autor: Niki ^_^
Blížil se den, kdy skupina Tokio Hotel měla vystoupit v Paříží. Všichni byli vysoce natěšeni a nebylo dne, kdy by se neozývaly zvuky z cvičebny. Většinou vynikal Billův nádherný hlas. Skupina však cvičila už delší dobu a Tom si musel říct o menší pauzu, protože měl dojem, že jeho struny už další úder nepřežijí.
Vyšel ven nadechnout se čerstvého vzduchu. Paříž byla zajímavá, ale cítil se být zde tak trochu utiskován. Jazyku dost dobře nerozuměl a anglicky moc nemluvil, protože se doslechl o francouzské nenávisti vůči Angličanům.
Sednul si na lavičku vedle živého plotu a zapřel si hlavu o ruce. Musel si vydechnout. Gustav je neustále uháněl. I Georg vypadal, že s tím praští, ale ve skutečnosti byli na takové tempo zvyklí.
Neslyšel, že někdo taky vyšel ven a chvíli se procházel, než se u něj zastavil. Díky stínu, který na něj dopadnul, Tom pozvednul hlavu. Nejdřív ho oslnila zář, která zářila kolem oné osoby a viděl ji černě, než si zvyknul na světlo. Před ním se pomalu zostřil muž s delšími tmavými vlasy.
„Nazdar, Tome,“ pozdravil jej. „Můžu si přisednout?“
„Jo, jasně,“ přikývnul a o kousek se posunul, aby uvolnil místo. Byl to Bill.
Bill si k němu sednul a protáhnul si při tom ruce. „Dneska je to killer den,“ postěžoval si. „Už skoro nemůžu zpívat.“
„Mi povídej,“ podíval se na něj Tom. „Máte přestávku či co?“
„Ne,“ zavrtěl Bill hlavou. „Už jsme skončili. Naštěstí.“
„Děláš, jako by jsi v pátek nechtěl hrát.“
„Chci, ale přehánět to nemusíme,“ zívnul. „Ty, Tome, máš teď ještě něco v plánu?“
„Ne, teda dokud se sem nepřiřítí Gustav.“
„Soka. No, pojď, něco ti ukážu,“ postavil se Bill a zatáháním za paži Toma přinutil postavit se.
„Kam?“ zabručel kytarista, ale nechal se táhnout. Něco mu však na Billovi přišlo divné, ale nemohl přijít na to co.
Vyšli spolu z hotelu a mířili si to pařížskými ulicemi. Bill měl na sobě černé jeansy a uplé bílé tričko bez rukávů s potiskem lebky. Tom zas vévodil modrou barvou kalhot a taktéž měl na sobě bílé tričko a přes něj přehozenou bílou košili se srolovanými rukávy. Nenormálně však vypadaly jejich účesy, které byly v Paříži netradiční. Tom už chtěl Billa násilím zastavit, ale spíš do něj narazil.
„Tak jsme tu,“ ukázal na Eiffelovku.
Tom se podíval na směr, kterým ukazoval. „Eiffelovka? Tu jsem už viděl,“ zabručel. Proč mě táhne někdo někam, kde jsem už byl?
„A byl jsi nahoře?“ zamrkal Bill a opět chytil Toma za ruku a pádil s ním k jedné noze. Tomovi však bylo divné, že míří od davu lidé čekajících na výtah. Podíval se na svého společníka, ale ten nedal nic najevo. Pak se zastavil u nohy, kde byl výtah, ale na dveřích bylo napsáno: MIMO PROVOZ. Bill k výtahu šel, ale Tom jej zastavil.
„Počkej, tam nemůžeme!!“
„Co se bojíš, mám to domluvený,“ mrknul Bill a opět zatahal Toma směrem k výtahu. Ten nějak nechápal, co se přesně děje O.o.
Bill nechal otevřít dveře od výtahu a vtlačil do něj Toma. Pak oba dva vyjeli do druhého patra, načež Bill ukořistil druhý volný výtah a zdolali spolu poslední patro. I v třetím bylo narváno, ale oba dva si to prodírali davem a dorazili až k zamčeným dveřím. Tmavovlasý zpěvák si začal pomalu prohledávat kapsy a po chvilce dřiny vytáhnul klíče. Jeden z nich strčil do zámku a odemknul. Tom byl překvapený, ale nestihnul nic říct, protože jej bratr vtáhnul dovnitř a zabouchnul za sebou dveře.
„C-co to děláš?“ trochu se leknul, ale Bill mu položil prst na ústa.
„Pšššt,“ utišil jej. „Neboj se, jsme tu sami,“ a po těchto slovech jej políbil.
autor: Niki ^_^
betaread: Janule
no to vypadá zajímavě 🙂
Vážně zajímavé, taková romantická chvilka na "Staré dámě" xDDD
Uvidíme, co z Billa vyleze za překvapení =)
Je to krásné, takové romantické.
Jsem zvědavá na Tomovu reakci, ale myslím, že bude spolupracovat,snad 😀
ohhh sakra rychle dál xD
Ty vole toto by ma nenapadlo :D… Bill to mal asi pekne premyslené čo? :D… som strašne zvedavá ako Tom zareaguje 🙂 na to fakt teším 😀
No Bill na to šel rychle 😀 Vypadá to zajímavě 🙂
Jo.. ja neviem ako je to možné , ale toto bola jedna z prvých ffiek , ktorú som celkovo prečítala… Neviem ani kto mi ju poslal a dokonca som nepoznala ani autora .. Ale je to moja srdcovka 🙂
Hm, zaujímavé.