autor: Haylzee
„Oh můj bože.“
To byla první věc, která se objevila v Billově mysli a prošla jeho rty, když se vzbudil a vzpomínal. Jeho tělo si vzpomínalo taky, zamračil se, když se trochu posunul a ucítil přikrývky proti svému tělu – to všechno kvůli tomu, že byl nahý. Jeho tělem probíhalo teplo, jakmile to všechno přišlo zpátky, jeho tvář hořela nejvíc. Lehké chrápání za ním donutilo Billa se ostře nadechnout a oči mu skoro vypadly z hlavy. Nebyl sám; Tom byl stále s ním, v jeho posteli. V posteli, ve které to minulou noc dělali.
Bill si tiše povzdechl a poslouchal Toma, jak si odkašlal, jeho bratr se probouzel. Z pouhé paniky Bill udělal jedinou věc, kterou mohl, a přímo přes hlavu si přetáhnul bílou přikrývku. Nikdy se neskrýval před ničím ve svém životě, ale v tuhle chvíli potřeboval. Jeho srdce divoce bušilo a pokud Tom ještě není vzhůru, bude probuzen tím ohlušujícím tlukotem vyděšeného srdce svého dvojčete.
Byl slyšet těžký povzdech a škrábavý zvuk, Tom se samozřejmě škrábal na tom, co Bill věděl, že je jeho nahé tělo. Zavřel pevně oči, jako by mu to mělo pomoci před schováním se před svým bratrem, před celou touhle situací. Pár minut se nic nedělo, Tom nevstal, nic neříkal a ani se nepohnul. Bill si myslel, že možná znovu usnul, nebo že se nikdy skutečně neprobudil, což by mohla být pro Billa příležitost, jak se z místnosti bez povšimnutí vypařit.
Tak pomalu a tiše, jak jen mohl, se Bill otočil pod peřinou, aby byl tváří k Tomovi, a posouval se nahoru, dokud ho hrana přikrývky nešimrala na nose, a potom otevřel oči.
Tom se ospalýma očima díval přímo na něj a věnoval mu ještě ospalejší úsměv. „Ahoj.“
„Agh!“ Bill hloupě vykřiknul a znovu se přikryl.
„Um, Bille… jsi v pořádku?“ Kdy se Tomův hlas změnil na tak hrubý a mužný? Muselo to být tím, že jsem měl jeho ptáka ve svým zadku, pomyslel si Bill. Ani nevěděl, jak odpovědět a podle jeho názoru bylo celkem zřejmé, že ne, není to v pořádku, a jak je sakra možné, že Tom zní, jako by bylo všechno v pohodě? Skutečnost, že Tom vypadá neuvěřitelně rozkošně, jeho pozornosti neutekla. „Bille?“
„Uh… pravděpodobně bys měl jít do svého vlastního pokoje,“ řekl Bill nepřesvědčivě.
Tomův smích ho nevědomky zesměšňoval, když se dostal k jeho uším. „Ale mně je dobře tady. No tak, nebuď hloupý.“
„Tome,“ zakňučel Bill svým ‚no, teď mě jen otravuješ‘ tónem.
„Bille,“ Bill ucítil, jak se pohnula přikrývka a povzdechl si, když ucítil, jak ho po pažích hladí teplé ruce, ale jen krátce, protože Bill se v panice od toho doteku odtahoval, až spadnul z postele a stáhnul s sebou svou ochranou přikrývku. Bouchnul se hlavou o hranu nočního stolku a vyjekl bolestí. „Bille! Bille, jsi v pořádku?“
Bill si třel hlavu pod peřinou a sténal, teď se opravdu cítil jako idiot. „Jsem v pohodě.“ Stále ze sebe nesundal peřinu, stále se nepodíval na Toma.
„Nech mě se podívat.“
„Ne!“ Někdy byl Tom starostlivější, než bylo roztomilé. Někdy. „Řekl jsem, že jsem v pohodě… Potřebuju nějaký čas nebo tak něco.“ Bill nevěděl, jak svému velkému sladkému bratrovi říct, že se nemůže přimět, aby se na něj podíval.
Tom si povzdechl, ale nezněl naštvaně, jen rezignovaně. „Dobře. Tak půjdu.“
Bill slyšel, jak kolem shromažďuje všechno svoje oblečení a doufal, že si ho oblíkne předtím, než vyjde z Billova hotelového pokoje. Bill se rozhodl, že se tajně podívá, jeho přirozená zvědavost převažovala nad jeho zbabělostí. Zvedl hlavu a vykoukl zpod peřiny, otočil hlavu ze strany na stranu, když Toma neviděl.
„Vypadáš jako surikata,“* Tom právě stál mimo jeho zorné pole a smál se, když se Bill znovu schoval pod přikrývku. „Ale jsi roztomilejší.“ Bill se kousnul do rtu, po těchto slovech se v jeho břiše rozprostřelo teplo, nemohl si pomoct, ale usmál se, i když stále kvůli celé téhle věci vyšiloval.
„Dobře, jdu pryč, takže můžeš vylízt z tý svý nory,“ řekl Tom, zněl pobaveně. „Ale stejně mě brzo budeš muset vidět – za hodinu odjíždíme.“
Bill zasténal a vylezl zpod peřiny, jakmile uslyšel, že se zavřely dveře.
„Oh můj bože,“ řekl znovu.
~
Billovi se dařilo celou cestu k autobusu Tomovi vyhýbat, a potom i ke svojí palandě, kde zatáhnul záclonku, a jakmile tomu tak bylo, zhluboka se nadechl. Ale měli zvukovou zkoušku a potom samozřejmě show a oh ano – zbytek jejich života.
Choulil se do malého klubíčka, Bill seděl ve tmě na své palandě, ani se neobtěžoval, aby si rozsvítil, protože z nějakého důvodu by byl schopný vidět všechno příliš jasně, a to bylo děsivé, zdálo se to být příliš reálné, ale ve tmě se nezdálo nic, že by existovalo. Dlaně se mu potily a bolela ho hlava od všech těch myšlenek, které se mu uvnitř honily. V Billově podvědomí probleskla minulá noc a nešlo udělat nic, aby zpomalil své srdce nebo uklidnil své roztřesené nervy.
***
Tomovy oči se nedívaly na nic ani na nikoho jiného, jen na Billa, a to od doby, co vstoupili do výtahu a Bill zrudnul pod tím žhavým, intenzivním pohledem. Něco se muselo stát, to napětí, obava, bylo to téměř nesnesitelné. Něco muselo být zlomeno.
***
Bill si přejel rukou po obličeji, hladil se po tvářích a na čele, předtím, než jimi vjel do vlasů. Nakonec to udělali, nakonec byli zlomení. Bill měl pro Toma slabost roky a skoro stejně dlouho si byl vědom jejich vzájemných citů. Zpočátku se to zdálo nevinné, oba dva byli více než láskyplní, někdy neškodně flirtovali a Billovi z toho vždy příjemně brnělo v břiše a usmíval se celé dny, což mohlo být někdy vnímáno i jako peklo.
Několik posledních měsíců to bylo jiné, flirtování už nebylo tak nevinné, příjemné brnění bylo spíš jako kroucení jeho vnitřností, které Bill chtěl zkusit na vlastní kůži. Potřeba dostat se Tomovi blíž byla silná, že to Billa vyděsilo ve chvíli, kdy se snažil bratrovi vyhýbat, jak mohl, ale ve skutečnosti to nebylo vůbec tak často.
Brzy autobus zastavil a Billovy vnitřnosti se znovu překroutily, ale jinak. Nemohl se vyhýbat Tomovi věčně a stejně uvnitř něj byla malá část, která chtěla své dvojče vidět, i když se zbytek bál. Nevěděl, proč reagoval tak silně, cítil se hloupě. Neuvědomil si, že svému bratrovi bude muset potom, co mu dal, čelit, že tam ráno ještě bude.
Jakmile autobus pořádně zaparkoval, Bill vyšel ven, ale hlavu měl sklopenou. V dálce slyšel hučící dav, fanoušci už čekali před halou. Bylo dobré, že je nemohli fanoušci vidět, že jen mohl tiše s ostatními proklouznout zadem, pro teď skrytý před pohledy.
Tom byl někde okolo, možná ještě stále v autobuse, a Bill se na okamžik cítil statečně, jako že to může udělat. Ale potom ucítil ruku na svých zádech a bylo po všem, když uslyšel Tomův hlas.
„Ahoj,“ slyšel ho Bill říct tiše, škobrtnul o svoje nohy a zakopl tak efektně, že přistál na všech čtyřech.
„Je to dobrý, jsem v pohodě, jsem v pohodě,“ mumlal, když se Tom a Gustav sehnuli dolů a pokusili se mu pomoct. Předstíral, že se velmi soustředěně zaměřuje na očištění neviditelné nečistoty ze svých rukou a nepodíval se nahoru. Pokračovali dál do budovy, ale Bill se díval do země a všechno, co mohl vidět, byly Tomovy tmavě modré džíny, když kolem něj jeho bratr procházel. Vytáhnul si svoji mikinu přes obličej a jeho oči se zastavily u Tomových bot, byly to ty stejné boty, které mu Bill minulou noc stahoval.
***
Když došli ke dveřím od Billova hotelového pokoje, nebylo pochyb, že Tom půjde s ním. Billovy ruce se třásly, když se snažil otevřít svou kartou. Byl příliš zaměstnaný koncentrováním se na Tomovy boty, které byly natisknuty vedle těch jeho, a Tomova noha byla opřená o tu Billovu, zezadu se na něj tisknul.
Bill konečně uviděl bliknout zelené světýlko a svou vahou zatlačil na dveře, které se rozlétly dokořán. Skoro spadnul, ale Tom byl dost rychlý a chytil ho kolem pasu, než se to mohlo stát.
Bill se sám sobě nervózně zasmál, byl si vědom, že je Tomova ruka stále kolem něj. Tom ho nechal zavřít dveře a potom se otočil zpět k němu, nic neříkal. Oba tam nemotorně stáli a Bill věděl, že mají jen dvě možnosti – mohou předstírat, že je to jen další noc v jiném hotelovém pokoji a mohou sledovat filmy, zatímco se oba budou snažit ignorovat to nutkavé pálení a svědění dostat se tak blízko, tak blízko, jak by jen mohli. Nebo mohou pokračovat v tom, proč sem přišli a zbavit se toho svědění, zkrotit plameny, které ho šlehaly uvnitř a nutily ho šílet.
Nebyla žádná možnost udělat to, Tom byl v mžiku před ním a Bill nevěděl, zda narazil do Toma a nebo Tom do něj. Nebo jestli na sebe spadli v důsledku svého zoufalství, ale to bylo jedno, protože se Tomův jazyk ocitl v jeho ústech a Tomovu ruku měl na zádech, a to nejen na tričku, ale přímo pod ním. Jeho horké, vlhké dlaně se třely proti Billově kůži, jako by v něm vypalovaly značku, cítil to mnohem jasněji než kdy předtím.
***
Byli nahnáni do zadní místnosti zřízené pro odpočinek, pro případ, že neměli práci se zvukovou zkouškou. A protože Bill vynechal snídani na hotelu, přešel rovnou ke stolu s jídlem a vzal si misku cornflaků. Jeho oči byly stále níž a on tvrdě narazil na roh židle, když si sedal.
„Člověče, jsi dneska jak nemotora,“ řekl Georg, pozoroval, jak si Bill tře bok.
Bill ani neodpověděl, vážně na sebe nechtěl nijak upozorňovat, pokračoval v jedení svých cornflaků, aniž by zvednul pohled, rozmrzele do nich trucoval. Byl rozmrzelý nejvíc ze sebe, proto, jak moc vyšiloval. Byl rozmrzelý na Toma, protože to bral tak v pohodě, když to dělal většinou Bill. Bill zvládá jako profík všechny ty hrozné pomluvy a vlezlé reportéry a deset tisíc křičících fanoušků, ale teď jen přemýšlel nad Tomem, který dokáže jeho nohy rozklepat. Nikdy se necítil tak vyděšeně; jeho celý svět se posunul – zdánlivě přímo do jeho postele.
„Do prdele, co se ti to stalo?“
Bill se podíval na Gustava a svou lžičku se šplouchnutím upustil do mléka, když si všimnul, proč jeho kamarád zní tak překvapeně. Tom si právě svlékal svou gigantickou bundu s kapucou a nad výstřihem trička byla jeho kůže pokryta tmavými modřinami. Bill chtěl zemřít, když Georg a Gustav začali jásat nad množstvím cucfleků, které zdobily Tomův krk a klíční kost, všude tam Bill nechal svoje kousnutí z lásky.
***
Oba byli nazí a Bill se nemohl zastavit v dotýkání se Toma, nemohl ho přestat líbat. Tom ho přitisknul na matraci a odváděl dobrou práci, aby ho vzrušil, Bill z něj bláznil, protože Tom se nad ním svíjel, opakovaně třel svůj penis přes Billův a svýma rukama ho hladil po těle. Jeho pot se mísil s Billovým a oba dva je pokrýval vlastní, zcela unikátní vůní, smíchané vůně se roztíraly po celé jejich kůži a dostávaly se až do Billových nosních dírek, opouštěly jej s jistotou, že tohle bude spuštěno pokaždé, když budou takhle spolu.
Už toho pro něj bylo příliš a tvrdě se zvednul, položil Toma na záda. Tom zavrčel, když si na něj Bill silně sednul a zaklonil hlavu, svůj krk nechal dlouze vystavený pro Billa, který ho okamžitě olíznul nahoru směrem k Tomovu uchu a potom hned přejel ústy dolů, škrábal svými zuby po horké kůži a sál tak silně, že celou cestu přes Tomovo hrdlo za sebou nechával malé červené značky a tenkou vrstvu slin. Nemohl se nabažit.
***
„Ty vole, koho sis včera ksakru vzal k sobě do pokoje?“ Zeptal se Georg, šklebil se na Toma. „To musí bejt pořádně divoká kočička!“
Tom se culil a podíval se na Billa, jen na tak dlouho, aby viděl, jak se Bill cítí pyšně.
„Uh jo, bylo to úžasný,“ řekl s úsměvem. „Nejlepší, co jsem kdy měl.“
Bill si nemohl pomoct, ale trochu se usmál a zvedl pohled od svých cornflaků. Tom se na něj jedním okem podíval znovu a Bill zčervenal od krku až ke tvářím, rychle se podíval jinam.
„Woohoo!“ Georg poplácal Toma po zádech. „Dáš mi její číslo?“
„Ne, naser si!“ Tom vypadal znechuceně.
Georg pokrčil rameny. „To je fuk, tak tý se drž.“ To začalo výměny pohledů a Bill vypadal, jako by znovu přemýšlel, jak po tom všem může Tom působit tak normálně.
„Hey, dojdu dolů k pódiu, abych to zkontroloval,“ řekl Gustav. „Jdeš taky?“
„Jo, mohli bychom vzít věci do svých rukou,“ odpověděl Georg, silně strčil do Tomova kšiltu.
„Jo, jo,“ Tom odstrčil Georgovu ruku pryč a narovnal si čepici, vypadal otráveně.
„Jdeš se taky podívat?“ Billovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že Georg mluví k němu, a potom rychle zavrtěl hlavou.
„Přijdu dýl, jím.“
Předtím, než odešli, se Tom loudal kolem místa, kde seděl Bill a napustil si do láhve vodu. Billa brněla kůže, jakmile si uvědomil, že je Tom blízko, a viditelně se zatřásl, když jej Tom bez jediného slova pohladil po zádech, jak procházel zpět kolem něj, a potom následoval ostatní, kteří to milující gesto nevnímali.
Bill hlasitě vydechl a nasál do svých plic vzduch, jakmile se ocitl sám.
„Už se kurva ovládej,“ zamumlal si pro sebe. „Je to jen Tom.“
Ale i vyslovení jeho jména omámilo Billovo srdce a vzdal se své snídaně, odsunul ji, aby si vytvořil prostor pro hlavu. Položil si bradu na chladný povrch stolu a tvář si opíral o ruku, kterou používal jako polštář.
Už chtěl znovu vidět Toma, stejně, jako ho chtěl zabít. Věděl, že chce Toma kolem sebe, jen aby se na něj mohl dívat. Bill si nemyslel, že by sex udělal věci tak rozdílné, ale cítil se hloupě, že to nevěděl. Tom mu dělal různé věci. Bill se změnil.
***
Bill byl celý v ohni, zejména tam, kde Tom hluboko dovnitř něj vniknul svými prsty a kroutil s nimi tak, že Bill ztratil dech a zoufale se svého bratra chytil. Zpočátku to byl zvláštní pocit a pro Toma to byla snad věčnost, než byl schopný do něj jedním prstem vniknout, ale s více drážděním a třetím to bylo lepší.
Bill chytnul Toma kolem ramen a zasténal mu do úst, tvrdě sál jeho jazyk, mezitím co kroužil boky. Sem tam se sevřel kolem Tomových prstů a nedokázal si nevšimnout, jak Tom dýchá tvrději a rychleji. Bill cítil Tomův penis, jak se o něj otírá, tu horkou, tvrdou délku, která se proti němu tiskla a zanechávala vlhkou stopu po jeho kůži.
Věděl, co Tom chce.
***
Bill nevěděl, jak dlouho snil, ale bylo to asi dost dlouho, protože Tom získal svou kytaru a vrátil se sám do malé místnosti, okamžitě se posadil na gauč a neřekl ani slovo.
Ani Bill nic neříkal, nevěděl, co by měl říct a doufal, že ostatní budou Toma každou chvíli následovat.
Uběhlo pět minut a Bill si myslel, že Tom pravděpodobně zapomněl, že tam je. Jeho bratr se nechal unést vždy, když hrál na kytaru, vnímal jen to a na nic jiného nereagoval.
„Lituješ toho, co jsme udělali?“
Bill se překvapeně podíval nahoru, když uviděl, že ho Tom pozoruje přímo z pohovky, jeho prsty se zastavily na jeho Gibsonce, jeho tvář byla nečitelná.
Billovi vyschlo v krku, ale odpověděl okamžitě. „Ne!“
Tom se zaculil, ale než stačil něco říct, Gustav vešel dovnitř a přitom točil svými paličkami.
„Brzy nás tam budou chtít,“ informoval Billa a Bill přikývnul, odkašlal si.
Zvuková zkouška bude v pohodě, bude tam hodně lidí, Tom ho nebude moci zahnat do kouta a Bill bude mít něco, na co se zaměřit, kromě Tomových prstů a rtů a toho, co by s nimi mohl dělat.
~
Zvuková zkouška byla katastrofa, a všechno to byla Billova vina, nebo možná i Tomova, ale hlavně Billova. Dvakrát upustil mikrofon, což mu vyneslo pár rozzlobených pohledů a několik vybraných slov od většiny lidí, kteří měli sluchátka. Byl jako bez nálady, pořád kurvil texty, všechny ty věci se staly jen kvůli tomu, že měl hlavu v oblacích. Ostatní kluci na něj ještě nebyli naštvaní, ale sralo je, že je Bill nemotorný blbec.
Bill nebyl tak nervózní, pokud nebyl Tom okolo, ale na zvukovou zkoušku tam být musel, jinak by to tam nemělo žádný smysl. Ale Tom si olizoval rty a nebo se neúmyslně usmíval takovým způsobem, že Bill přesně věděl, na co jeho dvojče myslí, a to ho přivádělo k šílenství. Hrozně se ho chtěl dotknout, a ještě víc chtěl, aby se Tom dotýkal jeho.
Konečně na pódiu skončili a Bill se krčil při pohledu na všechny ty obličeje kolem něj. V době, kdy šli zpátky do místnosti, aby mohli pár hodin odpočívat před začátkem koncertu, přestali ostatní kluci Billa škádlit – pravděpodobně proto, že Bill na nic z toho nereagoval. Tom šel hned vedle něho a když šli, Bill ani nešílel, když se jejich ramena o sebe otřela, cítil jen teplo a lehce se mu zatočila hlava.
Tom využil skutečnosti, že se nezdálo, že by se mu Bill stále vyhýbal, a posadil se vedle něj na gauč, nechal mezi nimi jen malý prostor. Oba dva byli ticho, když Gustav začal mluvit o článku v novinách, který četl, zatímco Georg házel arašídy na bubeníkovu hlavu.
Dvojčata si vyměnila kradmé pohledy a Bill nemohl popřít, že má skutečně závrať, a to dělalo tak lehké zapomenout všechny ty důvody, proč to, co udělali, se vážně nemělo stát.
Zalapal po dechu, když se k němu Tom přiklonil, a rychle chytil jeho ruku, aby ho zastavil před posouváním se blíž. „Co to děláš?“ ¨
Tom vypadal pobaveně a věnoval mu zvláštní pohled. „Jen jsem ti chtěl něco říct,“ zašeptal.
„Oh.“ Bill se začervenal, cítil se hloupě a oba dva se zasmáli. „Co?“
„Co?“ Zopakoval Tom, stále se na něj díval.
„Cos mi chtěl říct?“ Zeptal se Bill, doširoka se usmíval.
„Um…“ Tom pozoroval Billova ústa a jeho tváře se začaly zabarvovat do růžova. „Zapomněl jsem.“
Bill se znovu zasmál, potěšený tím, jak vypadal Tom nervózně. Cítil se lépe, potom, co se choval jako naprostý blbec. Přitisknul si svá kolena až k hrudi, jeho nohy spočívaly na okraji pohovky a naklonil se o něco blíž k Tomovi.
Tom ani nehrál na svou kytaru, jak bylo obvyklé, odpočívala vedle něj na pohovce, jeho prsty ji jen lehce pohladily. Šlo mu velice dobře zatajování skutečnosti, že Bill má jeho plnou pozornost. Sem tam odpověděl na Georgovy otázky, ale kromě toho mlčel.
Bill nic neříkal, jen koutkem oka pokukoval po Tomovi, břicho se mu chvělo a stahovalo, jak začal přemýšlet o minulé noční události.
***
Bylo to bolestivé, ale pravděpodobně ta nejlepší bolest, jakou si Bill dokázal představit. Tom balancoval nad ním a vypadal, jako by měl každou chvíli přijít o rozum, jak znovu přirážel do Billa a Bill cítil každý pohyb, každý kousek Toma, a na to se soustředil. Líbil se mu ten pocit, i když to bolelo, protože to to dělalo reálné, tak fyzické, připomínalo mu to, co se v něm skutečně děje.
Tom mu stále říkal, jak těsný je, a Bill cítil pokaždé nárůst hrdosti a síly, chtěl pro něj být dobrý.
***
Bill teď Toma pozoroval, svého bratra, svého nejlepšího přítele, a to se slučovalo se vzpomínkami na Toma z předchozí noci, na jeho obličej, když se udělal, na to, jak se jeho tělo pohybovalo. Bill se zachvěl; najednou byla ta místnost příliš malá a on byl příliš blízko Toma. Vstal na svých vratkých nohách.
„Myslím, že si pudu na chvíli zdřímnout nebo tak,“ zamumlal.
„Dobrej nápad, celej den jsi mimo,“ řekl Georg. „Dlouhá noc?“
Bill se na něj ostře podíval, hledal nějaký náznak toho, že jeho přítel ví, z čeho byl tak mimo, ale nic nenašel.
„Jo, nespal jsem moc dobře.“
„Jdu taky,“ oznámil Tom, odendal svou kytaru a vstával, z jeho výrazu se nedalo vyčíst nic.
Bill přikývnul a spěchal z místnosti, když šli do autobusu, byl před Tomem celé dva kroky napřed, jeho srdce divoce bušilo. To bylo ono, nebyl si jistý, jestli to dokáže schovávat dále, a nebyl si jistý, jestli to tak chce.
Otevřel dveře od autobusu a naskočil, nebyl si jistý, co udělá, když vstoupil dovnitř. Instinktivně chtěl utéct a rozešel se uličkou, když uslyšel, jak za sebou Tom zavřel dveře, ale Tom byl stejně rychlejší a Bill ucítil, jak ho zatáhnul zpět za pásek.
„Ahoj,“ řekl Tom, prst měl stále zkroucený kolem Billových džínů. Přitáhnul Billa dopředu, dokud nestál tak blízko, že se jejich hrudníky téměř dotýkaly.
„Ahoj,“ podařilo se Billovi odpovědět , v jeho hlase bylo slyšel váhání.
Oba dva chvíli mlčeli, jen dokud se Tom konečně neujal vedení a tvrdě Billa políbil. Bill v polibku tál úlevou; líbal, jak jen mohl. Líbání bylo tak snadné, dokud se líbali, tak nemluvili. Obejmul svýma rukama Tomovy boky, chytil jej za tričko a přál si, aby tam nebylo. Celý den umíral po takovém doteku.
Tom je postrkoval zpět uličkou, ústa měl stále na těch Billových, dokud se nedostali až k Tomově palandě, byla totiž nejblíže. Tom položil Billa na matraci palandy téměř bez námahy a Bill na něj ohromeně mrkal.
„Takže,“ řekl Tom, jakmile seděl obkročmo na Billovi a své ruce měl omotané kolem Billových zápěstí.
„Takže…“ Bill se díval jinam, kousal se do rtu.
Tom si odfrknul a uvolnil sevření, ale zůstával sedět na Billovi, usmál se na něj dolů.
„Co je to s tebou?“
„Co tím myslíš?“ Vypísknul Bill, věděl přesně, o čem to Tom mluví.
Tom protočil oči. „Ta plachá věc je rozkošná, Bille, ale nejsi to ty. Co se stalo s mým panovačným malým bratrem, který se nebojí ničeho ani nikoho?“
Bill si povzdechnul a položil si ruce na obličej. „Tohle je tak v prdeli.“
„Co je to? Hey,“ Tom naléhal, odendal Billovy ruce pryč, aby na něj mohl vidět. „Myslel jsem, žes říkal, že toho nelituješ? Nebylo to… dobré?“
Bill se těžce zasmál. „Ne, to není ten problém, chtěl jsem to… a bylo to dobré.“ Cítil, jak mu hoří obličej. „Jen je toho hodně,“ pokračoval. „Chci tím říct, že ty jsi ten malý bastard, který mi házel do vlasů zmrzlinu, když nám bylo 6.“ Ignoroval, jak si Tom odfrknul. „Teď nevím, co jsi.“
„Bille,“ řekl Tom, jeho tvář byla smrtelně vážná. „Pořád jsem ten malý bastard, přísahám.“
Billovi uniknul z úst trapně nahlas kejhavý smích, ale cítil se lépe. Přál si, aby se dřív nechoval jako blbec, přál si, aby měl odvahu to ráno poté jednat s Tomem přímo, a ne se raději schovávat pod přikrývku a odkopávat svého bratra. „Omlouvám se,“ řekl, nad tou vzpomínkou se hrbil.
„Není tvoje chyba, že když se směješ, tak zníš jako kvákání opilé kachny,“ odpověděl Tom měkce.
„Naser si, já sem myslel dnešní ráno,“ Bill do Toma tvrdě strčil a cítil, jak se mu pomalu vrací rovnováha. Věci by mohly být stále ještě chvíli divné, ale aspoň už dokáže čelit svému dvojčeti. Tak nějak. Po celou dobu rozhovoru se Tomovi nedíval přímo do očí.
Tom si toho musel všimnout; naklonil se a posouval své nohy, dokud nebyl na vrcholu Billa tak blízko, že Bill mohl cítit jeho dech na své tváři. Díval se do Tomových očí, rozhodl se neuhýbat pohledem, a aniž by si to prvně uvědomil, položil ruce na Tomova záda a hladil ho pod tričkem na nahé kůži. Váha jeho bratra na něm byla zvláštně uklidňující, i když mu to připomínalo, jak byli nazí a zpocení, spojení tak blízko, jak jen mohli.
„Zvykneme si na to,“ zamumlal Tom, jeho pohled přeskakoval mezi Billovýma očima a jeho ústy, když jej hladil hřbetem ruky po tváři.
Bill přikývnul, polykal knedlík v krku. „Chci to,“ řekl, spíš pro sebe než pro Toma. „Neměl bych, ale chci.“
„Já taky,“ řekl mu Tom vážně. „Chci to už delší dobu, myslím, že víš…“
„Neměli bychom,“ pokračoval Bill sám se sebou v argumentech. „Oh bože, neměli bychom chtít.“
Tom zatřepal hlavou. „Na to je příliš pozdě – mohl bys to vrátit? Já nemůžu, nechci.“
Bill to nechal odeznít, než reagoval. „Ne, nechci to vrátit.“ Byla to pravda; čím více o tom přemýšlel, tím více si uvědomoval, že nebyli schopní se ovládat, a to by mohlo být osudové, a všechno jeho úsilí zabránit této nevyhnutelnosti ho nutila se cítit mizerně.
„Myslíš to vážně?“ Tom se mírně mračil a Bill ho za to nemohl vinit.
„Včera v noci,“ řekl Bill tiše, „neudělal bych to, kdybych nechtěl…. chci říct, nenechal bych to udělat někoho jiného.“ Stiskával Tomovo rameno a doufal, že jeho bratr ví, co se mu snaží říct.
Tom neodpověděl; místo toho porušil malou mezeru mezi jejich ústy a jemně Billa políbil, ale Bill nechtěl jemně, rychle otevřel ústa a použil svůj jazyk, aby nalákal Toma dovnitř. Obtočil svoje nohy kolem Toma, bolelo ho cítit i trochu jejich intimity, kterou minulou noc sdíleli. Vzpomínky už ho dále nedržely v rozpacích, zvláště když mu Tom vracel polibky tak divoce a bezostyšně se proti Billovi třel.
Hlasité zabušení na dveře autobusu přerušilo to rostoucí napětí a Tom se odtáhnul, zalapal po dechu.
„Ah, kurva. Hádám, že tohle budeme muset dokončit později.“ Uculil se dolů na Billa a slezl z něj. „Pokud ode mě neutečeš, tak tě nebudu přivazovat.“ Jeho hlas zněl svůdně a tahal za všechny správné věcí v Billově břiše. Billovi se líbila myšlenka být připoutaný svým dvojčetem a podrobení se mu.
„Neuteču,“ slíbil, zalapal po dechu.
Tom se na něj uculil předtím, než zmizel v uličce a Bill chvíli zkoušel všechno vstřebat, ale místo toho prostě obejmul Tomův polštář a usmíval se jako idiot. Slyšel, jak k němu přicházejí hlasy, a tak si vzpomněl, že není na své vlastní palandě, kde by měl být a rychle slezl z Tomovy, než si ho stačil někdo všimnout.
~
Bill zavrčel, překvapený, že jej někdo, ne příliš jemně, dloube loktem do zad. Otráveně se otočil na Toma, který byl vedle něj, zabral téměř veškerý prostor na té malé palandě.
„Promiň,“ zamumlal Tom, jeho hlas zněl ospale, oba dva se ani neobtěžovali otevřít oči.
Bill se na něj na moment podíval, byl vzbuzený dost nato, aby registroval mírnou bolest, kterou mohl cítit v určitých svalech, tu nahotu a dvojče v jeho posteli.
„Nekopneš mě zase, že ne?“ Tom otevřel jedno oko a podíval se na Billa. „Nechce se mi hejbat.“
Bill zakroutil hlavou a přitisknul svoje tělo proti Tomovým zádům, hodil nohu přes jeho tělo a paže přes hruď. Ruku měl těsně pod Tomovým podpažím. Byl to jediný způsob, jak mohli být oba dva na té malé palandě.
„Dobře,“ uslyšel Toma zašeptat a Bill se usmál, jakmile ho Tom políbil na temeno hlavy. Cítil se prostě úžasně, a to bylo snad lepší než všechno dohromady.
Chtěl se probouzet vedle Toma každý den po zbytek svého života.
——–
* kdyby přece jen někdo nevěděl, tohle je to zvířátko ;D
autor: Haylzee
překlad: Larkys
betaread: Janule
To bylo zase tak úžasné, přečetla jsem to doslova jedním dechem a obraz toho, co jsem četla, mi běžel přímo před očima, jako bych tam s dvojčaty byla a dívala se na ně =)♥
Nádhera, dokonale popsané pocity Billa, nešťastné a zmatené pocity někoho, kdo neví, jestli milovat je správné…ještě, že ho Tom o té správnosti přesvědčil…
Prostě dokonalá a krásná povídka ♥♥♥
oh bože, tohle je naprosto uchvacující! opravdu, od prvního do posledního písmene mě to naprosto vtáhlo do sebe, uchvátilo… všechny ty scény jsem měla před sebou, jako bych se jich účastnila… tak jednoduchá a přitom tak nádherná povídka!
tohle je naprostá nádhera… opravdu, překrásné! <3<3<3
ja tu holku proste obdivuju. Jak dokaze vsechno tak perfektne popsat. Vsechny pocity, vlastnosti, situaci. Jen ona dokaze napsat dokonalost jako je tahle
Znova a znova musím obdivovat autorku, jak dokáže popsat jednotlivé situace. U jejích povídek si říkám, že by to takhle mohlo být i ve skutečnosti.
Úžasná povídka! Děkuji autorce i překladatelce za jejich práci.
to bylo zase tak nádherný :)) Cejtila jsem celou dobu s Billem, i když bylo jasný, jak to nakonec dopadne ♥♥
Ten stydlivý Bill mě tu fakt dostával 😀 Úžasné, jako vždy :))
Děkujeme za překlad ^^
Luxusní 🙂
to bylo dokonalý:) krásně popsaný a vystihnutý to ostýchání a všechno:)
Haylzee je prostě záruka kvality a jakési reálnosti:)
To bylo fakt krásný 🙂
prej kvákání opilé kachny 😀
"Není tvoje chyba, že když se směješ, tak zníš jako kvákání opilé kachny," odpověděl Tom měkce.
Ja som sa rehnila ako už dávno nie. Eštema pobavila surikata a z toho ostatného som mala zastavené srdce a omdlievala som. Krása.
Krása!
Ten stydlivý a plachyý Bill byl strašně rozkošný! Úplně jsem si ho to ráno dokázala představit, jak se pod tou pokrývkou schovává a neví jak se k Tomovi chovat 🙂 A Tom jak ho přirovnal k sukiratě 😀 A pak, že už jde pryč, že může vylézt z nory 😀 Skvěle jsem se u povídky pobavila a ještě byla tak krásná 🙂
Děkuji za překlad 🙂