autor: GossipGirl & CHrisTHi
„…zemřela.“
„C-co? T-to je ně-nějakej špatnej vtip? Prosím… ře-řekni, že to není pra-pravda,“ koktám a cítím, jak mě v očích štípou slzy.
„Je mi to líto… Bille, zítra je pohřeb, musíš přijet…“
„Dobře…“ řeknu totálně mimo.
„A Bille…
„BILLE…“ Ozývá se z telefonu, ale já už nevnímám a zavěsím. Sesunu se podél zdi na zem a slzám dám konečně volnou cestu. Rozvzlykám se asi hodně hlasitě, protože za chvíli ze dveří vyběhl Gustav a dřepl si ke mně.
„Bille, co se děje?“
„Máma… ona… umřela,“ zavzlykám. Gustav na mě chvíli kouká, a pak mě vede do zkušebny, kde mě posadí na gauč.
„To je mi hrozně líto, neboj, nějak to zvládneme,“ uklidňuje mě.
„Co se děje?“ zeptá se nechápavě David.
„No… Billovi umřela mamka,“ polkne Gustav.
„To je mi líto…“ zamumlá Tom, ale k ničemu se nemá, na rozdíl od Gustava nebo Davida, a to mám k němu daleko hlubší vztah než k nim.
„Já… zítra je pohřeb a rád bych tam zajel,“ kouknu s nadějí na Davida.
„Neboj, zařiď si, co potřebuješ, vezmi si třeba na týden volno, vzpamatuj se, odpočiň si. Všechno bude dobrý,“ konejšivě se na něho podívám a já zabořím hlavu do Gustavova ramene, který klečí přede mnou, a hlasitě vzlykám…
Tom:
Je mi ho hrozně líto, ale… Co ale?! Měl bych ho aspoň zkusit utěšit. Sednu i k němu a pohladím ho přes záda. „Bude to v pohodě.“
Zakroutí nesouhlasně hlavou. „Ne! Chápeš to? Máma je mrtvá! Někdo jí sejmul autem! Už nikdy ne…“ zlomí se mu hlas a sesype se ke mně do náruče. Obejmu ho lehce kolem ramen a utěšuju jej.
Gustav pochopí a nechá mi volné pole působnosti. A Bill vzhledem ke svému stavu nejspíš nerozlišuje, kdo ho zrovna objímá a utěšuje.
„No tak, klid, bude to v pohodě, neboj…“ snažím se ho klidnit.
Mávnu za odjíždějícím autem vezoucím Billa na letiště. Zapadnu do domu a mrzutě si sednu na gauč. Nevím, co mám dělat, zkoušky teď nemáme.
S Georgem jsem se pohádal.
Gustav má holku.
Super!
O pár dní později se rozhodnu zajít do baru. Stojím tam opřenej v jednom z lepších klubů a liju do sebe jednu skleničku za druhou. Teda já doufal, že se zleju pod obraz, ale přeruší mi to nějaká blondýna.
„Ahojky,“ mávne mi. Za střízliva bych asi protočil oči a zdrhal, ale teď jenom přemýšlím: Kde jsem jí jenom viděl?
„Ahoj,“ oplatím jí úsměv. Na… MTV? Blbost! Nebo…
„Ty jsi Tom, co?“ koukne na mě. Jaj, nesnáším, když mě lidi na ulici poznávají. Teda v baru.
„Jo,“ odpovím stroze. „Ty?“ nedá mi to.
Zahlídnu její trochu ublížený výraz. Takže asi vážně bude tak trochu slavná.
„Christina Klein,“ představí se mi. „Zajdeš na drink?“ ukáže na moji prázdnou skleničku. Neurčitě kývnu a nechám se od ní dotáhnout k baru.
Než tam dojdeme, všechno mi to docvakne. Christina Klein, zpěvačka, textařka. Pseudonym La ffe. Málem se plácnu do čela. Já sem blbej, to jsem jí nemohl poznat hned?!
Nevypadá ale, že by jí moje nevědomost nějak extra vadila. Za chvíli už jí mám usazenou na klíně. Šeptá mi do ucha něco, co ani nevnímám, a tahá mě na parket, což kategoricky odmítnu.
Ani nevím jak, ale za chvíli se s ní divoce líbám v taxíku. Leze po mně jak po vypínači. Ale mému opilému mozku je to očividně jedno. Tisknu jí boky a svými trhám proti jejímu tělu.
„Tome!“ ozve se její hlas z mojí ložnice. Odpíchnu se od kuchyňskýé linky a nechám RedBull RedBullem. Už bez trička zamířím za hlasem.
Najdu ji usměvavou na posteli, kývajíc prstem na znamení pojď ke mně.
Pokrčím rameny a nechám se stáhnout na postel.
*
Ráno se proberu s ostrou bolestí hlavy. Ucítím za sebou cizí tělo. Bill? Sakra, nic si nepamatuju. Kouknu se na ruku, která je hozená přes můj hrudník. Růžový nehty?!?!
„Tomííí!“ ozve se mi vedle ucha. A tohle určitě není Billův hlas. Ospale se kouknu na stranu. Co?!
Vedle mě je usídlená nějaká blonďatá holka. Když se na ni kouknu, všechno mi to docvakne. Co já to udělal?
Ale co? Co oči nevidí, srdce nebolí. Navíc, až na ty debilní sladký kecy je Christina celkem v pohodě.
Můj problém je, že ona to vzala vážně. Myslí si, že spolu teď chodíme nebo co. Její věta: „Zatím bysme to novinám ale říkat nemuseli, co?“ mě naprosto odrovnala.
Mám dvě možnosti. Za A dělat, že s ní chodím, za B, nechat jí a riskovat, že si postěžuje bulváru na děvkaře Kaulitze, a že to zjistí Bill, kterej teď řeší tragédii v rodině. To by asi nebylo dobrý.
Asi si budu hrát na to, že s ní vážně chodím, i když to připadá jako sviňárna i mně.
***
Dny plynou zběsilým tempem a Bill už volal, že se vrátí. ‚Vztah‘ s Christinou je čím dál tím ošemetnější věc. Málem se ke mně už přestěhovala. Doteď netuším, proč to vzala tak vážně, ale holt je to holka. Mají jiný myšlení.
Nevím, jak mám tu holku utajit před Billem. Nevím ani, jak by reagoval, kdyby věděl, že jsem se s ní jenom vyspal, když jsem byl opilej, natož co by udělal, kdyby mu někdo řekl, že s ní táhnu něco delšího. Naštěstí to nikdo neví.
Na dnešek měla nějaký focení mimo Německo, takže Bill si může v pohodě přijet. Doufám, že v tý Francii nebo kde zůstane aspoň tak tejden.
Naučil jsem se ji mít rád, je to změna. Uvědomil jsem si, že s Billem už se nudím, ale nechci mu ublížit…
Bill:
„Dělá to 10 eur,“ oznámí mi taxikář, já mu zaplatím a vylezu z auta.
Jsem celkem v dobré náladě, už jsem si pomalu zvykl. Táta my vysvětlil, že matka byla už delší dobu nemocná a že to byla rychlá smrt, takže ji to skoro nebolelo.
Setkal jsem se s hodně příbuznými, které jsem už pár let neviděl, nebylo to až tak špatné.
Ale hrozně mi chyběl Tom.
Vejdu do domu a usměju se, když jsem konečně na místě, které můžu nazývat domovem. Vybalím si, vysprchuju se, něco málo pojím a pak se vydám k Tomovi.
Zazvoním na zvonek a vzápětí si vzpomenu, že mám vlastně od Toma klíče. Pozdě, než je stihnu vytáhnout, stojí ve dveřích.
„Ahoj, Tome, hrozně jsi mi chyběl,“ zářivě se usměju, obejmu ho a políbím.
„Ty mně ještě víc, Bille,“ taky se usměje a vede mě dál.
„Nemáš na krku nějak moc cucfleků?“ všimnu si tvého flekatého krku.
„No, to je od tebe, pamatuješ ne…“ nejistě se zavrtí. Sice mi přijde divné, že to tam má tak dlouho, ale neřeším to.
„A jak ses měl?“ sednu si s ním na gauč a přitulím se k němu.
„Normálka, samý zkoušky, nuda, znáš to,“ pokrčí rameny.
„Jinak voníš…“ podotknu, ale je to trochu holčičí.
„Jo… no… mám novou voňavku,“ zase ten roztěkaný pohled.
„Hm… ok… Teď máme na práci ale něco jiného,“ šibalsky se usměju, zalehnu tě a začnu tě pomalu líbat.
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
„Měj se hezky, zítra,“ usměje se na mě sladce Tom.
„Jo, ty taky, a Tome… našel jsem pod postelí černé kalhotky… To je tvoje?“
„Ne, to je ségry,“ vychrlí pohotově
„Ok, měj se, lásko, zítra na zkoušce…“ Dám mu pusu a on za mnou zavře dveře. Dneska to byla vskutku divoká noc. Usměju se a zamířím domů. Přijde mi Tom jiný, takový… já nevím, zamlklý, jako by se se mnou nudil. Opět to hodím za hlavu a vejdu domů. Napustím si vanu a naložím se do ní.
Běhám po bytě a hledám peněženku, nikde ji nemůžu najít. Asi po půl hodině mě napadne, že jsem ji zapomněl u Toma.
Zavolám mu, ale nezvedá to, divný… Obuju se a zamířím k Tomovi. Je už celkem večer, takže jsem u Toma až za tmy.
Neobtěžuji se se zvoněním, vytáhnu klíče a odemknu.
Ani se nevyzouvám, protože hned na poličce uvidím svoji peněženku. Vezmu si ji a schovám do tašky.
„Tome?“ zeptám se potichu, protože slyším nějaké divné zvuky a jdu do obýváku.
„Tome… jen jsem si byl pro-,“ zaseknu se v půli věty. Na gauči leží skoro nahá holka, která se svíjí pod Tomem, který ji jen v boxerkách líbá a laská.
„Bille?! Co tady děláš… ?!“ vyjekne a žene se ke mně, zatímco ta dívka ho nechápavě sleduje.
„Nic, vůbec nic…“ zavzlykám a první slzy se mi vhrnou do očí.
„Bille, prosím… nech si to vysvětlit, poslouchej mě…“ naléhá.
„Ne, ty mě poslouchej. Už to chápu… ty cucfleky nejsou ode mně, nemáš nový parfém a to oblečení není tvé sestry. Ano, jsem opravdu blbej. Nechápu, jak jsem ti mohl věřit. Nikdy nedokážeš milovat, nikdy. Já… víš, něco ti řeknu. Andreas měl pravdu… nejsi nic jiného, než lhář, debil a děvkař. Pokud jsi se mnou už nic nechtěl mít, měl si mi to normálně říct, přenesl bych se přes to. Asi nejsem pro takovýho borce jako ty dost dobrej… Víš, opravdu nechápu, jak to, že může žít taková zrůda jako ty,“ řeknu potichu a slzy se mi kutálí po tvářích.
„Bille!“ slyším za sebou, ale to už utíkám někam do noci, ani nevím kam.
Tom:
Tak tohle jsem podělal. S výdechem si sednu zpátky na gauč.
„Co se stalo? Co se děje?“ dotírá mi Chris do ucha. Oženu se, nechci s ní teď mluvit. Tušil jsem, že se to podělá. Vydrželo mi to sotva dva týdny.
„Řekni mi t…“
„Vypadni,“ syknu po ní. Právě mi došla nálada na úplně všechno. Tohle už dohromady nedám. Je možný, že mi Bill odpustil ten flirt kvůli kapele, ale nevěru? To těžko.
„Ale Tomi,“ protestuje pořád ta čůza.
„Neříkej mi tak!“
„Proč, Tome, já myslela…“
„Řekl jsem, abys vypadla!“
Ublíženě se po mně podívá. Když v mých očích shledá, že to myslím doopravdy vážně, zableskne se jí v očích. „Tohohle budeš litovat!“
Povzdechnu si a sleduju, jak se oblíká a balí si věci, který přitáhla s sebou.
V průběhu dne jen chodím od lednice k televizi a snažím se nemyslet. Asi bych to měl aspoň zkusit urovnat, jinak se asi budu do konce života nenávidět a obviňovat, že jsem to nechal tak, jak to bylo. Kdybych ale aspoň věděl, co bych měl dělat.
Těžko se mi to přiznává, ale Billa moc neznám. I když s ním chodím už delší dobu, teda chodil jsem, nevím, jak si ho usmířit.
Někdy kolem čtvrté odpoledne vstanu konečně z gauče a začnu se oblíkat. Tohle nejde, z tohohle bych se do chvilky zbláznil.
Procházím se po městě a koukám do výloh. V jednom odrazu zahlédnu nechutně blonďatou hlavu a povědomý obličej. Rychle se otočím. To snad není možný, dnešek je sesranej už od rána.
autor: GossipGirl & CHrisTHi
betaread: Janule
Ten Tom je takovej kretén…Bill chudák, co všechno musel překonat a Tom? Mohl aspoň normálně říct, že už ho Bill nebaví (což nechápu 😀 :D) ale on…prostě hajzl. Doufám, že se bude hodně kát, až si uvědomí, že ho miluje. 😀
jeřiš Tome co si to zase udělal?? chudák Bill doufám, že to překonaj a budou spolu a určitě si Tom uvědomí,že Billa miluje
Ať jde Tom už normálně do háje, někomu jako je on se prostě nedá věřit…Jak dlouho ještě bude Billovi ubližovat??!! To mu nestačilo, že mu hned na začátku jejich vztahu lhal a sprostě ho využil, to ho ještě musí podvádět…To má Bill za to, že mu odpustil! Nechápu, jak takový člověk jako Tom vůbec může znát slova jako milovat a mít rád, Andreas měl pravdu =(((
No tak teraz ma Tom dorazil, nepochopím ako toto mohol Billovy uribiť, je to odporné ale nech ho Bill nechá vytrápiť, alebo mu to neodpustí už nie.
Toto sa odpúšťa sakra zle a zabudnúť sa nedá :(je mi z toho špatne.neznášam neveru. Nikdy by som mu neodpustila… asi… ale je to Bill a Tom a oni patria k sebe…