autor: GossipGirl & CHrisTHi
Bill:
Když máme pauzu, unaveně padnu do křesla. Tohle dává zabrat, zezačátku si chtěli prozkoušet, jestli dokážu přeřvat nástroje, tam mi odpojili mikrofon a zapojili ho po půl hodině. Skoro chraptím.
Nevím, jestli zveřejnit tu písničku, protože jsou v tom všechny mé pocity, ale věřím těm klukům, no co jiného mám dělat.
„Nějakej zdrcenej, co je?“ zeptá se mě Georg společně s Gustavem a Tomem si ke mně přisednou.
„Jo, ještě máme řešit s Alexem a Mikem to trestní oznámení, je toho moc, musím ještě obstarat milion věcí,“ zabořím hlavu zdrceně do sedačky a oddychnu si.
„Co? Jaký trestní oznámení?“ zeptá se mě nechápavě Tom.
„Neřeš,“ mávnu rukou a napiju se.
„Jo, ještě musíme nafotit nový promo fotky, kde budeš ty, když máš čas?“ podívá se na mě Gustav.
„No, zítra ne, to ještě dořešuju rozpad kapely, ale pozítří mám celej den,“ na chvíli se zamyslím.
„Jo, ještě jsem ti zapomněl říct, že občas budeme chodit nečekaně na návštěvu,“ zasměje se Georg.
„OMG,“ zmůžu se jen na jedno a chvíli na to vpadne do zkušebny David, že pauza skončila. Mám tady ještě pár textů, které by se mohly použít na nové album, jak mi kluci stihli objasnit.
„Jo a ještě něco, nechci abyste komukoliv říkali, že jsem u vás v kapele, chci to vypustit do světa, až budou aspoň hotové fotky a budu mít vyřízený věci ohledně starý kapely,“ podívám se na ně a vidím, jak trochu jakoby posmutní, ale mávnu nad tím rukou.
Se zkouškou skončíme až kolem pátý. Unaveně se začnu oblíkat a balit si věci do kabely…
Tom:
Taky si pobalím všechny věci a otočím se na Billa. „Nechceš večer někam zajít, odreagovat se?“
„Ale-tak jo,“ odsouhlasí a hodí si tašku přes rameno.
„Dobře, mám tě vyzvednout?“ snažím se zase na něco zeptat. Vážně není naladěnej nejlíp, ale asi se v jeho situaci nedivím.
Dočkám se ale jenom pokrčení ramen.
„Tak v osm?“ stále se nevzdávám. Tentokrát kývne a já se vítězně usměju.
Přesně v osm už parkuju před jeho bytem a mačkám zvonek. Dal jsem si docela záležet, abych nějak vypadal, a zvolil jsem tmavou košili a bílé rifle. Není to úplně můj styl, košile nenosím, ale když už jdu jednou s někým ven…
Vyleze a já se usměju. „Sluší ti to,“ ohodnotím jeho vzhled s úsměvem a vydám se s ním po boku do auta.
„Zajel bych do Regent’s, co říkáš?“ nastartuju a vyjedu do ulic.
„Jo, klidně,“ pokrčí rameny a mírně se pousměje.
„Jak to vypadá s tou kapelou? Co se tam stalo?“ pozvednu obočí. „Teda, nemusíš mi to říkat, ale… nepopírám, že by mě to zajímalo,“ zaculím se.
„No… ono… víš, je to na dýl,“ kroutí se z toho. Nechám to být, není mu příjemný o tom mluvit.
Po nějaké hodině strávené u baru se Billovi nějak rozvázal jazyk. „No, a prostě vzhledem k tomu, že jsou to dva debilové, jim ukázal záda i Alex,“ dopoví celou historku.
Pozorně poslouchám, ještě není tak namol, aby nevěděl, co mluví, takže počítám, že je to pravda. Já nechtěl pít vůbec, vzhledem k tomu že jsem tu autem, ale jednomu drinku jsem neodolal. To se mnou přece nic neudělá, ne?
„A co teď bude s Alexem?“ skrčím čelo a opřu si záda o dřevěný barový pult.
„Nevím,“ škytne. „O tom jsme se nebavili.“
Bill:
„Ale on má vystudovaný sportovní gymnázium, takže bude asi dělat něco se sportem, hodně ho to baví, skoro stejně jak hudba,“ vykoktám ze sebe. „Ty jsi mě schválně opil, abys to ze mě všechno dostal, jseš děsnej,“ zase škytnu a zachichotám se.
Jeho odpovědí je mi ale jenom nevinný pohled a veselý úšklebek.
„To není směšný,“ položím hlavu na stůl a požádám barmana o další drink, když mi ho odmítne dát, naštvaně si aspoň řeknu o něco na zklidnění žaludku.
„Tomi, já to nesejdu,“ chichotám se a stojím před schodama vedoucíma z klubu. Chvíli se na mě dívá a pak mě popadne do náruče a opatrně a pomalu mě snáší ze schodů. Zavrtám mu hlavu do ramene a splašeně oddechuju, občas škytnu.
Tom mě donese do auta a dá mě na zadní sedadlo, hned se tam natáhnu a zavrtám si obličej do jeho měkké sedačky.
„Je někdo u tebe doma?“ zeptá se mě a dál řídí.
„Hm? N-ne,“ zase škytnu do sedačky.
„Takhle domů nemůžeš, vypadá to, že je ti hrozně špatně,“ zakroutí hlavou.
„Já to zvládnu… Neměl si mě opít,“ zašklebím se, otočím se na sedadle a z přivřených víček pozoruji tvoje vlnící se copánky.
„Žádný takový,“ odsekne a pak už se mi zavírají oči. Asi po 5 minutách zastavíme a Tom mě někam vede, ale není to můj dům.
„Kam jdeme?“ nechápavě se na něho podívám a cítím, jak se mi podlamují kolena a zavírají se mi oči.
Tom:
„Hádej, máš dvě možnosti,“ ušklíbnu se a dotáhnu ho k sobě do bytu. Mám tam naštěstí jeden volný pokoj pro hosty.
Položím ho na postel a váhavě mu stáhnu i kalhoty. Tričko mu nechám a hodím přes něj deku.
Chvilku ho sleduju, i když asi není co, protože téměř okamžitě usnul. Otočím se a zamířím k sobě do ložnice. Převlíknu se, hodím si sprchu a zalehnu. Nejsem opilej, ale stejně mi to nemyslí.
Nemůžu usnout. Zvednu se a zapnu si v obýváku televizi. Popíjím nějakej čaj, většinou mě to uspí, a to bych teď vážně potřeboval. Přestože zejtra, teda dneska není zkouška, rád bych se aspoň trochu vyspal.
Po nějaké hodině a půl se mi konečně začnou klížit oči. Zapadnu do postele a ještě předtím zkontroluju Billa. Spí jako zabitej. Vlezu si pod peřinu a do chvilky jsem tuhej.
Ráno se probudím a prvním ranním zjištěním je, že je půl jedenáctý. Rozpomenu se na události minulý noci a hned mě napadne, jestli Bill ještě spí.
Zvědavě vykouknu na chodbičku, nakouknu do obýváku, nikde nikdo. Vlezu do toho pokoje pro hosty a najdu ho úplně ve stejné poloze, jako jsem ho včera do té postele položil. Zazubím se.
Vezmu si nějakou snídani a čekám, až se probudí. Hodím mu na linku prášek proti bolesti hlavy a vodu, a sednu si do obýváku. Zažeru se do notebooku a ani nevnímám čas.
Bill:
Probudí mě sluneční paprsky a já si chci přetáhnout jeden můj polštář přes hlavu, ale k mému udivení je tu jen jeden.
Zmateně zvednu hlavu a rozhlížím se kolem sebe, a zjistím, že nejsem u sebe doma. Ze včerejška poslední, co si pamatuju, je, jak mě Tom někam vezl, takže po chvíli nakonec usoudím, že jsem asi u něho doma.
Pomalu a opatrně se vyhrabu z postele a zmateně se podívám na sebe. Mám na sobě pouze tričko a boxerky, moje kalhoty nikde nevidím.
Sakra, na nic si nepamatuju, vůbec nevím, co se včera v noci stalo. A ještě k tomu mám příšernou kocovinu.
Rozespale se naposledy podívám po pokoji, jestli ty kalhoty někde neuvidím, a pak s povzdechnutím zamířím na chodbu.
Vejdu do kuchyně a rozhlídnu se. Na lince je celkem čisto a válí se tam nějaký prášek a sklenice s vodou.
Radši na nic nemakám, ještě by mi nadal. Prohrábnu si dveře a zamířím do další místnosti.
Vejdu a na pohovce uvidím sedět Toma, jak je zabraný do notebooku, mám dojem, že s někým chatuje.
„Ahoj,“ nesměle ho pozdravím a prohrábnu si vlasy. Hned se na mě podívá a usměje se.
„Ahoj, jak je?“
„No, ujde to, akorát mě mega bolí hlava,“ zašklebím se na něho.
„Na linku jsem ti dal prášek a vodu,“ upozorní mě, dívá se na mě a já se pod jeho pohledem ošiju.
„Aha, nevěděl jsem, že je to pro mě. Tome, já… Chtěl bych se ti omluvit za ten včerejšek, že jsi se se mnou musel tahat,“ sklopím provinile oči.
„To je v pohodě.“
„Jo a Tome… neviděl si moje kalhoty? Nemůžu je najít…“
autor: GossipGirl & CHrisTHi
betaread: Janule
nepovedala by som, že Tomi vie byť aj taký starostlivý 😉
Teda Tome, to se dělá, takhle Billa opít a pak z něho tahat rozumy xDDD
Ale dobře jsi to vymyslel…xD
Teď bych se nejvíc zasmála, kdyby Tom dělal, že o Billových kalhotách nemá ani ponětí xD
Hezká povídka….jen tak dál x)
Kam mu tie nohavice dal? Možno s nimi spal?:D
To bolo roztomilé, aj keď Bill na začiatku tvrdil, že vie piť, teraz mu to akosi nevyšlo 😀