autor: Disturbed Angel & Clarrkys
Tom: (Chodím s Billem do té nemocnice jen občas, někdy každý druhý den. Našel jsem si totiž novou práci a musím tam chodit pravidelně, jinak by mě hned vyhodili, už to není jako předtím… Žádný holubník. Zjistil jsem, že je mi dobře, i když skoro nic nejím, spíš se cítím ještě líp než předtím. Jenom jím proteinové tyčinky, co mi dává doktor, a občas do mě Bill něco nacpe. Mimochodem – už žádné léky neberu a díky těm tyčinkám a posilovně mám váhu pořád stejnou, takže ten doktor nic nepoznal.)
Bill: (Zrovna jsem se oblíkl a sešel schody. Vejdu do kuchyně.) Už mě ale sereš, Tome! (Rozkřiknu se, když uvidím Tomovu snídani, které se ani nedotkl.)
Tom: Cože? (Nakouknu na tebe z chodby, zrovna se obouvám a chystám se odejít do práce.)
Bill: (Jdu za tebou.) Vrať se a sněz svoji snídani… Hned!
Tom: Bille, já teď nemůžu, přišel bych pozdě do práce. (Oblíkám si mikinu, už je tam docela teploučko.)
Bill: (Dám si ruce v bok.) Už mě vážně štveš, jestli nezačneš jíst, tak… Tak uvidíš.
Tom: Co uvidím? (Uculím se a nasadím si čepku, pak se prohlídnu v zrcadle.) Třeba tě po měsíci uvidím nahého?
Bill: (Zakaboním se. Ruce dám podél těla a vydechnu.) Taky nebudu jíst.
Tom: Bille, nech toho. (Vezmu klíče a otevřu dveře.) Přijdu večer, ahoj. (Odejdu.)
Bill: Ale… (Nestihnu ani doříct větu. Tohle teda ne. Tohle… naštvaně jdu zpátky do kuchyně.)
Tom: (Vezmu si auto a jedu až na druhý konec města. Tam pracuju až do šesti večer.)
Bill: (Jen co se nachystám, jedu za malou do nemocnice. Už je větší, má už skoro tři kila a ani ty přístroje, jako hadičky a čidla, nemá na sobě. Chovám si jí už normálně venku. Je vážně úžasná a hrozně hodná. Občas pláče, ale jenom trošku. Zítra mi má doktor říct, kdy už si ji budu moct vzít domů, dneska tu totiž není. Někdy později odpoledne jedu domů.)
Tom: (Jsem pořád v práci. Už mě z toho všeho bolí nohy, stojím pořád u pokladny. Navíc s trapným kloboučkem na hlavě. Občas si zobnu nějakou hranolku, když tu nejsou lidi. Večer před šestou se sbalím a jedu domů, kolem půl sedmé si odemykám dveře a vejdu dovnitř.)
Bill: (Zrovna něco vařím. Přitom sleduju televizi.)
Tom: (Vejdu a vyzuju se.) Ahoj, lásko. (Hodím klíče na skříňku a jdu za tebou. Doufám, že už tě ta hádává přešla, tak jako každý den.)
Bill: (Pousměju se.) Ahoj… Zrovna dělám lasagne, tak doufám, že máš hlad.
Tom: (Sakra, pořád jenom jídlo.) Mhh, hezky to voní. (Přijdu k tobě a zezadu tě obejmu. Dám ti pusinku na krček a ouško.)
Bill: (Pousměju se a otočím se. Vlepím ti pusu.) Za chvilku to bude.
Tom: Dobře. (Cvrnknu tě do nosíku, uculím se a políbím tě.)
Bill: (Pousměju se a přitulím se k tobě. Hezky se k tobě přitisknu a pak ti kouknu do tváře.) Malá tě pozdravuje.
Tom: To jsem rád… a jak se má? (Usmívám se a začnu se s tebou pohupovat.)
Bill: Dobře… Včera večer jí sundali všechny hadičky a přístroje.
Tom: Tak to ji brzy pustí, ne? (Hladím tě po zádech.)
Bill: (Přikývnu.) Myslím, že jo.
Tom: Zítra mám volno, tak se na ni taky půjdu kouknout, jo? (Štípnu tě do zadečku a zachichotám se.)
Bill: (Usměju se a přikývnu. Pak se otočím zpátky a vytáhnu z trouby pekáček s lasagnemi.)
Tom: Bille… Myslím, že bychom si měli o něčem promluvit. (Opřu se o linku a zkoumám si očima ploché bříško.)
Bill: (Otočím se na tebe.) O čem?
Tom: Jestli mi ještě dalších pár dnů míníš říkat, že „na to nemáš chuť“, tak už to vážně nevydržím. (Koukám směrem do podlahy a skousnu si ret. Doufám, že víš, o čem mluvím… ale už je to víc jak měsíc a teď, od té doby, co se malá narodila, se přede mnou i stydíš vysvlékat. Nechápu to.)
Bill: (Zkřížím ruce na hrudi a povzdechnu si, ale mlčím. Nevím, co říct.)
Tom: Nic na to neřekneš? (Hodím očkem po tobě.)
Bill: (Pokrčím rameny.) Nevím, co říct… Já… (Vydechnu. Stejně bys to nepochopil. Odmlčím se.)
Tom: (Koukám na tebe.) Aha. (Smutně si přikývnu a odcházím nahoru.)
Bill: Tome… Počkej! Já… (Koukám za tebou.) Máš tu jídlo.
Tom: Nemám hlad. (Přijdu do ložnice a smutně se posadím na postel.)
Bill: (Povzdechnu si. Otočím se a koukám na ty lasagne. Chytnu je do ruky a pozoruju je, ale po chvíli cítím, jak to pálí a… já to vzal jen holýma rukama. Syknu a spadne mi to na zem, kde se to všechno rozbije a je to po celé podlaze.)
Tom: (Uslyším to a v momentě vyběhnu na chodbu.) Bille? (Seběhnu schody.) Bille, co to děláš? (Koukám na to vyděšeně a potom se podívám na tebe.)
Bill: (Pokrčím rameny a mlčky to začnu uklízet.)
Tom: (Nechápavě se dívám.) Nestalo se ti něco?
autor: Disturbed Angel & Clarrkys
betaread: Clarrkys
To nevypadá dobře.. Doufám, že se všechno mezi nimi vrátí aspoň trochu do normálu 🙂
Ano, ano! Druhá řada je na světě, jupííí! Mám takovou radost, když jsem tady našla první kapitolu. Nádherné překvapení!♥♥♥
Jsem moc ráda, že se má malá tak k světu a na rozdíl od táty přibírá. Škoda, že stále nevím, jak se holčička jmenuje… Je jasné, když znovu chodí Tommy do práce, že nemůže stále být v nemocnici.
Billova starost je na místě a opravdu s ním souhlasím. Jenže k jídlu Tommyho takto nedonutí. A opravdu je pak lepší, když Tom zdrhne do práce než hádka, která by jistě následovala.
Co je to za doktora, že je mu jedno, že Tommy nejí? To přeci musí jako správný doktor poznat, ne? Mně to dělá pořád starosti…
Billa chápu, že se před Tommym teď necítí…
Budu se opět moc těšit na další díl!♥
Jee druhá řada^^ Je pěkné, že si Tom našel práci.. Ale nelíbí se mi, že nechce jsít –" By se měl vzpamatovat. Možná že to je jeden z důvodu, proč s ním Bill nechce spát.. Na truc xD Řekla bych, že se nechce svlékat, protože se stydí za jizvu po porodu^^ Ale Tom by to určitě pochopil :DD Už se těším, až si vezmou miminko domů^^
mohli by udelat obchod jidlo za sex:D
[4]: xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD mohli by no 😀
To je supr že je nová řada 🙂 snad se zase nebudou furt hádat jinak to asi přestanu číst 😀 (to nehrozí xD jsem závislák :DD)
A ten obrázek je božííííí :3 Jen, být Tom tak jsem drobet podezřívavá 😀 když jsou bráchové a maji asijskou holčičku xDDDD 🙂
[6]:Tady nejde o to, že je to asiatka, ale o to, že je to holčička, co má jejich oči a krásné vlasy 🙂 Kdybychom my všechny nevěděly, co je to za holku, tak nepoznáš, že je z Asie :))
yahoo… konečně další 😀 a myslím, že¨¨že taky další hádka na cestě
Nejdříve jsem zajásala, že je tady druhá řada tak brzy =)
Když jsem začala číst, už jsem tak nejásala =)
Nejdříve čtu, že Tom pořád nejí, já ho roztrhnu jak hada. Nedivím se Billovi, že je na něho kvůli tomu naštvaný…
Pak zjistím, že hádky kolem sexu pokračují, no myslím, že Bill má nějaký problém, nějaký blog nebo tak nějak, měl by se Tomovi svěřit a ne si vést svou, že by to stejně nepochopil. Houby nepochopil, kdyby to aspoň zkusil, vždyť Tom ho miluje a určitě by to spolu nějak vyřešili, nebo se o to pokusili…
A kdy už se dozvíme jméno jejich děvčátka? xDDD Je na čase xD
[9]: Myslím, že se stydí, že má třeba jizvu a asi si bude myslet, že není pro Tommyho už tak přitažlivý. Co jiného??
[10]: Asi máš pravdu, ale já mám takový pocit, že v tom bude ještě něco…
jooo super pokračování :D…oh je to nádherná povídka kterou miluju…Billa chápu že se o Toma bojí kvůli tomu že nejí ale mohl by jsi občas něco většího dát něž ty tyčinky…a Bill by se měl přestat stydět a Tomovi dát jinak je jasný že bude Toma bolet ruka a může nastat i rozchod a to já nechci…a strašně mě zajímá jméno pro holčičku..njn jsem zvědavá 😀
No ne…. moc krásné překvapení.. další řady.. moc zajímavé tom by měl aspoň trochu jíst.. a Bill by mu možná měl dát trošku najevo kuli čemu nechce… a nebo proč se stydí… bohužel ale nevím jak se díl líbil mojím malé natalce protože je v nemocnici 🙁
Je fajn že je druha řada.
Chci se zeptat (možná budu vypadat jako blbec) ale ve kterém díle je Amy unesena Adamem a Tom je jím zneužit. Projel jsem celou povídku a nikde jsem to nenašel.