pokračování
Bylo to tu opravdu hezké, to musel uznat. Trochu neosobní, ale věděl, že se to tu brzy Billovi přizpůsobí. Byla tu klidná nálada a věděl, že kdyby chtěl pokleknout a modlit se, neměl by vůbec žádný problém cítit zde přítomnost Bohů.
„Je to velmi pěkné,“ poznamenal, zvedl malý kamínek, který byl v rehruruldar.
„Bylo to překvapení, abych pravdu řekl.“
„Od tvého sahvahda?“ zeptal se, zatímco jezdil prsty po kamínku.
Bill přikývl a usmál se. „Ano, sám tomu celému velel, celé rekonstrukci nejspíš.“
„Kdo vybral kameny?“
„To on.“
Bushido cítil záchvěv respektu. „Znáš význam nefritů v trahd lah?“
„Ne, poučte mě, prosím.“ Usmál se Bill a posadil se na malou lavičku naproti oltáři. Bushido se podíval přes rameno a usmál se, zvedl se, aby se k němu připojil.
„Nefritový kámen je jeden z posvátných kamenů. Byl to ten kámen, který Velký Ka’va použil při rozmluvě s Císařem Natanem Moudrým. O všech věcech se s ním poradil, a odhalil, že určité kameny nám dovolují se dostat blíže k Bohům, takže můžeme získat odpovědi. Nefrit také značí domácí spokojenost a věčnou sílu. Tohle byla velmi dobrá volba.“
Bill si nemohl pomoci, cítil se na Toma tak hrdý. „Jaké kameny máte vy?“
„Taktéž nefrit, občas měsíční kámen, když je to potřeba. Ale můj oltář je udělaný z nefritu, stejně jako tento.“
„Teď když jste viděl můj, rád bych viděl ten váš,“ zamumlal Bill. Bushido cítil, jak se mu napnuly kalhoty, okamžitě se postavil. Musel odejít z trahd lah, nebo bude sestřelen bleskem za myšlenky, které se mu honily hlavou.
„Věřím, že tvůj sahvahd a jeho rodiče se vrátili; měli bychom se k nim připojit. Něco mi říká, že ani jeden z nich nevstoupí na modlitební půdu.“
„To máte asi pravdu,“ řekl Bill suše. Bushido mu nabídl ruku a on ji plaše přijal. Pokaždé, když se ho Bushido dotkl, Bill byl zanesen zpátky do svého snu, někdy i když se ho nedotýkal. Nechtěl se vrátit k ostatním, nechtěl být s Bushidem ani s Tomem v jedné místnosti, a stejně tak se mu nechtělo být tady s Bushidem o samotě. Všeho se tak bál.
„Bille,“ začal Bushido, podíval se na něj od jejich spojených rukou, Bill na ně zíral. „Zdáš se rozrušený. Udělal jsem něco, co tě urazilo?“
„Ne,“ řekl Bill rychle, zvedl pohled, pak si to ale rozmyslel a zase se vrátil pohledem k jejich rukám. „Samozřejmě, že ne, to je… proč si to vůbec myslíte?“
Bushido zaváhal, sledoval, jak se na něj Bill nedívá. „Bille-„
„Bille!“
Bushido sebou cukl díky Tomovu hlasu, a způsobu, jakým se Bill ihned otočil, a jak okamžitě pustil jeho ruku.
Když vystoupili z trahd lah, všichni tři muži z Domu Vave už byli zpátky. Bill vklouzl ručkou do Tomovy velké, přesně tak, jak se předtím držel Bushida.
„Máte tu překrásný trahd lah,“ pochválil Bushido, silou odtrhl oči od Billa.
„Bille, Lord Anis má jeden z nejváženějších trahd lah ve městě,“ informoval ho Jorg, objal Davida kolem ramen.
„Ze všech měst,“ opravil ho Bill s úsměvem, cítil se odvážnější s Tomovou rukou ve své. „Jsem si toho vědom.“
„Někdy ho budeš muset navštívit,“ nabídl Bushido, chtěl se nakopnout hned, jak slova opustila jeho rty. „Teď, když jsem viděl váš.“ Bill se začervenal a Bushido dodal: „Vy oba.“ Podíval se zdráhavě na Toma.
Bylo dost divné, že to byl právě Tom, kdo vypadal pozvánkou nadšeněji než Bill.
„Myslím, že to je báječný nápad,“ řekl, otočil se a naklonil se k Billovi blíž. „Co ty na to?“ zeptal se, i když už dávno znal odpověď, byl rád, že byla navržena aktivita, která jeho sahvahdovi udělá radost.
Bill mlčky přikývl a Bushido se zamračil.
„Domluveno,“ řekl Tom stručně a znovu se otočil na Bushida. „Pozítří?“
„Pozítří zní skvěle,“ přikývl Bushido a usmál se. Bill se na něj už nepodíval, a on to vzal jako náznak toho, že má odejít. „Musím už jít, mám ještě nějaké věci na práci a nezbývá už moc dní, kdy je budu moct dodělat.“
„Samozřejmě, to máte. Pošleme vám smlouvy do vašeho sídla. Pojďte, doprovodíme vás k teleportu.“ Usmál se Jorg a čekal, až se Bushido pohne.
„Bylo hezké vás zase vidět, Lorde Tome,“ zachraptěl a natáhl ruku.
„Samozřejmě, vás vidět je vždy potěšením, Lorde Anisi,“ řekl Tom a potřásl Generálovi rukou.
„Bille.“ Bill vzal Bushidovu ruku a stiskl ji, než ji co nejrychleji pustil, aniž by to mohlo někoho urazit. Cítil se v této situaci jako na jehlách a bylo mu nevolno od žaludku. Oba, on a Tom, sledovali, jak následoval Jorga a Davida na stranu zahrady, kde byl teleport. Bill měl pocit, že se nedokáže pořádně nadechnout, dokud Generál úplně nezmizel.
„Děje se něco, Bille?“ zeptal se Tom a přitáhl si Billa blíž k sobě. Pro jednou Bill přijal útěchu bez zdráhání.
„Ne, nic,“ zašeptal a položil si hlavu na Tomovo rameno. „Jen to byl zvláštní den.“
Zachvěl se blahem, když ucítil rty na krku. „Možná by ses měl jen uvolnit,“ nabídl hravě Tom.
Bill se musel pousmát a natáhl ruku, aby Toma pohladil po krku. „Ano, prosím.“
~*~
Skončili v Billově posteli.
Nejspíš to nebyl ten nejlepší nápad, ať už to byla postel jakákoliv, jestli si Bill chtěl zachovat svou nevinnost, ale když pokračovali v jejich „konverzaci“, dělala se jim ještě pohodlněji, když u toho mohli oba ležet.
Tomova horká váha na jeho těle byla uklidňující a vzrušující, ale Bill necítil žádný nátlak toho, že by na to měl odpovídat. To to všechno dělalo ještě hezčím, připadal si tak volný, když jezdil rukama po Tomových opálených zádech, když opakovaně zajížděl jazykem do jeho úst, dokonce i když jezdil rty po křivce jeho krku.
„Můžu si tě víc užít, teď když ses přestal tolik bát,“ řekl mu Tom přesně tím hlasem, který Bill slyšel, když mluvil s Nicole. I když věděl, že Tom nemluví o sexuální stránce jejich vztahu.
„Můžu si vás užít víc, teď když necítím, že to potřebuji,“ odpověděl a políbil Toma na bradu. Tom ale pohnul hlavou a chytil Billovy rty mezi své, Bill je bez váhání otevřel.
~*~
Tom zvedl pohled, když se dveře od Slunečního pokoje otevřely a Bill vešel dovnitř, měl na sobě velmi bohatou zelenou róbu. Usmíval se a Tom musel uznat, že je strašně rád, že ten úsměv patří jen jemu.
„Tome, připravil jsem se na cestu.“ Podíval se Bill na datapad na stole. Ve vzduchu poletovala čísla a on se podíval po pokoji, kde nad stolem poletovala jiná data. „Vy… vy jste zapomněl na naše plány?“ zeptal se opatrně.
Tom se na něj usmál. „Ne, Bille, nezapomněl jsem,“ ujistil ho, vypadal lehce omluvně. „Ale nemůžu jet s tebou.“
„Jet se mnou?“ zopakoval Bill rychle, najednou naprosto vyděšen. „Nemyslel jsem si, že pojedu bez vás.“
„Hloupost, Bille.“ Mávnul Tom rukou. „Není žádný důvod pro to, aby tě moje práce mohla dělit od něčeho, co si tolik užiješ.“
Bill těžce polknul nad tou volbou slov. Otevřel pusu, aby řekl něco na omluvu, ale nenapadlo ho nic, co by neznělo podezřele.
A přesně tak se stalo, že byl odveden do Hvězdného pokoje Generála Bushida o samotě, dokonce i bez Gustava, který ho doprovázel do jeho sídla.
„Bille,“ pozdravil ho s úsměvem Bushido. Úsměv se ale rychle změnil ve zmatenost. „…Ty jsi přišel sám?“
„Tom měl něco neodkladného na práci,“ vysvětlil Bill, nebyl schopný se usmát. Semknul pevně a nervózně ruce. Jestli tohle měla být pouze výmluva pro to, aby se Tom vyhnul něčemu, co nechtěl dělat, tak ho Bill uškrtí, až se vrátí.
„To vidím,“ řekl Bushido, vypadal zrovna tak nejistě. Na dlouhou chvíli bylo jen ticho, než ho napadlo říct: „Posaď se, prosím,“ a ukázal na židle před nimi. „Měl jsem oběd pro tři, ale alespoň budeme mít každý víc, že?“
Bill se usmál a udělal krok vpřed, cítil se o trochu klidněji. „Ano,“ souhlasil.
~*~
„Opravdu jsem ho nechtěl tak urazit!“ naléhal Bill, snažil se, aby na něm nebylo vidět, jak potupený se Bushidovým smíchem cítil, ale bylo nemožné zastavit svoje blábolení. „Nedokázal si nechat své ruce pro sebe, to bylo všechno! Určitě by si skvěle rozuměl s Lordem Rafaelem.“
„Tvůj otec si to pamatuje jako opravdu trapnou příhodu,“ zasmál se Bushido, přátelsky položil ruku na Billova záda, zatímco ho vedl do neformálního pokoje, kde se sedělo, a který byl přímo vedle zahrady, pak vešel i on.
„Oh, ano, jsem si jistý, že pro něj to ponížení muselo být,“ odpověděl Bill, protočil oči, posadil se na podlouhlý gauč a čekal, až si k němu Anis přisedne.
Bushido se vedle něj posadil a pohodlně se opřel. Kývnul hlavou zpátky tam, odkud přišli. „Tak, co si o tom myslíš?“ zeptal se.
„Naprosto kouzelné,“ řekl Bill, zněl celkem potěšeně. „Už chápu, proč je tak vyhlášený ve zbožných kruzích. Dokonce jsem o tom slyšel v klášterní škole.“
„Ach ano,“ řekl Bushido, jeho výraz se lehce zachmuřil. „Vzpomínám si, jak moc tě tam chtěl tvůj otec poslat.“ Jeden z důvodů, proč si Gordon vybral tak naprosto věřící Diopolis nade všemi nižšími městy, když byl nucen se přestěhovat po Tobiho odchodu. Bill stále musel mít Vidění, věděl to, i když na to málem zapomněl. „Jak daleko jsou tvé vize poslední dobou?“
Bill naklonil hlavu, tahal si za ozdoby na své róbě.
„…Myslím, že to bývalo lepší,“ jeho odpověď zněla velmi zahanbeně.
„Myslíš?“ zopakoval Bushido.
Bill zvedl hlavu, znovu se usmál, i když trochu nuceně. „Věřím, že být vytržen i s kořeny z domova trochu otřáslo mou kontrolou v těchto věcech. Nic, o co byste si měl dělat starosti.“
„Musíš mě omluvit, ale to mohu jen těžko,“ řekl Bushido skoro omluvně. Necítil by se nikdy špatně kvůli tomu, že si dělá starosti o Billa. Stále mu bylo nepříjemné vidět ho, jak smutně sleduje své ruce, obzvláště po tak příjemném odpoledni. Usmál se, když ho něco napadlo.
„Vím, co tě vždycky rozveselilo, než jsi odešel do té školy,“ řekl s úšklebkem, sáhl si do kapsy. Vytáhl ruku plnou třešňových bonbonů.
Bill se na ně podíval a obličej se mu celý rozzářil. Byl to nádherný pohled, Bushido cítil, jak jeho úšklebek lehce mizí, i když dosáhl svého cíle. „Ha!“ vydechl Bill, okamžitě se přisunul blíž. „Vy je ještě pořád nosíte u sebe?“
„Byly moje oblíbené dávno před tím, než sis je oblíbil i ty, maličký,“ připomněl mu Bushido, zasmál se trochu nad Billovým výrazem. Když Bill natáhl ruku pro jeden bonbon, Bushido hravě uhnul tou svojí, byl naprosto pobaven tím, jak se Billův výraz změnil v ublížený. Bill si sedl blíž, přitiskl se tak na Bushida, protože se snažil dosáhnout na tu ruku a Bushidův úsměv znovu zmizel, nechal Billa vzít si svou cenu, aniž by o tom nějak přemýšlel. Bill vypadal trochu překvapený tím, že to bylo tak lehké, a přestal se hýbat, najednou si začal uvědomovat, jak blízko je.
Bushido byl ten, který spálil mosty, chytil Billovy rty jemně mezi své vlastní. Ale okamžitě se odtáhl, jak nesmyslné bylo ochutnat jednou Billovy rty a opustit je.
Byl to Bill, kdo zašeptal „Anisi“ a znovu ho políbil.
Byl to pomalý, mučivý polibek, který se rychle změnil v naléhavý. Bushido se cítil, jako by jeho tělo bylo v ohni; to horko, které vycházelo z Billova štíhlého těla, bylo strašlivé. Než si dokázal uvědomit, že by se měl odtáhnout, že se musí odtáhnout, jeho ruce se přesunuly na Billovy paže a přitáhly si ho ještě blíž. Ten malý a krásný zvuk, jenž mladík udělal, vystřelil přímo do jeho rozkroku, ale to byla přesně chvíle, kdy si uvědomil, co to vlastně dělá.
Líbal se sahvahdem jiného muže.
Bushido se odtáhl, byl si docela jistý stavem svého těla, a zalapal po dechu. „Nemůžeme, omlouvám se- Tohle jsem neměl dělat.“
Bill zavrtěl hlavou a vylezl mu do klína. „Ne,“ zašeptal zoufale. „Nechci přestat,“ řekl a uvelebil se. Bushido usykl a zabručel, oběma rukama uchopil Billův pas a stiskl ho.
„Och…“ zaškemral Bill a naklonil se, aby Generála znovu políbil. Bylo to přesně jako ve snu, který měl; Bushidovy ruce jezdily po jeho zádech a držely ho blízko, zatímco Billovy boky pracovaly na uspokojujícím rytmu. Tenká zelená róba, kterou měl, mu dávala prostor cítit velmi zřetelnou vybouleninu v oblečení druhého muže, a cítil, jak se mu točí hlava tím vzrušivým pocitem, který cítil, když ho Bushido znovu chytil za pas a konečně je k sobě přirazil.
Bill prolomil polibek a zachvěl se, aniž by vydal jakýkoliv zvuk. Pokoj se točil a on si nedokázal vzpomenout, kde je nahoře a kde dole, ale bylo mu to jedno, když Bushidovy ruce sjely po jeho zádech a chytly ho za zadek a on znovu přirazil. Bill ze sebe vydral vzlyk a předklonil se, jeho tělo mu dávalo vědět, že tohle příjemné chvění znamenalo, že to nebude trvat dlouho. Bushido zavrčel a oba je převalil, položil Billa na záda na gauč, než se předklonil a začal laskat jeho krk.
Bill zavrněl, daleko ve své hlavě cítil proud, jenž jej stáhl s sebou, a on v něm nedokázal plavat. Jediné, co dokázal dělat, bylo svíjet se pod Bushidem, zatímco měl roztažené nohy, a jeho bolestivé vzrušení se dotýkalo vzrušení většího a tvrdšího, než bylo jeho vlastní. Nedokázal se pořádně nadechnout, když si dal ruku nad hlavu a snažil se něčeho držet, zatímco ho Anisovy přírazy tlačily do opěradla.
Z jeho róby vypadl blyštivý disk a otřel se o Bushidovu tvář. Oba dva se najednou zastavili a zírali na eridote, Billa polila vlna neuvěřitelného strachu.
„U všech Bohů, co jsem to udělal?“ zašeptal, zatímco se z něj Bushido zvedl a slezl na podlahu.
Oba ztěžka dýchali a snažili se uklidnit.
„Bille, já…“ Bushido nevěděl, co říct, aby to nějak urovnal. Spáchal strašlivé provinění proti Domu Vave a čisté nevinnosti. Riskoval pohled na Billa, ale neviděl jeho obličej, protože vlasy mladému chlapci visely přes obličej jako záclona.
„Je tma. Nevěděl jsem, že už je tak pozdě. Musím… domů.“
„Ano.“ Bushido se postavil a podal mu bezmyšlenkovitě ruku.
„Nemyslím si, že to by bylo dobré,“ řekl Bill lehce a stále odmítal se na něj podívat.
„Nejspíš máš pravdu,“ řekl a sledoval, jak Bill dýchá, než se také zvedl a upravil si róbu. Bill si rychle vrátil zpátky eridote a roztřeseně vydechl.
„Tohle je moje vina, maličký. Tvoje duše je stále čistá,“ řekl Bushido, když zahlédl náznak beznaděje na porcelánovém obličeji.
„Nerozumíte tomu, moje duše není čistá. Chtěl jsem to, a u všech Bohů, vás teď chci…“ zašeptal váhavě Bill.
„Ty-“ Bushido udělal krok vpřed.
„Ne, nemyslím si, že je to moudré. Nedokážu přísahat, že zůstanu sám sebou, jestli se ke mně přiblížíte.“ Dal si Bill konečně vlasy z obličeje a podíval se Bushidovi do očí. Generál ho v tuhle chvíli chtěl odnést k sobě do postele, nic jiného; oheň, který ten pohled vyzařoval, by rozehřál i tu nejstudenější hvězdu na světě.
„Nevíš, co mi děláš, maličký,“ zabručel, a udělal další krok vpřed. Bill se zachvěl a zvednul ruce, naprosto zbytečně, a rozeběhl se ke svalnaté hrudi. „Řekni slovo a vezmu si tě.“
„Jsem Nedotčený, víte?“ řekl Bill, jako by ho to mělo odradit. Bushido zabručel hluboko v krku a udělal další krok vpřed. „Prosím, nechte mě jít.“
„Řekni mi, ať jdu pryč a já to rád udělám.“
„Nenuťte mě.“
„Maličký, měl bys mě donutit odejít, nebo si tě znovu vezmu.“
„Já… Já nemůžu. Jděte pryč.“ Billův hlas byl najednou silný a bez poskvrny.
„U všech Bohů, co se to stalo?“ zachraptěl Bushido, slyšel, jak mu tluče srdce až v uších. Vášeň normálně silná a ještě zesílená osobní magií, byla silná věc.
„Musím jít… já…“ Bill zavrtěl hlavou a utekl z pokoje do zahrady.
Byla tma, opravdu velká, a on to tu neznal. Zažehl velkou kouli a poslal ji do vzduchu, doufal, že najde teleport dřív, než se jeho vůle zlomí a on se vrátí zpátky do toho pokoje, do toho náručí, líbat ty rty-
Záblesk stroje se mu ukázal a Bill se prakticky ponořil zpátky do noci, když vypustil magii, aby zhasl kouli světla. Poslední věc, kterou viděl, byl stín muže, než se mu před očima rozsvítilo a velký hrom energie zazněl v jeho hlavě. Ustalo to, náhle, a on uviděl zahradu růží.
Byl doma.
Bill popotáhnul, zpola zavzlykal a zpola se zasmál, když vystoupil do chladného vzduchu. Jeho chodidla hledala trahd lah, ale u vrbového listí zaváhal. Neměl žádné právo prosit za odpouštění s chutí jiného muže na rtech. Tolik chyb v tak krátkém čase. Nedokázal říct, že ve svém srdci byl připraven, aby mu bylo odpuštěno, dokud se nohama nepostaví na správnou cestu. Svou magií vyhledal svého sahvahda a věděl, co musí udělat.
~*~
Tom zvedl pohled od knihy, když se dveře do jeho pokoje pomalu otevřely. Stál tam Bill, jeho vlasy jemně zvlněné a oči lehce začerněné. Dech se mu v krku zadrhl, a on položil knihu, zatímco jeho sahvahd vlnil boky, přecházel po podlaze. Tom začal zrychleně dýchat, když se mu Bill podíval do očí, oblečení se mu rozdělávalo, když lezl na postel, odhalilo dlouhou a bledou nohu. Byl přimražen k místu, když mu knížka byla něžně sebrána z rukou a položena do nohou postele.
Bill se nad Tomem naklonil, nohy rozkročené, ukazovaly, že pod oblečením nic nemá, a Tom nechal svou ruku tápat po hedvábné kůži na Billově pasu, než se mu podíval do očí.
„Bille?“ zeptal se, konečně schopný ovládat svůj hlas. Zněl vysoce a nejistě, vůbec ne jako jeho normální hlas, a on zanadával nad svým nadšením. Bill si navlhčil rty a naklonil se, voněl po květinách a větru. Jejich rty se dotkly, jen na chviličku, a Bill se odtáhl jen tak, aby se ujistil, že bude vyslyšen.
„Miluj se se mnou.“
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
I really love this FF.
ne! ne, prosím, bille! že to neuděláš jenom kvůli tomu, abys ze sebe smysl vinu?! že ne?! prosíííííííííííím!
ach jo, ten anis se mi tam opravdu nelíbí… nemám z něj dobrý pocit… ale přesto tohle musím hltat, protože je to tak… tak nádherný, tak dokonalý! a navíc, mám pocit, že bill do něj není zamilovaný. mám pocit, že je prostě jenom okouzlený a… roztoužený. zmatený z vize a tak strašně okouzlený anisovou silou, ale přitom ho těší tomova pozornost. nevím, pořádně nerozumím tomu, co cítí, a mám takový pocit, že tomu nerozumí ani on sám…
je to nádherné. přestože, nebo možná právě protože, se ve mě míchá nesouhlas se vztahem billa a anise a zároveň okouzlení ze vztahu mezi tomem a billem, tuhle povídku jsem si zamilovala. je originální, jedinečné… prostě… nemám slov!
Z tohohle dílu mám vždycky smíšené pocity. Je mi smutno, když si uvědomím, že to Bill vlastně dělá jen z pocitu vinny. A to není správné. Je škoda, že se Anis nevrátil z fronty dřív. Mohlo to všechno dopadnout úplně jinak 🙁
-.-' i don't know what write..
i hate when Bill is with Bushido.. i don't like him..i don't know why..
but i hope next part will be better and Bill will be happy with Tom, and so..
and.. I hope that Bill (in future) will not want Bushido.. -.-'
Celé dnešní odpoledne hypnotizuju hodiny a čekám, až se přiblíží 18. hodina, abych se mohla znovu ponořit do tohoto fantastického světa…
Tenhle díl je naprosto úžasný ♥ Mistrovská psychologická studie tří charakterů, tří myslí, tří lidí, které spojují obavy, vášeň i láska, i vůle bohů, kteří si s nimi pohrávají… ♥
Je vidět, jak Billa ničí ta neodolatelná přitažlivost, která panuje mezi ním a Anisem, jak se urputně brání všem svým vlastním představám, svým myšlenkám.
U Generála je to podobné, ani on nedokáže odolávat, když jsem četla, jak jedná a mluví proti své vůli, proti svému přesvědčení i zdravému rozumu, který mu říká, že Bill patří jinému muži…On i Bill vědí, že tohle nesmějí, oba ničí výčitky svědomí, ale ani jeden si nedokáže pomoct, ten oheň který vzplanul už nelze uhasit ničím, natož modlitbou, tu vášeň a žár už nedokáže zchladit žádné trahd lah …
Bill se domnívá, že najde své odpuštění v Tomově náručí, že utiší svoji žízeň, svoji touhu a možná i své svědomí, jak moc se mýlí…
U Toma si nejsem jistá, jak dalece něco tuší, něco přece jen, ale on je zvyklý na touhu, který jeho překrásný sahvahd vzbuzuje u mužů a tak mu Anisův zájem o Billa přijde normální, kdyby si to nemyslel, nikdy by nenechal Billa odejít do jeho domu.
Každopádně kostky jsou vrženy, osud už rozhodil svoje sítě a já se neskutečně těším na další týden, až si budu moci přečíst další díl.
Miluju tuhle povídku od prvního do posledního písmenka a je mi líto jenom jednoho, že nedokážu do komentáře vypsat ani desetinu toho, co mám na srdci, že nedokážu ani zdaleka popsat všechny svoje pocity, které ve mě tahle překrásná povídka vzbuzuje…♥♥♥
Napadlo ma iba Bill nerob to, niesom rada že sa Bishidom dal tak lahko ovplivnit, nemýslím si ani že ho skutocne miluje. Je mi Billa aj lúto .
Tak abych začala:), nemůžu si zapamatovat, kdy je nová kapitola této povídky uveřejňována, takže vždycky když ji uvidím, tak mě ovane takové překvapení a nadšení, že už je to tady.
Tahle povídka, je pro mě, jedna z nejlepších, ne-li nejlepší, které jsou tady v současnosti zveřejňovány.
No myslím, že nemám cenu rozebírat Bushida, ten tady je a bude dál, holt budu muset počkat, až se Bill vzpamatuje, no a u toho si něco protrpět, viz. dnešní díl:), ale tak bez Bushida by ta povídla nebyla tak fantastická jak je. Takže je vlastně dobře, že tam je.
Ještě nesmím zapomenout poděkovat překladatelce, že to dokáže tak úžasně překládat a neztratí to nic ze svého kouzla, při čtení se opravdu vžívám do jednotlivých postav, cítím to napětí mezi Billem a Bushidem, Billovu provinilost, rozpolcenost, touhu, Tomovu zamilovanost:).
Tahle povídla je prostě nádherná. Takže snad si budu pamatovat, že další díl bude příští neděli, protože už teď se na něj těším:)
Super
O_O Bille, překvapuješ mě. A nelíbí se mi co děláš!
Uááh.. Anis mi tam fakt vadí :/ prostě Billshido pár nemám ráda.. chudák Tom :D.
Aaale líbí se mi to celkově :). Ten svět, ta fantasie, Tomovi začínající city vůči Billovi.. parádní 🙂
Klaním se autorkám
Jestli se celá povídka stočí k tomu, že k sobě patří Bushido a Bill… tak se naštvu xD :/ protože opravdu, ano, je to dokonalá povídka. Úžasně napsaná. Skvost. Ale moje já by nedokázalo snýst Billshido jako hlavní věc. Je to snad jediný pairing, který nedokážu číst. Nemůžu za to, asi alergie 😀 Prosím, ať se zamiluje do Toma! Tom je chudák. Jo, lituju ho xD jsem naštvaná, teď neusnu xD
Díky za překlad 🙂
Teď už stačí jen aby se cítil Bill jinak a bude všechno, jak má být. 🙂
Doufám, že se v něm brzo něco změní.
Opět díky překladatelce i autorkám! ♥
Miluju to. Opravdu vážně, tento příběh totálně dostává, zdá se mi o něm. Je to prostě totálně užasné. Připadá mi jako kdybych tam byla s nimi, neviditelný pozorovatel. Užasné. Je mi nejspíš líto Toma, protože jestli to chápu dobře, Tom v sobě začíná objevovat city k Billovi, možná ho brzy začne milovat. I když je k němu někdy tvrdý, začíná to pomalu odpadat. A přitom Bill sní po nocích o Anisovi. Bojím se, že Bill řekne, Anisovo jméno. Bylo by to vážně divné. Nejspíš by Billa vyhnali, ale to se určitě nestane. Nesmí se to stát. Možná, že Billovi dojde, že má zůstat s Tomem a nemyslet na žádného Anise, a jeho mysl podle toho bude jednat. Bylo by to moc dobré. Nevím jeslti se mi líbí, že se ti dva vyspí, ale nejspíš ano xD. Jelikož Ann Kathrin má po srandě, jelikož věřím tomu, že Tom si na nějaké konkubíny ani nevzpomene. Je to prostě uchvatné a dokonalé. Nedá se popisovat v co doufáte, když vám pořád v hlavě lítá, jak je tato povídka užasná. V noci se vám o ní zdá. Už teď vím, že až skončí obrečím ji, protože už najednou nebude.
Děkuju za překlad 🙂
Ten blesk by měl Bushida zasáhnout!!!
Je vidět, že má Tommy Billa tak moc rád, věděl, že Bushidova pozvánka udělá Billovi radost. Jen měl být celou dobu s Billem a ne ho nechat o samotě s tím…
Miluju tu chvíli, kdy Bill s Tommym spolu v posteli konverzují, dokážu si představit Tommyho svůdný hlas plný touhy…♥
Bojím se, že to na konci Bill udělal jen proto, aby mohl prožít to, po čem tolik touží, bohužel s Bushidem… Bille, prosííím? Pokud to uděláš (myslím ty + Bushido), tak s tebou nemluvím! Tommy tě miluje a ty mu chceš zlomit srdce…
Musím říct, že Billa chápu, divím se, že od Bushida utekl 😀 Já Billshido miluju a mrzí mě, že si to tam nerozdali, ale zase miluju twincest, takže tahle povídka je pro mě jako stvořená :)♥
Ten poslední odstavec… ♥ vážně se nemůžu dočkat dalšího dílu! 🙂
Včerejší den utíkal tak mučivě pomalu a než se na hodinách ukázalo 18:30, málem jsem umřela nedočkavostí. Miluju, ne – uctívám tohle dílo díl od dílu víc a víc, už jsem se dostala do fáze absolutní závislosti. Občas zapomínám, že je ten svět pouze vybájený, protože to všechno působí tak nesmírně autenticky…!
Tenhle díl byl absolutní špička. K tomu není co dodat. Začnu poznámkou o svojí nekonečné zvědavosti po tom, co se bude dít dál. Jsem neskutečně ráda za to, že má This Hour's Duty i druhou řadu. 🙂
Abych pravdu řekla, tentokrát se mi líbily scény, kde se k sobě Bill s Tomem chovali důvěrně, ale to jen a pouze proto, že na něj byl Tom hodný, občas mu svým konáním pomáhal podpořit jeho snahy a také je to kudlička do zad té čůzy Ann Kathrin. 😛 Bill mezi nimi možná cítí výboje, ovšem já z pohledu čtenáře nevnímám nic. Žádné pouto ani nic elektrizujícího. Nepřipadají mi jako dobrý pár. Dalo by se říct, že v téhle povídce vlastně úplně twincestně krním… Ne že by mi to vadilo.
Anis a Bill? Tak nádherný vztah! Na Anisově chování je tolik vidět, jak je pro něj Bill důležitý. Miluji ho tu. ♥ Těch dvou je mi hrozně líto. Chtěla bych, aby byli spolu. ♥ Ale to se asi nesplní, že? 🙁
A nechci, aby se spolu milovali! Sakra, já nechci. :-/
Děkuji překladatelce. 🙂
umh…mám se k tomu vyjádřit? opravdu? tak jo, Bushido mě tam štvě, ale zase mi to jak se ti dva navzájem přitahuji…wooooow…..šíleny..a Bille, jestli chceš přijít o panictví jen kvůli vinně, nedělej to 🙁 Tom si to nezaslouží a ty udělaš chybu.. ikdyž na druhou stranu…hrozně se na ten sex těším.
Nemáš to lehký Billy. rozum vs. srdce…
Tahle povídka je naprosto famozní!!! Už jsem myslela že Bill bude mít své poprvé s Bushidem… je to tak zatraceně napínavé…. Bill jak šel k Tomovi a to jeho "Miluj se se mnou." Mě dostalo…Jsem zvědavé jak to bude dál a jak to nakonec dopadne ale netěším se na konec protože bude škoda tohodle skvostu… těším se na další přeložený díl, tahle povídka stojí za přečtení!!
Tak toto nie!!!! Najskôr mi je úplne teplo a som celá vzrušená z toho, ako sa Bill a Bushido o seba trú a potom to Bill skazí tým, že utečie! A čo horšie…on sa chce milovať s Tomom O_O Sorry, ale Tom mi tu lezie na nervy 🙁 ja chcem z toho Billshido a nie twincest, ách jaj. Bill, ak urobíš nejakú hlúposť…grrrrrr! Prečo to robí? 🙁 Oh, musím sa upokojiť.
Fakt super diel 🙂 tento príbeh je kúzelný, hlavne tie časti s Bushidom 😛 😀 Teším sa na pokračovanie ♥
to nemá cenu! to se nedá! prdím na to a dál nečtu! autorky mě chtěj zničit, je to jasný! :D:D:D
tak tohle byl hot-hot-hot díl! nevím, jestli je mi horko horečkou a nebo tím dějem. uff.
to je děsný, jak se Tom s Bushidem neustále špičkujou. bylo mi příjemnější, když byl Tom tím mrzoutem bez pochopení. a né když má neustálou potřebu se Billa dotýkat, usmívat se na něj, starat se o něj a o jeho potřeby, dělat mu radost. sakra práce. :/ připadám si opravdu jako Bill. jako nefritový kámen mezi dvěma mlýnskými koly. 😀 já nevím, na čí stranu skočit dřív a Bill neví, do čí postele skočit dřív. 😀
panebože…jak se po sobě s Anisem sápali…to budu mít před očima asi dost dlouho. 🙂
půjdu se před dalším dílem pomodlit ke Ka'va, abych na něj měla dostatek síly. 😀
To erotické dusno by som radšej brala u Toma. Stále ma Bushido štve, nechcem ho. Keby to nebolo tak úžasne napísané, tak neviem, či by som s tým nesekla. Strašne mi vadí to ako Bill chce Bushida. A nepáči sa mi, že sa chce milovať s Tomom, keď doňho nie je zamilovaný. je to na Tomovi podfuk a ten si to nezaslúži. Aj keď je to arogantný boháč, k Billovi sa správa krásne, aj keď mohol by ho trošku viac baliť.
To si bude představovat že je s Anisem.
Ach jo, takhle to nemá být 🙁 Vůbec se mi nelíbí to, že se chce Bill s Tomem milovat jenom proto, aby zapudil alespoň tochu pocit viny a jen proto, že si myslí, že to je správné. Nedělá to proto, že chce. Je mi z toho strašně smutno a jediné, co mě vážně drží ´na nohou´, je to, že vím, že nakonec Bushido nebude 😀 Já vím, že je to ode mě opravdu hnusné, Anise mám v téhle povídce ráda, protože je to vážně skvělý člověk. Škoda jen, že zrovna on musí Billa milovat a Bill očividně jeho. Kdyby tahle povídka nebyla takhle skvělá, tak bych to už dávno přestala číst, protože je to pro mě těžké. Nemám ráda to, že je Bill zamilovaný do někoho jiného. Přijde mi, že bych to možná líp snášela, kdyby Bill od Toma utekl a zůstal s Anisem. Takhle Toma podvádí, byť jenom myšlenkami a stále ví, že s Anisem by to bylo o něčem jiném. Hlavně teď, když vidím, že se Tom pomalu do Billa zamilovává, je to pro mě bolestnější 🙁