Bill’s words

autor: Diana & lucinQáá

Byl páteční večer, každý oslavoval Nový rok. Pili, oslavovali a tančili. A jinak to nebylo ani u dvojčat. 
Byli v klubu společně s Georgem a Gustavem. Všichni už byli mírně přiopilí, i když bylo teprve něco po osmé hodině. Alkohol v krvi prolamoval zábrany a bavili se. Zábava se rozjížděla rychle. Hráli taneční písničky, přesně ty, které měl Bill rád. 
„No táák, Tome, pojď tancovat! Je to zábava!“ Přesvědčoval energický černovlásek svého bratra, který seděl u baru a něco popíjel. Bill měl v ruce svůj třetí koktejl. 
„Ne, Bille! Já neumím tancovat.“ 
„To neumí nikdo tady. Prosíím! Aspoň jednu písničku!“ 
Položil skleničku před Toma a začal ho tahat za ruku. Ten do sebe nalil obsah skleničky a začal se pomalu a nemotorně zvedat. 

„Dobře, ale jenom jednu! A pak mě necháš být a budeš otravovat někoho jiného.“ 
„Dobře.“ Pokýval černovlásek hlavou a táhl Toma na taneční parket. „Hrajou Lady Gaga… Tohle musíme využít!“ Zapištěl Bill. Stoupl si těsně před bratra, upřeně se mu zahleděl do očí. „Máš hezký oči. Víš to?“ Přiopileckým přízvukem a vztyčeným prstem Tomovi zvěstoval. 
„Ty si pořádný egoista… Víš to?“ Tom dobře věděl, že brácha to jistě takhle nemyslel. Ale jeho jiná odpověď jednoduše nenapadla. 
„Egoista? Proč egoista? Já přeci chválím tvoje oči ne moje. Jsi hluchej?“ Zazubil se černovlásek, pomalu se mu do těla dostávala taneční hudba. Začal sebou pohupovat.

„Jenomže ty máš stejný oči jako já. Jsi slepej?“ Tom se musel uchechtnout. Zase nad bratrem zvítězil. Opět ho doběhl. 
„Ne! Mně se líbí jenom ty tvé. Jsou takové… erotyční.“ Musel se smát nad vlastníma slovama. Prý erotyční… 
„Erotyční?“ zasmál se Tom. „Co to je za slovo?“ 
„Nevím… Moje slovo.“ Usmál se. „Jo. Je to moje slovo a nesmíš ho použít, víš? Mám na něj autorský práva, takže naval 50 euro.“ 

„A víš, co si můžeš s tím svým slovem?“ Usmál se. 
„Ne nevím a ani to nechci vědět. Jednoduše ho nepoužívej a budem všichni spokojený…“ Zatřepotal řasama, Tom se najednou cítil nesvůj. Rychle se ale vzpamatoval a sledoval bratrovy pohyby. Ty byly vážně… Zvláštní… Takové… Sexy? Né ne ne ne… to si nikdy nepřipustí. Nemůže se mu přece líbit vlastní brácha… 
„Tak co, Tomi, budeš tady jenom tak stát? Přišli jsme se bavit, ne obtěžovat ostatní na parketu. Jsi na tanečním parketu. Víš, co se tady dělá? Tancuje, a né hloupě čumí.“ Řekl vážně a šťouchl do Toma. 
„Nešťouchej do mě, nebo šťouchnu já do tebe,“ Zasmál se. 
„Nešťouchneš, protože se netrefíš.“ Bill vyplázl jazyk a začal kroužit boky. 
„Chceš vidět, jak se správně tancuje, bráško zlatý?“ Tom si přejel jazykem přec piercing. 
„Jo,“ Bill na chviličku zastavil. Chtěl vidět, jak bratr válí. 
„Tak se dívej!“ Tom si přitáhl černovláska za boky prudce k sobě. On se jenom ohromeně díval, nechápal, co ho to vlastně napadlo. Ale nevadilo mu to. Přiznával, bylo to zvláštní, ale nevadilo mu to.

Bill si obmotal ruce kolem Tomova krku. Hned si to rozmyslel, dostal lepší nápad. Ruce spustil dolů, jenže ne na dlouho. Vzal brášku za boky, přitiskl k sobě, pak mu rukama spočinul na zadku. 
„Hej, tak opilej ještě nejsem, abys mě ošahával. Po pár drincích už to bude jedno.“ Zasmál se. 
Bill, spustil ruce z Toma a odtáhl se od něj. Zkřížil ruce na prsou a nafučeně sledoval Toma, jak si hraje s piercingem. 
„Tak víš co? Tancuj si tady sám, když se tě nesmím ani dotknout, aniž bys mě obviňoval, že tě ošahávám. To tak,“ zaprskal Bill a otočil se, že odejde z parketu, když ho Tom chytil za ruku a stáhnul zpátky. 
„Hej, Bille. Uklidni se, jinak už tu s tebou nebudu tancovat a já vím, že chceš tancovat. Se mnou.“ 
„Nejsi nějak namyšlenej, pane machře? To, že jsem tě vyzval k tanci neznamená, že tady není jiná holka, která by si ráda zatančila.“ Mrkl na brášku, ohlédl se kolem sebe. Do oka mu padla jedna mlaďounká černovláska. Taky? To by bylo směšné… ne. Musí si najít někoho jiného. Tamta! Jo, tamta rusovláska je celkem v pohodě.

„Tome, vidíš tamtu rusovlásku?“ Ukázal na ni prstem, Tom mu ale po ruce plácl. 
„Prstem se přece neukazuje!“ 
„Tiše. Vidíš jí? Je hezká, viď? Co kdybych jí pozval na drink?“ Billovi se vážně líbila. Ani nevěděl čím, ale upoutala ho. 
„Ne… Je to šereda, Bille. Pojď, pudem tancovat radši my dva. Stejně by tě v takovýmhle stavu nechtěla…“ Ironicky se usmál a opět si jazykem olízl piercing. 
„Tss! Mě chce každej, vždycky a kdekoliv. Víš, to je ten rozdíl mezi námi. Smiř se s tím, že jsme prostě žádanější. Půjdu za ní a uvidíš.“ 
„Ne, Bille. Nechoď za ní. Je ošklivá. Pro tebe se nehodí.“ 
„Ne? A kdo se teda pro mě hodí?“ Obočí se mu vyhouplo vzhůru. 
„Nevím… To je… těžké. Pro tebe se hodí speciální osoba. Musí tě doplňovat. Musí k tobě pasovat. Ještě jsem si takové dívky nevšiml.“

„Jo jasně. Ještě mi pověz, že by se ke mně hodil kluk a já tě vážně zabiju.“ Protočil černovlásek oči, pohledem si přeměřil své dvojčátko. 
„K tobě se hlavně hodí všechny, že jo? Víš co? Trhni si! “ Ukázal mu vztyčený prostřední prst a nahněvaně se vyplížil s tanečního parketu. 
„Ale no tak, Bille! Já to tak nemyslel!“ Tom se rozeběhl za Billem. 
„Bille! No tak, počkej přece!“

Bill se ani nezastavil a utíkal z klubu pryč. Rozrazil dveře a vyběhl jenom v tričku na zasněženou ulici. Zalapal po dechu, jakmile ho na kůži zamrazilo pár sněhových vloček snášejících se z černého nebe. 
Pak zaslechl přibližující se hlas svého bratra. Zakroutil hlavou, když mu oči zakalily slané slzy. 
„Bille! Co tě to napadlo? Vrať se zpátky!“ 
„Nech mě být, Tome! Jdi pryč! Běž se bavit! Proč mi musíš vždycky ublížit?“ 
„Ale Bille! Já jsem to tak nemyslel!“ 
„Ale ano, myslel, jinak bys to neřekl!“ 
„Ale né! Vážně. Pojď! Gustav s Georgem o nás budou mít strach.“ Vymyslel si nejstupidnější výmluvu, jaká ho v tu chvíli napadla. 
„Nezajímá mě to. Celý večer se na nás ani nepodívali, proč by měli mít o nás strach právě teď?“ Bill byl stále otočený k Tomovi zády. Stále se snažil setřást slzy, nijak se mu to ale nedařilo. Přicházely další a další, ani pořádně nevěděl proč.

„Bille, prosím tě, pojď. Budeš nemocný zrovna na Nový rok.“ 
„Seru ti na nějakej Novej rok! Jestli chceš jít, tak běž! Já nikam nejdu! Chci být sám.“ 
„Bille, i já vím, že to není pravda. Někoho potřebuješ, někoho kdo ti rozumí, a to jsem já.“ 
„Ale právě ty jsi mi ublížil! Copak to nechápeš?“ Bill se už rozbrečel naplno. Už to nemohl dál vydržet. 
Najednou si ho Tom přitiskl na prsa, a začal hladit po vlasech. 
„Já vím, Billi. Promiň. Jsem vůl, vždycky něco řeknu a někomu to ublíží, i když to tak nemyslím. Mám tě rád, jsi můj bratr. Moje dvojče. Moje krev. Můj nejbližší člověk, kterého mám ze všech na světě nejradši.“ Tom se odmlčel a podíval se Billovi do uslzených očí. „Jsi člověk, kterého miluju.“ 
„Kdybys mě miloval jako brášku, neříkal by si o mně, že jsem gay. I když dobře víš, že to není pravda. To bys musel být taky, to víš…“ V Billově krásné hlavě ale něco bliklo. 

„Tome? Ty nejsi gay, viď?“ Slzy se mu najednou zastavily, Tom byl zticha. Uvažoval o tom, jestli je opravdu gay nebo ne. Sám sobě však říkal, že nejspíš ne… Ne, určitě ne. 
„Nééé, Bille! Jak si tohle můžeš myslet? Prosím tě, nebuď směšný…“ Mávl rasta rukou, popošel blíž k svému bratrovi. 
„Už dost o orientaci, ano?“ 
Bill zakýval hlavou a znovu se opřel čelem o Tomovu hruď. Tom se usmál a pohladil Billa po zádech. 
„Ale teď už prosím pojď, nechci, abys byl nemocný.“

Bill si utřel slzy a vydal se ruku v ruce s Tomem zpátky do klubu. 
Hlasitá hudba Billa praštila do uší a blikající světla ho bodala do očí. 
„Tomi, můžeme už prosím jít?“ 
„Jasně, jenom dojdu zaplatit a dojdu ti pro tašku. Posaď se a počkej na mě.“ 
Tom vykročil, že půjde zaplatit, v tom ho ale něco napadlo, když se kouknul na obrovské hodiny uprostřed místnosti. 
„Bille, nechceš už zůstat tady? Za pět minut je půlnoc. Možná bychom měli už zůstat. Ale jak chceš…“ Pokrčil rameny. 
„Za pět minut? To nestihneme přijít domů, že ne?“ Zeptal se, i když odpověď mu byla předem známá. 
„Mm, to asi určitě ne.“ 
„Tak co nám jiného zbývá? Zůstaneme tu. Objednej šampaňský. Nějaký dobrý, a ne tu břečku, co koupil Georg. Blil jsem z toho ještě dva dny.“ 
„Tak jo…“ Tom jenom kývl hlavou a šel rychle koupit šampaňské. Dříve, než budou odpočítávat. U baru naštěstí nebyla fronta, tak to zvládl docela rychle.

Vrátil se s dvěma skleničkami s průhlednou tekutinou. Jednu podal Billovi, jednu si nechal u sebe. 
„Děkuju… “ Bill se zvedl ze sedačky, na které seděl, a došel do prostřed tanečního parketu. Tom šel za ním jako poslušný pejsánek. 
„Už začínají odpočítávat.“ Řekl černovlásek a chytl svého milovaného brášku za ruku. 
„Tome, příští rok ti něco povím.“ Usmál se, pohled zabodl do země. 
„Dobře.“ Tom se taky usmál, díval se však stále na čekající dvojčátko. 
Začali odpočítávat. 
„Pět! Čtyři! Tři! Dva! Jedna!“ 
„Bille, šťastný Nový rok. Tak už mi to můžeš říct…“ Pobídl ho a telepaticky si vyprosil jeho pohled. 
„Já, víš…“ koktal Bill. Byl opravdu nervózní. „Miluju tě.“ Vydechl a na tváři se mu vykouzlil úsměv i přesto, že jeho bráška mohl zareagovat úplně jinak, než si přál. 
„Já se bál, že mi to nikdy neřekneš.“ Rasta si přitáhl bratra těsně k sobě a věnoval mu nejněžnější polibek, jaký kdy v životě každý z nich zažil. Bylo to tak krásné… Nemohl uvěřit, že se mu tento sen splnil. Právě když měl začít nový rok. Bude to nádherný rok. Plný lásky mezi nimi dvěma. Na šampaňské a ostatní lidi celkem zapomněli. Teď byl pro ně důležitý jejich první, nejkrásnější polibek.