autor: LadyKay
„Jako vždy v tu nejlepší chvíli.“ Zašklebí se Pete na bráchu, jenž stojí mezi dveřmi, tiskne ruce v pěst a zhluboka dýchá. O tom, že jeho poznámka byla myšlena ironicky, nelze pochybovat. Zrovna tak není sebemenších pochyb o tom, že je diva parádně vytočená. Jeho obličej je rudý vzteky, třese se po celém těle a vypadá, že ho to každou chvílí klepne. Jeho ex v mojí blízkosti na něj působí očividně stejně jako červená barva na býka.
„Bille, já ti to…“ Můj pohled sklouzne od Billa k Petovi. Styl, jímž se na mě dívá, bych si mohl přebrat jako: Nechápu, proč se pořád tak ponižuješ. Alespoň tahle to na mě působí. Nevěřícně na mě totiž hledí a kroutí hlavou. No co, někdo se ponížit musí. Nevím jak on, ale mně se ještě umírat nechce a Bill vypadá, že by nás oba nejraději sejmul. A přitom jsme nic nedělali, jen se bavili. Kdybychom se tu muchlovali, umřeli bychom, jak ti veronští milenci. Ovšem s tím rozdílem, že oni skápli v nějakém pátém dějství a život si vzali sami, mě a Péťu by zamordoval brácha a hned v dějství prvním.
„Nepotřebuji nic vysvětlovat, mám oči. Tvrdil jsi, že se hned vrátíš. Já se nervuji, co se ti kde stalo, a ty se tu vybavuješ s ním!!“ Při posledních slovech mu rozčílením přeskakuje hlas. Zabouchne dveře a vykročí k nám.
„Neměl by ses tolik rozčilovat, škodí to zdraví.“ Vloží se do hovoru Pete, jemuž zřejmě vadí Billovy pohledy, jimiž mu jasně dává najevo opovržení jeho osobou.
„Naser si. Nebudeš mi říkat, co mám dělat.“ Okřikne jej dvojče a chystá se pravděpodobně pokračovat ve vyčítání mně, ale Pete mu to nedovolí.
„Zvláštní, že ty jsi mohl.“ Bill po těchto slovech nebezpečně přimhouří oči a pevněji semkne rty.
„Jsi trapnej!“ Je jediné, na co se zmůže. Upřímně jsem čekal mnohem horší odpověď.
„O tom, kdo je a není trapnej, by se dalo polemizovat.“ S pusou dokořán přihlížím výměně názorů, která se každou další vteřinou přiostřuje. Dříve cukrovali jak dvě hrdličky, bylo to samé „broučku sem“, „miláčku tam“ a teď? No jo, ne nadarmo se říká, že od lásky nebývá daleko k nenávisti. Nebo to bylo naopak? To je fuk. Mně se to hodí takhle. Bože, za chvilku si tu začnou vyčítat, kdo byl v posteli horší. No, všechno slyšet nemusím. Obzvlášť těchto detailů bych byl rád ušetřen.
„Proč mluvíš pořád za něj? Je dospělý.“ A ejhle! Že by byla řeč o mně?
„Fajn. Tome?“ Bill se na mě otočí, založí si ruce na prsou a čeká. Bylo by fajn, kdybych věděl, co po mně chtějí. Už se na mě nedívá jen brácha, ale i Pete.
„Řekni tady panu Mě-všichni-zbožňují, co si o něm myslíš.“ Přikáže mi diva a udělá dva kroky ke mně.
„Noo, já… Je docela v pohodě.“ Hlesnu a omluvně se na Peta usměju. Kdybych nepoužil slovo ‚docela‘, oba nás tu rozseká na nudličky. Už tohle na něj bude silný kafe.
„Co jsi to říkal? Asi jsem špatně slyšel.“ Bill si přiloží ruku k uchu, což má být asi náznak, že nedoslýchá.
„Že je docela fajn.“ Zopakuji o něco důrazněji a jistěji.
„Hm?“ Pete se na něj podívá se širokým úsměvem, bráška jen naprázdno otvírá pusu. Těžko říct, zda lape po dechu, nebo se mi chystá něco sdělit, ale slova ne a ne opustit jeho hrdlo. Stejně je to fuk, ani jedno pro mě není dobrý.
„Bille, já…“
„Nejsi normální! Ty jsi schizofrenik nebo co?! Nejprve ho nemůžeš vystát, pak mu dáš přes hubu, a nakonec tě tu najdu, jak se s ním muckáš!“ K mojí smůle se vzpamatoval dříve, než jsem stačil cokoli říct. O tom, kdo má schýzu, bychom mohli sakra dlouho diskutovat. Tuhle myšlenku si ale raději ponechám pro sebe. Nač dráždit hada bosou nohou. Všechno jde přece řešit s klidem, ne?
„Nemuckali jsme se.“ Namítnu. Vždyť jsme od sebe byli dobrých dvacet centimetrů! Jsme snad nějací mimozemšťani nebo co?!
„Jo, přišel jsi moc brzy. Kdybys nás přepadl později, možná ses vytouženého muchlování dočkal.“ Vytřeštím oči na Peta. Ve výrazu jeho tváře se snažím najít alespoň náznak toho, že to myslel ve srandě, jenže exšvagr bude asi sakra dobrý herec, proto jeho obličej je jako vytesaný z kamene. Nejspíš se rozhodl Billa dorazit, což se mu daří. Bráška by se měl víc ovládat, jinak si Péťa, přestože je blonďatej, dá dvě a dvě dohromady a skandál je na světě. To by byla panečku reklama! Incest mezi bratry Kaulitzovými! Už vidím ty palcové titulky v novinách. Budeme doufat, že si jeho chování vyloží, že Billa štve jen fakt, že se vybavuji s někým, kdo ho nazval děvkou, a nic víc za tím hledat nebude. Do krimu se mi moc nechce…
„To by sis nedovolil! Sáhnul bys na něj a…“
„A co? Co bys udělal, hm? Znovu bys mě pomluvil? Předtím ti to moc nevyšlo, možná bys měl napodruhé více štěstí, Billie.“ Bill zkrátí vzdálenost mezi nimi, jejich obličeje neodděluje víc než několik milimetrů. Ani jeden z nich však nehne brvou.
„Zabil bych tě.“ Zasyčí mu do obličeje. „Věř tomu, že bych to udělal.“
„Nemám z tebe strach. Z tebe fakt ne.“ Odvětí Pete s jasně zřetelnou známkou výsměchu v hlase a ještě víc se k němu přiblíží, načež Bill udělá krok vzad. „Snad se mě nebojíš?“
„Nefandi si! A nezapomeň, že vím věci, které by tě mohly definitivně potopit.“ Bill se zákeřně usměje, jenže se to mine účinkem. Ten, kdo měl být vystrašen, se jen zasměje a vrátí se zpět ke mně.
„Tommy,“ osloví mě zdrobnělinou a dlaní se dotkne mého předloktí, „otevři už konečně oči.“ Než se stihnu rozkoukat a cokoli odpovědět, popadne Bill Peta za košili, do níž je oblečený, smýkne jím a natlačí jej ke zdi. Neslyším, co mu říká, jsou ode mě příliš daleko.
„Tak už dost!“ Vykřiknu, ale už je pozdě. Pěstí udeří Peta do obličeje a uskočí od něj. Asi má strach, že by mu ránu bezprostředně vrátil. Sleduji blonďáka, jak se narovnává a pohrdavě pohlíží na mého mladšího sourozence. Bill někomu natáhl! Můj křehký Billy, za nějž jsem se vždycky rval já, mi právě dokázal, že i on umí zasadit ránu a že to byla pěkná pecka.
„Máš kliku, že je tu něco, na čem mi záleží, hochu. Kdyby to tak nebylo, poslal bych tě okamžitě ke dnu.“ A zase jsme u těch jejich tajnůstek! Zajímalo by mě, co mezi sebou mají, že to nemůžou říct na plnou hubu, ale pořád tomu říkají „něco“. Oba na sebe ví něco, co by toho druhého mohlo zničit. CO něco?
„To by sis nedovolil.“ Z Billova hrdla se ozve hlasitý smích, jenž zní skoro až šíleně. Znovu se chystají do sebe pustit, ale tentokrát mezi ně skočím. Sice riskuji, že taky jednu schytám, ale přece si je nevezmu na svědomí. Tahle jejich hádka je naprosto zbytečná!
„Řekl jsem dost!“ Popadnu za zápěstí Billa, který se už napřahoval k další ráně. Poslední poznámka Peta o tom, že si neváží toho, co má, a že ostatní by za to dali všechno, byla už příliš. Sám nemám ponětí, o čem je tu řeč. Možná je to pro mě dobře… Oni dva to vědí a taky to podle toho vypadá. „Pete, běž, prosím.“
„Urči-…“
„Jo, jdi.“ Kývnu. Musí jít. Pokud zůstane, Bill se neovládne a jsme oba jasní.
„Kdybys chtěl, tak…“
„Já vím.“ Ubezpečím jej, že kdybych si potřeboval s někým promluvit, tak se mu ozvu. Číslo na něj mám. Jen ať už, prosím, odejde, než nás dva Bill uvrhne do neštěstí. Jeho chování má do toho bratrského daleko…
„Jak jsi mohl?“ Vypálí na mě Bill, jen co se za Petem zaklapnou dveře.
„Nic jsem neudělal.“ Odvětím s klidem. „Jen jsem se s ním bavil, to je všechno.“
„Jen bavil? A to osahávání bylo co?!“
„Nevím, o čem mluvíš…“ Nechápavě zavrtím hlavou. Asi mi nějak uniklo, že by mě Pete osahával nebo já jeho. Zjevně tu někdo trpí halucinacemi.
„Sahal na tebe. Tahle na tebe sahal, takhle!“
„Au!“ Vykřiknu, když stiskne mou paži a málem mi ji rozdrtí. Vyškubnu se mu a promnu si místo, které před několika vteřinami svíral. „Jsi normální?“
„Já ano, lásko, já ano. To ty by ses nad sebou měl zamyslet.“
„Zamyslet? To jako mluvíš o čem?“
„O tom, že něco řekneš a vzápětí je to úplně jinak.“ Zaksichtí se a odkráčí k zrcadlu, aby se asi ujistil, že je pořád stejně krásný.
„Jo, ty myslíš Peta. No jo, už mi to dochází. Tak jsem se spletl, no a co? To se občas stane, že změníš názor, když někoho líp poznáš.“ Dojdu k němu a postavím se opodál. Pozoruji, jak si upravuje oční linky a natáčí hlavu, aby zkontroloval, zda je jeho účes stále perfektní. Podívá se do zrcadla a v odrazu mi věnuje další úšklebek.
„Vy jste se asi dost dobře poznali, že? A další krok ke sblížení jsem vám překazil, viď?“
„Náhodou jsme se tady potkali.“
„Náhodou jsi ho potkal, náhodou jste se dali do řeči a náhodou jsi se od něj nechal osahávat. Trochu moc náhod najednou, nemyslíš?“
„Tohle nemám zapotřebí poslouchat!“ Zavrtím hlavou a rozhodím rukama. Co si jako myslí? Jemu ta žárlivost naprosto zatemnila mozek, že není schopen reálně uvažovat!
„Ty to ale budeš poslouchat.“
„Omyl! Už toho mám po krk. Toho omezování a poslouchání tvých rozkazů. Nejsem tvůj majetek, uvědom si to a nech mě dýchat. Víš, co teď udělám? Půjdu za Petem.“
„To neuděláš,“ sykne a v očích se mu zableskne.
„Ne? Tak sleduj!“ S hlavou vztyčenou odkráčím ke dveřím, v nichž se ještě na šokovaného Billa otočím a kysele se na něj usměji. Vzápětí za sebou prásknu dveřmi. Ať se drahý pán návrhář třeba staví na hlavu, mně je to jedno.
„Kam čumíš?“ Osopím se na člověka, co do mě vrazí. „Ježiš, to jsi ty…“ Pitomeček z Milána, se kterým si bráška odkráčel a mě tam nechal stát jako kůl v plotě. Maxíček. Jméno jak pro psa. Důkladně si mě prohlédne, ale nevypadá, že by si mě pamatoval. Bodejť by jo, měl tenkrát oči jen pro Billa. Mě si tam nikdo nevšímal, byl jsem míň než vzduch.
„Pete!“ V davu spatřím jeho postavu a zavolám na něj. Musím s ním mluvit, abych se ujistil, že nic neví a já a můj pošahaný bratr neskončíme v chládku. Nechám Maxe Maxem a rozeběhnu se za ním. Prokličkuji mezi přítomnými, nejednou do někoho vrazím, takže jsem nucen se kvapně omluvit, což mě na pár vteřin zdrží. Peta dohoním až u východu.
„Počkej!“ Vykřiknu, když už se chystá vyjít dveřmi ven. Otočí se po mém hlasu a překvapeně na mě zůstane zírat. Neunikne mi, že se podívá za mě, jestli nejsem následován někým dalším. Když se ujistí, že tomu tak není a přišel jsem sám, usměje se.
„Odcházíš?“ plácnu naprostou pitomost. To je asi jasný. Proč jinak by zamířil k východu, kdyby neměl v úmyslu odejít.
„Jak vidíš. Ty taky? A sám?“
„No, vlastně se jdu omluvit.“ Přiznám, proč jsem ho zadržel. Sakra, co se to se mnou děje? Dřív jsem ho normálka stíral jedna radost, a teď jsem z těch jeho zvláštních pohledů celý nesvůj. Kdyby se na mě aspoň díval jako předtím a měl na mě blbý kecy, ale to jeho milý chování mě uvádí do rozpaků, protože na ně nejsem zvyklej.
„Nemáš se zač omlouvat.“
„Za Billa. On to tak nemyslel. Měl upito a…“
„Byl skoro střízlivý, a ty to víš. Žil jsem s ním a znám ho. Bohužel.“ Všimnu si změny v jeho výraze. Když si vzpomenu na ty jeho zbožné pohledy, které k Billovi vysílal, a porovnám to s tím, jak se tváří, když o něm mluví teď, skoro bych se až domníval, že přede mnou stojí někdo, kdo jen jako Pete vypadá, ale není jím.
„Nechtěl by ses třeba…“
„Projít?“ Doplní mě a jeho tvář se rozzáří. Co dokáže jedna, k tomu nedořečená, věta, že? Jen přikývnu a společně vykročíme do noci…
***
„Takže zase odjedeš?“
„Ještě nevím. Nejspíš ale ano, nic mě tu nedrží.“ Pete pokrčí rameny a přitáhne si sako více k tělu. Brouzdáme městem, nasloucháme vyprávění toho druhého, a na to, co se odehrálo na záchodech, jako bychom oba dva zapomněli. Původně jsem plánoval zjistit, zda nepojal podezření, že moje a Billova bratrská láska je poněkud vřelejší, než by měla být, ale vykouřilo se mi to z hlavy. Místo toho probíráme naše životy, stejně jako v Miláně. Právě se mi svěřil, že dostal nějakou nabídku a že by mohl odjet do Indie nebo kam to říkal. Prý na měsíc, možná dva. Abych pravdu řekl, docela mu závidím. Hned bych někam vyrazil. Cestování mi chybí. Když jsme jezdili jako kapela po světě, nadával jsem, že vůbec nejsem doma, a teď bych dal všechno za to, kdyby se ty časy daly vrátit. Jenže na to už je pozdě. Každý z nás se dal jiným směrem. Všichni se něčemu věnují. Všichni až na mě. Jen já ještě nenašel nic, kde bych se mohl realizovat. Vždyť vlastně ani nemůžu…
„Ehm, tady bydlím,“ Pete se zastaví před jedním domem a na okamžik oba zmlkneme. Díváme se po sobě a čekáme, zda něco ten druhý řekne. „Pozval bych tě na kafe, ale…“
„Dobrý, tvůj pejsek mě nemá dvakrát v lásce.“ Zasměju se, když si vzpomenu na naše poslední setkání, a přešlápnu na druhou nohu. „No, tak já půjdu. Měj se fajn a někdy se třeba zase… Kurva!“ Zakleji, když při couvání srazím popelnici. To ten jeho pohled!
„Jsi v pohodě?“ Strachuje se o mě. Kromě toho, že jsem se zesměšnil a udělal ze sebe totálního debila, co neumí ani chodit, jsem žádnou vážnou újmu na zdraví neutrpěl. Tome, jdi se zahrabat a hodně hluboko.
„Jo, neboj se. Tak já jdu. Dobrou a sni o mně.“ Neodpustím si, co jsem vždycky říkal Hagenovi, když jsme se chystali odebrat ke spánku.
„Budu. O kom jiném taky?“ Ujistí mě se smíchem a vytáhne si klíče od vchodu. Pomalu se rozejdu, ale něco mě přinutí se ještě otočit. K mojí smůle ale Pete už na chodníku nestojí. Pod rouškou noci se tedy vydám ke svému domovu, kde mě jistě netrpělivě očekává žárlivá manželka…
***
„Absíčku, kde mám ženu?“ Zažertuji a naslouchám, zda uslyším kroky a vzápětí spatřím naštvanou divu, která mě podrobí křížovému výslechu, kde jsem byl, s kým jsem byl, což vlastně ví, a hlavně co jsme tam dělali. Jenže nic, ticho. Absinth kolem mě poskakuje, kňučí a dožaduje se pozornosti. Zvláštní. Odstrčím chlupáče a vstanu. Nejprve nakouknu do koupelny, již mám po cestě. Tady se bratr nenachází. Zkusíme tedy obývací pokoj, jenž je druhým nejčastějším místem, které pan návrhář okupuje. Pes nepřestává kňučet a skákat po mně. Co mu je, zatraceně?
„Bille!“ Zavolám na něj, když zjistím, že ani v obýváku není. Můj pohled padne na dveře od ložnice, která je poslední možností, kde by se mohl ukrývat. Nic. Že by fakt trucoval? „Bille, vím, že jsi doma!“ Na druhou stranu se mi ale nezdá, že by nechal psa samotnýho. Jistě by si mu stěžoval, jak moc ošklivé věci jsem mu provedl. Absi je od jisté doby jeho spojenec.
„Hele, nic jsem… Kde je?“ Otočím se na psa, od nějž naivně očekávám odpověď, když otevřu dveře do ložnice a najdu ji prázdnou. On není doma? Že by byl ještě na párty? Vytáhnu mobil z kapsy a vytočím jeho číslo. Sice mě dost naštval, ale chci vědět, kde je a že je v pořádku.
„…je dočasně nedostupný. Naser si!“ Zařvu na automat. Já se zblázním! Tak bratříček trucuje a vypnul si i mobil. Skvělý!
***
Cuknu sebou a zrak mi zabloudí k hodinám. Tři čtvrtě na čtyři a Bill nikde. Usnul jsem, přestože jsem se snažil zůstat vzhůru. Nahmatám vedle sebe telefon a zamžourám na displej. Znovu se mu pokouším dovolat, ale stále je nedostupný. Na co ten krám má? Na parádu? Třísknu mobilem o pohovku a zabořím obličej do dlaní. Začínám mít o něj čím dál tím větší strach. Co když se mu něco stalo? Co když si ten jeho ctitel nedal pokoj a něco mu udělal? Moje nitro se sevře a přepadnou mě výčitky, že jsem ho tam nechal naprosto samotného. Možná jsem měl zůstat a dávat na něj pozor. Dělal jsem to vždycky. Jenže mě naštval, tak jsem ho chtěl potrestat. Co když ale můj trest bude mít katastrofální následky? Copak by se mu sám ubránil?
Zničehonic se ozve cvaknutí dveří a mně spadne ze srdce kámen. A když se přede mnou objeví Bill a vidím, že je živý a zdravý, uleví se mi úplně. Jen vypadá, že je malinko zaskočený tím, že na něj čekám a nespím.
„Bille…“ Vydechnu a vstanu. Žádné scény, žádný výslech, jen ticho. Bez jediného slova kolem mě projde a namíří si to do ložnice. To si dělá srandu, ne? Vyskočím na nohy, po cestě vrazím do Absintha, jenž se jako tradičně plete tam, kde ho člověk nejmíň potřebuje. Na prahu sleduji, jak se Bill s klidem svléká. Jako by se nic nestalo.
„Tak jaký byl? Lepší jak já nebo ne?“ Otočí se zničehonic ke mně a zabodne do mě oči. Prohlíží si mě od hlavy až k patě a pomalu se ke mně přibližuje. „Nic ti nevyčítám, Tommy, jsme si totiž kvit…“
autor: LadyKay
betaread: Janule
Ladynko, nejprve veliká omluva tobě, že použiji následně tak silná slova, ale já jsem tak naštvaná!
Ten Bill je VůL!!!!!! Jediné, v co teď doufám, je, že Tommy bude hledat útěchu v Petově náruči a ne ve skleničce s alkoholem… Pokud začne znovu pít, tak Billa zabiju já! Mně bylo jasné, že jsi Maxe nezmínila jen tak… Ta poznámka o veronských milencích byla výborná, jen škoda, že jsi nepopsala právě ty detaily – na rozdíl od Tommyho mě zajímají… :))) (Ale víš co, Ladynko, je mi jasné, že Pete by vyšel jako vítěz!♥)
Tommy má u mě další body navíc, že Peta před Billem neshodil. Tom a schýza – no, od Billa tato slova sedí. Bill mě dnes opět nezklamal, ty jeho výhružky zabitím: jsem přesvědčena, že to myslí vážně. Bill to nakonec udělá, blázen jeden! Je šílený!
Na těch toaletách byl takový šrumec, že jsem pomalu nestíhala, kdo jakou větu říká :)))
A ještě jedna věc: co je to, to "NĚCO"? Pokud jsem z textu dobře pochopila to "TU" (toalety, ne obecný pojem), pak právě Pete přiznal, že mu na Tommym záleží. Ale buď to špatně pochopil Tommy, nebo já. Jestli to ovšem chápu dobře, pak je tu velikánský problém. Už v předchozích dílech Pete říkal, že je něco, v čem Billovi rozumí. Pokud tím "NĚCO" něčím je Tommy, pak Pete určitě VÍ o jejich nezákonném vztahu. Stále Tommymu připomíná, že Billa dobře zná… Takže musel jasně pochopit tu žárlivou Billovu scénu na toaletách! Jestli to Pete ví (a já myslím, že ano), tak to je pořádný malér.
Já tady Peta MILUJU! Nejraději bych byla, kdyby Tommy spolu s Absíkem odjel s Petem do té Indie a na Billa se vykašlal úplně. To ti zase, Ladynko, kecám do scénáře, že?
Já se tak bojím. Budu doufat, že Pete o ničem neví,to "NĚCO" nesmí být Tommy. Pete by měl eso v rukávu, aby se pomstil Billovi. Jenomže to by ublížil i Tommymu. Ne,ne, protestuju! Pete se musí do Tommyho zamilovat, Tommy už trpět nesmí. A zůstanou spolu šťastni. Tak! Vím, že budu asi jediná, kdo fandí Petovi, ale já chci, aby byl Tommy spolu s Petem šťastný. (S Billem už nemluvím:)))) )
O_O'''' (Doufám, že to mluví za všechno :D)
Já v podstatě ani nevím, jestli mám dneska vůbec nějaký komentář napsat…
Začínám mít pocit, že se děj ubírá směrem, který se mi vůbec nelíbí, z Billa se stává příšera a z Peta naprostý klaďas…
Já se Billovi za tu žárlivou scénu ani nedivím, už chvilku mám takový divný pocit, že z Tomovy strany už to není, co bývalo. Možná to Bill cítí, já nevím, ale myslím, že má strach, že o Toma přijde. Já vím, že tím žárlením a scénami to všechno zhoršuje, ale já na jeho místě bych Peta už dávno zabila, vážně, já ho prostě nemůžu vystát. Nechápu, proč Billa pořád provokuje a proč dolízá za Tomem, nevěřím, že ho miluje, jde mu jenom o to vždycky Billa rozpálit do běla. A Tom asi už zapomněl, že se Bill s Petem rozešel právě kvůli němu, nechápu, jak se mohl přidat na jeho stranu…
Bill by měl Tomovi dokázat svoji lásku a ne udělat tu nejhorší věc, která ho mohla napadnout…soudě podle poslední věty.
Je jasné, že Pete o jejich vztahu ví a kromě toho to vypadá, že s Billem na sebe navzájem něco vědí, asi něco ošklivého, takové to "špinavého prádlo".
No, moc mě tenhle díl nepotěšil a asi to bude dál ještě horší, ale jestli skončí Tom s Petem, tak mě raní mrtvice…
Nesnáším ho…=(
Takže podle tebe Pete o "vztahu" Tommyho s Billem ví? Takže jsi mi to potvrdila, Jani! Tak to je průser. Znamená to jediné!
Bill Tommyho NEMILUJE! Neřekl mu to a ani nijak nepoznamenal, že má s Tommym vztah. Janulka psala o tom, že je Bill loutkař. Takže…
Chudáček Tommy na vše doplatí, protože ho bere Bill jako svou loutku a už Ladynka nakousla herecký talent Peta. Tommy bude prostě loutkou pro oba dva: hračkou pro Billa, kterému díky tomu, že mu ji Pete sebere, ublíží. Takto to vidím, tak se to rýsuje.
Já strašně doufám, že se v té Petově loutce pletu. Doufám, že Pete nebude mít tak tvrdé srdce, aby ublížil Tommymu. Pete se do Tommyho musí zamilovat! Jinak Tommy určitě spadne do toho pití znovu! Billa nesnáším za to, jak si s Tommym hraje!
[4]: Takhle: oba si s Tommym jen hrají… (u Peta to zatím nemám potvrzeno, ale motiv má pořádně velký!)
[4]: Já věřím, že Bill Toma miluje, kdyby ne, tak bych to ani nemohla číst =(
Obávám se, že pro mě asi bude další vývoj povídky krutou ranou…vážně se bojím, co bude…
[6]: Nemiluje ho, měl strašně moc možností to Tommymu říct. To není tím, že by to nedokázal, Bill ty city k Tommymu prostě nechová. Někdy mám pocit, že nemá srdce. To je samé "Já, jenom já".
Ta povídka určitě špatně skončí. My se budem divit, že tím chudákem Romeem bude Tommy. Ten to prostě schytá. Pokud se do něj nezamiluje Pete (já chcíííí), tak mu ta pravda zlomí srdce – Tommymu. Já už se připravuju na to, jak budu brečet a trpět spolu s Tommym 🙁
Janííí, asi by ses měla taky připravit na konec… xDDDDD To bude mela. A ještě jestli Bill dodrží ty výhrůžky – tak potěš! Tam poteče krev :))))
Mně to nedá a musím reagovat. V první řadě se musím zastat toho, koho Janča nesnáší a to je Pete. Jani, já nikdy neřekla, že on je záporná postava. Od začátku jsem mu určila dost zásadní roli v povídce, jen jsem ho na čas "uklidila", abych ho pak mohla vrátit na scénu. Ty v něm vidíš zmetka, protože jako takového ti ho popsal Tom. Jenže ber to tak, že on měl Billa, kterého Tom miloval. A je tedy jasné, že ho nebude vynášet do nebes a nebude hledat kladné vlastnosti, naopak hledal chyby. A Billa krásně vystihla Janule, kterou teď budu citovat: "No.. tak já se zdržím jakéhokoliv nadávání Billovi, protože se mi nezdá, že by se od začátku až sem nějak zásadně změnil. Byl takový vždycky, nikdy Tomovi neřekl, že ho miluje, nedejbože, že mají nějaký vztah. Jen se k němu prostě nastěhoval, a když viděl, že je bráška vhodnej sexuální objekt, začal s ním spát. Nikdy nepadlo slovo o lásce, takže všechno to, co se dělo, bylo jen Tomovým toužebným očekáváním, že by to mohlo být. Ale nebylo, tudíž teď vlastně došlo jen k sundání růžových brýlí."
Ladynko, oslav pěkně Silvestra. A pak, do nového roku hlavně přeji zdraví, lásku a štěstí!
[9]: Ondi, děkuju. Ty taky, ale moc to nepřežeň, ať ti 1. ledna není moc špatně 😀 Nezapomeň – jak na Nový rok, tak po celý rok 🙂
I já vám všem přeji do nového roku 2011 hlavně hodně zdraví, protože je to nejdůležitější, lásky a štěstí! A budu doufat, že mi zachováte věrnost a v budoucnu si ode mě přečtete i něco jiného 🙂
[8]: LadyKay, bohužel, já jsem asi celou Billovu postavu pochopila a brala úplně jinak…
A Pete je záporná postava pro mě, vadil mi od začátku, protože já pochopitelně chci Billa s Tomem a ne s Petem =(
Já prostě nechápu, proč by chtěl Bill být s Tomem, kdyby ho nemiloval, přece když se Tom znovu objevil v Billově životě, tak Bill měl šťastný a spokojený vztah s Petem, aspoň já jsem to tak viděla, proč by se s ním rozešel jenom kvůli tomu, že chtěl spát se svým bratrem, vždyť to nemá logiku…
Já mám prostě jeden velký problém, a to, že všechno moc prožívám a všechno si moc beru a v případě téhle povídky to platí dvojnásob…Už se mi bohužel stalo, že jsem přestala číst povídku, kterou jsem milovala, protože jsem se prostě nedokázala přenést přes její vývoj. Je to moje chyba, já jsem tenhle směr vůbec nečekala a opravdu těžce to nesu, asi nejsem normální…omlouvám se…ale jestli se ukáže, že Bill Toma opravdu nemiluje, tak to nedám…
Jinak přeju super Silvestr a hodně štěstí a zdraví do nového roku a ať je ještě lepší, než ten předešlý ♥
[11]: Jani, když vydržíš, tak všechno pochopíš. Už jsem to jednou napsala, že ani jedna otázka nezůstane nezodpovězena a na konci se vše vysvětlí. Vztah Bill a Pete ti objasní jeden z aktérů ve 44. díle, to jsem právě dopsala. Víc ti opravdu říct nemohu, i kdybych sebevíc chtěla.
Jani, v jednom ti rozumím, i když na rozdíl od tebe Petovu postavu zatím miluju. Já strašně těm dvěma fandím (Tommy + Pete♥♥♥).Ale kdyby byl místo Peta třeba Bushido, tak bych to nezvládla. Trošku ti v tomto rozumím.
Potom, co by mi takto na truc Bill zahnul, být Tommym, vyrazím s ním dveře. Jen ať si najde nový sexuální objekt. A Jani, tobě, myslím, třeba Bushido s Billem nevadí, tak zkus dát Petovi s Tommym šanci. Ladynka píše krásně, byla by škoda to alespoň nezkusit… Třeba nakonec Tommy s Billem budou spolu! ♥
[12]: Já vím, že nemůžeš nic prozradit, ale jestli nakonec Bill s Tomem nezůstane, tak budu strašně brečet, ale fakt strašně =)
Tak tohle bude ještě hodně zajímavý =)
Ale noo toto mi nerob prosim ta…ja len dufam ze pete a tom nic nebudu mat spolu a ze pekne krasne bude len TOM a BILL…tieto poviedky su dost nakazlive a dost ich clovek precituje tak prosim ta sprav to tak aby sme nedostali infarkt! 😀 dik
Myslím, že Pete to krásne naplánoval, je to asi jeho súkromná pomsta ublížiť Billovi na najcitlivejšom mieste. Mrzí ma, že na to Tom skočil a aj to, že to Bill dovolil. Mohol tomu zabrániť, len by nemohol byť tak zaslepene žiarlivý.Myslím, že to posrali obaja 🙁 Je mi to ľúto. Tak som si užívala tie nádherné kapitoly, keď boli spolu a v podstate až na pár menších hádok sa nestalo nič podstatne zlé 🙁