autor: Tenshi88
Krásné slunečné ráno, jako stvořené pro významný den. Pro okamžiky měnící životy. Modré nebe a příjemná letní teplota, lehký osvěžující větřík. Dal se tušit nádherný den. Právě do takové dne se probudili tři lidé, jimž měl dnešní den změnit život…
„Tomi, notak, nebuď nervózní, bude to úžasné!“ Černovlasý mladík se už od rána smál a radost mu proudila celým tělem, zářil. Byl na první pohled šťastný. Musel být… tak byl. Byla to jeho povinnost. Proto se teď obrátil na svého nervózního bratra zápolícího s uzlem na kravatě. Usmál se. „Ťunťo,“ zašeptal něžně a s úsměvem přistoupil blíž. Jeho obratné prsty v minutě vytvořily to, s čímž Tom marně zápasil už pár minut. Jen oni dva věděli, že Billovy prsty se neotřely o jeho kůži náhodou. Naopak, zůstaly tam déle, než bylo nutné. Než by se slušelo. Jejich oči se setkaly jen na okamžik. Oba se nadechli.
„Oh, lásko, tady jsi…“ sladký hlas naplnil celou místnost a donutil Billa se od bratra odtáhnout. Ustoupil a zrak mu spočinul na mladé, pohledné dívce. Ihned, jak ji poprvé spatřil, věděl, že je na ní cosi… byla zvláštní. Slovo zvláštní pro něj postupně získalo zcela jiný význam. Věděl, co na ní jeho bratra okouzlilo. Byla tolik obyčejná. Obyčejná v tom nejlepším smyslu, jaký si Bill uměl představit. Byla pro jeho bratra perfektní. Bill se na dívku zářivě usmál.
„Liso…“ něžně blondýnku objal a ona mu objetí vřele opětovala. Vycházeli spolu skvěle. Bill se díval, jak se bratrovy paže obtočily kolem dívčina útlého pasu v něžném objetí. „Promiň, lásko, ale vlastně jsem přišla za Billem. Mohl bys mi pomoct s…“ sklonila se k jeho uchu a cosi mu pošeptala. Bill jen kývl hlavou a spolu s Lisou nechal Toma stát uprostřed květinové výzdoby. Cítil na sobě jeho pohled a snažil se ho ignorovat.
Tom zůstával stát. Měl v hlavě takový zmatek. Dělal to, co je správné, ale… povzdechl si. „Tome, ty idiote, okamžitě na něj přestaň myslet, slyšíš? Teď hezky půjdeš do kostela a vezmeš si ženu svého života. Jasný? Ani se nepokoušej na to pomyslet. Musíš si ji vzít, mysli na to miminko!“ Slzu si setřel dřív, než se stihla dostat na povrch.
„Bille, tohle je naprosté šílenství, uvědomuješ si to?“ Vydechoval Tom skrze sladké polibky jednotlivá slova a Bill se jen pousmál.
„Máš pravdu, šílím z tebe. Tak už sakra zapomeň, kdo jsme, a pomiluj se se mnou. Nebo mi snad chceš tvrdit, že mě nechceš?“ Škodolibě se ušklíbl a natlačil svůj klín k Tomovi. Dostal odpověď v podobě hlasitého zalapání po dechu. Bill se jen něžně usmál. „Já si to myslel…“
Ani jeden z nich netušil, že jejich počínání mělo svědka…
Tom se při té vzpomínce usmál. Bylo to jedinkrát, kdy oba ztratili hlavu. Bill ho dokonale poblouznil a nedovolil mu se bránit. A on ani nechtěl… podlehl jeho svodům, ačkoli ani jeden z nich netušil, co bude druhý den. Pro tu jednu noc to bylo jedno.
Ráno ovšem přišlo kruté vystřízlivění. Jedna jediná věta je vrátila zpět do reality.
„Jsem těhotná.“
A on přeci nemohl jinak. Nemohl… byla to povinnost. Tak proč pořád myslí na to, jaké by to bylo? Probouzet se vedle něj, líbat jeho sladké rty, ochutnávat jeho kůži? Ani mu neřekl… ještě má čas. Měl by to vědět. Protože až dá slib, nic ho nedonutí ho porušit. Ale ještě ho nedal…
„Bille, mohl bych…“ vpadl do dveří šatny bez zaklepání. V půli kroku se zarazil. V první chvíli si uvědomil cosi o šatech, nevěstě a smůle, v druhou vzlykající dvojče klečící na zemi, neskrývajíc vyděšený pohled. „Co…“
„Jak jsi mohl, Tome?“ zašeptalo děvče jedovatě a udělalo krok stranou. Tím se odhalilo, co Tomovi doteď zůstalo skryto. Chladný lesklý kov se zaleskl.
„Liso!“ Byl to Billův výkřik, který proťal ticho. Dívka se zdála být šílená.
„Mlč, ty… ty… děvko!“ Prskla a pozvedla hlaveň zbraně. „Ještě jsem se nerozhodla… řekni, Tomi… mám zabít sebe nebo tvého milovaného bratříčka… co myslíš?“ Pohledem se zabodla to Tomova, který jen vyděšeně přihlížel ve snaze pobrat nastalou situaci. Billovo tělo se otřásalo tlumenými vzlyky a Lisina tvář… takový vztek v ní ještě neviděl.
„Lis, poslouchej. Můžeme to vyřešit…“
„NE! Co jsem udělala špatně? Co má on a ne já? To tak skvěle šuká?“ Slova vyřčená tím nejvíc zraňujícím tónem se neminula účinkem.
„Ty jsi zešílela… mysli na dítě, Liso, prosím…“ Oslovená dívka se jen ušklíbla.
„Na dítě? Mám pro tebe novinku, Tomíku. Žádné dítě není. Vymyslela jsem si to. Protože to je to, co on ti dát nemůže.“ Po jejím prohlášení nastala chvilka ticha.
„Jak jsi mohla?“ Bill se chvěl a v přítmí světla se zdála jeho tvář ještě bledší.
„Drž sakra hubu. Nemáš právo… ty….“ Nebezpečně se k němu přibližovala, zbraň v úrovni jeho hlavy.
„Co? Tak mě zastřel, dělej.“ Billovy oči se zavrtávaly do těch jejích.
„Lásko, ne!“ Tom vyděšeně kroutil hlavou a zůstal přimraženě stát na místě. Vnímal, jak jeho tělo otupuje chlad. „NE!“ Vykřikl. Z Billova těla se linula kaluž krve barvíc dlouhé bílé krajky. Děvče vyděšeně vykřiklo, zbraň se sunula k zemi. „Ty…“ nebyl schopen slov, vnímal, jak z těla jeho bratra odchází život. Automaticky ten chladný kus kovu zvedl. Namířit a vystřelit. Kulku procházející jeho tělem ani necítil. Soustředil se, aby jeho poslední slova patřila jemu. Litoval, že mu to neřekl dřív…
Tom se v posteli vyděšeně posadil. „Panebože…“ protřel si oči a zmateně se rozhlížel po svém pokoji. Uvědomil si, že mu hrozí infarkt. Jeho srdce bilo tak rychle, že mu napětí v hrudníku nedovolovalo dýchat. Vzápětí si však oddychl. Sen. Jen sen. Byl tak živý… Jeho hlava chtěla opět padnout do měkkých polštářů, když zaslechl vrznutí dveří. Povědomý zvuk ho přinutil vstát. Tom si všiml zbytku slz v Billových očích. Věděl, že sdíleli společný sen a ten sen přinutil Billa vyhledat jeho blízkost. Jako by najednou bylo všechno jiné. Pravda vyplouvala na povrch.
Oba se uprostřed kroku zasekli. Nejisté pohledy vpíjející se do sebe ve snaze neudělat chybu. Dvě duše, které se právě rozhodly porušit veškerá daná pravidla. Udělat to, co jim říkalo srdce… teď a nikdy jindy.
„Miluju tě,“ ozvalo se ve stejnou chvíli a oba chlapci vykročili vpřed. Váhavý úsměv, první milenecké doteky, něžné polibky… čistý cit pramenící ze srdce. Oba si mysleli, že právě tohle je to, co jim oběma změní život.
„Chtěl bych vám někoho představit.“ Billův pohled se otočil za zvukem hlasu jejich manažera a ten pohled ho donutil nevěřícně zalapat po dechu. Očima se setkal s bratrovým vyplašeným pohledem. Světlovlasé děvče se kouzelně usmálo. „Ahoj, jsem Lisa…“
autor: Tenshi88
betaread: Janule
krásné a smutné 🙂 opravdu se mi to moc líbilo…nejdřív sem si myslela že se jim je to realita a ne sen
oh… sakra… proč ten konec? 😀 to je hrozný toto 😀 já jsem se těšila, jak krásně to skončí a on takovej otevřenej konec 😀 ale jinak byla povídka opravdu velmi povedená… krásně se mi četla, dokonalé 🙂 jen tak dál 🙂
takový psycho? cože? hej mě uplně bije srdce..fuj 😀
Tak tady máme naši nejnovější zpovídanou =)
Bylo to super, jsem ráda, že to byl jenom sen, i když co není, může být…Ta úžasná ironie osudu na konci byla dokonalá =D
Povídka se mi moc líbila ♥
To bylo krásné, užjsme se výžně lekla, že Bill skutečně umřel,a le na štěstí to dobře dopadlo. Ani by nebylo špatné to rozepsat dál, něco by se určo našlo,a le yblo to krásné.
tohle je naprosto… úchvatné!
naprosto mě mrazilo, když zabíjela billa a když pak tom zabíjel sebe… to bylo tak neskutečně… silné!
pak to byl jenom sen a já se jen spokojeně usmívala… bylo to tak nehorázně krásné! kluci měli jeden sen… zase… <3
a pak ta ironie života… osudu… tu já naprosto žeru!
prostě… nádhera! krása! úchvatné…
Bože takto ma vystresovať!!! to sa nerobí :D… ja som už bola úplne mimo z toho že obaja naozaj zomrú a nakoniec to bol len sen… našťastie :)… strašne sa mi páčilo ako Bill došiel za Tomom 🙂 to bolo krásne… a ten koniec bol úplne na infarkt fakt :D… chudáci tí museli byť inak vyhúkaní :D… strašne sa mi to páčilo 🙂
ou tak to je drsné ten konec měla bych asi v kalhotách:D
Ohhh – to je opravdu ZÁŽITEK ♥ Krásné 🙂
pane jo tak to bylo perfekní wow, bych nečekala 😮
Jani, to bylo úplné psycho. Moc se mi příběh líbil. V jednu chvíli jsem byla naprosto paralyzovaná a pak zjistím, že to byl sen… i když… bůh ví! Tohle se ti vážně povedlo!
uáááá, teda tohle… mno… mazec. v jednu chvíli (asi víte kde), jsem přestala dýchat… jak se mi ulevilo, že to byl jenom sen… i když… ten konec… fakt mazec, krásně napsané