Životní sen 25.

autor: BlackAngel

Bill

Ach jo! Já jsem prostě  musel utéct. Nevydržel bych to a ani nechci! Málem jsem povolil, a nechal si líbit ty jeho doteky, polibky. Tomovi se budu už dnes do začátku koncertu jen vyhýbat. Převlékal jsem se a líčil úplně v jiné šatně. Nechci mu jít na oči, i když mě z toho srdce div nekrvácí. Já ho fakt moc miluju, ale copak to jde?  

Stojím v menší koupelně a koukám na svůj ztrápený obličej. „Nic, jdu se teda obléct a nalíčit a Toma dnes chci vidět už jen na podiu! Jo!“ dodávám si odvahy. Trochu se mi i zvedne nálada, hezky se nalíčím, obleču, no co si budeme nalhávat, já to i jinak než hezky a sexy neumím… xD.  

„Bille, je nejvyšší  čas jít,“ nakoukne do šatny jedna z asistentek Josta. Zrovna jsem byl na odchodu, vezmu si z křesla bílou koženou bundu a vyrážím za ostatními. Čím víc se blížím k hale, tím víc se ozývá křik a jekot fanynek, dokonce skandují i naše jména. Trochu znervózním a začnou se mi potit ruce. V břiše mám snad tisíc motýlků. Zhluboka se nadechnu a začnu se usmívat. 

Samotný koncert si maximálně užiju, fanoušci jsou naprosto úžasní. Pořád se jen culím, lítám po pódiu, komunikuju s fanoušky, někdy mrknu na nějakou holku, aby se neřeklo. Jako poslední zazpívám písničku „Der letzte Tag. Vytáhnu nahoru jednu z fanynek a zpíváme to spolu. Sice má ta holka děsný ječák, až mi z toho brní nejen uši, ale i celá hlava, ale to nevadí. Líbí se mi ta atmosféra. Po písničce jen stojím na okraji podia a poslouchám s úsměvem ty skandující a ječící fanoučky. Asi jsem nikdy nebyl tak šťastný. No vlastně byl, ohlédnu se na Toma, ten se na mě tak sklesle podívá. Raději se zase otočím, můj tak dokonalý úsměv o trochu pohasne.

Tom

Jo, koncert se doopravdy povedl. Není se čemu divit, dali jsme do toho všechno. Jsem úplně vyřízený. Počkám na kluky, až i Georg odloží kytaru, Gustav se vyhrabe z těch bubnů a jdeme společně dopředu za Billem, rozloučit se s fanoušky. Automaticky zaparkuju vedle Billa. Všichni se obejmeme a ukloníme se. Nemůžu si prostě pomoct, moje ruka už sama, dobrovolně sjede na Billův rozkošný, malý zadeček… xD. Bill když to ucítí, ucukne, vrazí do kluků. Odnese to chudák Gustav, který málem slítne z podia. No sakryš, to jsem tak nějak nechtěl… jako.

Bill

„Sakra, přestaň!“ zasyčím vztekle na Toma. Tohle mohlo zase blbě dopadnout. No a navíc dostanu ještě zprda od Gustava: „Bille, nehráblo ti, sis dal moc řasenky ne, že nevidíš! Kam sakra jako čumíš, málem jsem skončil tady na té fanynce!“ ukazuje Gustav na jednu křehkou, ale celkem hezkou blondýnu. No jen tak mezi námi, kdyby na ni Gustav dopadl, nevím, jak by potom vypadala. Ta představa mě celkem jakože dost rozesměje, ale když vidím Gustavův zabijácký pohled, tak smích raději zase honem utnu. Znovu se tedy ukloníme fanouškům, tentokrát už bez karambolu a odcházíme všichni pryč. Zítra nás čeká další z koncertů a teď ještě cesta na hotel.

Tom

No tak nakonec to dopadlo celkem slušně, ale podruhé už jsem na Billovu zadnici raděj nesahal. Nechci riskovat, že by mi těma svýma zabroušenýma drápkama vypíchl třeba oko. Vejdu do šaten, dám si sprchu a sbalím si všechny svoje věci a odcházím do naší dodávky. Kluci už tam jsou, samozřejmě kromě Billa. On tu nemůže být nikdy první.  

„Davide, kde je Bill?“ zeptám se Josta a ten jen bezradně pokrčí rameny. Než mi stačí nějak odpovědět, otevřou se dveře vedle mě a Bill nastoupí. Do nosu mě hned praští vůně čokoládového Axe. Tolik mě to paralyzuje, že se jen opřu a nasávám tu luxusní vůni. V hlavě mi automaticky naskočí představa sprchujícího se Billa. No, oči zase raději rychle otevřu. Bill se na mě ani nepodívá, zapne si ten svůj luxusní přehrávač a stulí se do koutu sedačky, co nejdál ode mě. Jen tiše, ale zklamaně vydechnu, koukám se ven z okna a přemýšlím, už asi po sté, kde se stala ta osudná chyba. Tak hluboce se ponořím do svých myšlenek, že zapomenu dokonce vystoupit u hotelu.  

„Tome, ehm, už jsme tady“ uslyším Billův hlas a než se na něj stačím podívat, už je v momentě pryč.

„Ach jo!“ vzdechnu smutně, popadnu tašku a jdu najít svůj pokoj. Jak jinak, je naproti Billovýho pokoje. Napadlo mě, že půjdu hned za ním, tolik bych potřeboval slyšet jeho hlas, vidět jeho úsměv, ale vím, že teď to asi nepůjde. Bill se chová tak jinak, ale sakra proč? Místo návštěvy protějšího pokoje, jdu raději spát. Tohle se opakuje po celou dobu našeho turné. Jezdíme z města do města, přespáváme v hotelech, odehráváme koncert za koncertem. Když máme poslední koncert v Německu, úplně se těším domů. Přišel jsem totiž na další možný způsob, jak zjistit, co se s mým drahouškem děje. Prostě půjdu za jeho mamkou a zjistím, co se děje. Ta to bude určitě vědět.