autor: Nivian
Nervózně pokukoval po ručičkách na nástěnných hodinách a okusoval si palec na pravé ruce. Bylo pravé poledne v pátek. Bill sám na sebe ušil bič a slíbil, že do práce dnes přijde už na jednu hodinu. Muselo se do tří zavřít, a začít uklízet a chystat na oslavu. V úterý odpoledne jej o to totiž pan Kaulitz poprosil s tím, že dostane přidáno na platu. Bill si nemohl dovolit odmítnout jakoukoliv nabídku, ve které by šlo o peníze, a bez váhání kývl. Až dnes ráno si uvědomil, že nemá žádnou omluvenku a nemá se jak dostat ze školy. Školu měl až do dvou hodin, ale v restauraci měl být už v jednu. Když se ručička dostala na pět minut po dvanácté, Bill váhavě zvedl ruku. Zkusit se musí všechno.
„Trümpere? Chtěl byste nám ten příklad vyřešit?“ zeptal se ho učitel. Bill zakroutil hlavou.
„Ne. Já jsem ráno před školou potkal pana ředitele. Poprosil mě, jestli bych mu po dvanácté nemohl přijít pomoct… prý s nějakým školním projektem nebo tak něco…“ špitl a díval se na učitelku. Nebyl moc dobrý lhář a sakra dobře to věděl. Jenže stará matikářka skočila naprosto na všechno.
„Aha. To bude zřejmě ten projekt týkající se politických situací za druhé světové války, že? Anebo ten druhý o recyklaci odpadu? Myslím, že se bude jednat o to první, protože… má to být už za týden. A vůbec. Řediteli by určitě neuškodilo, kdyby udělal víc projektů ohledně matematiky. Nebo nějakou soutěž. Vzkaž mu to, prosím tě…“ poupravila si brýle a usmála se. Otočila se k tabuli a pokračovala ve svém výkladu. Bill si oddechl a začal si balit věci. Nečekal, že mu to projde tak lehko.
„Nashle…“ houknul na starou učitelku a vyrazil ze třídy přímo do šaten. Byl překvapený, jak lehce mu to prošlo. Čekal větší problémy. A nebo, že se učitelka bude chtít zeptat samotného ředitele. To by nebylo moc dobré. To by nebylo vůbec dobré.
„Trümpere?“ Bill se otočil. Takže nakonec opravdu všechno nepůjde tak hladce. Stál za ním fyzikář a zvědavě Billa propaloval pohledem. Bill měl tohohle učitele opravdu rád, ale právě teď by dal cokoliv za to, aby na chvíli neexistoval. „Kam se ženete? Proč nejste ve třídě?“ poupravil si brýle. Něco se mu na chlapci nezdálo. Poslední dobou byl jako vyměněný. Nic by mu do toho nebylo, kdyby Bill nebyl jeden z nejlepších a nejtalentovanějších žáků na škole. Bill se zamračil. Najednou nevěděl, co by řekl. Kdyby řekl, že jde k řediteli, učitel by šel jistě s ním.
„Je mi špatně…“ vyhrkl. „A jdu domů…“ zatvářil se utrápeně. Bylo mu docela špatně z toho, jak musí lhát, ale neměl na vybranou. Když mluvil s panem Kaulitzem, jednoduše si nedomyslel souvislosti.
„Sám? Měli bychom někomu zavolat. Co když se vám po cestě udělá ještě víc nevolno a někde se vyvrátíte do příkopu?“ měl o Billa opravdu starost. Bill si povzdechl a upravil si batoh.
„To je v pohodě. Nemám to tak daleko…“ odkašlal si. Skutečnost, že bydlí několik zastávek autobusem, nějak opomenul.
„Já měl za to, že bydlíte několik kilometrů odsud, Bille…“ řekl fyzikář provokativně. Billovu lež už dávno prokoukl. Bill nechápal, proč se o něj pořád tak stará. Vždyť do jeho osobního života mu nic není.
„Prostě a jednoduše mi není dobře. Za chvíli mi jede autobus, takže… nashledanou…“ řekl jízlivě a rychle mířil do šaten. Nevnímal, když na něj učitel zvýšil hlas. Ani příkazy, že se má okamžitě vrátit. Prostě utekl. Nasadil si boty a vyběhl před školu. Měl z toho všeho hrozný pocit. Sám sobě v duchu nadával za to, jak se chová. Zavzdychal a pomalu i se školním batohem mířil do práce.
***
Když se za Billem zavřely dveře od restaurace, odbila přesně jedna hodina. Usmál se a došel za bar. Nikde nikoho neviděl. Jen zákazníky. Zvědavě se díval okolo sebe a očima hledal Elis.
„Elis?“ houkl směrem do kuchyně a chvíli čekal na odpověď.
„Ahoj, Bille! Jak ses měl? Neboj… hned ti to tu přenechám…“ spustila, jen co přišla a zářivě se na Billa usmívala. Vždycky v něm dokázala vyvolat lepší náladu.
„Ahoj…“ zasmál se, „dobře, v pohodě. Počkej… než odejdeš. Víš, ohledně zítřku, on tady bude i Tom, že?“ zeptal se a úsměv z tváře se mu najednou vytratil. Elis se zasmála a provokativně Billa šťouchla do boku.
„Líbí se ti, že?“ zeptala se přímo. Billovu sexuální orientaci odhadla, už když jej poprvé uviděla. A nespletla se. Bill zčervenal a očima těkal po restauraci.
„Líbí se ti, že?“ zeptala se přímo. Billovu sexuální orientaci odhadla, už když jej poprvé uviděla. A nespletla se. Bill zčervenal a očima těkal po restauraci.
„Zbláznila ses? Vůbec ne. Ani ho neznám. Viděl jsem ho jen… no párkrát a vůbec…“
„Je mi to jasné…“ zasmála se a povzbudivě Billa poplácala po rameni. Přes rameno si hodila tašku.
„Kdybys potřeboval jakkoli pomoct… zavolej…“ rozloučila se a odešla. Bill se chvíli zaraženě díval před sebe, a pak na Elis zavolal cosi jako pozdrav na rozloučenou. Neobtěžoval se nějak převlékat a rovnou se vydal obsluhovat.
***
Blížila se šestá večerní a Bill zrovna chystal chlebíčky na zítřejší událost. Celá restaurace už byla dokonale uklizená, do jediného smítka na zemi. Zbývalo už jen nachystat jednohubky, chlebíčky a různé laskominky do ledničky, aby je zítra mohl jenom vytáhnout, a Kaulitzovic rodina se mohla spokojeně nadlábnout. Vlastně si nedokázal představit, jak celý zítřek bude probíhat. Pan Kaulitz mu jen oznámil, že ráno přijede starosta a pár dalších významných osob. Odpoledne pak přijede početná rodina Kaulitzů a bude se konat oslava narozenin. Neřekl Billovi, čí narozeniny to budou, a ani jak by si to představoval. Všechno nechal na Billově fantazii.
Billovi leknutím spadl chlebíček na zem, když uslyšel hlasité bouchání na vchod do restaurace. Podíval se směrem ke dveřím a poznal, že za nimi stojí Max. Nadšeně se usmál a vyrazil mu otevřít.
„Ahoj…“ zavyl nadšeně, když dveře odemkl a pustil Maxe dovnitř.
„Ahoj. Prosim tě, co se to tu děje? Ono je v pátek večer zavřeno?“ podivil se Max a vešel dovnitř. Sundal si svoji značkovou bundu a pohodil ji na upravený stůl.
„Přesně tak…“ zasmál se Bill a pokračoval- „…ále. Pan Kaulitz má zítra nějakou oslavu a dělá ji právě tady. Bude tu samá smetánka a celá Kaulitzova rodina! Jsem na ně tak zvědavý! Nikdy jsem neviděl tolik vlivných lidí pohromadě. Určitě mají vybrané způsoby. Třeba se něco přiučím…“ uchechtl se a oba mířili za bar. Bill se posadil ke stolu, na kterém měl rozdělané chlebíčky a pokračoval v jejich přípravě.
„Abys nebyl zklamanej. A to jako všechnu přípravu nechal na tobě nebo jak?“ řekl Max a prstem ukázal na všechny ty dobroty na stole. Bill jenom kývl rameny.
„Dostanu více peněz. Bude se mi hodit každý peníz navíc,“ špitl. Max se na nic neptal a chápavě přikývl, vzal veku do rukou. Bez jakýchkoliv řečí začal Billovi pomáhat. Tohle sice nebyla jeho parketa, ale nemohl v tom kamaráda nechat samotného. Bill se s vděkem usmál, ale hned na to si povzdechl.
„Byl… byl tady Tom…“ vydechl a namazal další chlebíček. Max zpozorněl.
„No… bar patří jeho otci takže…“ zasmál se a pobídl Billa, aby pokračoval.
„Patří. Jenže tu nebyl sám. Měl s sebou toho malého černovlasého. Víš, jak má ty velké zelené a falešné oči,“ zašklebil se.
„Alex…“ dodal Max a připravoval další chlebíček. Bill přikývl.
„No s ním tady byl! A hrozně se k sobě měli. Ten… Alex se hrozně Tomovi vnucoval a div mu nevlezl do zadku! Ne, že by mě to nějak… zajímalo. Ale oni spolu něco mají?“ zeptal se zvědavě a nervózně klepal nohou o zem. Max se upřímně a nahlas rozesmál. A Bill se naopak dotčeně zamračil.
„Bille…“ vzdychl Max a přestal se smát. Na chvíli zvážněl. „Máš pravdu. Teď spolu… asi chodí nebo co. Dost jsem se divil, protože Tom prostě… není na vztahy, a už vůbec ne s klukem! Je pravda, že o sebe dost dlouho zakopávali. Tom si užíval s holkama, zatímco Alex trpěl při pohledu na něj. Co vím, tak je do Toma zblázněný už asi dva roky. No představ si! Dva roky trpí a nechává se využívat…“ zakroutil Max hlavou a s chutí si do pusy nacpal několik plátků drahé šunky. Bill ho se zájmem pozoroval.
„Využívat?“ Max přikývl.
„Přesně tak. Alex by pro Toma udělal všechno. Možná by se pro něj vzdal čehokoliv, co já vím. Tom si s ním prostě jenom tak hraje. Víš, když se chce zabavit a tak. Když někam jdeme, Alex jde většinou s náma a je pořád nalepený na Toma. Ten ho chvíli ignoruje, chvíli s ním cukruje a flirtuje, pak ho zase ignoruje a věnuje se nějaké holce anebo chlastu. Pak si ho taky za celý večer vůbec nevšimne a další den mu zavolá, že něco potřebuje. Dokonce i třeba uklidit nebo tak. A Alex se může přetrhnout, aby přijel. Často kvůli němu nechodí do školy a ani domů. Tohle si zas Tom uvědomuje a kolikrát ho doslova vyhazuje domů. Ale on vždycky poslechne“. V místnosti byly slyšet jen nádechy a výdechy chlapců. Max se sám sobě divil, kde vzal tolik slov najednou, a Bill se divil všemu, co vycházelo z Maxových úst. Pobídl jej, aby pokračoval. Zvědavost ho naprosto ovládala.
„On to Alex doma nemá vůbec lehké. Jeho otec je alkoholik a někdy se třeba neukáže i celý týden doma. A když už náhodou doma je, tak je to peklo. Jak pro Alexe, tak pro jeho matku. Nedivím se mu, že se tam nechce vracet. Já mít takového otce, už se tam asi nikdy neukážu. Často Alexe mlátí. Vlastně teď už ani moc ne. Málokdy se potkají. Buď je pryč Alex, anebo on. A Alexova matka… ta už to vzdala. Chtěla pro Alexe to nejlepší. Platila mu školu a všechno, co potřeboval. Jenže Alex potřeboval hlavně lásku a pochopení. Myslel, že to najde venku, na ulici. Jenže se chytl nesprávných lidí a začal dělat nesprávné věci. Přestal si vážit toho, co mu matka poskytuje, a dělal hlouposti. Co jsem slyšel, tak bral drogy, a dokonce i s někým chodil za peníze…“ Billovi zaskočil chlebíček, kterým se při Maxově vyprávění cpal. Přivřel oči a zvědavě Maxe propaloval pohledem.
„A… dál?“ zašeptal a polkl.
„No a… prostě většinu času trávil tímto způsobem. Na špinavé ulici se špinavými lidmi. Alex není špatný. Jen ho dost ovlivnila právě ta ulice, a právě to, co dělal. Jednou jsme byli v baru. Tak dva roky zpátky to je. Byl tam i Alex a dost si svůj taneček užíval. Tehdy mu bylo čtrnáct a půl, chápeš to?! Vůbec nevím, jak se tam mohl dostat. Ale hlavní bylo to, že pořád házel pohledy k naší bandě. Abych to upřesnil, házel je po Tomovi. A potom později se spolu dali do řeči. Tom byl takový chladný. Jako na každého, ale pak spolu odešli pryč. Do dneška nevím, jestli spolu spali nebo tak něco. Ale něco se dít muselo, protože tehdy to začalo. Alex s náma začal chodit na hodně akcí. Tom se dozvěděl, co dělá a jejich vztah se… nějak změnil. A vlastně tak i zůstal. Tom se začal Alexe stranit, a když spolu mluvili, choval se k němu dost odtažitě. Alex pochopil, že pokud chce být s Tomem, musí přestat s tím, co dělá. A tak přestal. Jenže… ani po tom, co přestal, se to nijak výrazně nezměnilo. Tom se prostě Alexe nějak štítí nebo co. Ale dostal jej z toho nejhoršího, a to je hlavní. Alex je rád za každou chvíli strávenou po Tomově boku. A asi jej pořád miluje a je mu vděčný. A Tom? Ten toho čas od času využije…“ Max dokončil svůj proslov a váhavě si do pusy nacpal ještě další chlebíček. Bill se díval upřeně před sebe a přemýšlel.
„To je… to je hrozné…“ zašeptal a podepřel si dlaněmi hlavu. Nedokázal to pořádně vstřebat. Max se povzbudivě usmál.
„Hrozné je to, že se takoví lidé stále rodí… Andílku,“ a polkl. Bill váhavě přikývl a přivřel oči. I taková může být láska, Bille.
autor: Nivian
betaread: Janule
Tohle byl úžasný a taky poučný díl. O tom, že že se lidé nemají posuzovat podle prvního dojmu. Chudák Alex, co to má vlastně za život, a k tomu všemu se ještě tak upne na Toma, pro kterého je míň než hadr…hrozně mi připomíná Sašu z Myrtilles…
Na druhou stranu i Bill si zadělává na pořádný malér, ono bylo hned jasné, že skloubit práci se školou bude těžké a teď se to začíná jenom potvrzovat, obávám se, že Bill bude brzo postavený před volbu práce nebo škola.
Začíná se mu všechno komplikovat a Tomova osoba to ještě zhoršuje.
Tak jenom doufám, že Bill všechno v pořádku ustojí, i když mám strach z pana fyzikáře, nelíbí se mi, jak po Billovi pokukuje, za tím jeho zájmem něco bude a snad to nebude to, co si myslím…
Skvělá povídka =)♥
[1]: .. popravdě jsem se Sašou nechala hodně inspirovat ;). A jelikož je takových lidí opravdu hodně, postřebují tyhle postavy vyplout ven v povídkách. Aby to lidé mohli alespoň z části poznat :). Hodně mě takoví lidé inspirují a dostávají. Tím, jak se upnul na Toma mi jej taky připomíná, a řadu mých přátel.
Pan fyzikář je zvláštní člověk, ale myslím,… netřeba se jej bát :).
Alexa lutum a je mi ho lúto, ako to tak vyzerá možno by som aj bola radcej keby Tom nechal Billa na pokoji a Bill by si učetril trapene. A dúfam že Bill si v škole nezarobí na problém aj ked to tak vyzerá.
Jej, nejprve jsem byla trošičku zmatená, když se z "učitele" vyvrbila "učitelka" matiky :))) Myslím, že to nebyla zrovna nejlepší taktika od Billa – vymluvit se na ředitelský projekt. Fyzikář navíc ví své, ale mám ho za skvělého chlapa. Jenomže, nejde Billovy úlety a to, že si přestává plnit SVÉ povinnosti, tolerovat stále. Jednou, dvakrát, prosím – sama bych tohle omluvit dokázala, kdyby se jednalo o tak talentovaného, chytrého a skvělého žáka, ale tohle začíná být pravidlem. A to je zlé. Já Billovi držím palce, bojuje s nepřízní osudu jak jen to jde, ale začíná to nezvládat. A já to čekala. Možná se měl domluvit s maminkou, snad by pochopila, určitě ano a ta omluvenka by se dala zařídit. Pro jednou a jsou v tom pro Billa důležité peníze. Ano, on je opravdu potřebuje. Je jen paradox, že je potřebuje právě nejvíc na vzdělání, které teď začíná zanedbávat. Ach, andílku! Jak ti pomoct?♥
Tak, navíc jsem se dozvěděla důležité věci k tomu, jak posuzovat jednotlivé postavy. Billova zvědavost se rovnala té mé, ano, ano. Alex je vlastně chudák. Otec alkoholik, který ho mlátí. Alex hledá lásku. Ale jedno tady vyzdvihnu. TOMMY♥♥♥ mu pomohl z nejhoršího. Vždyť i ty, milá Nivi, píšeš, že se o Alexe postaral. Takže není zlý. Je chladný, protože se zatím nenašel nikdo, kdo by zahřál ten led… Ale Bill to dokáže. Tommy roztaje. Stejně je sám hrozně nešťastný, když se tak chová. Sám musí cítit, že mu něco schází. Určitě nám to i Tommy brzy ukáže. A stejně, o když se chová jako rozmazlený kluk, má mé největší sympatie a nikdy ho v této povídce nebudu odsuzovat, budu stát při něm♥. Právě dnes nám Max ukázal i Tommyho lepší stránku… Jsem za to moc ráda.
Max je mi také sympatický – hned Billovi šel pomoct.
Jsem zvědavá na tu smetánku, která se sejde (snad tam nebude fyzikář :-DDDDD).
Bojím se o Billa, jemu začnou ve škole problémy…
Omlouvám se za delší koment, ale tento díl na mě tolik zapůsobil, stejně, jako ten minulý! Budu se těšit na pokračování!♥
Tak teď jsi mě dostala ;D. Díl po sobě vždycky dvakrát čtu a tohle mi sakra uniklo. ;D To se bohužel stává.
Za delší koment se vůbec neomlouvej ;D. To je to nejhezčí co pro mě, jako pro autora můžeš udělat. Jsem opět velice nadšena a poctěna. <3 Zrovna se musím jít učit a myslím, že se mi lépe učit bude s vědomím, že jsem vás čtenáře potěšila. Opět jsi mi rozzářila večer milá Ondino. Děkuju 🙂
[4]:
Alex nema lehkej zivot to je pravda.
Ja mam rada Maxe. On je proste spravnej a milej…..tak nejak bych ho na chvilku k tomu Billovi soupla xD. Ja vim, ja vim je to twincest, budu mlcet xD
[5]: Milá Nivian, poctěna jsem vždy já! Píšeš krásně, to opakuji stále. Každý tvůj díl je zážitek… Víš, minule jsi mi také rozzářila celý den a ten byl, má milá, hodně bolavý a šedivý. Ještě teď opravdu brečím… ani nevíš, co to pro mě znamenalo. Nedokázala jsem vůbec dát dohromady větu. Ještě jednou tak moooc děkuji!♥♥♥ Vážím si toho, každého tvého dílu, věty, písmenka. Tato povídka se opravdu povedla! Moc ráda ji čtu!
A pěkně se nauč, ty jsi takový Billy, viď!♥ A přeji ve škole úspěchy!
Och teraz som z toho Alexa mierne zmätená… je to vážne chudák… mať takého otca musí byť fakt o nervy a ešte k tomu sa zaplietol s takými ľuďmi, k tomu drogy atď… no vážne nemá ľahký život… ale nechápem prečo sa Tom začal Alexa strániť keď sa dozvedel čo robí… dobre chápem že robil kraviny ale tiež je to len človek… no nevadí snáď sa po čase dozviem viac :)… a ohľadom toho čo Bill urobil aby sa dostal zo školy… no fuj… takto klamať! 😀 (ja viem teraz sa tu tvárim ako tá najslušnejšia žiačka ale na toto by som nemala odvahu :D) podľa mňa z toho bude mať pekné problémy lebo mi je jasné že mu na to prídu… och toto fakt nebude dobré… som strašne zvedavá na tú oslavu… teším sa keď sa tam Bill s Tomom zase stetne :D… toto je naozaj skvelý príbeh strašne sa mi páči 🙂
[4]: Ondinko, dneska si dovoluju trošku oponovat a to ohledně Tomova vztahu k Alexovi. Já si právě myslím, že Tom mu udělal to nejhorší, co mohl, dal mu totiž naději, marnou naději, že by ho někdy mohl milovat a to je ta nejkrutější věc, kterou mu mohl udělat. Aspoň já to tak cítím =)
A té změny učitele na učitelku jsem si teda nevšimla, ale ty jsi na takovéhle detaily hotový expert =)
[9]: Janičko, přece si teď nemyslíš, že bych tvou reakci nevzala… v pohodě♥♥♥
Víš, Tommy se o Alexe postaral a to je krásné. Nemůže za city, které k němu Alex chová. To není Tommyho věc, naději mu nikdy nedal, to jen Alex v to doufá. Ale to je TO ONO – rozum a cit, rozum vs srdce. Srdíčku neporučíš. Myslím, že Alex přesně ví, že Tommy ho nemiluje… Ale také je jasné, že o Tommyho srdce bude bojovat stále, až do konce (neopětované city jsou nejhorší, spousta z nás se s tím setkala. Srdci neporučíme, bohužel…). To je pochopitelné, když miluješ. A Jani, to měl Tommy nechat Alexe v tom… v čem se nacházel? Alex VÍ, že ho Tommy NEMILUJE!! Tady je vidět, že Tommy není vůbec zlý, postaral se o člověka, který potřeboval pomoc. To, že se Alex do něj zamiloval… no, stalo se…co ti mám na to říct?
Snad jediné, že TVOU reakci na MĚ chápu a ROZUMÍM ti, opravdu!♥♥♥ (Ale ty přeci nečekáš, že bych Tommyho v příběhu nepodržela, že ne? :-D)