autor: Saline A.
Zdravíčko, drahoušci! 🙂 Po několika letech se k vám znovu vracím, kdysi jste mě tu mohli najít pod přezdívkou Žabička, ač děl ode mě moc nebylo. (Dokonce mám pocit, že jen jedno a to ještě psané s přítelkyní ;)), proto mě napadlo, že bych znovu mohla začít strašit na této stránce.
Doufám, že Consolador (v překladu Utěšitel) vás chytne za srdce, že nad ním budete trávit příjemné chvilky, a že se k němu budete v budoucnosti rádi vracet. 🙂
Saline A.
Doufám, že Consolador (v překladu Utěšitel) vás chytne za srdce, že nad ním budete trávit příjemné chvilky, a že se k němu budete v budoucnosti rádi vracet. 🙂
Saline A.
„Vstávej,“ zabručel vedle mě někdo naštvaně, a hned poté do mě vztekle strčil. „Dělej, za chvíli budu mít návštěvu a nechci, aby tě tu viděla!“
„Viděla? Už tu budeš mít zase nějakou děvku?!“ zuřivě jsem vyskočil z postele, obmotaný prostěradlem.
„Nic ti do toho není!“
„To teda je! Já nejsem jako ony, abych přišel, když zrovna nemáš k dispozici některou z těch krav a nutně si potřebuješ zašukat!“ křičel jsem na něj, přestože jsem moc dobře věděl, že se ničeho nedovolám.
„Prosím tě, Bille, nehysterči tady,“ zabručel a pevně mě chytil za zadek, až jsem vypískl. „Víš moc dobře, že jenom v TOBĚ se pořádně uvolním,“ zasyčel mi do ucha. „Ale prostě mi nestačíš, copak jsi ochotný mi dát třikrát za sebou?“
„V žádném případě!“ vyhrkl jsem zděšeně. „Není to zrovna nejpříjemnější, když do mě bez jakékoli přípravy vstoupíš!“
„Zvykneš si,“ poplácal mě po zadku a hbitě mě oblékl. „A teď jdi, vážně nechci, aby tě tu viděla.“
„Idiote,“ prskl jsem.
„Zavolám ti, broučku!“ jízlivě se usmál a já zase se slzami v očích odcházel domů.
* ♥ *
„Bille?“ usmál se na mě něžně Tom, sotva jsem vstoupil do obýváku.
„Ahoj,“ zašeptal jsem a pomalu se posadil k němu.
„Už zase?“ smutně zamumlal a pohladil mě po rameni. „Bille, musí to skončit,“ pevně mě chytil za ruku.
„Není to tak lehké, Tomi,“ povzdechl jsem si. „Když nepřijdu já k němu, přijde on sem. A já vážně nechci, abys to musel poslouchat.“
„Zkusil by překročit práh našeho domu a neodešel by po svých, to ti přísahám!“ zavrčel.
„Jsi hodný,“ usmál jsem se a pohladil ho po tváři.
„A ty hloupý,“ sklopil hlavu a hluboce si povzdechl. Sledoval jsem jeho tvář, bolestí zkřivenou, a najednou jsem měl pocit, že trpí mnohem víc než já sám. Já trpěl víceméně zatím jen fyzicky, zatímco on trpěl psychicky a jen kvůli tomu, že mně někdo ubližoval.
„Mám tě moc rád, Tomi,“ pohladil jsem ho na týle a pevně ho objal. „Já budu v pořádku, určitě.“
„Tím si nejsem tak jistý,“ zamumlal. „Víš co? Zajdi si do koupelny, nalož se do vany, pak se uprav a vyrazíme ven, ano? Než se upravíš, skočím si něco zařídit,“ zářivě se usmál a políbil mě na líčko.
„Buď opatrný,“ oplatil jsem mu úsměv a pomalu se zvedl.
„To jsem vždycky,“ kývl.
* ♥ *
„Nemůžu uvěřit, že jsem našel tohle tričko! Hrozně dlouho jsem ho sháněl!“ nadšeně jsem poskakoval kolem Toma, v ruce třímajíc čtyři tašky narvané oblečením.
„Jsem rád, že jsi našel, co jsi hledal,“ usmál se Tom a pocuchal mi vlasy.
„Hej!“ zarděl jsem se. „Něco jsem koupil i tobě!“ zasmál jsem se.
„Vážně?“
„Samozřejmě! Našel jsem naprosto dokonalé tričko, když sis tam povídal s tím kamarádem. No a k tomu se tak úžasně hodily kalhoty a ten šátek… Musíš si to vyzkoušet, hned jak přijdeme domů!“
„Okey, můžeme si udělat módní přehlídku,“ se smíchem hledal klíče po kapsách.
„Výborně!“ políbil jsem ho na tvář a proplul kolem něj do obýváku, kde jsem se svalil na gauč a začal třídit své oblečení.
* ♥ *
„No páni,“ obdivně jsem vydechl, když se mi Tom předvedl v modrobílé košili a o dvě čísla menších kalhotách.
„Co, sluší mi to?“ usmál se na mě.
„Vypadáš skvěle!“ radostně jsem zatleskal. „Měl bys to menší oblečení nosit častěji, dobře ti zvýrazní postavu.“
„Vážně? Tak už konečně vím, proč nosíš všechno tak upnuté,“ se smíchem se posadil vedle mě.
„Nemám co zvýrazňovat, nemám žádné svaly.“
„Máš přesně takovou postavu, která se k tobě hodí, Bille. Máš skvělou postavu, takže nezoufej. Nedokážu si představit, že bys měl svaly,“ objal mě kolem ramen.
„Děkuju, Tomi,“ stulil jsem se mu v náručí.
„Nemáš zač, jsi přece můj malý bráška.“
„Mám tě rád.“
„To já tebe taky,“ políbil mě do vlasů. „A teď musím jít do sprchy. Uvidíme se později.“
„Dobře,“ usmál jsem se. Sotva Tom zmizel za dveřmi koupelny, natáhl jsem se po mobilu, který oznamoval příchozí zprávu.
„Za deset minut u mě.“
Nemusel jsem se ani dívat, od koho je. S povzdechem jsem si vzal kabelku a vyrazil, Tomovi jsem pouze napsal sms, že jsem venku a nevím, kdy se vrátím.
* ♥ *
„Můžeš mi něco vysvětlit, drahoušku?“ prudce a pevně mě přirazil ke zdi, sotva jsem překročil práh jeho domu.
„Nic jsem neprovedl!“ instinktivně jsem se přikrčil a uhýbal pod jeho pichlavýma očima.
„Komupak sis vylíval dušičku?!“ zasyčel.
„Nikomu,“ kuňknul jsem. Věděl jsem, že jsem udělal chybu, když jsem mu zalhal. On vždy spolehlivě pozná, že lžu.
„Víš, že nemám rád, když mi lžeš, viď že ano?“ s ironickým úsměvem se na mě přimáčkl a ostrým nehtem prozkoumával mou kůži. Cítil jsem každý milimetr, kdy po kůži přejížděl, a o to víc jsem cítil každé zarytí pěstěného nehtíku do mé pokožky pokaždé, když jsem sebou trochu škubl. „Na začátku jsem ti říkal, že NECHCI, abys o nás někomu říkal a měl jsem k tomu dobrý důvod, Bille!“
„Jaký?“ odvážil jsem se zeptat.
„Chtěl jsem předejít návštěvám starších bratrů,“ přimhouřil oči se zlověstným blýsknutím.
„Tom byl tady?“ vystrašeně jsem vytřeštil oči.
„On se ti nepochlubil? Milé… Ano, byl tady. A vidíš tohle?“ ukázal na šrám na své tváři, který bez bližšího zkoumání není poznat. Zatím. „To mám od něj. Vyhrožoval mi. Ale vůbec si neuvědomil, že čím víc mě bude strašit, tím víc to tebe bude co?“
„Bolet,“ zamumlal jsem se sklopenýma očima, ze kterých mi uniklo pár slz.
„Neplač,“ zašeptal k mému uchu. „Na to budeš mít čas za chvíli,“ zasyčel a silně trhnul mými vlasy. Ze rtů mi uniklo několik bolestivých vzlyknutí, načež mě násilím odvlekl do obýváku a nemilosrdně mě shodil na zem.
„Prosím,“ zkusil jsem zabojovat v předem prohrané bitvě, když na mě prudce dolehl.
„Mlč!“ okřikl mě a vrazil mi pěstí. „Pros si toho svého podělaného Toma, ale o to, aby se mi už nikdy nezkoušel postavit, protože pak nedopadneš dobře ani ty, ani on!“ pevně obmotal prsty kolem mého krku a silně stiskl.
S vystrašeným lapáním po dechu jsem se snažil jeho ruku odstrčit. Když se mi to konečně podařilo, začal jsem zuřivě kašlat.
„A teď si tě vezmu. Tvrdě, bez lítosti, bolestivě,“ sykl a rychle ze mě strhal oblečení, nechal jsem se sebou manipulovat jako s hadrovou panenkou.
„TOME!“ vykřikl jsem zoufale, když do mě prudce vnikl.
autor: Saline A.
betaread: Janule
Billa mi je štrašne lúto a dúfam že Tom mu pomôže , obávam sa že nie teraz ale že už nedovolí aby mu niekto ublížil znava. Rychlo dalej.
Jé to je super 🙂 Chudák Bill 🙁 Ale som si istá , že ono sa to nejak upraví… Len.. nechápem prečo a z jakého dôvodu Bill skáče ako "ten jeho" píska.. Dúfam , že sa to dozviem 🙂
Já mám ráda Toma v roli ochránce a tady se určitě hodně uplatní, je vidět, že Bill ho opravdu potřebuje =)
Uvidíme, co bude dál…
Och chudáčik Bill :(… by ma zaujímalo čo je to za chuja čo ho takto trápi a Bill si to nechá… Tom ale asi nespravil dobre že za ním šiel a keď už aj tak to mal Billovi povedať… och no čo už… vyzerá to ale naozaj dobre :)… som zvedavá ako sa to bude ďalej vyvíjať 🙂
Ani nevíte, jak moc jsem ráda, že se vám to líbí! 🙂
Určitě se postupem času dozvíte naprosto všechno a nakonec se dozvíte i rozuzlení 🙂 Přeji krásné počtení do budoucna! 🙂
tak tuhle povídku určitě začnu číst..už ten zacatek je dobry
[6]: Děkuji! :))
Ten chlap je ,ale hroznej proč Bill tam chodí když mu tak ubližuje.