autor: Lauinka
Neměl ponětí o čase, ani kdo je a kde. Byl tak unavený, že jej vzbudily až sluneční paprsky. Nadával si, že večer nezatáhl závěsy, ale na výčitky bylo pozdě. Slunce jej lechtalo na tvářích a vybízelo jej k dalšímu dni bez své lásky. Vydechl. Otevřít oči se však neodvážil. Na to bylo teplo na jeho tvářích až moc intenzivní. Bylo mu jasné, jak moc paprsky pálí a nechtěl hned ráno oslepnout. Nespokojeně zamručel a přehodil si přes hlavu peřinu. Vydechl a otevřel oči. Přes pokrývku viděl, jak se paprsky odráží od různých částí pokoje. Vzdychl útrpně. Nehodlal vzdát tento souboj.
„Mě nedostaneš, ty oranžová potvoro.“ Prskl vztekle, ale stejně se musel usmát.
„To jsem teda dopadl, povídám si tu se sluncem.“ Zasmál se a zakroutil hlavou. Ale něco zaznamenal. To sluneční světlo nebylo už tak intenzivní jako před tím. Přimhouřil oči a dělal, že pokračuje ve válení se po posteli. Rukou pomalu vjel pod polštář, kde vždy byla zbraň. Zakašlal, aby nebylo slyšet odjištění pojistky a ještě zamručel. Nesnášel takovéhle situace. Někdo před ním stál, cítil to. Ne vůní, ale něčím silnějším.
Přemýšlení o tom, jak se ta osoba bez zpozorování dostala až k němu, asi teď nemělo ani cenu. Teď musel jednat. Srdce měl až v krku. Stále sledoval stín. Nehnul se ani o píď. Jak divné. Tohle se mu už vůbec nelíbilo. Znal tenhle trik od Andyho. Nastavit nějakou figurínu tak, aby si dotyčný myslel, že tam stojí. Ale přitom zbraň mířila z jiného konce. Přehodil si zbraň do druhé ruky a lehl si trochu pohodlněji. Opět nezapomněl vydat nějaký pazvuk. Pak rychle shodil ze sebe povlečení a zamířil před sebe. Málem mu srdíčko vyletělo ven ústy.
„To je mi ale přivítání, brouku.“ Zasmála se lehce Kamila, držíc v ruce sklenku s Tomovou nejjemnější whisky. „Copak nejsi rád, že mě tu máš?“ Zacinkala lehce kostkami ledu ve skleničce a pomalu dosedla na druhý konec postele. Lehce v tekutině smočila rty sytě namalované rudou rtěnkou. Na tváři jí hrál pobavený úsměv. „Myslela jsem, že si posereš trenky.“ Zasmála se lehce nakřáplým hlasem a naklonila se více k Tomovi.
Tom jen užasle zíral na svoji kamarádku. Teď vůbec nevěděl, která bije. Byl naprosto dezorientovaný a neschopný cokoliv říct. Měl v krku knedlík a v ruce stále odjištěnou zbraň. Díval se Kamile zpříma do očí a nehnul se ani tehdy, když jeho zbraň uchopila a stáhla mu ji jedním ladným pohybem dolů. Usmívala se a po čtyřech se doplazila až k němu.
Tom okamžitě zbraň zajistil a zakroutil hlavou. Takovéto vtipy opravdu miloval. Co kdyby vystřelil?
„Zbláznila ses? Co kdybych střílel, proboha?“ Okamžitě spouštěl na její hlavu milion výčitek. Umlčel ho až fakt, že na svých rtech měl ty její, a že mu do úst vtéká ta lahodná tekutina. Polkl menšího panáka a odtáhl se.
„Co to děláš?“ Přivřel oči a oplácel jí pohled. Musel se rychle uklidnit, nechce přeci být až tak nápadný.
„A jak ses sem vůbec dostala?“ Tahle otázka mu snad v hlavě hrála nejvíc. Byl si více než jist, že vchodové dveře zamknul.
Pozvedl tázavě obočí, když Kamila jen vstala z postele a zasmála se. Její tělo se postavilo k oknu a podívala se ven.
„Dneska bude krásnej den, nemyslíš?“ Stále třímala sklenku a po chvílích upíjela.
„No to rozhodně bude, jestli někdo přestane dělat tyhle blbosti, protože by se pak třeba taky nemusel dožít toho druhého a ještě krásnějšího.“ Vydechl a vylezl jen v boxerkách z postele. Postavil se těsně za ni a jeho pohled padl též někam za obzory.
„Jak to, že jsi tu? Pokud jsem dobře slyšel, dostali tě fízli.“ Musel něco na to téma začít, bylo by až příliš podezřelé, kdyby se nezeptal.
„Nečekal bych, že zrovna dostanou tebe.“ Tohle už byla spíše provokace. Musel si rýpnout, i když věděl, že s ní si není radno zahrávat. Ale ona si pohrála s ním před chvílí, proč by jí to nemohl vrátit.
„Přestaň.“ Otočila na něj hlavu. Nechtělo se jí o tomhle šlápnutí vedle zrovna dvakrát mluvit.
„Jen jsem to tam omrkla.“ Zasmála se a dopila zbytek sklenky. „Asi víš, proč jsem tu. Omlouvám se za takovýto budíček, ale byl jsi sladký.“ Už mluvila vážně. „Jsem tu kvůli té dodávce. Doufám, že ti to trdlo alespoň doručilo papíry, co jsme ti poslala.“ Otočila se k Tomovi čelem a její ruce spočinuly na Tomově nahém hrudníku. „Myslím, že tam bude ještě hodně práce, a taky si myslím, že budeš potřebovat pomoc.“ Přitáhla si ho více k tělu a naklonila se k jeho uchu. „A já přesně vím, co potřebuješ. Někoho schopného, kdo se o všechno postará.“ Její ruce pozvolna sklouzly na Tomovo bříško. „Nejsem amatér, a ani v tomhle ne.“ Vjela dlaní pod jeho boxerky a přejela mu přes pomalu se probouzející klín. Spokojený úsměv stále hrál na jejích rtech.
„Dost. Poslední, na co mám teďka náladu, je tohle cukrování.“ Odstrčil ji od sebe. Za jiných okolností by si dal říct, ale kvůli Billovi nemohl a nechtěl. Potřeboval tohle všechno už vyřešit a vrátit se k němu.
„Jestli jsi tu vážně kvůli pomoci s materiálem, dole v obýváku jsou veškerý podklady, můžeš mi vysvětlit, co a jak.“ Zadíval se jí do očí, ve kterých bylo určité zklamání a vztek. Nikdo ji nikdy neodmítl. „Jestli ovšem nechceš, můžeš zase jít, víš, kde jsou dveře.“ Nehodlal se s ní párat, měl teď tomu spolku velet, tak musel být tvrdý.
„Takže?“ Vzal sklenku, ze které pila, a sám si nalil trochu a na jeden lok to do sebe kopl. Nedělával to často, ale někdy to byla jediná věc, co ho dokázala postavit na nohy.
autor: Lauinka
betaread: Janule
To bylo normálně na infarkt!!!
Musím říct, že Tom má nerva ze železa, opravdový profesionál =)
Jinak myslím, že z Kamiliny návštěvy nevzejde nic dobrého, ona je potvora mazaná, nebude lehké ji oblafnout a teď si to u ní Tom ještě pokazil tím odmítnutím. Po pravdě jsem jeden okamžik myslela, že jí neodolá, ale Tomi mně prostě nezklamal =)♥
Škoda jenom, že byl díl tak krátký =)
Aspoň se budu o to víc těšit na příště ♥
Milá Lauinko, tak jsem konečně pochopila, kdy mám mou oblíbenou povídku očekávat a dnes jsem ji už netrpělivě vyhlížela. A dočkala jsem se!♥
Já věděla, že jsi nepopisovala Kamilu jako pořádnou kočku jen tak z bůhdarma… A je to tady. Jsem šťastná, že Tommy nepodlehl jejím svodům. Tommy, ty jsi frajer!!♥ Doufám, že bude Tommy tvrdý i příště! Už aby byl ten"obchod" a ta spolupráce s policií za ním. Věřím, že tento úkol nebude nad Tommyho síly.
Když je sám, bez Billa, určitě se musí cítit prázdný a vyprahlý, bez něj je NIC, Bill je důvodem, proč se do veškerého a hlavně velikého rizika pouští…
Většinou je v příběhu pochmurno. Dnes jsem měla velkou radost (na rozdíl od Tommyho :-D), že vysvitlo sluníčko. Jako by ty sluneční paprsky naznačily, možná s sebou přinesly, i nějakou naději, že vše dopadne dobře. Proč se jen vše děje zrovna jim? Věřím Tommymu, že svůj úkol zvládne…
Lauinko, nedalo mi to a nakoukla jsem do archivu, zda nenajdu ještě nějakou krásnou povídku od tebe. Mezi rozepsanými je příběh "Alkohol dělá divy". Začalo to překrásně, motýlem na okvětním lístku rudé růže a skončilo to velmi vášnivou chvílí. Tak ti jen chci říct, že moc doufám, že tato povídka bude mít pokračování…♥♥♥