On The Other Side 14.

„Rozumíme,“ řekli dvojhlasně Bill a Tom. David jim momentálně vysvětloval nějaké podrobnosti okolo interview na hudební stanici. Ani jednomu se do toho nechtělo, byli konečně v tour busu, mohli si dělat, co je napadne… Nemyšleno tak, že by šli skákat z okna, nebo něco takového, ale určitým směrem měli volnost. Tedy mohli mít.  

„Tome, Klárka na tebe číslo má, viď? Domluvili jsme to s ní tak, že zavolá tobě. Přece jen… jste si bližší, že,“ mrkl na dredáče David. Tom jen protočil panenky a odsouhlasil. 
„Cože?“ pískl zmateně Bill a s vytáhnutým obočím skoro vyletěl z místa, na kterém seděl. Jsou si bližší? Tom se začal smát.  
„Čemu se ksakru směješ? Jak… že jste si bližší, Tome?“ založil Bill ruce na hrudníku a zamračil se. 
„Je to moje sestřenice, víš?“ zazubil se Tom, načež se zase začal smát. Bill našpulil rty a opřel se o sedačku. 
„Fajn, jsem rád, že jsme si to vyjasnili, do půl osmé máte volno pro vlastní potřeby, ale nerad bych, abyste mi tam došli napůl mrtví, vyřízení atd… jasné? Od zítřka vás čekají kluby, pánové,“ zazubil se spokojeně David a odešel. Potřeboval odpočinek. Hoooodně odpočinku. Bylo namáhavé poslouchat celý minulý večer Billovu babičku a její zážitky. Dostala se snad už od počátku až k Tomovi, kterého mimochodem nazývala „cérka“, nechápal, proč o něm mluvila v ženském rodě. 

„A my budeme dělat co…?“ zvedl černovlásek obočí a probodnul Toma pohledem, ten se nevinně zaculil. 
„Já si teda půjdu odpočinout. Yeh, potřebuju spát, víš?“ zazíval. Bill protočil oči. Nechápal, z čeho byl Tom tak unavenej. Celou noc prospal a chrápal mu hned vedle hlavy, byl rozvalený přes celou jeho malou postel, skoro až na něm ležel. To on by měl být ten unavený, to on celou noc nespal, místo toho zkoumal ve tmě Tomovy dredy a jeho spící klidný i neklidný obličej. Pousmál se nad tím. Byl kouzelný, když spal…

„Nemáš být proč unavený, Tome. Celou noc si spal, od devíti do šesti.“ 
„To je moc málo. Pro mě určitě… Můžeš si lehnout se mnou.“ Černovlásek se pousmál. Co může být špatného, když budou jen tak ležet vedle sebe? Třeba si i povídat… Znělo to fajn. I když věděl, že Tom do pár minut usne, a on si zase bude muset povídat k spícímu Tomovi, který mu odpověď leda tak zachrápe… líbilo se mu to. 
„Fajn,“ přikývnul a vstal ze sedačky. Odešel směrem do toho malého kamrlíku, kterému se měl prý říkat pokoj. Posadil se na postel a čekal na Toma, který během chvilky seděl vedle něj.

„Chceš odpočívat vsedě?“ zasmál se Tom a položil se a záda. Bill ani nepípl, jen si lehl vedle něj a přitulil se. Nechal okolo sebe obmotat Tomovy ruce. Slyšel, jak Tom těžce vydechnul. 
„Nechci dneska žádný interview,“ zamračil se Bill, když se na stolku u postele rozezvonil Tomův mobil. 
„To bude Klára,“ zívl Tom. Chtěl se natáhnout po mobilu, ale zastavila ho Billova ruka. 
„Vyřídím to,“ pípl a přelezl přes Toma, vstal z postele na nohy a telefon vzal do ruky. Nakrčil obočí. Neměla to náhodou být… Klára? Ale na displeji bylo… Stela. Černovlásek pokrčil rameny a přijal hovor. 

„Ano?“ brouknul.  
„Tomi? Konečně! Pokoušela jsem se ti dovolat milionkrát, lásko,“ ozval se dívčí hlas z druhé strany. Bill zalapal po dechu a rychle zamrkal. Něco uvnitř něj mu říkalo, že tohle je špatně. 
„Lásko?“ vyjekl a dlaň si položil na čelo. Tom na posteli si promnul oči a posadil se. 
„Co se děje?“ zazíval a podíval se na Billa. Zvednul obočí. Bill mu jen věnoval vražedný pohled. 
„Kdo je… kdo je tam?“ ozval se znovu ženský hlas. Dredáč se zamračil a vstal na nohy, přešel k Billovi. 
„Bille? Kdo to je?“ 
„Tomi?“ ozvalo se znovu z telefonu. Billovi se točila hlava… Ta holka tam… Opravdu řekla lásko, což mířila k Tomovi? Podíval se na Toma. Prohlídnul si jeho obličej, ignoroval dívčí hlas v telefonu. Jen Tomův nechápavý hlas. Zakroutil hlavou a kousnul se do rtu. Znamenalo to něco? Měl Tom vážně přítelkyni? Začal bleskově uvažovat… Třeba potřeboval mít jen zábavu – hračku. Do očí se mu hrnuly slzy. Byl jenom obyčejná hračka nadrženého dredatého idiota? Vzlyknul a mobil hodil na zem. Vyběhnul z pokoje. Tom nechápavě zamrkal a podíval se na mobil, který mu ležel u nohou, zvednul ho. Přiložil si ho k uchu.

„Haló?“ otázal se a zvednul obočí. 
„Oh, Tomi! Konečně! Slyšela jsem, že jsi v Česku, lásko. Napadlo mě, že by… Že bysme se mohli zase vidět.“ Dredáč se zamračil. Byla to ta, která si myslel? Opravdu to byla Stela?  
„Říkal jsem ti, že s tebou mluvit nechci, nechci tě vidět, Stelo,“ zavrčel. Byl naštvaný, díky ní Bill utekl pryč, vsadil by se, že někde sedí a pláče. Zakroutil hlavou a ukončil hovor. Hodil mobil na postel a vyšel ven z pokoje. 
„Bille?“