autor: GossipGirl & CHrisTHi
Tom:
Odemknu dveře svého bytu a pustím Billa dovnitř. Čekám, až si splaší tu bundu a mezitím se usadím na lince. Můj běžný posed v kuchyni, nevím proč, ale sedím tu rád.
„Tak… mám jí, měl bych jít,“ vykoktne, když vejde za mnou do kuchyně.
„Nemusíš, teda spíš neměl bys,“ pousměju se stále vysedávajíc na chromové ploše kuchyňského stolu. „No vážně, jinak se tu ukoušu nudou,“ dodám, když vidím jeho tázavý pohled.
Usadíme se na sedačku. „Nějakej film?“ zeptám se a hrabu se pro obal s dvdčky. Podám mu ho, ať něco vybere.
Podá mi jedno. Usměju se. „Paranormal Activity jo? Odvážnej,“ kývnu uznale.
„Viděl jsem jedničku a tejden jsem potom nespal,“
Rozesměju se a hodím ho do dývka. Vrátím se k němu na gauč a zmáčknu play. Cítím, jak se o mě opírá a vážně nemůžu říct, že by mi to bylo nějak extra nepříjemné. Naopak.
Po nějaké době ti hodím kolem ramen, jakoby na opěradlo gauče, ruku. Když nereaguješ, oddechnu si. Buďto si to nebereš, a nebo ti to není nepříjemný v což doufám.
Pokaždé když se lekneš se na mě nevědomky ještě víc natiskneš. Usmívám se a film vnímám asi tak napůl. Nenápadně namotávám jeho vlasy na špičku prstu. V jednu chvíli ucítím jeho dlouhý nehty, jak se mi zaryly do stehna a jeho loket se nachází někde blízko mýho klína. V duchu si s bohem domlouvám dohodu. Já v něj začnu věřit, když zařídí, aby tenhle kluk neposunul svoji ruku ani o milimetr jinam.
Když je film téměř u konce, zvedne ke mně oči. Už na mně spíš leží a já se na něj koukám mírně dolů. Nevím, co mi v té chvíli sepnulo v hlavě, ale nakloním se a spojím svoje rty s těmi jeho.
Bill:
Nevěřícně zamrkám, a kdyby na mě téměř skoro neležel, asi bych samou radostí vyskočil až někam do stropu.
Chvíli takhle oba dva setrváváme.
Za chvíli mi začne po rtech přejíždět jazykem a já se nakonec osmělím a odhodlaně pootevřu trochu rty.
Hned vpluje svým jazykem do mých úst a pečlivě je začne prozkoumávat.
Osmělím se a nejistě ho chytnu za krkem a přitahuji si ho za týl.
On mi po chvíli omotá ruce kolem pasu a přitáhne si mě blíže k sobě.
Stále vybízí můj jazyk k tanci, a i když z toho mám poněkud trochu strach, nakonec mu vyjdu vstříc a svádím s jeho jazykem divokou bitvu o dominanci.
Chvíli má navrch on, chvíli já, skóre je skoro vyrovnané.
Opatrně si na mě nalehne, přičemž mě nepřestává dál líbat.
Začne mě hladit po bokách a ani já nezůstávám pozadu a hladím ho po krku a po zádech.
I přes tričko cítím jeho vypracované svaly, jak se pod mými doteky vlní.
Ještě ani jednou jsme se neodtáhli, zvládali jsme to udýchat nosem, ale teď už mi opravdu dochází kyslík.
Odtáhnu se a vydýchávám se. Mírně zčervenám a sklopím pohled.
„Co teď bude?“
Tom:
„Nevím,“ přiznám a usměju se. „Ale nelituju toho.“
Vidím, jak se mu rozsvítí oči. Znovu se mu vpiju do rtů a stáhnu si jej na klín. Nevím, co dělám, nevím, proč to dělám a nevím ani, jak to začalo. A je mi to úplně jedno, protože tvoje rty jsou vpád do ráje.
Snažíš se rukama vjíždět pod mé tričko. Ochotně se nechám a dovolím ti ho dokonce i stáhnout. Svlíknu těsné triko i tobě a přitisknu rty na tvojí krční tepnu.
Užívám si, jak prohmatáváš moje svaly na břiše.
Když sjedeš rukama na poklopec mých džínů, zarazím tě. „Bille, já nevím…“ zapochybuju.
Ublíženě se na mě podívá.
„Ne, takhle to nemyslím, víš já jen… nechci si připadat jako s obyčejnou… děvkou. To ty nejsi, nechci si to s tebou jenom rozdat,“ vypravím ze sebe všechny svoje pocity a sklopím hlavu.
Cítím tvoje prsty na bradě, jak mi jí jemně zdvihají. Usměju se, když v tvých očích uvidím náznak vděčnosti.
Vpiju se ti do rtů a přitáhnu si tě kůže na kůži. Jsem šťastnej, žes mě pochopil.
Ležím spokojeně na gauči s tebou v objetí. Nevím, jak se to mohlo takhle zvrtnout, ale nelituju toho, jak jsem už řekl. Jsem za tu změnu rád.
Probírám se ti ve vlasech a pomalu už usínám, když mě vyruší tvůj hlas. „Pusť mě na chvíli, sundám si aspoň ten pásek, tlačí…“ snažíš se vyprostit. Ochotně tě pustím a sám ze sebe rychle stáhnu kalhoty. Rozpřáhnu paže a čekám, až se ke mně vrátíš. Znovu tě obejmu a oba v těsném objetí usneme.
Bill:
„Billi?“ jemně do mě žďuchl Tom.
„Hm?“
„Vstávat,“ usměje se a chce slézt z gauče, ale já mu to nedovolím. Chytnu ho kolem krku a přitáhnu zpátky.
„Bille, už musíme…“ Zadrží ho moje ruka na jeho ústech.
„Při vší úctě… Sklapni. Užívám si nejhezčí ráno mýho života,“ zamumlám mu do hrudi a spokojeně oddechuji.
„Jo, Bille, ale už je 11:00, za dvě hodiny už se začínáme fotit, a pak máme ještě s klukama zkoušku.“
Vstřelím z gauče jak namydlený blesk „Cože? Dořitě,“ zanadávám a začnu si za Tomova ustavičného smíchu nandávat pásek.
„Tome, kde mám tričko?“ lezu po kolenou na zemi v obývacím pokoji a všude ho hledám.
„U televize,“ řekne a obleče si čisté oblečení, co má vedle sebe pečlivě nachystané. Asi vstával dřív, a pak si za mnou šel lehnout.
„Tome, prosím, hodíš mě domů? Já to nestihnu,“ zaúpím a rozespale se na tebe prosebně podívám.
„Vždyť máš ještě skoro dvě hodiny,“ zakroutí hlavou a stále mě sleduje s pobavením v očích.
„To je málo, já se musím vysprchovat, namalovat, převlíct a udělat si pankáče. Tome, no tak prosím,“ vykulím na něho očka.
„Ok, jedeme,“ nakonec svolí, vezme klíče, obujeme se a nasedne do auta.
„Mám na tebe počkat?“ zeptá se mě a zapře se o moje dveře, když dojedeme.
„Klidně, já nevím, dělej si, co chceš, chovej se jako doma, hraj si s hadem, pusť si film, najez se, mně je to jedno, já musím jít,“ vtáhnu ho dovnitř, zamknu, v rychlosti mu všechno povím a už mizím nahoře.
Tom:
Se smíchem za ním koukám a usadím se na gauči. Slyším ho, jak běhá po bytě a musím se pořád smát.
Pustím si televizi a okamžitě přepnu z tý Vivy, co tam naskočila. Nalistuju tam nějaký kanál s hiphopem a nechám ho tam.
„Chceš udělat něco k snídani?“ zavolám.
„No, mohl bys, ale já fakt nestíhám,“ ozve se odněkud z koupelny.
Pousměju se. „Nerad to říkám někomu jinému než sám sobě, ale proboha uklidni se!“
„Ale já…“
„Stíháš, stejně tě tam přemalujou,“ dojdu do tý místnosti, kde ho tuším a najdu ho u zrcadla v pilný práci s vlasama.
Po nějaké době, samo sebou, že včas, nasedáme zase do auta. Je to kousek a o pár minut později už vystupujeme před ateliérem.
„No vidíš, stihli jsme to,“ zazubím se na něj. Bouchne mě po rameni a já mám co dělat tu nechytnout záchvat smíchu.
Nahrnou se k nám novináři, do háje, to nebylo v plánu. Stihnou udělat pár fotek, než jim zmizíme za dveřmi.
„Vítejte pomluvy, sbohem utajení,“ povzdechnu si.
„No, myslím, že tak do hodiny bude celej svět spekulovat, co mám s Tokio Hotel,“ pokrčí Bill rameny.
„Neřeš, nevyřešíš. Paparazzi tu budou pořád,“ zachmuřeně přikývne a vydáme se do ateliéru.
Po půlhodině focení už mám dost. Fotograf si s Billem skvěle rozumí a já pobaveně z rohu pozoruju, jak se natáčí jako modelka.
„Všichni na plac!“ ozve se. A je po klidu. Loudavě se tam vydám a stoupnu si vedle Billa. Nenápadně ho plácnu po zadku, nechci, aby to někdo viděl. Nějak jsme si nestačili ještě promluvit na téma říct o našem… vztahu? Dá se tomu tak říkat? Říct o tom Géčkům či ne.
Bill:
„Aaaa,“ vypísknu, až se na mě všichni otočí a Tom se pobaveně ušklíbne.
„J-já, Georg mi šlápl na nohu,“ vymluvím se, a když chce Georg něco říct, kopnu ho do lýtka, až bolestně zaskučí.
Fotograf prvně chtěl, aby mě stylistka nalíčila, ale když jsem si sundal sluneční brýle, okamžitě zmlkl.
Malovat se umím, to musí uznat.
Na všech fotkách mě strkali dopředu, myslím, že kvůli mému vzhledu holky, taky všude chtěli, abych pózoval jak nějaká modelka.
Ale baví mě to, to se musí nechat.
Oblékli mě do docela hezkých modelů, žádné šílenosti.
Všechny věci byly celkem upnuté, a to se mi na nich líbilo nejvíc. Většina byla laděna do tmavých barev.
Když fotograf odejde, unaveně se svalím do křesla.
„Já zkoušku nezvládnu, už mě od toho nakrucování bolí všechno, dokonce i prdel,“ zaxichtím se a kluci jen pobaveně zakroutí hlavou.
„Vždyť jen zpíváš, co je na tom těžkýho,“ ušklíbne se Tom, ale hned se brání, když po něm mrsknu polštář.
„Si za chvíli vyřvu hlasivky, zkus si bez mikrofonu přeřvat tvoji kytaru nebo když Gustav mlátí do bicích,“ nakrčím čelo.
„Aby ses nepodělal,“ zakroutí očima Georg.
„Drž hubu, Georgu,“ okřiknu ho, vstanu a jdu zadním vchodem před budovu.
Vyjdu ven a sednu si na lavičku.
Je tam taková malá zahrada obehnaná zdí, aby sem nemohli a ani neviděli paparazzi a čumilové.
Opřu se, nasadím si na uši sluchátka a zaposlouchám se.
Tom:
Směju se a jdu za ním na zahradu. „Máš nějaký plány na zbytek dne nebo noci?“ zeptám se s ďábelským úsměvem a sednu si vedle něj.
„Cože?“ vyndá si sluchátka z uší.
Protočím oči. „Ptal jsem se, jestli máš nějaký plány na zbytek dne nebo noci!“ zopakuju otázku a vezmu ti jedno sluchátko. „Co to je?“
„Ani ne, ale můžeme něco vymyslet,“ podotkne se smíchem a ukradne mi sluchátko zpět. „Adam Lambert.“
Snažím se neodfrknout si. Od tý doby, co řekl, že Bill je jeho vzorem a klukem jeho snů, ho vážně nemusím. A to jsem ho viděl asi jednou v životě a zdálky.
„Vyrazíme do baru? Znám jeden pěknej, kam nechodí paparazzi,“ nabídnu ti program na dnešní večer.
„No… jo, to by šlo, stavíš se pro mě?“ řekne a zářivě se usměje. Nejde mu odolat.
***
V útulném menším baru si zabereme jeden box a objednáme si. Usmívám se na něj přes stůl a držím jeho ruku.
O pár skleniček dál se přesunu přes roh stolu vedle Billa. Nikdo tady vzadu není a já toho plně využívám. Sjedu mu rukou po stehně a zastavím se těsně u rozkroku.
„Tomane, ani to nezkoušej!“ sykne a můj úsměv se roztáhne ještě o něco víc. Na jeho varování neberu absolutně zřetel a rukou se blížím stále blíž k poklopci.
„Já ti říkám…“ nedořekne, protože mu silně stisknu rozkrok. Vidím, jak si silně skousnul ret a přivřel oči.
autor: GossipGirl & CHrisTHi
betaread: Janule
🙁
Povedená kapitola, konečně si ti dva něco začali:) a Bill byl krásně roztomilej, jo už se těším na další díl:)
Líbí se mi Tomovo chování, když řekl Billovi, že ho nechce jako obyčejnou d***u, ale něco víc, to bylo fakt super =)
Jsem ráda, že kluci už na sebe myslí jako na pár =)♥
konečně se políbily 😀 🙂 a Bill mi tu připadal strašně roztomilunkej a Tom si konečně nehrál na machra
Čo napísať 🙂 vždy keď čítam takú krásnu pohodu čakám čo sa pokazí 🙂 ale toto bolo naozaj krásne 🙂 Bill lietajúci po byte a Tom tak zlatučký. Krásne