autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Po sprše. Tak trošku svěží se vrátím k Tomovi.
„Tak, zahřál jsi mi ten pelíšek?“ šeptnu a usměju se na něj, jakmile k němu dojdu. Hned si vlezu pod peřinu.
„Jo,“ pousměje se. Leží schoulený na boku a pozoruje mě.
„Děje se něco?“ zeptám se jej. Nechci mu to říkat, ale jestli se zeptá… asi budu muset.
„Ne,“ zavrtí hlavou a přivine si mě k sobě tak, aby mě zezadu mohl obejmout, což ihned i udělá.
„Počkej,“ řeknu a lehnu si k němu tak, abych se hlavně neopíral o ten zadek, „tak je to dobré,“ usměju se.
„…dobře,“ šeptne a s překvapující opatrností mě obejme paží kolem hrudníku. Ucítím, jak si hlavu položí hned vedle mé. Rty přitiskne k mému ramenu a pohladí mě. Je tak opatrný. Jen mám strach, aby tohle vše nebyla jedna velká milosrdná lež.
„Líbilo se ti to, Tomi?“ řeknu po chvíli ticha, „pravdu,“ podotknu.
„Líbilo,“ řekne polohlasně a přivine si mě k sobě o něco víc. Proč jsem z téhle odpovědi nervózní a nějak mi tu něco nesedí?
„Jsi unavený?“ pohladím ho po ruce.
„Jo… Jo, asi jsem…“ zašeptá.
„Asi? Tome, co se děje?“ Tak tohle se mi nelíbí už vůbec. Zkazil jsem to tím krvácením, určitě ano.
„Co by se mělo dít?“ podiví se.
„Udělal jsem něco špatně?“ sklopím oči. Ucítím, jak se nadzvedne na loktu.
„Co bys měl udělat špatně, Bille? Ty jsi udělal všechno dokonale,“ pohladí mě dlaní po paži.
„No, já bych podle tvého výrazu a chování neřekl, ale dobře.“ Nechci vůbec kazit tenhle okamžik, ale nedalo mi to prostě se nezeptat.
„Jenom jsem zpocenej a trochu zmatenej. Dojdu se vysprchovat, dobře?“ políbí mě na tvář a odkope ze sebe peřinu.
„Dobře,“ pošeptám a uhnu mu, aby se odkryl. Když odejde do sprchy, nahlas oddechnu a překroutím se na druhý bok.
Jsem tak moc rád, že se to stalo. I přesto, že mě to bolelo a bolí, to bylo perfektní. Tomovo chování mě tolik překvapilo. Nečekal jsem, že bude až tak něžný a opatrný, trpělivý a vytrvalý. Jsem šťastný, že tohle bylo s ním. Tohle poprvé, které mi už nikdy nikdo nenahradí. Patřím jemu, jen jemu, a tak to bude zřejmě navždy, alespoň z mé strany. Abych se přiznal, mám celkem obavy z toho, co se stane. Ale ať se stane cokoli, on vždy bude ten, s kým jsem se miloval poprvé a koho miluju. S kým jsem tu bolest a slast prožíval tak silně. Bylo to i přesto vše tak dokonalé.
Věřím, že naše příští milování bude doopravdy ještě hezčí. Už oba víme do čeho jdeme. Navíc moje tělo by si na to mělo pozvolna zvykat. A i kdyby si zvyknout nechtělo, chci se s ním milovat pořád. Miluju ho. Rád se mu odevzdám. Rád mu věnuji kus sebe a udělám z nás jednoho. Tak, jak to má být, tak, jak to cítím. Chci mu neustále dokazovat, jak moc je pro mě důležitý, jak moc ho miluju a jsem mu plně odevzdaný. Jen doufám, že není naštvaný. Co když jsem něco pokazil? Rád bych to věděl. Abych to mohl pro příště napravit. Ale myšlenka na to, že by příště být nemuselo, mě bolí a drásá mi nervy už teď.
Ve sprše strávil poměrně dlouhou dobu, možná až moc dlouho na obyčejnou sprchu. Pak se vrátil. Tiše za sebou zavřel dveře od ložnice a přišel k posteli. Podívám se na něj a čekám, co řekne nebo udělá. Ne… nenechal jsem nikde červenou skvrnu, že ne?! Taky se na mě podívá, asi jestli spím. Nic neřekne a lehne si ke mně. Hned se k němu trošku přitulím a kouknu se na něj.
„Je ti lépe?“ zeptám se tiše a rukou mu sjedu po paži.
„Je mi fajn,“ ujistí mě s malým úsměvem a obejme mě. Využiju toho a přitisknu se k němu a začnu ho zlehka líbat na klíční kost. Tiše mi vydechne do ucha a dlaní mi sjede po zádech. Posunu se polibky na jeho hruď. Sem tam použiju jazyk a udělám mu pár vlhkých cestiček.
„Dokonale voníš,“ zašeptám jenom a pokračuju. Rukou ho začnu hladit po boku a tisknout jej. Mám hroznou potřebu se ho dotýkat a cítit, že je u mě.
Mám strach, ale nevím z čeho. Špatné a zlé tušení, že tohle už si nezažiju. Jako kdybych teď usnul a ráno se měl probudit v Německu a můj bratr, moje milované dvojče by mě nemilovalo a vše by se vrátilo do starých kolejí. A to je snad ještě ta příjemnější verze, oproti tomu, jaký mám strach z toho psychopata.
„Bille,“ povzdechne potichu a pohladí mě po vlasech jako by mě chtěl zastavit. Hned zpozorním a podívám se na něj. Odmítá mě?„Copak ti to nestačilo?“ pozvedne obočí a chabě se pousměje.
„Nikdy tě nebudu mít dost,“ pošeptám a stáhnu se zpět. Znovu se jen slabě usměje a vytáhne mě k sobě výš.
„Nechceš spát raději na mně?“ zeptá se tiše.
„Proč? Nebudeš mít žádné pohodlí,“ částečně odmítnu, i když na něm spím rád. Spí se mi tak nejlépe.
„No…“ zkřiví se mu obličej. „Ale ty ano.“
„Neměj obavy, budu u tebe, ano? Ale ne na tobě,“ šeptnu a lehnu si vedle něj.
„Bille,“ povzdechne a sám si mě na sebe vytáhne. „Chci tě mít u sebe, dobře?“
„Ne,“ sklouznu z něj. Namáčknu se k němu, hlavu si položím na jeho rameno a přivřu oči. „OK? Je to takhle dobré?“
„Dělej, jak chceš,“ povzdechne nakonec jen a rukou mě obejme kolem ramen. Nechci ho tížit. Chci, aby se v klidu a pohodlně vyspal.
„Miluju tě, lásko,“ zašeptám a zavřu oči.
„Já tebe taky,“ hlesne sotva slyšitelně a bříšky prstů mi přejíždí po kostrči. Dám si ruku přes jeho bříško a zavrtám se pod přikrývku a jeho také. Úplně mi dojde, jak hrozně hluboko uvnitř mě byl. To je až neuvěřitelné. Je tak něžný.
Nějakou dobu je ticho. Pak se Tom trochu pootočí a obejme mě i druhou rukou.
„Jak moc tě to bolí?“ šeptne.
„Už je to dobré,“ zalžu trošku. „Je to zvláštní bolest.“
„Bille, já nejsem blbý,“ povzdechne, „vím, že jsem to ke konci přehnal,“ odvrátí se zas trochu.
„Ne, nepřehnal jsi to,“ opřu si tělo o loket. „Opravdu ne, bylo to dobré. To… to bolelo celou dobu, pak jsem si už trošku zvyknul. Je to, jak to jen říct… příjemná bolest. Vnímáš zároveň ji, ale zároveň ten úžasný pocit. Je to vzrušující. Bylo to nádherné, alespoň pro mě. Tohle přejde, neboj,“ pousměju se trošku. Nic na to neřekne, jen mě tiše sleduje.
„Naopak jsi mě mile překvapil. Byl jsi pozorný a něžný, Tomi,“ usměju se.
„…snažil jsem se,“ zašeptá.
„Bylo to nádherný, opravdu.“
„Bylo… Až mě to překvapuje,“ pousměje se konečně. „Ale příště… příště na tom budeme muset víc zapracovat.“
„Jak to myslíš?“ zamračím se s úsměvem. „Samozřejmě, že to bude příště lepší, ale…“ odmlčím se. „Tohle bylo poprvé,“ dívám se mu do očí.
„Bylo. Už budeme vědět, co nás čeká, takže to bude lepší,“ pohladí mě po tváři. Pak se tiše zasměje. „Když budeš chtít, budeš mi to moct oplatit. Nechám si natrhnout příště prdel.“
„Tome,“ zadívám se na něj a nasucho polknu. „Uh, teď jsi mi vyrazil dech,“ pošeptám a zarazím hlavu do jeho podpaží.
„Jestli to chceš takhle pořád, tak mi to nevadí. Ale nabízím ti možnost, abys mi mohl oplatit tu bolest,“ zkřiví se mu rty do pobaveného úsměvu.
„Ty jsi cvok,“ zasměju se a zakroutím hlavou. „Nechci ti oplácet žádnou bolest, bože,“ zasměju se znovu a posadím se a trošku zakňučím. „Zažít bys to sice mohl, kdybys chtěl. Ale… no u tebe je ta představa podivná.“
„Proč myslíš? Budu vypadat moc žensky, když mi ho budeš cpát do zadku?“ šťouchne do mě pobaveně kolenem.
„Tím jsi teď chtěl říct, že jsem vypadal žensky?“ podzvednu obočí a na oko zvážním.
„No…“ zasměje se.
„Fajn, řekl sis o to,“ řeknu jakoby chladně a lehnu si k němu zády. „Když žensky, tak už mě nikdy neprojedeš,“ provokativně na něj ten zadeček ještě povystrčím.
„Teď se urážíš přesně jako ženská, víš…“ řekne jen.
„To jsi na omylu. Já se neurazil,“ zasměju se a lehnu si k němu. „Já to chápu, že je to takový ženský prostě. Ale když,“ fňuknu. „Žádná holka nemá tohle,“ chytnu ho za ruku a sjedu si s ní do klína.
„Můžeš jít na plastickou operaci. A nech si přidělat kdyžtak i prsa,“ mrkne na mě.
„Oh, Tome,“ odvrátím od něj obličej a zaklepu sebou. „To fakt nechci. I když, kdybych si nechal přidělat i vnitřek, měl bys se mnou pak miminko,“ začnu se smát.
„Oh, ty jsi tak nechutný, Bille,“ odstrčí mě se smíchem.
„Jako ty,“ prsknu po něm se smíchem a lehnu si.
„To bys ho jako rodil prdelí?“ směje se dál.
„Tak to je vrchol,“ začnu se hrozně smát a schoulím se do peřiny. „Asi by mě rozpárali.“
„No… kdybys ho jako rodil zadkem, víš… Tak…“ nakloní se ke mně. „…to bys teprv zažil bolest, bráško,“ zašeptá sladce.
„To mi došlo,“ ušklíbnu se. „Ale je to naprosto nelogické.“
„No a co. Nekaž mi moje nechutné představy, jak ti z prdele leze dětská hlava,“ vyprskne smíchy a začne se šíleně smát. Zavřu oči a vypísknu smíchy.
„Fuj!“ křiknu po něm a směju se. „Dost, dost, dost, nebo s tebou už nikdy nebudu spát, pane bože!“
„Tse. Nemusíš. Nikdo tě nenutí,“ odfrkne a se smíchem se ke mně otočí zády.
„A to jsi mi říkal, že by ses se mnou miloval celou noc. To teda vidím,“ řeknu a klidně ležím.
„Hah! Tos řekl ty!“ Sakra…
„Ale tys mi to říkal taky, a ještě jsi mi to odsouhlasil. Ale vždyť je to jedno. Tak dobrou noc,“ brouknu. Tom se pootočí a chvíli mě pozoruje. Vidím, jak mu cukají koutky.
„Co na mě tak koukáš?“
„Ale nic,“ zasměje se. „Dobrou, zlato.“ Zas se otočí a klidně leží.
Natočím k němu po chvilce hlavu.
„Ani jsme si nedali pusu,“ řeknu smutně.
„To ty ses zas urazil,“ řekne jen.
„Neurazil jsem se. Dělal jsem si srandu,“ opáčím mu.
„Já taky…“
„Mmmm,“ zvednu se pomalu a přitulím se k němu. „Já bych ti snad pro radost i to dítě vyprdnul,“ dám mu pusu.
„…vážně?“ řekne naprosto vážně a otočí se ke mně.
„Vážně,“ pošeptám a usměju se. Usměje se taky a dlouze mě políbí. Pak mě obejme a zabalí do peřiny.
„Byl bych dobrý táta,“ zašeptá po chvilce.
„Pokud by ses choval tak jako teď, tak si dovolím říct, že ano,“ usměju se na něj. Pevněji mě obejme a chvíli se mi dívá do očí.
„Miloval bych ho stejně jako tebe, takže jsem si jistý, že ano,“ políbí mě jemně s úsměvem. Tiše vydechnu.
„Ty bys se mnou dokázal mít dítě? Nikdy jsi dítě nechtěl, Tome,“ pošeptám a přitulím se k němu, jak jen to jde.
„Je to sice nemožný, ale umíš si představit, že bychom měli dva malý prcky, který by byly úplně, ale úplně stejný jako my dva?“ zasměje se tiše. „To by bylo dokonalý!“
„Oh, to je představa,“ zasměju se. „Asi by sis měl už lehnout. Už blázníš, ale bylo by to hezký.“
„Myslím to vážně…“ dá mi pusu na čelo.
„Já vím,“ líbnu ho na nos.
„Miluju tě,“ zašeptá a začne mě něžně líbat.
„Mmh, já tebe,“ stihnu říct do polibku a vpiju se do jeho rtů. S ním si dokážu představit asi vážně všechno. I to miminko bych si s ním představil.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Hezkej díl xD
Jééé miminko to by bylo hezký =))
Je krásný jak se Tom k němu chová….Jo byl by dobrý táta…to jo
Teda, Tom veškerou romantiku zabil těmi svými řečmi xDDD
Ale představa miminka a kluků je fakt roztomilá, určitě by byli dobrými rodiči =)
Ale moc se mi nelíbily ty Billovy předtuchy, že už tohle nikdy nezažije, že je něco špatně…doufám, že se nevyplní…
Ano,miminko je to poslendí,co tomu chybí k dokonalosti…užasná představa,užasný díl..:)