama po Billových pažích, jemně mu sundal oblečení z ramen a stáhl jej pod ně. Přitiskl se obličejem do Billova horkého krku, cítil, jak dýchá, našel řetízek a pevně ho stiskl v prstech. „Jen jednou,“ vydechl, zopakoval Billova slova. Tak moc by to chtěl víc než jen jednou, ale jestli to bylo to jediné, co mu Bill mohl dát, pak mu určitě nebude odporovat.
„Ano…“ souhlasil Bill, skoro neslyšitelně, zaklonil hlavu. „Jednou…“
Bushido mu opatrně rozepnul eridote a sundal ho z Billova dlouhého krku, políbil ho tam, kde přívěšek ležel.
Bill s vykulenýma očima svůj eridote sledoval; najednou si připadal tak nahý, chtěl začít protestovat ohledně všeho, když se ho ale znovu dotkly Bushidovy rty, byl ztracen.
Když Bill zvedl ke Generálovi pohled, připadal si tak maličký, tělo tak úzké a ohebné a, pro teď, jeho. Bushido ho líbal na každičký kousek měsícem osvícené kůže, kam dosáhl, rukou přejížděl po té saténové hebkosti, zatímco okolo něj Bill obmotával nohy a celý se chvěl, šeptal: „Anisi…“
Bushido zavrčel a přejížděl dlaněmi po nekonečně dlouhých nohách až k Billovu klínu; jeho erekce byla horká a tvrdá přímo pod jeho rukou a Bill k té ruce lehce přirazil. „Ano,“ zasténal a prohnul se v zádech, přitiskl se Anisovi do ruky.
„Uděláš se pro mě, maličký?“ zeptal se, když stáhl Billovo spodní prádlo dolů z jeho úzkých boků, líbal ho na kosti, které tam byly, a jazykem si prorážel cestičku až k Billově erekci. Sny blaženosti, které byly pro Bushida tak návykové, a ta nedočkavost, kterou mladík oplýval, byla tak okouzlující. Nosem se otřel o hedvábně hebkou kůži u kořene Billova penisu a ochutnal tu kůži olíznutím. Bill přirazil, nedobrovolně, a Bushido se usmál, cítil, jak tvrdne ještě víc. Nadechl Billovu vůni a nechal svou mysl planout.
Bushido roztáhl Billovy nohy a okusoval a sál, přímo směrem k Billově dírce. Byla malá a tak delikátně vypadající, jako všechny věci na Billovi. Bushido zamručel a přitiskl se na ní rty, usmál se triumfálně, když Bill zasténal a roztáhl nohy od sebe ještě víc. Bushido dovnitř vsunul svůj jazyk a zasténal nad tím horkem, které ho uvnitř čekalo. Bill se na něj natiskl s potlačeným výkřikem a Bushido ho pevně chytil za boky, znovu dovnitř strčil jazyk.
„Anisi…“ Bill se nedokázal dostatečně soustředit na dýchání, nemohl dělat naprosto nic, ne nic jiného, než se zabořit do měkké matrace a držet se čehokoliv, na co dosáhl. Současně se cítil, jako by měl odlétnout a propadnout se podlahou, když zakláněl hlavu dozadu; ten pocit Bushidových rtů na jeho zadku ho vzrušoval víc než cokoliv jiného. Zvuky, které vycházely z jeho úst, nebyly jeho; hloubka až moc nízko, a tón až moc plný chtíče. Cítil, jak mu hoří tělo a Bill se pokusil posadit, aby ho tolik nebolela hlava.
Bushido se nemohl nabažit chutě Billova těla. Sténal, zatímco sál tu citlivou kůži za Billovými koulemi a sledoval ho se zastřenýma očima, Bill přirážel a vzlykal vzrušením. Bushido prstem přejel po prstýnku stažených svalů, které obklopovaly Billovu dírku, a s dotykem magie vnikl dovnitř pouze s malým odporem.
„Oh…“ Bill vyvalil oči, a znovu se přirazil na dotěrný prst. Neodkázal si pomoci; mít něčí prsty uvnitř sebe, se rychle stávalo jeho oblíbenou činností. Zasténal a zavrtěl boky, zatímco se hladil po břiše a jen letmo se dotkl svého vzrušení. Ten pocit byl skoro až moc, a rychle ucítil, jak ruka sevřela tu jeho. Bill zanaříkal a podíval se dolů, uviděl Bushidův úsměv.
„Ne, maličký. Až se uděláš, budu uvnitř tebe, to ti slibuji,“ zamručel. Bill zavřel oči a dopadl hlavou zpátky na matraci. Bushido roztáhnul prsty a Bill trhaně zakřičel.
„Líbí se ti to, maličký? Chci tě slyšet zpívat,“ ušklíbnul se Bushido, když začal prsty přirážet rychleji a silněji. Bill zalapal po dechu a tiše se zaradoval, zoufalý, jak moc chtěl, aby se ho Generál dotýkal, aby se ho dotýkal na tom místě uvnitř.
„Prosím…“ zanaříkal a Bushido roztáhl prsty.
„O tomhle jsem snil tolik nocí. Kradl ses mi do snů, a teď tě mám.“
Bill zavrtěl hlavou, zoufale se snažil nadechnout. „Nemáte mě,“ zašeptal.
Bushido zamručel a zvedl se, aby mohl Billa políbit. Když se odtrhl od Billových sladkých rtů, mladík byl celý rozechvěný chtíčem. „Teď tě mám.“
Bill se jen stěží mohl hádat.
„Zvedni se,“ poručil mu Anis, sundal róbu z Billových paží, když poslechl, a nechal ji padnout na postel. Naklonil se, aby znovu začal laskat Billovo rameno a Billovy holé paže se obepnuly kolem jeho krku, visel na něm.
„Anisi,“ vydechl znovu Bill přímo do jeho ucha. Cítil, jak se chvěje, přemýšlel, jestli to dítě vědělo, jakou nad ním má moc. Bushido jazykem přejel po Billově krční tepně, dlaněmi ho hladil po zádech a jel s nimi zas až dolů, kde ho otevřel. Škrábal ho tam, prstem ho znovu škádlil kolem dírky, ale tentokrát dovnitř nezajel.
„Prosím,“ žadonil Bill a snažil se sundat Bushido oblečení.
Bushido se mu tiše zasmál do krku, přitiskl tam prst, ale dovnitř nešel. „Uděláš se,“ řekl mu. „A já jsem ti něco slíbil.“
Bill byl slabý a sotva se ho držel, když si ho Bushido přitáhl do klína, jeho vlastní róba padala dolů, když pod ní Bill znovu zajel rukama. Slyšel, jak Bill lapá po dechu, když ucítil, jak se mu jeho tvrdá erekce otírá o zadek, a snažil se překonat se a nepřimáčknout Billa do matrace přímo tady a teď. Namísto toho si Billa u sebe na moment držel, jednou rukou ho objímal kolem pasu, přidržoval ho a druhou rukou mu zajížděl do vlasů, držel ho za temeno hlavy.
Bill objal Bushidova holá ramena, nebyl si vším tím váháním jistý. Když byl smeten pryč čistými pocity a vzrušením, mohl zapomenout na všechno ohledně toho, že páchá neodpustitelný hřích proti Bohům a Tomovi. Nechtěl dýchat. Chtěl se utopit.
„Miluji tě,“ slyšel a cítil, jak mu to bylo zašeptáno do ucha. A najednou všechno to bezpečí bylo zpátky.
Nedokázal to také říci, ne, když slíbil Andreasovi, že sem půjde, aby to odvolal. A tak se jen zhoupl Bushidovi v klíně, oba zasténali. Bushido byl tam dole větší a silnější než Tom, zachvěl se při myšlence, že to bude uvnitř něj.
„Nechal tě se ho dotknout?“ zeptal se Bushido; zvláštní pokračování otázek, které mu kladl minule. Bill otevřel pusu, aby zaprotestoval nad zmínkou o Tomovi, ale pak se zarazil, aby zapřemýšlel nad otázkou.
„…Ne,“ odpověděl, položil si bradu na Bushidovo rameno. Nebyl si jistý, jestli to bylo tím, že mu to Tom nedovolil, nebo že to jen nezkusil. Bill byl tak zoufalý, aby byl jeho sahvahd uvnitř něj, jen aby si dostal Bushida z mysli a ze srdce. Na nic jiného moc nemyslel.
Bushidův palec přejel po jeho čelisti, rukou ho stále držel kolem krku a odtáhl ho od sebe, jen tak, aby se mu mohl podívat do očí. Nic neříkal, ale vzal jednu z Billových rukou a stáhl si ji do klína. Billovi se zadrhl dech v krku, když to najednou ucítil ve své ruce.
„Dotkni se mě, maličký,“ naléhal Bushido, sjel svou rukou zpátky tak, aby mohl Billa chytit za zadek.
Bill něco zamumlal a neúmyslně stiskl ruku. Sten, který se vydral z Bushidova hrdla, ho donutil začervenat se, a i když to bylo divné, cítil, jak se starší muž v jeho stisku ještě víc vzrušil. Bill se snažil vzpomenout si, co má sám rád, a přejel tak palcem po jeho žaludu, trochu ho zmáčkl. Bushido přirazil a Bill ho pevně stiskl. „Tvoje ruce jsou tak dobré,“ zasténal, a Bill se neubránil úsměvu.
Nechal magii usadit se v jeho dlani a dvakrát zapumpoval s Bushidovou erekcí. Napoprvé magie jeho penis masírovala, když konečky prstů přejížděl po jeho tvrdé délce. Bill přestal tolik svírat a Bushido zabručel a stiskl mu pas pevněji, skoro až moc pevně, Bill trochu zanaříkal a zvedl pohled, Generál na něj zíral. „Anisi?“ zeptal se bez dechu. Bill se chtěl ujistit, že je mu to příjemné.
Bushido dal Billovu ruku pryč a zvedl ho výš, jako by vůbec nic nevážil. Bill pevně stiskl Bushidova ramena, a potom ucítil malý puls magie, byl posazen na generálův penis. Bill zaklonil hlavu a zasténal, tělo se mu svíralo, když dosedl níž do Bushidova klína. Dokonce i s magií cítil, jak o hodně byl Bushido silnější než Tom, a když se mu konečně podařilo dosednout až úplně dolů, zaryl nehty do rukou staršího muže.
„U všech Bohů, jsi víc, než jsem si kdy představoval,“ vydal ze sebe Bushido. Jeho obličej vypadal stoicky, ale hlas popíral válku, která byla uvnitř něj. Chtěl dát Billovi šanci si na něj zvyknout, ale to dokonalé horko ho přivádělo k šílenství, dokud se neotřel o Bushidovo křehké tělo a nedošel k uvolnění. Nahlas polknul a snažil se zaměstnat tím, že sledoval, jak si na něj Bill zvyká. Billovy dlouhé řasy se dotkly jeho tváře, jak rychle zamrkal, jeho plné rty se otevřely, jak lapal po dechu, zatímco zrychleně dýchal. Jeho růžový jazýček vylezl ven, jak si olíznul spodní ret, a Bushido zabručel, naklonil se k němu, aby mu znovu sebral dech.
Bill chytil Bushida kolem krku a zasténal mu do úst, stáhl svaly kolem Bushidova penisu. Generál zamručel a chytl Billa za boky. „Maličký,“ řekl opatrně. „Jestli se znovu pohneš, tak nebudu schopný zastavit se. Jsi připravený?“
Ne… „Ano, Anisi,“ Bill se naklonil a znovu ho políbil, jak se mu zhoupnul v klíně. „U všech Bohů, ano.“
Billovi se chvěla stehna, když mu je Anis roztáhl, jen aby mohl víc přirazit, a okamžitě se dotkl jeho oblíbeného místečka. Bill zavzlykal, když se mu rozechvělo tělo a musel se předklonit, jak mu po páteři přejelo vzrušení. Pevněji se chytil Bushidova krku a znovu se zvedl, jak jen mohl, dal boky dopředu, miloval ty hluboké zvuky, které vycházely z Bushidova krku, to, jak ho pevně držel kolem pasu. Jak to Bushido tak strašně chtěl, teď byl naprosto stejně mimo kontrolu jako Bill.
Bill se naklonil dopředu a začal žužlat ucho svého milence. „Chvějete se,“ zašeptal, zpola ho popichoval a z druhé poloviny byl ohromen.
Horké, hrubé ruce mu přejely po zádech, a pak byl znovu položen zády na postel a Bushidova váha ho na chvíli drtila, než se zvedl na předloktí a díval se na něj. Otřel se rty o Billovy a usmál se.
„Ty taky,“ řekl, znovu spodní polovinou těla přirazil, aby svá slova ještě zdůraznil. Bill se trochu zakuckal a zaklonil hlavu. Zdálo se, že Bushido má talent na vyhledávání jeho místečka. „Přímo tam?“ zabručel Billovi do ucha.
„Ano,“ zalapal po dechu Bill, škrábal Bushida po zádech, byl si jistý, že mu musel porušit kůži. Bushido znovu přirazil, tentokrát ještě víc a Bill zaryl nehty hlouběji. Začínalo mu být opravdu horko, jako by žádný chladný vzduch neexistoval.
Bushido se díval na Billův chvějící se ret, bolel ho z toho sledování klín.
„Jsi tak překrásný.“
Billovou odpovědí bylo to, že stáhl svaly kolem Bushidova penisu a najednou ta bolest polevila.
S nově nabitou vášní přirazil, sklonil hlavu, aby mohl Billa znovu políbit, zamručel, když se rty pod ním okamžitě otevřely. Takhle dlouho nevydrží, s tím, jak ho Bill stiskával, jak sténal a chvěl se pokaždé, když Bushido přirazil nebo ho políbil. U všech Bohů, byl uvnitř Billa. Bill ho nechával se s ním milovat. Konečně, konečně.
Konečně.
Se zavrčením se udělal, zůstal uvnitř Billa, jak přečkával, až jeho orgasmus přejde, slyšel, jak Bill lapá po dechu. Než se Bushido skácel dolů, natáhl ruku mezi ně a chytil do ruky Billovu erekci, Bill se pod ním začal vrtět.
„Udělej se pro mě, maličký,“ zamumlal roztřeseně, pumpoval Billa dlouhými pohyby, u kořene ho stiskával a trochu za něj tahal.
Bill přirazil nahoru, chytil se pevně Bushidových ramen. U všech Bohů, byl tak blízko. Bushidovy doteky byly přesně to, co…
„Anisi!“ zakřičel, cítil, jak překypuje přes své hranice, ještě jednou naposledy se prohrnul v zádech a Bushido naposledy pohnul rukou, země se zachvěla a muži na obou stranách padli k zemi. Využil šanci, aby se vyškrábal nahoru na násyp. „Arahd Bo!“ zakřičel do noci, a jeho muži mu odpověděli, jak se všichni rozeběhli ke kopci, aby mohli léčit své upadající druhy. Položil svou válečnou sekyru a otočil se. Měl v mysli jednoho člověka, jen ho ulovit, pak uviděl vznášející se stan nedaleko od bojiště. Celé tělo ho bolelo z celého toho biobrnění, jak utíkal tam, kde jeho nepřítel ležel a vyčkával.
Muži padali před jeho sekyrou; nezpomalí, nepodívá se jiným směrem než na stan a na to, co bylo uvnitř. Měl poslouchat své instinkty, a teď byla monarchie v nebezpečí, Pět Měst bylo v nebezpečí, Bill byl v nebezpečí.
Jak se před něj postavil bezvěrec s ostrým mečem a šíleným pohledem v očích, seknul těžkou sekerou, která kdysi patřila jeho otci. Ostří se zaseklo do těla, rozdrtilo brnění, které nevěřící nosil. Rozpadlo se na kousky. Ka’va mu dal sílu, mnoho mužů muselo padnout, než se dostal ke svému cíli.
Pokračoval, svět kolem něj jako by neexistoval, občas upadl, ale vždy se znovu postavil na nohy, země se pod ním třásla. Měl v puse chuť železa z toho nadbytku magie, spousty různých typů magie, naplňovalo to jeho ústa a dráždilo v nose. Nemohl dýchat, dokud nevyplivnul štiplavé sliny, které se v něm hromadily.
Do zad ho uhodil nával a on padl na kolena, než se převalil, aby se mohl podívat na toho, kdo na něj zaútočil. Další Bezvěrec zvedl svou sekyru a zakřičel slova, kterým nerozuměl, ale zvedl ruku a ohodil toho muže o pár kroků dozadu. To, co udělal, ho magicky vyčerpalo, ale měl dost času na to, aby se vyškrábal na nohy a mohl se mu postavit čelem. Jejich sekyry zaskřípaly, když se setkaly, brutálně; zvuky křiku umírajících lidí, jako by tvořily hudbu k jejich tanci.
Hledal cokoliv, co by mohlo pod magií explodovat, zatímco zaměstnával svého nepřítele fyzickým útokem. Seknul sekyrou kupředu, zahlédl úzkou rýhu na mužově hrudníku a usmál se. Natáhl se a málem ho shodil na zem, ruku přiložil na svár. Pustil do něj magii a myslel na prach, na rozdrcení…
Muž zakřičel, jak se jeho brnění sesypalo na zem. Neplýtval časem a sekl sekyrou, zasadil mu smrtící úder. Bylo tu tak moc krve, tak moc mrtvých, a křik těch, kteří byli nechání vzadu. On se třásl, nemohl nic dělat, oči měl protočené dozadu, že mu bylo vidět jen bělmo.
„Bille, maličký, prosím, odpověz mi!“ prosil Bushido, opatrně vyšel z jeho těla a sehnul se mu k hrudníku. „Bille, prosím, řekni něco, ať vím, že jsi v pořádku,“ žadonil zoufale.
Bill se divoce třásl, a pak přestal, nechal Bushidovo srdce bušit silně v jeho hrudníku, zatímco čekal, až se mladík probudí. Minuty ubíhaly, znovu sebou škubnul a Bushido věděl, že něco musí udělat. Ale jak tohle mohl vysvětlit, jak mohl dostat Billa domů, aby se nikdo nedozvěděl o tom, co spolu dělali? Generál zaskřípl zuby a podíval se na Billovo bezvládně ležící tělo. Nezáleželo na tom, co se mu stalo, jediné, na čem záleželo, bylo, aby se nic nestalo Billově cti. Dal mu pár pramenů vlasů ze zpoceného čela, Bushido měl nápad.
~*~
Andreas se podíval na dveře, které ho dělily od Billova pokoje, a promnul si ruce. Jeho pán odešel před dvěma hodinami a on z toho teď měl divný pocit. Možná, že na Billa až moc tlačil, vždyť se zrovna dostával z kletby jeho Záchvatu Vize… možná, že tohle bylo až moc? Andreas naklonil hlavu na stranu, když uslyšel povědomé pípání Billova datapadu. Doběhl do pokoje a zvedl ho z jeho místa na posteli. Někdo volal na Infonexus.
Aktivoval obrazovku a objevil se ustaraný Generál.
„Andreasi, jsi sám?“
Tohle nemohlo být dobré. „Ano, Generále Bushido. Co si přejete? Je Bill v pořádku?“
„Potřebuji, aby ses dostal do mého sídla tak rychle, jak ti to Bohové dovolí. Bill znovu onemocněl.“
Andreas semknul rty a přikývl. „Budu tam.“
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Sa to pekne zamotalo, a ja nemám ponatia ko chse s toho Bill von. Som zvedává čo Bushido vymeslel aby ochránil Billa pred potupov ked teraz zase ochorel. A ja dúfm ťe Bill ostane s Tomom že Tom sa to so bolo s Bushidom nedozvie, alebo to Billvy odpustí, aj ked to nieje správne.
Aah!!! Já je oba zabiju…. taková psychická újma zrovna na pondělí… !!!!
O můj bože…já prostě pláču, pláču, protože vím, co tento Billův Záchvat Vize znamená, že to promluvil sám Osud a Bohové…
Dnešní díl byl úžasný, i když se asi hodně lidem líbit nebude. Je tak strašně těžké napsat, co cítím a je toho tolik, že by to zabralo celou stránku.
Ubohý Bill, tak moc se snaží dostát své povinnosti a svému slibu a dát mu přednost před láskou…
A Anis…tak zoufale Billa miluje, chápe ale přesto chce jen jedno, jeho.
"Aspoň jednou, jen jednou"…♥
Jak můžou být Bohové tak krutí…
O můj bože.. o můj bože!! já prostě nemám slov! upe nejvíc dokonalá povídka jakou jsem kdy četla. je mi billa moc líto že nemůže být s tím koho miluje a chápu že něčemu takovému se nedá odolat, ale taky se bojím jak bude reagovat Tom až se to dozví… já se snad dalšího dílu nedočkááááám! >.<
To bylo f-a-m-ó-z-n-í !!! Nemám slov… Tohle jsem si tak přála! Absolutně to předčilo moje očekávání… Jdu se vzpamatovat ♥
U wšech bohů to snad ani není prawda! chudák Bill.
Doufala jsem, že ten oheň bude uhašen. Bushido na Billa tak naléhal. Bill měl zapomenout na nějaké doteky, ty patří jen Lordu Tomovi. Neubránil se jim, ani polibkům. Opět cítím jen velké zklamání a smutek. Sny nesny, vize nevize nebo nějaké indície… Vždy mi bylo Billa svým způsobem líto, ale už ho litovat nedokážu. Právě ublížil krásnému člověku, který ho miluje. Ano, Tom k němu chová ty nejhlubší a nejčistší city, udělal by pro Billa vše… Je strašné vědět, že bude Tommy trpět!
tohle bylo naprosto úžasný, moc se mi to líbilo 🙂 jediný co se mi tady nelíbí je Anis…
Dokonalost
Pokud se Bill bude stýkat s Bushidem, nikdy se nevyléčí!
Doufám že se tohle Billovi vrátí co provedl Tomovi, i když on si taky užívá s konkubínami :-/ Ale to u nich je "normální" ale tohle není, i když mě se to líbilo! xD
Teď to chce drama, jsem zvědavá co by se mohlo stát když na to Tom příjde, jestli jej zmlátí nebo vyhodí. Krásnej díl hezky rozepsaný škoda že tu není hned pokračování, to čekání mě vážně zabije.
nedýchám, nemůžu popadnout dech, tělo v křeči, bolavé od třasu. tohle bylo šílené. já věděla, že se to stane, ale že to tak zamává i se mnou? bylo to to nejžhavější, co jsem kdy četla, co jsem si kdy představila. díly povídky jsou neustále lepší a lepší. že to snad ani není možný.
nemůžu ani myslet. myslet na to, co se stane dál. ta vize… to bude jasnej konec. 🙁 aniž bych věděla, jak to bude pokračovat, chce se mi z celé té tragédie brečet.
"Udělej se pro mě, maličký." ♥♥♥ věta, co mi zůstane navždycky s Anisem spojená..
a je to v…. 🙁
Přesně tohle jsem mohla tušit. Na tohle prostě nemám slov, Bill mě totálně zklamal. Bohužel jsem si nepamatovala, že se spolu skutečně vyspali, a o to větší zklamání to je!
nesmrtelná záležitost, i po těch letech. mám pocit, že to čtu rok co rok a vždycky v říjnu. 😀 a nedá mi to, abych si ze zvědavosti nepřipomenula, jaké pocity jsem zažívala "tenkrát poprvé". 🙂 myslím, že to byla dokonce jedna z prvních Billshido povídek, ke kterým jsem se kdy dostala a hned takovej masakr.
mává to se mnou pořád stejně. 🙂 jak překvapivé.. 🙂
prosím Ka'va o dostatek sil při čtení dalších, těch nejtěžších dílů…