autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Tom: Jo, chodí na nějaké léčení, ale musí u toho chodit do práce jako součást odvykací kůry. Strčili ji sem… Nikdo se s ní nebaví, protože je úplně šílená.
Bill: Ty se s ní bavíš!!
Tom: Jo, dá mi občas cigaretu… (Zase nechápavě zakroutím hlavou.)
Bill: (Jen trhnu hlavou.) Ok.
Tom: (Mračím se, ale pak kouknu na malou a musím se usmát. Dám k ní ruku a chytne do těch svých malinkých prstíčků můj palec.)
Bill: (Pousměju se.) Možná bychom měli jet, abys neměl problémy v práci.
Tom: (Kouknu dovnitř.) Skoro nikdo tam není… Chjuuu! (Vydám nějaký zvuk a culím se.)
Bill: Jak myslíš… Jen abys neměl potíže.
Tom: Ještě chviličku. (Zachichotám se. Najednou něco zasmrdí. Trochu se zamračím.) Bille? Naučil ses už pořádně přebalovat? Naposledy ti to moc nešlo…
Bill: (Zamračím se.) Já jí ještě nepřebaloval… To dělala sestra, ale kdybys viděl… Ona to má během minuty – to nejde prostě!
Tom: No, já tě viděl, když sis to v nemocnici zkoušel. (Zasměju se.) Nemám ji přebalit? Máš tu plínky?
Bill: (Přikývnu a jdu rychle k autu. Vrátím se zpátky s taškou na rameno.) Podám ti ji.
Tom: Pojď dovnitř, na dámských záchodech je přebalovací pult. (Zvednu se a nesu ji dovnitř. Vejdeme tam a divně na nás koukne nějaká ženská. Radši potom, až odejde, zamknu.)
Bill: (Jdu za tebou a pak na tebe koukám.)
Tom: (Kouknu na tebe.) Nedívej se na mě tak. (Zasměju se. Vytáhnu malou, opatrně jí nějak rozepnu ty dupačky. Nachystám si čistou plínku a vyhrabu z tašky i nějaký pudr. Nejsem sice tak dobrý jako ta sestřička, ale taky to do pár minutek mám všechno hotové. Zase ji oblíkám a potom položím zpátky do té sedačky. Vítězně se na tebe usměju.)
Bill: Přijde mi to nebezpečný.
Tom: Proč? (Zasměju se. Přemýšlím, jestli mám ten zabalený smrádek hodit do koše tady, nebo ven do kontejneru. Nechci, aby nám tu nějaká zákaznice omdlela nebo se udusila.)
Bill: (Pokrčím rameny a zapnu malou, aby nevypadla. Zase jí dám dudlík, který jí vypadl.)
Tom: (Koukám na ni.) Je tak hodná. (Usměju se.)
Bill: Po mně. (Zasměju se.)
Tom: (Zachichotám se. Někdo se sem začne dobývat, tak odemknu a vyjdeme ven.) Vážně si nechceš vzít něco na cestu?
Bill: Ne ne, to je dobrý. Nemám hlad, a když tak si něco uvařím.
Tom: Dobře… a to mlíčko pro malou si umíš nachystat sám, jo?
Bill: Joo!! (Řeknu hnusně.) Zase nejsem tak neschopnej. Navíc je tam návod, víš?
Tom: (Zamračím se.) Nemusíš se hned rozčilovat. Jen jsem se ptal.
Bill: Mhm. (Brouknu a vezmu si malou.) Tak ahoj.
Tom: (Kouknu nechápavě.) Pusu mi nedáš?
Bill: (Přijdu k tobě a políbím tě.)
Tom: (Oplatím ti to a pousměju se.) Miluju tě. (Pohladím tě po líčku.)
Bill: A já tebe. (Usměju se. Kouknu na malou.) Tak ahoj večer. (Řeknu a pomalu jdu pryč.)
Tom: (Ještě zamávám na malou. Potom se vytočím a jdu do kuchyně za tou holku. Začnu jí nadávat.)
Bill: (Jdu do auta. Připoutám malou, hodím tam tu tašku a jedu domů.)
Tom: (Zbytek dne už tam pak jenom naštvaný přetrpím. Nejradši už bych byl doma.)
Bill: (Doma hezky malou vysvléknu. No teda jenom takovou mikinku a čepičku. Dám jí do ohrádky, co máme dole v obýváku. Pořád se na ni dívám.)
Tom: (Večer v šest už rychle pádím domů.)
Bill: (Už jsem udělal něco k jídlu. Vzal jsem si, ale ještě předtím jsem nakrmil malou. Ona pak zase spinkala a teď sedím na gauči. Mám ji v náručí a pohupuju s ní.)
Tom: (Zaparkuju před domem a pak vybíhám schody nahoru. Vejdu dovnitř a vyzuju se.) Ahooooj! (Tak radostně tiše zajásám a skočím k tobě na pohovku.)
Bill: Ahoj. (Pousměju se, Amy nespí.) Koukej, Amy, kdo přišel. (Udělám na ni nějaký xichtík a dám ji Tomovi.)
Tom: Ahoooj, kulíííšku! (Vezmu si ji do náruče a usmívám se. Chvilku se tak na ni dívám a začnou mi téct slzy.) Ach, sakra… (Zašeptám a zasměju se sám sobě.)
Bill: (Prstem ti je setřu.) Děje se něco?
Tom: Ne… Já… Mám strašnou radost. Z ní… Z nás… Bille, nikdy v životě jsem nebyl tak šťastný. (Kouknu ti od očí a vzlyknu. Nadávám si za to, že brečím, ale nejde to zastavit.)
Bill: (Pousměju se a dám ti ruce na tvář a políbím tě těsně pod jedno oko a pak pod druhé.)
Tom: (Povzdychnu a usměju se.) Promiň, nechci brečet. (Zachichotám se.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
to je ťutíííí 😀 vážně 🙂 *in love* ti dva s malou a Tom pláče♥♥♥
[1]: Naprostý souhlas, kiki 🙂
Já asi opravdu měknu… Tommyho "Miluju tě", to mě snad u každé povídky dostane ♥♥♥ a navíc už i pláče. Jsem šťastná spolu s nimi… A Amy je tak hodná, prostě malý andílek. Prý mikina :-)))) To mi něco připomíná, spíš někoho :-D♥
Jediná škoda je, že nejsou díly trošičku delší. Vždy, když jsem v nejlepším, je najednou konec. Ale já se budu moooc těšit na pokračování. Tohle je droga!♥♥♥
Já si teď díly tak krásně užívám =)♥♥♥
To je idylka, to je pohodička =)
Dva muži a nemluvně xD
Kluci jsou s mimi neskutečně roztomilí, zvláště Tom se činí, to je opravdu dokonalý táta =)
Všechno se zdá být perfektní, tak jenom čekám, kdy něco vyse*e…
aaaaa… to je tak krásný… nehádají se, mají se rádi, Amy už je s nimi doma taky… no prostě.. awwwww ♥♥♥
Konečně dílek kde se nehadají a užívají si konečně jako úplná rodina…
Ju…takhle nějak kdyby to šlo hezky dááál:))