autor: Nivian
Celý večer byl Bill vystavován těžké zkoušce. Celý večer byl nucen přihlížet těm dvěma. Už nevěděl jak se má trochu rozptýlit či pobavit. Neustále musel ke stolu, kde seděli, něco nosit, odnášet, nalévat. Nenáviděl ten pocit, když přišel k jejich stolu a musel se dívat na ty zelené oči, jak hltají každý Tomův pohyb. Billovi docházelo, jak to všechno je, ale stejně to vůbec nechápal. Vypadalo to, že se ti dva docela dobře baví. Na druhou stranu šlo však vidět, že mají mezi sebou určitý odstup a panuje tam jistá faleš. Tak moc se ji ti dva snažili zakrývat, až to mělo opačný účinek.
„Hej, Bille!“ rozezněl se Tomův hlas. Pozoroval Billa dost zvláštním pohledem a čekal, než dojde k jejich stolu. Spokojeně se usmál, a Alexe si k sobě víc přivinul. Bill se zašklebil, když slyšel, jak si zelenoočko spokojeně oddechl.
„Ano?“
„Budu platit…“ Bill přikývl a zase odešel. Myslel, že Tom ‚ve svém baru‘ platit nemusí, ale nic neříkal. Nechtěl zase vyvolat nějaké rozpory a kazit si večer ještě víc, než už jej zkažený měl. Začal na pokladně účtovat vše, co si ti dva za celý večer objednali. Když z přístroje vylezl malý papírek s částkou, Bill jen v úžasu pootevřel rty. Nedokázal si představit, že by takovou sumu za takovou chvíli utratil. V životě tolik peněz ani pohromadě snad neviděl. Možná, když matka přišla domů s výplatou. Jenže Billova matka a on s částkou museli vyžít celý měsíc. Tom tohle utratil za chvíli strávenou po boku někoho tak… otřesného.
Vzal do ruky peněženku s papírem a šel zpátky k Tomovi. Nohy se mu po cestě pletly a dech se mu tajil. Tak hrozně tam nechtěl jít.
„Prosím…“ špitl a položil účtenku před Toma. Alex se vyhrabal s Tomovy náruče a podíval se na sumu, kterou Tom podával Billovi. Škodolibě se na Billa zašklebil a znuděně si povzdechl. Dával tím jasně najevo, že je naprosto jiná liga než Bill.
„Zbytek si nech…“ Bill přikývl. V hlavě se mu nerodila jediná myšlenka. Byl tak otrávený dnešním večerem. Neskutečně se těšil domů.
Bill se šťastně usmíval, když viděl, že se dvojice odebírá k odchodu. Byl to pro něj osvobozující pocit. Bude moct zase dál v klidu pracovat a potom jít domů. Udělat si čaj a spokojeně jít spát. Už nebude žádný Tom a nebude žádný zelenooký vetřelec.
***
Šli mlčky vedle sebe. Před ostatními to celé vypadalo, jakože se spolu chlapci dost dobře baví, jenže když osaměli, až taková sláva to nebyla. Zrovna teď ani jeden z nich nevěděl, o čem se bavit. Oba byli zahrabáni hluboko ve svých myšlenkách. Byl to Alex, kdo první přerušil tohle ticho.
„Tome… jdeme úplně na druhou stranu, než bydlím, všiml sis? Nepůjdu potom… domů v takové tmě úplně sám…“ povzdechl si. Už byli docela daleko od jeho domova. Celou dobu se nechával vést Tomem a čekal, že se k něčemu rozhoupe. Pomalu jej to přestávalo bavit. Tom zatřepal hlavou a podíval se na něj.
„Kdo říkal, že jdeš domů? Jdeme ještě k nám, ne? Myslím, že si toho dneska v noci máme ještě dost co říct…“ zašeptal a tajemně se usmál. Alex přivřel oči a pomalu přikývl. Tom moc dobře věděl, jak na něj. Stačilo k tomu málo.
„Dobře…“ přikývl a nechal se Tomem odvést až k jeho bytu. Ano, Tom měl vlastní byt. Ale přesto bydlel stále s rodiči ve velkém domě. Byt měl uprostřed města na určité noci, jako byla tahle. Někdy tam přespával, když se mu z baru nechtělo jít až domů. Někdy zase, když chtěl pořádat nějakou párty pro známé. Taková měl Tom privilegia. Vlastní byt, tučné konto, do školy chodit nemusel. Hodně lidí by si tenhle život přálo. Ale není vše tak dobré, jak se zdá.
Zašmátral rukou do hluboké kapsy a potichu odemkl dveře.
„Myslel jsem…“
„Nemysli, Alexi…“ zašeptal a zabořil dlaň do Alexových černých vlasů. Jemně zatahal a zavřel dveře, na které Alexe silně přitiskl. Z chlapcova hrdla se dostal překvapený vzdech a v jeho očích byl rozpoznat strach mísící se s nezkrotnou touhou. Tom se přiblížil k Alexově tváři, co nejblíž to šlo. Těkal očima po jeho rtech, očích. Alex byl hezký. Moc hezký. Tom si ho nevybral náhodou. Měl hodně holčičích rysů, a to se Tomovi zatraceně líbilo. Usmál se a spojil jejich rty v jedny. Cítil, jak se chlapec pod ním chvěje a začíná se poddávat Tomovým dotekům a polibkům. Jejich polibky byly dravé a vášnivé. O to víc postrádaly veškerý cit. Tom byl ten, který jejich spojení ukončil. Díval se do Alexových roztoužených očí a viděl tam přesně to, co vidět chtěl. Oddanost a respekt. Spokojeně zamručel a pohladil chlapce po tváři.
„Jdi do ložnice a počkej tam na mě. Za chvíli se vrátím…“ usmál se a odešel do jiné části bytu. Alex si roztřesenýma rukama upravil triko a s výdechem se vydal do Tomovy ložnice. Přesně věděl, kde se nachází. Neměl do ní namířeno poprvé.
Tom mezitím postával u okna v kuchyni a pozoroval noční ulice města. Na tváři mu hrál úsměv. Spokojeně vydechl a z lednice vytáhl jedno šampaňské. Všechno měl až dokonale naplánované. Naučeným pohybem zavřel dvířka lednice a mířil do ložnice. Když otevřel dveře, zasmál se. Alex se vyvaloval v jeho načechraných peřinách a netrpělivě na Toma čekal.
„Už jsem myslel, že se nedočkám…“ zašeptal a přejel si prstem po rtech. Chtěl udělat maximum pro to, aby byl Tom s dnešním večerem více než spokojen. Tom zamlaskal a přisednul si na okraj postele. Rychle otevřel šampaňské a z baru vytáhl dvě skleničky, které byly rázem ze tří čtvrtin naplněné. Jednu podal Alexovi a usmíval se.
„Tak na co?“ zasmál se a věnoval chlapci letmý polibek na rty. Ten se spokojeně usmál a kývl rameny.
„Na nás…“ odpověděl a Tom se pousmál. Skleničky se o sebe jemně otřely a jejich obsah za chvíli skončil v žaludcích obou chlapců. Tom se pousmál a skleničky položil na stolek. Hrubě si k sobě Alexe přitáhl a věnoval mu tvrdý polibek. Nikdy k němu nebyl něžnější, než bylo zapotřebí. Alexovi to nikdy nevadilo. Chtěl Tomovi patřit. Jakýmkoliv způsobem. Tom nemeškal. Strhnul chlapce pod sebe a uvěznil jej vlastním tělem. Alex přidušeně zavzdychal a zprudka se nadechl. Tom se zasmál a mapoval Alexův krk polibky a kousanci. Alex sem tam usykl a cukl sebou. Tím se vždycky zvýšil stisk Tomových dlaní, které držely chlapcovy ruce nad hlavou.
„Víš, Alexi…“ věnoval mu krátký polibek na hruď přes triko, které hned na to vysunul až ke krku. „Potřeboval bych pomoc…“ pokračoval a líbal chlapce na břiše. Alex se vzrušením jen třásl a přikyvoval.
„Udělal bych pro tebe cokoliv…“ vzdychl a mírně zaklonil hlavu. Tom spokojeně zamručel. Tohle už dávno věděl.
„Mohli bychom se… pokusit chovat jako pár… co myslíš?“ špitl a tělo pod ním ztuhlo. Alex nemohl uvěřit tomu, co slyší. Tak strašně toužil po tom, aby mohli s Tomem tvořit pár. Chtěl, aby lidé nemluvili o Alexovi a Tomovi zvlášť, ale o nich společně. Tak strašně si to přál a byl zaslepen touhou. Překvapeně dýchal.
„Tome…“ vydechl a podepřel se na loktech. „To by… znamenalo… že…“ šeptal a v jeho očích se odráželo nadšení.
„Nic ti nechci slibovat. Víš, že ti nechci ublížit, ale… chci jen, aby to tak vypadalo. Vím, co pro tebe znamenám, ale.. vždyť víš sakra… Jen… zkusme to… hm? Alespoň chvíli…“ Alexovo nadšení rázem opadlo. Byl tak bláhový, když si myslel, že se konečně něco změní a bude moct být s Tomem. Ne. Jednoduše byl předurčen k tomu, aby se ho využívalo a cloumalo s ním. Neměl tu sílu říct Tomovi, co si upřímně myslí, popadnout své věci a dlouho se Tomovi neukázat. Měl sílu jen na to povzdechnout a němě přikývnout na souhlas. Tom se usmál a věnoval mu dlouhý polibek.
„Díky…“ usmál se a rychle z chlapce slezl. To, co chtěl, dostal. Víc už nepotřeboval. Lehl si na levou stranu prostorné postele a zavřel oči. O oblečení se nestaral, a bylo mu upřímně jedno, jestli se Alex sebere a půjde domů, anebo s ním zůstane až do rána. Letmý dotek Alexových prstů na jeho zádech Toma vůbec nepřekvapil. Usmál se a otočil se k Alexovi čelem. Přitáhl si jej do náruče a nechával svou mysl odplout do říše snů. Bohužel byl sám, kdo dnes v noci mohl mít spokojený spánek. Alex se několik hodin díval na Tomovu nahou hruď a v hlavě měl prázdno. Smířil se s tím, že bude i nadále loutkou. Mohl už jen tiše doufat.
autor: Nivian
betaread: Janule
Je mi líto Alexe, ale svým způsobem i Toma. Je na něm vidět, že i když má všechno, tak asi nikdy nikoho nedokázal opravdu milovat. Proto je tak…však on se z něj ten cit jenom poline, až si uvědomí, že toho pravého má blíž než si myslí. 😀 😀
Bože ten Bill je neskutočný ako žiarli 😀 och chudák! :D… ale nechápem o čo sa Tom s tým Alexom pokúša… Bola by som naivná keby som si myslela že len chce aby Bill žiarlil? Dúfam že nie :D… síce nechcem aby Bill trpel tak ako tento večer zakaždým čo ich spolu uvidí ale predstava že to Tom robí kvôli tomu aby Billa vyprovokoval a dostal sa mi páči 😀 samozrejme nechcem aby to bolo len kvôli tomu aby Billa využil alebo tak nejak ale kvôli tomu že sa mu Bill fakt páči :D… no dobre asi som naivka :D… och som strašne zvedavá čo za tým naozaj je 😀
Axela je mi lúto, a aj mna hned napadlo že Tom chse Billa provokovat. Je zlaté ako Bill žiarli iba sa bojím že aj keby Tom mu ublíži.
Ten Tom je ale manipulátor =(
Chudák Alex, je mi ho líto, Tom ho jenom využívá ke svým vlastním cílům, v tomhle případě k provokaci Billa. A ten mu na to skočil…
Tak nějak doufám, že Tom nakonec vytrestá sám sebe, potřebuje to jako sůl =)
A ještě doufám, že Bill je z trochu jiného těsta než Alex, že se sebou nenechá tak zametat, nerada bych, aby mu Tom ublížil…
taky mi je Alexe líto, ale pokud si takhle udělá cestičku, i když hodně klikatou, k Billovi, tak to přežiju x)
😀 Milá Nivian, ty jsi mně tímto dílem udělala takovou radost, ani nevíš. Já vím, jak jsi chtěla Tommyho vystihnout, jako floutka, který si neváží ničeho -(ukázat ten protiklad skromného Billa, který si váží všeho x frajera Tommyho, který nemá úctu k ničemu) – materiálních věcí, peněz, lidských citů…ale… Já ti tak děkuji, že jsem si mohla vychutnat prakticky díl jen o něm. Takže já jsem maximálně spokojená a nadšená. Moc jsem si to užila!♥
Bill je ztělesněním dokonalého mladíka, to je jisté a samozřejmě mu přeji, aby Tommymu dokázal, že jsou na světě důležité věci. Tommy jeho lekci potřebovat bude…
Moc se budu těšit na další jejich osudy.♥