autor: Haylzee
Nejnovější povídka od Haylzee, zveřejněná v prosinci 2010, úžasně krásná, jako ostatně všechny její povídky, něžná a plná polibků, se jmenuje v překladu „Zamčené rty“ a opět ji pro vás přeložila Larkys, za což jí patří veliký dík. J. :o)
Tom už svůj první polibek měl a pár prvních polibků měl s dívkami ze školy, ale pokud jde o první polibky, jeho první s Billem byl takový, že na něj nikdy nezapomene.
V Tomově pokoji bylo ticho; jeho matka chystala dole večeři a Gordon byl ještě v práci. Tom přemýšlel, že Bill byl celé dopoledne nezvykle ticho, ale potom si vzpomněl, že jeho bratr šel hned po škole k Andreasovi.
Tom ležel rozvalený na posteli, zíral do stropu a počítal praskliny, když roztržitě brnkal na starou kytaru, položenou přes jeho boky.
„Ahoj.“
Tom otočil hlavu a uviděl Billa, jak se se založenýma rukama opírá o jeho dveře, mračil se. Tom ho ani neslyšel přijít domů. Jen zavrčel na odpověď a svou pozornost obrátil zpět ke stropu.
„Slyšel jsem, co se stalo,“ řekl Bill a vstoupil do místnosti. Tom ho ignoroval, ale ruku přiložil ke strunám, umlčel je a uslyšel Billovy boty, jak se blíží k jeho posteli. „Říkal jsem ti, že to byla děvka.“
Tom protočil oči, a konečně se na Billa podíval. „Vždyť jí ani neznáš.“
„No… vím, že je to děvka,“ dodal Bill. „Děvka, která se zapletla s jiným klukem za tvými zády. Všichni ve škole to vědí.“
Tom zanaříkal a dramaticky si dal ruku přes oči. „Co tě to vůbec zajímá?“
Uslyšel Billův povzdech a ucítil, jak se prohnula matrace. „Bože, jen jsem chtěl říct, že to, co udělala, bylo hnusný.“
Jo, bylo to hnusný, ale Tom o tom nechtěl mluvit, ani s Billem, a to ani teď, když už to mezi nimi bylo zase v pořádku. Byli si tak blízko, když byli malí, ale za poslední rok to bylo, jako by byli ve válce. Jejich matka Tomovi řekla, že jen procházejí pubertou a bojují o to, aby se stali samostatnými po celém jejich společně stráveném životě. Teprve nedávno se věci začaly usazovat. Především Bill se zdál mnohem přátelštější, ačkoliv měl stále ostrý jazýček a ještě ostřejší nehty, což Tom pocítil mnohokrát.
Když Tom nic neříkal, Bill jej šťouchnul do nohy. „Víš, co je k večeři?“
„Nevím, nezajímá mě to,“ zamumlal Tom. „Nemám hlad.“
Bill si skousnul jazyk a Tom, když odendal ruku ze svého obličeje, mohl vidět v bratrových černě orámovaných očích pochopení.
„To protože jsi smutný.“
„Nejsem smutný!“
„Tak naštvaný.“
Tom pokrčil rameny a pozoroval Billa, jak něco loví v kapse. Vytáhnul krabičku jahodových Hubba Bubba a nabízel Tomovi, ten si beze slova vzal. Pokoj byl brzy naplněn zvukem praskání žvýkaček.
Tom na protest zasténal, když na něj Bill vylezl a odendal starou kytaru z Tomova klína, poslal ji z postele s hlasitým nárazem. Tomovi došlo, že do té malé postele se stěží obě dvojčata, se svýma dlouhýma nohama a Billovými vlasy na ježka, vejdou.
„Chceš, abych jí zmlátil?“ Zeptal se Bill, jeho rty o sebe hlasitě plácly, jak žvýkal.
„Holka je všechno, koho bys mohl zmlátit.“ Zašklebil se Tom a udělal růžovou bublinu, která se ale ocitla na jeho tváři, když ji Bill propíchl prstem.
„Jdi do prdele.“
„To je fuk, je to pravda.“
Bill lehce kopnul Toma do boty. „Stejně bychom jí měli něco udělat. Mohli bychom dát nějakou věc na holení nebo tak něco, do jejího šampónu, aby jí všechny ty hnusný vlasy vypadaly.“
„Její vlasy nejsou hnusný!“ Řekl Tom, ale stejně se Billově nápadu usmíval. Něco se nikdy nezmění, nezáleží na tom, jak moc by se on a Bill hádali. Člověk, který by udělal něco jednomu z dvojčat, by se stal jejich společným nepřítelem. „A jak přesně myslíš, že by ses dostal k jejímu šampónu – budeš stát na okenní římse bez povšimnutí?“
„Oh jo,“ řekl Bill zamyšleně. „No, mohli bychom si o ní třeba vymyslet nějaký sračky, a pak to šířit po škole. Řeknu lidem, že přišla k nám domů, když jste chtěli jít ven, ale měla průjem, a potom už k nám nesměla chodit.“
„Bille!“ Zavyl Tom, smál se pro sebe. „Cože to kurva?“
Bill se chichotal. „No tak, bude to sranda.“
Tom si povzdechl a z nočního stolku vzal mobil, aby zkontroloval své textové zprávy. Žádné nové zprávy.
„Jsi smutný, viď?“ Zeptal se ho Bill tiše a Tom sledoval, jak si Bill vyndává z pusy žvýkačku a hází ji do koše, který stejně o půl metru minul. Ani jeden z nich se nezvedl, aby ji uklidil.
„Nejsem smutný,“ tvrdil Tom znovu, hodil svoji vlastní žvýkačku. Přistála v koši s hlasitým ping, a Bill protočil oči nad Tomovým triumfálním úsměvem. „Jsem jen naštvaný, cítím se jako čurák. Předpokládal jsem, že půjdeme ven nebo tak něco, a ona byla mezitím s kurva kdoví kým, a každej o tom věděl. Ugh.“
„Zapomeň na ní.“ Bill jemně Toma šťouchnul. „Teď si bude každej myslet, že je to děvka, a ty budeš dobrej kluk.“
„Ne, budu ztroskotanec.“ Tom si přitiskl dlaně na oči, a potom jimi přejel po čele, až se jeho prsty ocitly v silných dredech. „Stejně je někde pryč, líbá padesát kluků a zapomíná, že mě kdy znala. Bože, přál bych si, aby nebyla poslední člověk, kterého jsem políbil.“
Bill nic neříkal, ale Tom ho viděl koutkem oka stále blíž a blíž, a ztuhnul, když ho Bill políbil přímo na rty. Byl to měkký, vlhký polibek, který trval několik vteřin, než se Tom konečně odtrhnul a vyvalil oči.
„Co to sakra?“
Bill vypadal úplně v klidu. „Teď už není poslední člověk, kterého jsi políbil.“
Tomovi spadla brada. „A když mě naposledy políbí můj vlastní bratr, je lepší?“
Bill se posadil, povzdechnul si a slezl z postele. „A koho to zajímá? Nikdo nebude vědět, kdo to byl, ale když se tě někdo zeptá, tak alespoň můžeš upřímně odpovědět, že Katerina nebyla poslední člověk, kterého jsi políbil.“ Znělo to tak jednoduše a logicky.
„Uh… asi.“ Tom byl zmatený; myslel si, že by věci měly být divné, ale Bill se s tím zdál být v pohodě.
„Kluci! Večeře je téměř hotová!“ Zavolala jejich matka z dolní části schodiště.
Bill šel ke dveřím, ale zastavil se, když se k nim dostal. „Vsadím se, že už smutný nejsi,“ řekl s úsměvem.
„Já nebyl smutný!“ Vykřikl Tom, ale to už byl Bill pryč ze dveří.
Celou večeři Tom nemohl přestat myslet na ten polibek. Přál si to vytlačit pryč ze své mysli, jako by to nic nebylo. Což se zdálo, že přesně udělal i Bill. Když jedli, Bill byl stejně upovídaný a hyperaktivní jako vždy. Simone a Gordon se smáli divným komentářům a historkám z dneška. Tom byl ticho, ale jeho oči byly stále na Billovi.
„Jsi v pořádku?“ Zeptala se ho Simone po chvíli.
Tom rychle přikývnul. „Mám jen vážně hlad,“ odpověděl a lžičkou si házel do úst dýňovou kaši. Ve chvíli, kdy to řekl, Bill poznal jeho lež a Tom sklopil hlavu, když se na něj Bill usmál a oči mu jiskřily pobavením. Tom jejich matce neřekl, že ho jeho holka vyměnila za někoho jiného, ne protože by se cítil trapně za odkopnutí, ale protože nechtěl, aby Bill u jídelního stolu oznámil, že ho políbil lépe.
Jak se snažil svoji večeři sníst co nejrychleji, Tom nevnímal konverzaci u stolu a myšlenkami byl u své bývalé přítelkyně. O rok starší než Tom. Katerina byla Tomova první opravdová přítelkyně, i když to trvalo jen měsíc. Přemýšlel o tom, kolikrát ji políbil, a představoval si, že ona pokaždé myslela na někoho jiného. Vzpomínal na všechny ty pěkné věci, které dělala svým jazykem v jeho ústech, ale její rty nebyly zdaleka tak měkké jako Billovy.
Tom se trochu zadusil kouskem salámu a zuřivě se červenal, snažil se udržet svou hlavu sklopenou. Neměl by myslet na Billovy měkké rty, ale nemohl si pomoct, zajímalo ho, jestli by taky dělal ty věci svým jazykem, kdyby ho políbil znovu. Jeho oči se na okamžik zvedly, jeho pohled přistál na Billových ústech. Bill žvýkal sousto, jeho rty vypadaly stejně lesklé a mokré, jako když je Bill přitisknul přímo na něj.
Tom se omluvil od stolu, odnesl zbytky své večeře předtím, než se vydal nahoru do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře a zvedl kytaru ze země. Bill měl pravdu; Tom už opravdu nebyl na Katerinu naštvaný, protože měl větší starosti.
Snažil se hrát na kytaru, ale nemohl se soustředit, a nakonec jen seděl na posteli a zíral z okna do tmy. Byl to divný den, na který si Tom přál zapomenout. Když se dnes ráno probudil, měl přítelkyni a bratra, který ho svými měkkými, sladce chutnajícími rty nepolíbil. A teď nevěděl, co měl.
Tomovo srdce poskočilo, když se otevřely dveře bez předchozího zaklepání, protože to znamenalo, že je to Bill. Tom se otočil a viděl, jak za sebou jeho dvojče zavřelo dveře.
„Omlouvám se za to předtím,“ řekl Bill a poprvé se na něj nejistě podíval, i když si Tom nemohl být jistý, protože ho v té tmavé místnosti sotva viděl. „Nechci, aby věci byly divný, víš, jakože nechci, aby to mezi náma bylo divný, nebo tak něco, byla to hloupost.“ Pohyboval se okolo Tomovy postele, ale nesednul si.
Tom pokrčil rameny a snažil se předstírat, jako by ho to nezajímalo. „To je jedno, já nic neudělal, to ty si ten, kdo mě políbil.“
Bill tím vypadal trochu raněn, ale byla to pravda; Tom to neudělal. „Neudělal jsem to, protože bych tě chtěl políbit, nebo tak něco,“ koktal Bill. „Jen jsem chtěl, aby ses cítil líp.“
Tom na něj mrknul. „To si o sobě musíš hodně myslet.“ Jen si dělal legraci; bavilo ho, jak je Bill nervózní.
„Ne, já – um-“ Tom se začal smát a Bill se rozzlobeně posadil na postel. „Já ne,“ řekl. „To není to, co jsem myslel.“ Pokračoval, ale Tom opět přestal poslouchat, jeho pohled byl zaměřený jen na Billovy rty. V měsíčním světle, které procházelo oknem, vypadaly bledě a leskle. Leskle od balzámu na rty, který si na ně nanášel, protože trval na tom, že se mu loupou.
Zvědavost zvítězila nad zdravým rozumem, Tom se naklonil dopředu a svými rty se dotknul těch Billových. Bill vypísknul, ale nepohnul se a Tom chytil Billovu hlavu do svých rukou, naklonil ji, aby měl lepší přístup k bratrovým ústům. Potřeboval zjistit, jestli Bill dělá s jazykem ty věci také. Nebylo jasné, proč to chtěl Tom vědět, prostě chtěl. Otevřel Billova ústa svým jazykem a Bill to ochotně přijmul.
Polibek trval dlouho, dokud se Bill konečně trochu neodtáhnul.
„Za co to bylo?“ Zeptal se, jeho oči byly vyvalené a mělce oddychoval.
Tom se na něj rozpačitě usmál. „Jen jsem chtěl něco zkusit.“
„Oh… a?“ Bill vypadal trochu nervózně.
„Um, myslím, že je potřeba to víc testovat,“ to bylo všechno, s čím Tom přišel. Usmíval se jako idiot a ani nevěděl proč. Bill se zasmál a přesunul se blíž k Tomovi, naklonil svou hlavu a díval se plaše, jako by ho chtěl znovu políbit.
Takže ho Tom znovu políbil a líbal ho, dokud nenašel přesně to, co Bill se svým jazykem dělal. Líbáním Billa se cítil podivně bezpečně, tak pohodlně, jak Tom nikdy nepoznal, ale vždy o tom věděl. Bylo to teplé a měkké a plné slibů navždy, a Tom si myslel, že by to mohlo být přesně to, co chtěl.
***
Tom zjistil, že tajné polibky mohly být vyměněny pouze v určitou dobu za určitých okolností. Jako právě teď, držel Billa proti policím uvnitř jejich velké spíže, protože věděl, že jejich matka není doma a Gordon je v garáži. Všechny jejich polibky byly skutečně tajné, měly být.
„Kdy se vrátí?“
„Hmm?“ Tom olizoval Billův krk, zuby jemně škrábal kůži na krku svého bratra. Neměl ani ponětí, co Bill právě řekl.
„Máma, kdy přijde domů?“ Zopakoval Bill, tiše se zasmál a naklonil hlavu, aby měl Tom lepší přístup k jeho krku.
„Nemám ponětí.“ Bill měl vždycky tolik otázek.
„Kluci?“
Dvojčata od sebe provinile odskočila a Tom omylem strčil do flašky piva. Zamračil se, protože se rozbila o podlahu a rozbité sklo, pěna a hořká vůně se rozprostřely po místnosti.
Dveře od spíže se otevřely a Gordon se na oba dva zašklebil. „Co to tu děláte? To je pivo?“
Tom se bezmocně podíval na Billa a ten se obrátil k jejich nevlastnímu otci s velkýma očima.
„Je nám to líto, jen jsme chtěli trochu zkusit…“
Gordonova tvář trochu změkla a Tom si myslel, že je správný čas, aby do toho skočil. „Jo, omylem jsem to upustil… mrzí mě to.“
„No,“ řekl Gordon a podrbal se na hlavě, stále vypadal nejistě. „Na to ještě nejste dost staří, ale něco vám řeknu, dokud jsem tady, abych vás ohlídal, že nebudete dělat nic hloupého, tak si můžete vzít jednu láhev společně, dobře?“
Bill se rozzářil a Tom se usmíval od ucha k uchu.
„Dobře!“ Oba dva unisono vykřikli.
Gordon se zasmál a otevřel ledničku, chytnul dvě chlazené láhve a otevřel je. Jednu dal Tomovi do ruky a z druhé se napil.
„Budete to muset uklidit předtím, než přijde vaše matka domů,“ řekl a ukázal na podlahu spíže. „A neříkejte jí, že jsem vám dal pivo, bude to naše tajemství, rozumíte?“ Otevřel zadní dveře a zmizel zpět venku.
Tom pokrčil rameny, když si Bill loknul z lahve a zašklebil se, jakmile to spolknul.
„Na zdraví,“ řekl Billovi a držel mu láhev.
Bill chytil láhev a dal ji do police vedle sebe, aniž by se napil. „Na zdraví,“ odpověděl, přitiskl Toma k sobě a znovu spojil jejich rty.
***
Je těžké dát někomu pusu, když se oslavuje, protože jste obklopen jinými lidmi. Ale tohle byla prostě novinka – budou slavní. Podepsali smlouvu na kapelu, Bill skákal po místnosti a pískal a nahlas sliboval, že budou ty nejslavnější děti v zemi, že budou prodávat milióny alb a dělat videoklipy a vystupovat na koncertech před tisícovkami lidí.
Tom neměl tolik Billovy jistoty, ale měl důvěru v Billa, Billovo vzrušení bylo nakažlivé, a tak se k němu Tom brzy přidal, skákal po místnosti jako blbec a pokřikoval hlasitě na všechno, co Bill křičel.
Tom ignoroval Simone, jak je podrážděně kárala a honila se za nimi, vyběhnul schody do Billova pokoje, kde už Bill čekal, lapal po dechu a měl červený obličej a díval se na Toma tak šťastně, jak ho Tom ještě nikdy v životě neviděl.
Tom málem zakopnul o svoje vlastní nohy, když šel k Billovi. Jakmile k němu došel, Bill házel rukama kolem sebe a téměř je oba dva silou shodil.
„Tomi, dokázali jsme to!“ Políbil Toma na rty, potom na jeho tváře, bradu, nos, líbal ho po celém obličeji. „Vážně jsme to dokázali!“ Šeptal vzrušeně Bill, v jeho hlasu zněl úžas, stejně jako že tomu nemůže uvěřit, a kdyby to neřekl dostatečně nahlas, mohlo by to zmizet.
Tom se smál a snažil se své dvojče držet dost dlouho na to, aby jej mohl správně políbit.
„Já vím,“ zamumlal proti Billovým rtům. „Byl jsem tam.“
Bill ho pevně stisknul a Tom cítil, jak se kroutí v jeho náručí. Potom se oddálil a vyskočil ze dveří, pravděpodobně šel zpátky dolů, kde byli stále jejich přátelé a rodina.
Tom si povzdechl a slezl z postele, aby ho následoval. Slavnostní polibky budou muset zřejmě počkat až na později.
***
Záludné polibky jsou podobné tajným polibkům, jen jsou trochu složitější, mnohem nebezpečnější a mnohem víc vzrušující. Tom nebyl tak odvážný jako Bill, takže se nikdy o nic záludného nepokoušel. Ale Bill vždycky Tomovi dával malé, lstivé polibky a doteky, když věděl, že by neměl, když věděl, že by mohli být spatřeni v každém okamžiku. Miloval nutit Toma se svíjet, vidět ho se potit.
Georg a Gustav byli tak zabráni do video hry, že si ani nevšimli dvojčat, která byla za nimi v malé autobusové kuchyňce. Neviděli Billovu ruku, která sklouzla přes Tomovo břicho až k jeho rozkroku, nebo paniku, která se Tomovi objevila ve tváři, když si uvědomil, co Bill dělá.
Georg vykřiknul a Gustav nadával a Bill podvědomě zatahal Toma za ušní lalůček. Tom mohl sotva dýchat; Bill ho rukou masíroval přes džíny, a potom se svými rty dotknul Tomova krku, tiše líbal a sál. Kdokoliv z jejich spoluhráčů by mohl zvednout pohled od hry a uvidět nestydatou sexuální scénu, a díky strachu z toho, že by se to mohlo stát a upozornili by na sebe, byl Tom zmražený na místě, příliš vyděšený, než aby se pohnul nebo zamrkal, nebo v jeho případě dokonce dýchal.
Nakonec ho Bill jemně políbil na rty a usmál se předtím, než se začal loudat k lůžku. Tom neztrácel čas a šel za ním, jeho břicho bylo horké a napjaté očekáváním.
Líbání nebyla jediná záludná věc, kterou Bill rád dělal v autobuse, a některé věci stojí za risk.
***
Tom nikdy neřekl ‚miluju tě‘ nikomu kromě své matky, a byl si zcela jistý, že když to řekl naposledy, nebyl dost starý na to, aby ta slova myslel správně. Nebylo to, že by nemiloval, jen nikdy necítil potřebu to vyjadřovat slovy, ani Billovi, tomu, koho miluje nejvíce. Abychom byli féroví, ani Bill mu to nikdy neřekl.
Poprvé, kdy mu to Tom chtěl říct, bylo, když ležel na Billovi v jeho posteli, hluboko uvnitř něj. Vždycky to mezi nimi bylo tak intenzivní, když byli takhle spolu, kůže se třela o kůži, jejich těla se houpala do rytmu, který byl příjemný pro oba dva. Pro Toma to bylo lepší než cokoliv, všechno ostatní, a nikdy nechtěl, aby to skončilo.
Jeho oči byly na Billovi a zblízka ho pozorovaly. Ani jeden z nich nechtěl nic říct, ale nějaká konverzace tam přece jen byla, jako mnohokrát. Tom byl svými city pro Billa natolik ohromen, že si myslel, že už je déle nemůže udržet; že je Billovi dostatečně neukazuje, musel to říct.
Jeho rty se spojily a on se roztřeseně nadechnul předtím, než to řekl. Tom viděl uvědomění v Billově tváři, viděl změnu v jeho výrazu, něco v bratrových očích začalo blikat. Bill už asi věděl, co se mu Tom chystá říct.
„Miluju tě,“ vydechnul Tom a sklopil hlavu, aby našel Billovy rty a mohl jim věnovat zoufalý polibek, který Bill vracel tak, jak bylo potřeba. Tom Billa líbal, protože to bylo důležité, nebyla to žádná obyčejná doba, kdy byli spolu; svými slovy Tom neřekl jen ‚miluju tě‘, protože Bill už to věděl, co Tom doopravdy řekl, bylo to něco jako tadyjemojesrdcenezlomhoprosím a cítil se, jako by dával Billovi ten poslední kousek sebe, který mohl, a dal mu ho ochotně.
Billovy paže se pohnuly, přestaly se mazlit s Tomovými zády a ze strany se ovinuly kolem jeho zadní části krku a důrazně k sobě začal Toma tisknout.
„Taky tě miluju,“ zašeptal Tomovi ve tmě, slova vydechl po celém jeho obličeji, jako by se opravdu stal jeho součástí.
Existuje mnoho Miluju tě polibků, každý je stejně důležitý jako ten první.
One thought on “Lip Locked 1/2”