autor: Lauinka
Zastavil se až za bránou mrtvých. Zrychleně dýchal a tváře mu hořely. Necítil se tam zle, ale potřeboval ze sebe všechno dostat. Tváře již oschly. Slzy již dávno zkapaly na kamínky na cestě. Nemohl se v sobě vyznat. Snad až tady před tváří Boží pochopil, jaký opravdu je. Nikdo není takový, jakým se zdá být, a on našel sám sebe. Nad hrobem své matky přísahal, že najde klíč, jak zamknout tuhle ošklivou bránu a odemknout tu správnou. Přidala si, jako by to přímo byla Pandořina skříňka, kterou nechtěně otevřel. Měl stále strach, ale věděl, že jeho matka nad ním bude držet ochranitelskou ruku, doufal v to. Potřeboval věřit i v nemožné, protože to, do čeho se pouštěl, nemožné vlastně bylo. Našel konečně důvod, proč žít. Našel vše, po čem jeho srdce lačně toužilo. Proč by se toho teď měl vzdát? Bez boje nikdy. A pokud padne Bill, on sám padne taky. Nebyl si jistý sám sebou, ani tím, s čím souhlasil, ale přestával myslet. On musel. Čím více by uvažoval nad touto situací bez východiska, tím více by pochopil, že nemá šanci uspět. A on potřeboval opak. Motivací mu byl Bill.
To černovlásek seděl ve svém pokoji. Tedy jen zdánlivě svém. Jistě, že nebyl jeho, a ani by to asi nechtěl. Ale byl tu v bezpečí, a to pro něj bylo důležité. Nechtělo se mu nic a stejně ani nic nemohl. Alespoň jej u srdce hřál pocit, když viděl Toma. Bál se o něj. Strašně moc se o něj bál. Co když vyvede něco, co by neměl, a zabijí ho? Byl si jist, že bratrovou smrtí by jeho srdce puklo žalem. Nezvládl by to. Už mu vzali matku, nesmí ještě bratra. Vzpomínal na období, kdy ještě byli malí. Moc si nepamatoval, ale snažil se vzpomínat, až jej hlava nesnesitelně bolela. Chtěl být v těchhle těžkých dnech s ním, ne sám s někým cizím. Chtěl se mu tisknout k tělu a nechat se utěšovat. Něžně si nechat šeptat do ouška krásná slůvka lásky. Tiše si povzdechl, asi bude muset čekat.
Tom se zatím pomalým krokem šoural k sobě domů. Musel si všechno dát dohromady a zjistit, jak to tedy udělat. Bude potřeba zavolat Kamile o papíry k akci a potom je nějak šikovně poslat šéfovi policie. Muselo všechno klapnout a dokonale sedět. Tady rozhodně byl Tom posledním, kdo stál o problémy. Moc dobře věděl, jak tohle chodí, a nechtěl mít v sobě ještě o jeden kov víc, než měl ve rtu. Tenhle kroužek se dvěma kuličkami mu plně stačil. Věděl, že jedno zakolísání a je konec. Byl už skoro u domu, když v zádech cítil nějaký pár očí, jak se upřeně na něj dívají. Měl pocit, že mu tam musejí vypálit díru. Pot mu stékal z čela a měl pocit, že omdlí. Zase ten hnusný pocit. Prudce se po očích otočil a spatřil jedno z party. Doufal, že jej nepřišel zabít, ale svůj strach nemohl dát najevo. Kývl s lehkým úsměvem na pozdrav a čekal. Dominik se jen usmál a oplatil mu mávnutí a šel blíž k němu. Tomovi se značně ulevilo a spadl mu kámen ze srdce.
„Ahoj,“ usmál se Tom a rozhlídnul se kolem sebe, jestli to není jen past. „Co tady děláš?“
„Ahoj, Tome, no poslala mě Kamila, že tohle budeš potřebovat.“ Ukázal na igelitku, co měl v ruce.
„Kamila? A proč mi to nepředala osobně?“ neměl z toho moc dobrý pocit.
„Policie ji stále ještě hlídá, všimla si toho večer. Takže jsme za ní nasazenej já. Ona nemůže. Prý si bereš Andyho kšefty na sebe.“
Tom měl pocit, že asi omdlí. Točila se mu hlava. Přišel o dalšího člověka, kterému tu ještě tak nějak mohl věřit. Dominik byl super kluk, snad z týmu i nejmladší, ale nejzapálenější pro věc. Někdy až příliš zbrklý. A to Tom nechtěl. Všechno se nějak stalo těžším. Neměl zmatkovat, jako by se nic nedělo.
„Oukej, a co tam je?“ Kývl k tašce a podíval se mu do modrých očí.
„Kamila si trochu včera hrála a dala dohromady všechny papíry k tomu obchodu. A já ti je nesu.“
„Neseš? Jen tak mi je neseš v igelitce? To si děláš prdel, ne?“ Panebože tohle je zlý sen. Byl vykolejený a nejraději by tady Dominika praštil, ale nemohl. Bylo tu příliš mnoho lidí a on nechtěl svědky.
„Kurva, kolikrát jsem ti o tomhle říkal? Kolikrát?!“ Znovu se rozhlídl kolem sebe. Někteří jen nechápavě koukali, dokonce i stejně jako sám Dominik. Musel se velice rychle uklidnit, cítil, že je strašně nervózní. Jestli se bude takhle chovat dál, přijde se tak akorát na to, kdo Andyho oddělat z cesty. Prudce se nadechl a vydechl.
„Oukej, oukej, dej mi to. Ale příště, takhle ne, ano? Pochop, tohle jsou dost cenný papíry, to se nenosí jako pytel hnoje.“ Zklidnil konečně svůj hlas a díval se vykulenému Dominikovi do tváře.
„Fajn, ještě něco mi máš vyřídit?“ Chtěl už domů a dát si horkou vanu. Potřeboval chvíli vypnout, prostě jen tak relaxovat.
„No, jen mám vzkázat, že Kamila je mimo hru. Takže když budeš chtít svolávat všechny nebo něco, mám ti být k ruce.“ Sledoval Toma s určitým respektem a snažil se uklidnit z toho seřvání.
Tom už jen raději mávl rukou. Tohle přesně nechtěl slyšet, ale nemohl nic dělat. Holt je na to úplně sám. Ale zvládne to. Věřil si. Vždyť přeci něco slíbil a tohle hodlal dodržet stůj co stůj.
S Dominikem se jen rychle rozloučil, převzal tašku a zmizel za dveřmi. Ztěžka je zavřel a opřel se o ně. Nevěděl, jestli nadávat, plakat a nebo se smát. Všechno se to v něm strašně mísilo a on věděl, že je to zase o něco složitější. Kouknul v rychlosti do tašky. Bylo tam několik papírů. Takový menší štos, ale nic extra. Ani nevěděl, v jaké fázi tento kšeft vůbec je. S Andym o tomhle moc nemluvili a teďka to měl dělat? Potřeboval k ruce někoho šikovného a zběhlého a ne tohohle pitomého kloučka. Přemýšlel, koho z party na tohle může vzít. Potřeboval mu alespoň částečně věřit, a aby byl spolehlivý, ale nikoho nemohl vybrat. Moc si tam s klukama nerozuměl. Ale bude muset asi začít.
Vydechl a raději se vydal do koupelny napustit si slíbenou vanu. Jinak by se z toho nejspíše zbláznil. Nenáviděl komplikace, a najednou jich byl nějak moc. Vyrojily se jako podrážděné včely z hnízda, a to se mu vůbec nelíbilo. Bylo to jako předzvěst něčeho hodně špatného, co se může stát.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Pěkný
Milá Lauinko, bojím se, že tento komentář bude trošku delší… Příběh čtu od samého začátku jedním dechem a je toho tolik, co bych chtěla "říct". Určitě z toho vzejde jen jeden velký zmatek, protože těch pocitů je tolik…ale snad má slova, jako autorka povídky, pochopíš.
Moc zajímavé bylo už setkání Billa s Tommym, bylo tolik tajemné. Měla jsem snad stejné pocity, co sám Bill, taky jsem chtěla vidět tu tvář♥. Opět je v povídce Tommy tím silným, ale přesto citlivým, něžným mladíkem, který by Billovi snesl modré z nebe, jen aby viděl sladký úsměv na jeho rtech. Zabil by pro něj. Nemůže riskovat Billův život, ale svůj by bez váhání obětoval. Když jsi napsala, že se Tommy motá v síti lásky, snad jsem ani nedýchala a to, že svědky jejich milování byly hvězdy s měsícem, mě zabíjelo úplně.
Cítila jsem snad i Tommyho bolest, když byl Bill v šoku ze zjištění, že je Tommy vrah. Krásně jsi popsala, že byl Tommyho osud v Billových rukou a že je v nich i Tommyho SRDCE! Bill je pro Tommyho pokladem, který bude střežit.
Další nádhera mě čekala, když Bill padal pod svým břemenem na kolena, vzdal se čehokoliv, aby byl s Tommym (OMG, jak Tommy plakal♥). Jedna z nejhezčích chvil pro mě je ta, zatím, když se Bill bál, že ho Tommy uhodí poté, co mu řekl, že je jeho bratr a Tommymu se zastavilo srdce, protože by mu NIKDY neublížil.
U Tommyho dopisu na rozloučenou mi už opravdu pukalo srdce, stejně, když Tommy plakal u stromu… Když Tommy odjížděl hledat cíl, kde zahyne sám žalem, plakalo už i nebe… A Bill? Oh, jak se schoulil do Tommyho trička, aby Tommyho alespoň cítil. Když si Bill klekl k Tommymu jak spal a políbil jej…awww♥ bez něj nemůže Bill žít.
Ty nebezpečné okamžiky jsi také protkala něžnými city, kde bylo vidět, jak moc jeden pro druhého znamená: u čerpací stanice se Tommy svezl u auta na zem a myslel, že selhal. Billa jsi popsala jako temného černého anděla, který pláče černé perly z rozpitých líčidel. A při jejich setkání se Tommy dobrovolně topil v hloubce dokonalé čokolády – já ty tvé přívlastky tolik miluju!♥♥♥ Proč je zmiňována taková kráska? Co s Kamilou zamýšlíš? Je mi smutno, když vidím, že si Tommy (na matčině hrobu) myslí, že zklamal. Má tak velké a milující srdce! A to veliké srdce teď musí bojovat za svou lásku (i maminka bude nad Tommym držet ochranná křídla). Doufám, že ty papíry nejsou jen nějakou léčkou. Že by se v ději Kamila jen tak mihla? To mi nějak nesedí…
Čím jsi mě ale naprosto dojala, byla tvá věta: "Bill je jako sluníčko a Tom si připadá jako jeho nejtemnější strana." awwwww♥♥♥ *speechless, jen slzí*
Nádherná, překrásná povídka.♥ Lauinko, ty jsi "Paní Autorka" a já si tě opravdu vážím!
Teďka jsem padla na držku a to přímo, že to takhle surově musím napsat. Tvoje komentáře by si snad přála každá autorka, a to nejen autorky a autoři zde,najít pod svojí povídkou. Je to úžasný pocit mít takový komentář pod trochou fantazie :)Já si toho nesmírně cením, vážně. Já snad i kvůli tobě budu stále psát nové a nové povídky, protože tohle číst je naprosto něco dokonalého, co mě vždycky dokonale povzudí. Někdy s emi vážně nechce a nevím, co psát, ale vím díky tobě, že prostě musím :)Takže mě vlastně popoháníš,a le v tom nejlepším slova smyslu samozřejmě 🙂 Děkuju za tvoje uznání o "paní autorce", ale upřímně si myslím, že dotoho mám ještě hodně daleko, i když nepopírám, že ybch to všemi deseti nebrala 🙂 jinak.. přeji krásný Nový rok 2011 🙂 když už nám tedy začal :-*
Lauinko, i já přeji vše nejlepší do Nového roku 2011, hlavně to zdraví! Pak samozřejmě lásku, štěstí, úspěchy a splněné sny! A určitě piš, prosííím, miluju tvé povídky. Doufám, že z tebe tedy nakonec ta spisovatelka bude, pak si tvé knížky koupím jako první!♥ BTW: ty komentáře jsou jen reakce na tvé krásné psaní, to ty vzbuzuješ tyto emoce. To já ti děkuji!♥
wow… teeeda… čumím na koment od Ondiny a… nemám slov… taková slohovka! O_o
Díl jako vždycky krásnej, snad to všecko dobře dopadne ♥♥♥
Mám vážné obavy, že Tomovo zlé tušení se vyplní…
Všechno se příliš komplikuje a Toma je mi nesmírně líto, Bill je sice nešťastný a o Toma se bojí, ale u Toma to platí dvojnásob, jenom on ví, co se může stát, když ho jeho temná minulost znovu dostihne…ví, že prohraje všechno, svou lásku i svůj život…
Tohle je nádherná povídka, je v ní všechno, co si čtenář jenom může přát, napětí, emoce, něha i drsnost, nenávist i láska. To všechno namíchané v dokonalém a vyváženém poměru, doladěné krásným stylem psaní a jemně dokořeněné romantickým milováním.
Jedním slovem krása ♥♥♥