autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill: Taky jsi do mě pořád rýpal. (Vydechnu.)
Tom: Protože jsi byl jen kost a kůže a tvrdil jsi mi, že jíš, ale já věděl, že mi lžeš.
Bill: Taky jsi mi lhal.
Tom: Ale tys čekal dítě a závisel na tom jeho život.
Bill: Nejen okolo jídla.
Tom: Já vím, ale vždycky to bylo kvůli tobě, abych tě ochránil a abych ti neublížil.
Bill: Abys mě ochránil? Co to sakra meleš? Jak jsi mě mohl ochránit před tím, když si mi lhal s těmi
léky, s tím, že jíš?
Tom: (Chvilku mlčím. Už je to tu zase.) Zapomeň na to. (Projdu kolem tebe, poberu si ty věci a jdu nahoru do ložnice.)
Bill: (Koukám na tebe a rozhodím rukama. Tohle miluju… Fakt.)
Tom: (Kouknu se na malou, pořád spí. Trochu se pousměju, dám si ty věci do skříně a obleču si jenom nějaké tepláky.)
Bill: (Naštvaně ty svoje věci házím zpátky do tašek.)
Tom: (Sejdu zase dolů a začnu Amy připravovat mlíčko.)
Bill: (Jdu nahoru do ložnice a naštvaně s tím hodím do šatny, která tam je.)
Tom: (Chystám to a slyším, jak malá začne brečet. Povzdychnu si, kdo ví, co tam zase děláš. Naliju to do lahvičky a vyjdu nahoru. Vezmu si ji a posadím se s ní do postele. Chvilku ji utěšuju, ať se uklidní, a pak jí dám to mlíčko.)
Bill: (Potkali jsme se na schodech. Malá pláče, ale nešel jsem k ní, bojím se, že bych jí ublížil… Ale už jsem celkem v klidu, sednu si na gauč a pustím telku. Nesleduju to, ale mám to jako kulisu.)
Tom: (Když po chvilce už nechce, zvednu se a jdu dolů.) Je pokakaná, chceš ji přebalit?
Bill: Ne… Ty to zvládneš líp i rychleji.
Tom: Ale musíš se to taky naučit, Bille. Nemůžeš mít dítě a neumět přebalovat.
Bill: Přebaloval jsem ji, jenom mi to trvalo. Umím to.
Tom: Tak proč to neuděláš i teď?
Bill: Protože mě budeš poučovat, co dělám špatně a co mám dělat jinak. Nemám na to náladu.
Tom: Nechceš se to naučit líp a rychleji? Vždyť na tom, že ti to vysvětlím, nic není.
Bill: Mhm… Fajn. (Zabručím a jdu k tobě.)
Tom: (Pousměju se a položím ji na přebalovací pult.)
Bill: (Koukám na tebe. Pozvednu obočí.)
Tom: No… Tak přebaluj.
Bill: (Tak začnu.)
Tom: (Pozoruju tě.) Můžeš ji vysvlékat klidně rychleji, jí to nevadí. (Pousměju se a potom se zašklebím před tím smradem, co se vyvalí.) Ne, podívej… Takhle jí zvedni nohy. (Ukážu ti to.) A když jí utíráš zadeček, tak opačně. Zepředu dozadu, aby se jí to nedostalo do pipinky. (Ukazuju ti to.)
Bill: To nic nemění na rychlosti.
Tom: Mění. Když jí nedržíš za ty nožky pořádně, tak tě bude kopat a bránit se. Potom ti to trvá dýl a utírat ji musíš takhle, aby neměla nějaké vyrážky. Teď pokračuj. (Už jenom zasypat a dát novou plenku.)
Bill: Mhm. (Udělám to.)
Tom: (Pousměju se.) No vidíš, jak to šlo rychle.
Bill: Nijak zvlášť.
Tom: Protože jsi to zase zdržoval, ale příště už to bude lepší, uvidíš. (Usměju se.)
Bill: Jak jsem to zdržoval?
Tom: Neumíš jí podržet ty nohy, ale to je dobrý, to se naučíš.
Bill: Hm… Jo. (Řeknu a jdu si sednout zpátky na gauč.)
Tom: Proč se tak chováš?
Bill: (Mlčím. Sednu si a nepřítomně koukám na telku.)
Tom: Odpověz. (Vezmu si malou do náručí a chodím s ní po místnosti.)
Bill: Nevím. (Řeknu, ale nepodívám se na tebe.)
Tom: Tak to je super. Zase seš na mě naštvanej a já vůbec nevím proč.
Bill: Nejsem naštvanej. Navíc, ty seš ten, co nikdy nechce nic řešit. Kdo radši odejde, než aby to dotáhl do konce.
Tom: Dobře, tak budeme pokračovat.
Bill: Ne, zapomeň na to. (Řeknu ironicky.)
Tom: (Kouknu na tebe.) Proč to zase děláš?!
Bill: (Mávnu rukou a mlčím.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Hele ale už toho mám jako plnný zuby mě příjde jak kdyby ty holky to měli mezi sebou a tahali to do povídky nebo já newím .. prostě je to hezký . .ale už mě ty hádky unavujou to je prostě už díl co díl hádka .. to je prostě už trapný jak se furt hádaj!! ://
no, tak fájn 😀 nenene… já čekám, kdy bude nějakej happy moment a ono zatím nic 😀 budu muset čekat dál 😀
Bill se chová jako kretén !!! :-/
[3> to je fakt ale Tom je zase chytrej jak rádio 😀 i když to myslí dobře 🙂
mě se to taky moc nelíbí… nezažila jsem povídku, kde by se takhle často hádali… nemyslím to zle, ale tohle už je trochu moc…
prosím….3 díly za sebou bez hádky a budu spokojená hmmm ?…..prosím je to dobrá ff-ka ale holky mají pravdu s těma hádkama je to už fakt trochu přehnaný…dopřejte těm třem chudákům alespon pohodovej večer když už nic…:)
Ale je fakt že se Bill chová blbě… nevím… jak už jsem psala… kdybych nevěděla že je kluk, řekla bych že má menstruaci…
To je fakt zajímavé, že od některých lidí jsem zatím na blogu nečetla ani jeden pozitivní komentář, asi umí psát jenom negativa…
Čím dál víc mám pocit, že Bill trpí nějakou poporodní depresí, kdyby byl žena, tak bych řekla, že má laktační psychozu.
Nevím proč, ale Bill má šílené pocity méněcennosti ohledně rodičovství, myslí si, že není schopný se o Amy postarat a připadá mi, že si od ní záměrně udržuje odstup, vůbec ho nenapadne, že by se s ní třeba pomazlil nebo si ji pochoval, jako by se něčeho strašně bál. Tohle prostě není normální.
Navíc jsou oba, Bill i Tom, chytlaví jak sirka, cokoliv jeden řekne, druhý hned vyletí a naprosto zbytečně, chudáček Amy, jestli bude vyrůstat v téhle italské domácnosti, bude z ní za pár let pořádný neurotik…
[4]: jo to je taky fakt 😀
Já tadytu povídku mám moc ráda :))) Hrozně mě baví číst o malé Amy .. :)) ale prostě mě mrzí ti dva že se tam tak hádaj 🙁
[8]:> EHMM to bylo na mě ? ty negativní komentáře bo co ? ://
no taky mě celkem mrzí že se furt hádaj ale určitě se to zlepší a myslím si že Janča má pravdu asi má vážně Bill nějakou poporodní sepresy,ale určitě to s Tomim překonaj a budou s Amy štˇastní 🙂
aj mna mrzí že sa fukrt hádajú ale ič s tým neuribím a verím tomu žťe sa to zlepčí. A aj ja si myslím že Bill trpý niakou poprorodnou depresiiou a má s toho strach, dúfam že to s Tomom spolu zvládnu.
[8]: Janičko, já naprosto souhlasím. Tato povídka je nádherná a je mi hrozně líto, když se objeví kritika, která není na místě. Protože bych sama nedokázala napsat ani jednu větu povídky, nedovolila bych si napsat jedno jediné negativní slovo. Navíc, když nevidím zrovna tady důvod!
Clarrkys, jsi jedna z mála autorek, která dokáže nádherně vystihnout emoce postav.
A navíc je přeci úplně normální, že si partneři občas vymění názory. Bylo by právě hrozně divné, kdyby bylo vše naprosto úúžasné, bez jediného problému. To neexistuje. Teď s malou Amy mají hodně starostí, nezdá se to, ale není vůbec jednoduché se o prtě postarat. Až se to Bill naučí stejně dobře jako Tommy, bude to fajn, do té doby bude ještě párkrát rozmrzelý a smutný. Nevidím v tom nic nenormálního. A ještě se musím Billa trochu zastat: když mluvil o tom Tommyho nejídle – měl vlastně pravdu. Nechtěl se hádat, to jistě ne, ale má o Tommyho strach a tomu taky rozumím.
Trošku bylo divné, že nešel za Amy, když ji slyšel plakat, ale měl strach, jak jsem se později přesvědčila. Tommy mu krásně vše vysvětlil, tady problém není žádný. Chce to čas, Bill si ještě na vše nestačil zvyknout. Dejme mu čas, stejně, jak mu ho dává Tommy.
Milá Clarrkys – povídka je moc krásná a každý, kdo ji čte pozorně, ví, o čem píšeš! Já se budu moc těšit na další díl!!♥♥♥
no tak kluci, zase se budete zbytečně hádat ?
Bille, co je s tebou poslední dobou jsi nějak mimo… buď si věci bereš moc osobně nebo je ignoruješ.. copak se s tebou stalo ? … A na Tomiho se nezlob, jen ti chce pomoci…
Tomi.. vydrž… Bill se snad dá do pořádku, zbytečně se spolu nehádejte.. co bylo bylo, zaměřte se na současnost a budoucnost, ne na minulost.. tím že se budete babrat v minulosti nic nevyřešíte!!!
tak.. snad se aspoň trochu poučíte.. Berte na vědomí rady od Ondinky a Janči, myslí to s Vámi dobře.. stejně jako já.. snad se to všechno urovná… držím vám palce.. 🙂
jinak povídka je to úžasná, mám ji moc ráda 🙂
[1]:
[5]:
[6]:
Holky, která z vás zná skutečný pár, kde spolu žijí dvojčata a ještě jeden byl k tomu těhotný? 🙂
Musíte to brát tak, že tím, že se znají, se mezi nimi vyvolávají konflikty. Rozhodně tady absolutně nejde o něco takového, že bysme si se spoluautorkou mezi sebou vybíjely hádky na povídce, jak tady někdo zmínil… to je nesmysl, pro boha 🙂
Je to bráno naprosto profesionálně, ne jako některé povídky, jaké jsou taky tady na blogu, že je holky prostě nějak sesmolí ve volném času, příběh nemá hlavu patu a myslí si, že je to úžasné dílo a hned ho cpou na blog. Tím samozřejmě neříkám, že naše povídka s Disturbed Angel je nepřekonatelná a bůhvíjak úžasná. Je to prostě něco, do čeho jsme opravdu vložily kus sebe a svých emocí, svojí pravdy… Moje povaha je otisklá do Toma, povaha DA je otisklá do Billa a takhle to prostě je 🙂
Chápu, že někomu tahle "nálada" celé povídky nemusí ladit, prostě mu ty dočasné "dohady" nesednou, ale to neznamená, že je povídka špatná, když jsou v ní rozpory, nebo ano?
Za tu dobu, co jsem některé opravovala, jsem si početla, sdovolením, tolik blbostí, že byste se divily 🙂
I když chápu, že někdo může ve vztahu dvojčat a výchovy dítěte vidět něco naprosto ideálního, co v povídce obsaženo není… Protože nic není ideální a takové, jaké bysme si všichni představovali, ne? 🙂