Dreamer’s dream 1.

autor: Spook Bree

Ahojky :)) Tady nechávám zveřejnit svou první povídku a tak doufám, že se vám bude líbit. Pac a pusu Spook Bree.

Bill:

„Otočka! Otočka! Přidej! Dělej. Víc!“ slyší černovlasý baleťák. Dává do pohybů vše. Snaživost. Soustředí se jen na to, aby to nezvoral. Jsou to přeci přijímačky na účinkování ve velkém baletním představení. Musí trénovat. Jeho trenér a učitel ho dře, aby to příští den dopadlo co nejlépe. Aby si učitel splnil svůj sen. Aby si černovlásek splnil svůj nejhlubší sen.  

„Dost…“ uslyší a přestane. Předkloní se a vydýchává se. Je zpocený. Je zmožený. Je tu už od rána. Posadí se na zem a protáhne se. Pozoruje kráčejícího učitele, jak jde k němu. „Já… já, dopilujeme to…“ vydýchává se a snaží se ujistit učitele, že je stále plný elánu a síly.

„Bille… myslím, že více už udělat nemůžeme…“ řekne učitel a sedne si před něj na zem.

Černovlásek jménem Bill k němu zvedne svůj pohled. „Myslím, Bille, že za sebou máš kus práce… a že to zítra obstojně zvládneš…“ usmívá se učitel. Chlapec ho pozoruje a doufá, že jeho slova jsou pravdivá. Že učitel nemluví do větru. Vydechne se a nadechne.

„Já se budu snažit… a dám vám hned vědět.“ Usměje se chlapec a utře si pot z čela ručníkem.  

Skoro celý den. V jednom kuse na sobě dopilovával poslední nedostatky. Byl vděčný jen za to, že sedí. Že se může vydýchat.

„Už můžeš jít…“ řekne mu učitel, který se zvedne a odchází. Bill si stoupne a podívá se na sebe dlouze do zrcadla. Pozoruje svou tvář. Křivky těla. Najednou si sebou sám není tak jistý. Najednou má strach. Celou dobu ho tutlal hluboko v sobě a teprve teď se dere na povrch. Povzdychne si. Vezme si svou tašku a jde se převléct. Z dresu se nasouká do svých černých ryflí. Vezme si své námořnické tričko… modrobílé proužkované. Obuje si tyrkysové boty značky Converse a lehkou černou mikinku. Sbalí si dres a jde dlouhou chodbou směrem k východu.  

Otevře těžké vstupní  dveře a slunce ho praští do očí. Na chvilku se zastaví. Nechá  oči zvyknout si a jde náměstím a poté podzimním parkem domů. Bill bydlí sám se svou matkou. Má malý pokojíček a jeho maminka moc nevydělává. Bill je zvyklý dělat si vše sám. Je zvyklý starat se o sebe. Brigády, škola, tanec, brigády. Ale tanec pro něj byl nejhlavnější. Začal s ním ve čtyřech letech. Tehdy mu to vůbec nešlo. Ale Bill je člověk, který chce překvapovat druhé a sebe taky. Chtěl udělat radost své matce.  

Nasadil si do uší sluchátka a pustil si hudbu. Bill je romantik. Má rád romantickou hudbu. Staré francouzské černobílé filmy, ve kterých vystupují zamilované páry. Má rád Romea a Julii. Má rád horkou vanu při svíčkách. Má rád hrnek horkého čaje s knihou na parapetu svého malého pokojíku. Šel cestou domů k paneláku, kde on a jeho matka bydleli ve čtvrtém patře. Odemknul si velké prosklené dveře a přišel k výtahu. Jindy Bill chodil pěšky. Ale dnes sotva stál a už se mu nechtělo hýbat. Bill vyšel z výtahu a šel ke dveřím bíle natřeným s číslem 483. Odemknul a vlez dovnitř.  

„Ahoj, mami.“ Letmo políbil svou matku chystající večeři na tvář. „Nemám hlad, mami.“ Řekne chlapec a jako odpověď se mu dostaví jen matčino povzdychnutí. Černovlásek vejde k sobě do pokoje. Pustí tašku ze svého ramene vedle dveří na zem a unaveně spadne do postele. Lehne si na záda a dívá se na zeď. Na malbu, kterou si sám namaloval jednoho bouřlivého dne, kdy nudy bylo více než dost a vypotřebených barev také. Byl to Billův vesmír. Barvy tančily a Bill se vždy při pohledu na tu malbu uklidnil a zasnil.  

Tak tomu bylo i teď. Představoval si sám sebe v lehkých pohybech. Představoval si sám sebe na obrovském pódiu. A hlediště bylo plné. Viděl tam svou k slzám dojatou matku. Svého pyšného trenéra. Jásající lid. Bill se při těchto představách usmíval. Také slyšel ve svých uších tu božskou hudbu, ve které se vznášel na špičkách a točil se dokola jako porcelánová baletka. Bill se do těchto snů vžil natolik, že ho spánek přemohl a černovlásek usnul oblečen ve své posteli, sníce stále ten krásný sen. Přišel aplaus. Lidé vstávali, házeli mu růže. Tleskali s úsměvem na rtech. To se Billovi nelíbilo. Věděl, co teď přijde. Představení skončí. Bylo tomu tak. Představení skončilo, spadla opona. A Bill se probudil.