autor: Majestrix & Little Muse
Ahoj lidi, tak jak teď vidíte, nakonec se Lil.Katie podařilo přeložit pátý díl, který má dvanáct stran ve wordu, poslala mi ho včera v poledne, takže jsem to stihla dvakrát projít, opravit, upravit a tady ho máte. Doufám, že to patřičně oceníte a užijete si ho. J. :o)
Jedním chodidlem na vratké lávce
„Byl jsem okouzlující,“ řekl Bill s úsměvem, snažil se držet, zatímco ho Andreas svlékal. „Dokonce i Jorg to říkal.“
„Ano, takhle pít jsem vás ještě neviděl.“ Andreas se snažil nemračit, když se Bill otočil a objal ho medvědím objetím.
„Já jsem nepil moc,“ zamumlal Bill. „Jen jsem měl trochu vína, abych ulevil jazyku. Ale k věci, mému jazyku.“ Odtáhl se a podíval se na svého sluhu. „Víš, že jsi můj nejbližší kamarád, víš to, že jo?“
Andreas se krátce usmál, ale nemohl si pomoct, aby mu ze rtů neuniklo pochechtávání. „Bille, opravdu nejste stvořený pro pití. Radil bych vám, ať už to víckrát neděláte.“
„Šlo to fajn. Neměl jsem víc než dva drinky,“ řekl Bill, zatímco ukázal čtyři prsty. „Mimoto, Lord Tom byl po mém boku celkem dlouhou část večera.“ Znovu se k Andreasovi naklonil. „Myslím si, že je celkem pěkný.“
„Musím souhlasit, Bille.“ Odstoupil Andreas z Billova sevření a dokončil jeho svlékání. „Připravil jsem vám koup-„
„Bublinky?“ přerušil ho Bill a našpulil rty.
„Ano, Bille. Bublinky.“
Bill vypísknul a znovu nadšeně zatleskal, pak zasténal a složil se sluhovi do rukou. „Nějak se necítím sám sebou…“
„Jak hvězdy padají, řekl bych, že to je pochopitelné.“ Povzdychl si Andreas a položil dlaň na Billovu tvář. Bill tiše vydechl a naklonil se do doteku. „Bille, proč tolik pijete?“
„Potřeboval jsem odvahu,“ zašeptal.
„Měl jste se tedy modlit ke Ka’va.“ Pokáral ho Andreas. Bill smutně zavrtěl hlavou.
„Nemyslím si, že mne odsud mohou Bohové slyšet,“ řekl tiše. Andreas se na svého pána podíval a také zavrtěl hlavou.
„Jsem si jistý, že vás slyší, ať jste kdekoliv. Tak pojďte, pojďte se vykoupat.“ Bill se usmál, když mu Andreas pomohl ze spodního prádla.
V ten moment, když Andreas tiše zavíral dveře do koupelny, s Billovým oblečením přehozeným přes ruku, Tom vcházel do ložnice, a zavíral za sebou dveře.
Andreas nadskočil, když ho viděl, překvapený, ale sklonil hlavu a vydal ze sebe: „Můj Pane.“
Tom se podíval na drahou, prázdnou postel. „Kde je Bill?“ naléhal.
„Koupe se, můj Pane,“ řekl mu Andreas. Tom jen přikývl. Andreas si ztěžka přenesl váhu z jedné nohy na druhou, čekal, až Tom popřeje dobrou noc a odejde, nebo nechá pro Billa zprávu a odejde, ale on tam stál, koukal na něj s očekáváním, stejně jako Andreas na Toma.
„Můžeš jít,“ řekl najednou Tom, zněl trochu podrážděně.
„Ano, můj Pane,“ souhlasil rychle Andreas. Věděl, že ho Tom neinformuje o tom, že může odejít, ale že by odejít měl. Rychle položil Billovo oblečení na jedno z křesel, protože očekával, že Tom od něj s tím vším chce i rychlost. A pak odešel do svého malého pokojíku, ještě jednou naposled na Toma pokýval.
Když odešel, Tom přešel ke dveřím do koupelny, otevřel je s trochu větší sebejistotou, než cítil, kdykoliv šel navštívit svého sahvahda. Bill byl stejně určitě ještě trochu přiopilý. Tom věděl, že je Zbožný, ale nikdy předtím neviděl Zbožného člověka tolik pít; opravdu to nebylo časté. Ale Bill… byl na něj skoro hrdý. Na tuhle jeho novou stranu si rád zvykne.
„Tome!“ uslyšel dřív, než se dokázal rozhlédnout po místnosti. Bill seděl ve velké vaně plné závěje bílých bublinek, a na sobě měl jen svůj úsměv a mydlinky. „Je to v pořádku, protože jsme sami.“
Ano, rozhodl se Tom, sám pro sebe se usmíval. Stále ospalý.
„Dneska večer sis vedl dobře,“ dal Billovi kompliment, přešel po podlaze a sklonil se k okraji vany. Bill se posunul, trochu nacákal a Tom ponořil do bublinek prst, foukl je Billovi přímo do obličeje. Ten vypísknul a zasmál se. Tom se rozhodl, že se mu ten zvuk líbí.
„Byl jsem nervózní,“ přiznal Bill, jako by to Tom nevěděl.
„Neměls důvod.“
„Myslím, že jsem se jim líbil,“ usmál se Bill, znovu trochu zacákal, tentokrát ale schválně. „Alespoň Lordovi Rafaelovi naprosto určitě ano.“
„Rafaelovi se líbí ti hezcí,“ zabručel Tom.
Bill se opřel o kraj vany vedle Toma a naklonil hlavu na stranu. „Ty si myslíš, že jsem hezký?“ zeptal se slabým hláskem.
Tom se na něj podíval a se zamračením odvrátil pohled. „Lhal bych, kdybych řekl, že jsi jen trochu krásný.“ Bill se pousmál a pak se začal smát. „Ty bereš moje slova jako žert?“ zeptal se Tom zmateně, s nádechem zloby v hlase.
„Vypadáš, jako by tě ten kompliment bolel, Tome. Tome. Tomi.“
„Jsem Tom, a nemyslím si, že mě to bolí. Nebudu to vědět do zítřejšího rána.“
„Pil jsi víc než já. Mnohem víc než já. Proč neustále zpochybňuješ to, co ti tvé oči ukazují?“ podíval se na něj Bill s pěnou na nose.
Tom mu to utřel a chtěl odpovědět, ale Bill se potopil a s kašlem se vynořil. „Jsi v pořádku?“ zeptal se a sledoval, jak se Bil snaží odfouknout mokrou ofinu z očí.
„Jsem. Já jen… se mi to chtělo udělat. Jak hvězdy padají, cítím se trochu zvláštně.“
„To jsem si jistý.“
„Neodpověděl jsi na mou otázku. Vypadáš naprosto střízlivý. Jak to děláš?“
„Dům Vave dělá mnoho večírků každý rok. Ve tvém věku jsem poprvé ochutnal víno. Už na něj nereaguju; už spoustu let.“
„Mluvíš, jako bys byl mnohem starší než já. Díval jsem se na tebe na Infonexu. Jsi stejně starý.“ Zazubil se na něj Bill a Tom polknul.
„Jsem.“
„Tak proč předstíráš, že jsi starší?“
„Myslím, že bude nejlepší tuhle konverzaci ponechat na zítra.“ Podíval se Tom na Billa a utřel mu pěnu z ramenou a rukou, odhalil tak jeho labutí krk a lesknoucí se hrudník. Ten těžký kontrast jeho bílé kůže a tmavých vlasů přinesl Tomovi do mysli sen, aby si ho dnes mohl odnést s sebou do postele. Aby zjistil, jestli je jeho kůže stejně tak hebká jako jeho rty. To byla otázka, na kterou zoufale chtěl mít odpověď.
Musel na něj zírat až moc dlouho, protože Bill, dokonce i ve svém ovíněném stavu, si toho všiml, dal ruce na kraj vany a loktem se otřel o Tomovo tříslo. Znovu se zazubil, hravě. „Chceš mě,“ zazpíval.
„Neměl jsem dojem, že je možné toto zpochybňovat,“ řekl Tom, vědom si toho, kde se ho Bill dotýká.
Billův úsměv se zachvěl, když si klekl, znovu Tomovi ukázal své boky, ale bublinky stále zakrývaly všechno, co je pod pasem, bohužel. Kapky vody stékaly z jeho mokrých vlasů a lechtaly Toma na rameni, když se naklonil blíž; dost blízko na to, aby Tom viděl, jak má rozmazané černidlo pod očima.
„Myslím, že se mi to tu celkem líbí. Možná,“ informoval Toma, jeho obličej až moc blízko. „I když mne Bohové celého matou.“
Tom se už chtěl zeptat proč, ale než to mohl stihnout, jejich rty se propojily, nebyl si jistý, jestli to byl Bill, kdo to zapříčinil. Jeho ruka sjela na Billův krk a ten reagoval, uvolnil se do kontaktu, který chtěl už od první chvíle v zahradě, obzvlášť dnes večer. Bill mu svůdně laskal spodní ret, malinko na něm visel, když se Tom odtáhl.
„Vidíš,“ zašeptal Bill, třel se mu o rty, najednou zněl mnohem víc střízlivě. „Patřím sem.“
Tom cítil, jak se mu obočí spojilo zmatením dohromady, když sledoval, jak Bill sklopil pohled.
„O tomhle jsem měl také dojem, že není pochyby,“ řekl.
Bill vydechl nosem a odvrátil pohled, pak se znovu ponořil do vody. „Možná máš pravdu.“ Tom neodpověděl; možná jeho pohnutá nálada byla příčinou trahd lah a jeho nezvyklou podobou.
„Myslím, že už půjdu spát. Budeš se muset také vyspat z tvého velkého entrée do vyšší společnosti Tetrapole.“ Protočil oči. „Nechám ti snídani doručit do postele.“
„Děkuji, Tome.“ Bill se pohledem stále věnoval bublinkám před sebou, a když se dveře zavřely za jeho sahvahdem, zaúpěl a ponořil se do vody tak, dokud neviděl nic jiného než jen bublinky.
~*~
„Nemyslím si, že ode mne bylo moudré rozhrnovat závěsy.“
Bill zaúpěl a shodil ze sebe peřinu. „Proč je tu takové horko? Zmenši teplotu v místnosti. Já umírám,“ zasténal a otočil se na druhý bok. Andreas schoval svůj úsměv a zvedl ruku k talíři na zdi. Zchladil teplotu v místnosti o pět stupňů a otočil se ke svému pánovi.
„Předpokládám, že vás bolí hlava?“ zeptal se s malou dávkou sarkasmu.
„Jak moc jsem pil?“ zeptal se Bill, hlas ztišený polštářem.
„Dvě sklenky, Bille,“ odpověděl Andreas a zvedl čtyři prsty.
„Už nikdy nebudu pít,“ zasténal Bill a posadil se. Vlasy mu trčely do všech stran a v puse jako by měl vosk. „Z čeho bylo to víno?“ zeptal se tiše.
„Bobule z darvoolu.“
„Nenávidím bobule z darvoolu.“
„Ano, Bille.“ Přikývl Andreas. „Mám tady bylinky ganjo. Kuchař je pro vás připravil.“
Bill se podíval na malý stříbrný tácek, který se vznášel vedle postele, vzal si zamotaný list a zakousl se do něj. Bylo to příšerně hořké, ale i tak to snědl celé a zapil to recarovým džusem. Oboje, když se konzumovalo dohromady, odstranilo následky po pití příliš mnoho vína. Bill byl vděčný Bohům a s úlevou si znovu lehnul.
„Andreasi?“
„Ano, Bille?“
„Měl… jsem včera večer návštěvu?“
„Ano, Bille.“
„Kdo to byl?“
„Lord Tom.“
Bill se schoulil do klubíčka a začal o tom přemýšlet. Pamatoval si matně, že s někým mluvil, ale zbytek noci pro něj bylo jen mlhavým snem. Pamatoval si, jak tancoval s Generálem Bushidem, až moc dobře, a ten alkohol, který po tom vyhledal. Kdyby se snažil, dokázal by popsat Tomův obličej, když spolu po tom konverzovali, začervenal se nad vzpomínkou, že byl ve vaně, nahý a-
„Oh,“ zaúpěl Bill, složil si obličej do dlaní. „Och, já ho políbil.“
Neviděl ho, ale cítil, jak se Andreas zastavil, slyšel cinkavé zvuky, jak mu urovnával tácek s jídlem. „…Je to tak strašlivé?“
„Byl jsem tak…“ Bill se položil mezi polštáře. „Takové chování, jaké jsem předvedl minulou noc, se nehodí ke Zbožnému. Dokážu si představit, co si o mně Tom teď musí myslet. Co ty si musíš myslet.“
„Bille,“ začal Andreas káravě. Bill cítil, jak se postel prohnula. „Nebuďte směšný. Vím, že jste etický a poctivý ve všem, co děláte. Včera večer, prostě jen byly jiné podmínky. A co se Lorda Toma týká… Nemyslím si, že vaše víra v Bohy je to, co na vás oceňuje.“
Bill zahučel do svého nočního oblečení. Tohle ho opravdu neutěšilo.
„Teď,“ Bill ucítil ruku na svém stehně, „si sedněte, snězte své jídlo, a pak se můžete soustředit na denní aktivity.“
Bill znovu zahučel. „Jaké aktivity?“
„Není žádný denní rozpis. Jen jsem myslel, že byste možná rád zapracoval na trahd lah.“
Bill zaúpěl. Tak moc chtěl, aby byl trahd lah čistý, nemohl to svěřit žádnému sluhovi, natolik jim nevěřil, a navíc tam v takovémhle stavu ani nemohl jít. Už takhle Bohy dostatečně potupil.
„Chci jít ven.“ Vydechl, aniž by o tom popřemýšlel.
Andreas byl na chvíli zticha… „To není povoleno, můj Pane.“
„Nevyšel jsem ven z tohoto sídla už skoro dva týdny,“ odsekl Bill, přál si, aby Andreas nemusel trpět těmito výbuchy jeho zlosti, když to vlastně ani nebyla jeho vina. „Nemohu tu sedět jen kvůli tomu, abych přišel pokaždé, když si Tom zavolá.“
„…Tak pak by vás možná Lord Tom pustil, kdybyste se ho zeptal?“ nabídl Andreas.
Bill vydechl úlevou, když bylinky konečně zabraly a on se mohl podívat po pokoji, aniž by viděl mlhu. Podíval se skrz vlasy na Andrease a zapřemýšlel nad slovy svého kamaráda.
„Jsi opravdu chytrý,“ řekl, nakonec, a protáhl se jako kočka. „Musím vypadat dobře; přijatelně pro dům Vave. Jestli mne uvidí spolupracovat, tak mě možná nechá jít. Jediné, co chci, je jít na trh.“
„Budete s sebou mít ochranku z Domu Vave. Nakupovat, aniž by se muselo myslet na povinnosti…“
Bill se otočil a usmál se na Andrease. „Udělej ze mě hezkého. Půjdu poprosit svého sahvahda, jestli mohu jít nakupovat.“
pokračování
Naprosto úžasné, letím na pokračování, miluju to ♥
Pořád se mi moc nelíbí představa páru Bill/Bushido :/ jenom abť svého sahvahda nepodvede. To se přece nedělá Billí..
Tom je teda kriticky složitý.
ta jeho odměřenost už mě fakt vytáčí. a taky mě dost vytáčí, jak se Billovi za jeho zbožnost posmívá – nebudu se divit, až bude Bill hledat útěchu u někoho, kdo mu víc rozumí. chápu, že se snaží vydobít si u něj nějaký respekt a povaha rozmazleného prvorozeného dělá taky své. však ona s ním láska ještě zatočí. 🙂
Vážne ma už Tom naštval. Prečo ho z tej vane nevytiahol a neurobil niečo pekné? Po tom bozku len tak zmizol??? Nechcem Bulsida alebo ako sa volá.