autor: Mizuki & PeTiŠka
TOM
Z úst se mi vydere tichý povzdech… prevít malej… jak já nesnáším dětské smýšlení! No, nevadí. Vytáčím jeho číslo a poslouchám tiché tůtání v telefonu.
BILL
Cuknu sebou, když zavibruje mobil pod polštářem. Zvednu to. „Co je?“
TOM
„Viděl tě někdo?“
BILL
„To víš, postavil jsem se doprostřed silnice, aby na mě mohl každý vejrat, když jsem tu holku bezcitně zabíjel…“ převrátím se na břicho a protočím očima.
TOM
„Nebuď drzej. Každopádně, zítra pro tebe přijedu kolem osmé večer. Nějak hezky se vyfikni, představím tě rodičům.“
BILL
„Mmmm… a můžu u tebe zůstat přes noc, Tomi?“ pousměju se do telefonu.
TOM
„Jelikož asi budu spát u nich tak ano, budeš tam se mnou přes noc. A ráno můžeme jet ke mně, když budeš chtít…“
BILL
„Tak dobře, to by šlo. Jsi unavený?“
TOM
„Mmm, trochu ano, Bille, už pro mě nikoho nezabíjej, mně stačí, že mě máš rád. Ano, zlatíčko?“
BILL
„Proč ne? Víš, byl to docela vzrušující pocit… ten adrenalin…“ zavřu oči a zasměju se. „Nebudu zabíjet pro tebe, když si to nepřeješ…“
TOM
„Pro nikoho, Bille, pro nikoho. Rozumíš?“
BILL
„A já bych si myslel, že v tomhle mě budeš zrovna ty podporovat…“ lehnu zpátky na záda a zamručím.
TOM
Hlasitě si povzdechnu. Jasně, představa Billa, jak někomu s šíleným výrazem kuchá břicho a bere si jeho krev, roztírá si ji po těle a jemně u toho vzdychá; yeah, vzrušuje mě. Ale nechci, aby měl problémy a chytla ho policie. „Zlatíčko… promluvíme si o tom zítra, dobře? V osm tě tedy vyzvednu.“
BILL
„Dobře, Tome, budu se těšit. Doufám, že tví rodiče jsou stejně tak skvělý jako ty…“ usměju se pro sebe. „Dobrou noc… pro tvé štěstí… krvavé sny,“ uchechtnu se, pošlu mu pusu a típnu to.
TOM
Docela se těším, až tě ukážu mámě a tátovi, jsou hrozně milí. Určitě se jim budeš líbit, říkal jsem jim, že jsi zženštilý, překrásný a okouzlující student.
BILL
Druhý den kolem osmé hodiny už stepuji dole v kuchyni a čekám na Toma. Dobrý tři hodiny jsem strávil nad sebou samým. Abych se rodině mého milovaného líbil. Vyžehlené vlasy, decentnější líčení a tmavé oblečení klasika. Dopíjím čaj a vyhlížím z okna.
TOM
Zatroubím klaksonem v autě a vykláním se z okýnka. Dokonce jsem stihl i zajet do myčky a koupit dvoje květiny; jedny pro Billa a jedny pro mámu; a také placatou lahvičku rumu pro tátu.
BILL
Rozloučím se chvatně s matkou, popadnu tašku přes rameno a vyběhnu ven k autu. Sednu si na místo spolujezdce a skloním se k němu pro polibek. „Ahoj…“
TOM
„Ahoj, moc ti to sluší… tohle je tvoje…“ podám ti kytičku červených drobných růžiček a usmívám se. Neopomněl jsem jim nechat trny a tak šťastně zajásám, když uvidím jeho lehce popíchané dlaně a prsty. „Ukaž…“
BILL
„Zmetku vypočítavej, zase budu mít rozpíchanou ruku…“ zamračím se a vzápětí zase rozjasním. „Děkuju, jsou krásný jinak…“ uvelebím se do sedadla. „Je to daleko?“
TOM
„Ne, moc ne, bydlí na opačnou stranu města, ale není to dál než můj dům,“ olíbávám jeho dlaně a jazykem zatahuji drobné ranky.
BILL
„Přestaneš ty někdy toužit po mojí krvi?“ pozvednu obočí a pobaveně se ušklíbnu, když ho pozoruju.
TOM
„Po tvojí? Nikdy…“ zasměju se zlehka si olizujíc rty. „Je nejlepší, co znám… už jen proto, že ji nemůžu mít…“
BILL
„Tak rád bych ti vyhověl, ale jsem moc mladý a krásný na smrt…“ vypláznu jazyk, stáhnu ruku zpátky k sobě. „Máš moje srdce, Kaulitzi, tak si toho važ…“
TOM
„Stejně, když mě naštveš, tak tě vykuchám… ne, jen žertuji.“ Nastartuji autíčko ale chcípá. Zakvedlám klíčky v zámku a už si Audinka chrochtá jako nadržený sele. Vyjedu směr centrum a projíždím ztemnělým městem. „Pustíš tam CD?“
BILL
„Jasný…“ otevřu zásuvku před sebou a probírám se cédéčkama. Usměju se nad Linkinama a vložím je do přehrávače. Zapnu a opřu se zpátky. „Těším se na večer…“
TOM
„Těšíš se, až se na tebe bude usmívat mamka s tátou, máma tě bude cpát jídlem a táta se bude chlubit zážitky z lovu srnek?“ rozesměji se a zesílím hlasitost. Také zvýším topení, je tu zima a venku už také začíná pomalu zima.
BILL
„Ne, ty hlupáčku. Na to, až budeme spolu sami, v klidu… v posteli…“ usměju se pro sebe.
TOM
„V posteli a v klidu? Ty se těšíš, až vedle sebe usneme?“ popichuji to ptáčátko sedící vedle a culím se.
BILL
„Ty si vážně myslíš, že budeme pouze spát?“ pozvednu obočí a kouknu na něj. „Naivko…“ odfrknu si.
TOM
„Ty si vážně myslíš, že zrovna s tebou chci píchat? Ubožáčku,“ oplatím stejným hlasem a pak se rozesměji. „Vyšukám ti oči z důlků a mozek ti vyskáče ušima jako popcorn!“
BILL
„Sliby… chyby…“ položím si ruku na jeho stehnu… vyjedu postupně nahoru a… pevně stisknu jeho rozkrok v dlani. „Abys nebyl překvapenej ty…“ zasměju se a pozvednu nos.
TOM
„Vážně? A co mi uděláš? Nechej toho, řídím,“ prsknu rozjuchaně, tohle by mě rozhodně nenechalo v klidu.
BILL
„Opravdu? Jsem si ale jist, že to uřídíš, i kdyby tě rozptylovalo cokoli. Soustřeď se na cestu, Tomi, ať dojedeme… mě si vůbec… nevšímej…“ uculím se a rozepnu mu poklopec. „Vůbec ne…“
TOM
„Bille, začíná náledí, sněží, a rozmažeš si rtěnkůůů…“ hlas mi stoupá do nebeských výšin, že i rádio už skoro není slyšet. Zpomalím a na křižovatce při červené kouknu dolů na tvoji hlavičku. Zvedá se, nahoru dolů. „To nestihneme… za chvíli jsme tam, Bille…“
BILL
Beze slov svírám v dlani jeho penis a se spokojeným zamručením jej saju a jazykem přejíždím po celé délce nahoru a dolů. Přivřu oči a pousměju se. „Mmmm?“
TOM
„Jsi úžasný, ale už jsme skoro u našich… mmh… kruci…“ zavrčím a jedu skoro třicítkou. Auto za mnou troubí. „Vykuř mi!“ zařvu z okýnka a pak se k tobě skloním. „Ale až za chvíli…“
BILL
„To ti ho radši ukousnu, než aby tě kouřil jiný sráč…“ zamumlám od zdola a stlačím piercing proti jeho vrcholku a povzdychnu si u toho. Ne, že by mě taky nechávalo v klidu.
TOM
„Opovaž se.“ Zamumlám a auto mě předjede. Pohladím jeho vlasy a pohlédnu dolů. Oh bože, tohle si vyfotím, zarámuji a pověsím nad postel!
BILL
„Koukej na cestu…“ zavrčím a stisknu lehce zuby.
TOM
„Do prdele, když to nejde…“ zahysterčím a na jasný důkaz toho, že nemůžu řídit, pustím volant a zahartusím rukama ve vzduchu. Moje zasténání se ztratí ve zvuku troubícího auta za mnou. Rychle zajedu k chodníku a opojně sleduji jeho pocákané rty, které hbitě čistí svým jazykem.
BILL
Slízám všechno ze rtů a se spokojeným úsměvem na něj kouknu. Zamrkám a povzdychnu. „Promiň, měl jsem chuť a nechtěl jsem čekat…“ zazubím se nevinně.
TOM
„Jestli nesníš večeři, tak ti naplácám. Víš, že se nikdy nemá jíst sladké před hlavním chodem. „Zapnu si poklopec a zabrzdím auto. Ještě zajistit, vypnout rádio, topení a vylízám ven. „Vezmeš tu tašku vzadu? Jsou v tom dárky pro mámu a tátu.“
BILL
„Sladké to zrovna nebylo…“ ušklíbnu se, natáhnu se pro tašku a vystoupím si. Ještě se poupravím v odrazu okýnka a s úsměvem nakračuji za Tomem.
TOM
„Drzoune. Když není sladký, tak už to mlsat nebudeš,“ plácnu tě po zadku a otvírám branku. Přivítá mě táta s pesanem…
BILL
Okamžitě se schovávám za Tomem před psem. Skáče to jak pominutý, ušpiní mě to zvíře.
TOM
„Bročku, klid.“ Plesknu psisko po hřbetě a on mi mile olízne ruku. Dovedu jej do domku, je to tu moc hezky zařízené. V předsíni mu pomohu svléci kabátek a botky a s dárečkem pro naše jdeme do kuchyně. „Ahoj, mami… ahoj táto. Tohle je Bill, můj partner…“
BILL
Mile se pousměju a s oběma rodiči si podám ruku. No, musím říct, že je na první pohled poznat, po kom Tom je takový… uhm… ano, jeho otec by taky nebyl k zahození. „Těší mě…“
TOM
Když táta s mámou odejdou pro víno, štípnu tě do zadku. „Vyjíždíš po mém fotrovi!“
BILL
Vypísknu. „Co? Ne, proč bych to dělal? Je na mě starej, je ženatý, ty jsi jeho syn… jen jsem se na něj mile usmál, je to špatný?“ našpulím uraženě pusu.
TOM
„Viděl jsem tvůj pohled. Grrr…“
BILL
„Proboha, Tome…“ protočím očima.
TOM
Dám máminu květinku do vázy a už se nese vínečko a večeře. Táta si hned vezme placatku rumu a usmívá s. Začínají obvyklé kecy typu: „Jo, když jsme byli na lovu srnek, vozili jsme si takový placatky…“
BILL
Snažím se pořád usmívat a předstírat, že mě jeho výklady baví. Pojídám večeři a občas kouknu na… očividně dotknutého Toma.
TOM
„Tati, Bill chce jíst… a u jídla se nemluví…“ usměju se káravě a pod stolem kroutím palci u nohou. Střelím po tobě pohledem a ušklíbnu se.
BILL
Pozvednu nad ním obočím. Aha, takže pán je naštvaný, uražený. Ok. „To je v pořádku, pane Kaulitz, jen povídejte, máte opravdu pěkné příběhy ze života…“ usměju se přemile a olíznu vidličku. Pf.
TOM
„Ne, tati, mlč. A ty jez, povíte si to potom. Měl jsem dlouhý den v práci, tati, prosím… nech to po večeři.“
BILL
„Dobře, Tomi. Ty si půjdeš lehnout… BEZE MĚ. A my si s tvým otcem pěkně popovídáme…“ přikývnu, zakývám nohama a zamrkám na něj s ironickým pošklebkem.
TOM
„Myslím, že potřebuji na toaletu,“ odsunu se s rachotem od stolu, přičemž příborem doslova mrštím do talíře. Vyklušu schody, zavřu se ve velké koupelně a vztekle si koušu nehty.
BILL
Koukám za ním nechápavě, dokud nezmizí za rohem. Pohlídnu na jeho rodiče a omluvně se na ně usměju. „Zřejmě těžký den…“
TOM
Když se vrátím, již jsou všichni po jídle… dojím tedy svou porci a pomáhám mámě s nádobím. On ať si zatím jde za tatíčkem. Pche…
autor: Mizuki & PeTiŠka
betaread: Janule
no to snad ne…Tomi ! :DDD tyvole přece nebudeš žárlit na vlastního otce, když to Bill tak nemyslí. jenom provokuje, hajzlík. :DD
honem dáál. tohle mě fakt baví. 😀
honem další dílek ….. tohle bude zajmavý jak Tomík žárlí na vlastního otce
Doufám,že Tom svýho tatíka kvůli provokatéroj Billoj nevykuchá 🙂
ten tom je fakt expert,to je ten jeho táta takovej model že na nej žárlí,no ale ta minutovka v autě neměla chybu ….vykuř mi….ale až za chvíly…já sem z toho nemohla 🙂
jo tak Bill je na starsi xD Pekne, pekne
Jak já tuhle povídku miluju ,, ty jejich narážky a štouchání vždycky se u toho musím smát :)) pěkný další dílek 😉
Ooo…Tak Tommi žárlí na tátu =DD a Billy se ještě vyspí se svym budoucim tchánem hehe toe dobré =DDDD
wooow tak tomu říkám"fakt vostrý".Ti vdá snad spolu ještě něco budou mít(myslím billa a tomova tátu)to bude nááářez=D
"Vyšukám ti oči z důlků a mozek ti vyskáče ušima jako popcorn!" :D:D:D To mě dost zabilo :D:D