„Tomi, tak už jdete?“ vyzvídal netrpělivě Bill na druhé straně telefonu. „Čekám tu dvě hodiny! Obchod je dávno zavřený a já se tu nudím! Kde sakra jste?!“ lamentoval Bill nad jejich zpožděným o celou hodinu a půl. Tom protočil oči.
„Bille! Neřvi!“ okřikl jej pobaveně Tom. Jako vždy… nedokázal se na svůj Přízrak zlobit.
Když Tom zde začal pracovat, neodolal. A Bill? Ten také ne.
„Uš tam budem?“ zvedl vděčně pohled malý chlapec k Tomovi.
„Už tam jsme, zlato,“ držel jej Tom pevně za malou dlaň. Stiskl tlačítko na přechodu pro chodce a společně s Kevinem mával přes ulici na Billa. Bill akčně vstal a přitáhl si kabát k tělu. Tom si pomyslel něco o tom, že jeho Přízrak naprosto zešílel a jeho šatník se stává čím dál tím divnějším. A čím dál tím víc jej Tom miloval.
„Štrejda!“ vyskočilo nadšeně dítě za přechodem do vzduchu a vletělo Billovi do náruče. Bill si jej okamžitě přitulil a začal z malého kluka tahat informace, kde se flákal Tom.
„Doma. Oblíkal se,“ zazubil se blonďáček a Bill jej hravě kousnul do nosu. Postavil ho zpět na zem a nechal se láskyplně políbit od Toma.
„Lháři,“ šeptnul Bill do polibku. Propletl s Tomem jazyky a nechal se hladit po hlavě. Tom zavrněl a bořil prsty do jeho vlasů.
„V čem?“ zamumlal Tom. Malý skákal dokola kolem nich.
„Že jsem rozmazlený Přízrak a ty hodný Medvídek,“ pokrčil Bill nos. Tom se usmál nad jeho rozkošností a jemně mu zatahal za piercing v nose. Nový zlozvyk. Bill ho zbožňoval.
„Proč to říkáš?“ culil se Tom. Dělal blbého. Bill jej štípnul do boku a pověsil se mu kolem krku. Visel na něm a užíval si jako vždy Tomovy paže na svých bocích. Bylo to tak příjemné…
„Jsi po mně,“ řekl jednoduše Bill.
„V tom případě jsem nesnesitelný,“ zasmál se Tom. Bill se připojil.
„Možná jsem to měl v sobě potlačené a ty jsi po mně,“ zašklebil se Tom. „Já jsem starší z dvojčat.“
„Jsem šťastný, že jsi mé dvojčátko a láska v jedné osobě,“ šeptal Tom. Až po onom zjištění pochopil, co mu tak v životě chybělo. Co nemohl nikdy identifikovat. Až potom, co se Bill odvážil a vkročil do jámy lvové.
„To já též,“ přitulil se Bill. Mazlil se s Tomem. „Je to rok, co to víš… Ach, bože, Tomi! Tak moc jsem se bál, že mě opustíš! Že mě už nebudeš chtít jako přítele. Že ti náš milenecký vztah přijde odporný a zakázaný.“
„Je zakázány,“ šeptal stejně Tom. Pusinkoval Billa do vlasů. „Ale nám to může být jedno. My jsme svoji tělem i duší. Nikdy bych se tě nevzdal, Přízraku. Nikdy. Vděčím za to všemu, že jsi mi to řekl. Že jsme se poznali. Že jsi prostě můj Přízrak.“
V Billovi tato slova pokaždé vyvolávala hřejivé pocity.
„Miluju, když mi tak říkáš. Pořád to miluju. Navždy to miluju. Miluju tebe, Tomi,“ stiskl jej k sobě. Tom se cítil pokaždé jako v nebi.
„Miluju tě,“ odpověděl jednoduše. Pořád se s Billem mazlil.
„Štrejdové, uš půjdeme? Já ci do skate parku ešte, jak máš, štrejdo Tome, svou lampu,“ malý chlapec byl nedočkavý. Tom se zasmál. Unisono s Billem řekli: ,,Myslíš úkryt?“ propletli prsty.
Dítě dychtivě přikývlo hlavou.
„Tak pojď, blonďáčku,“ řekl sladce Bill. Měl kluka moc rád. „A kdy pšijde Samuel?“
„Odpoledne,“ odpověděl Tom. Díval se na Billa, který držel malého v boku, a ruku v ruce se vydali směr Kaufland. Jeho skate park a oblouková rampa. Jeho úkryt, který Tom miloval doteď. Ano, věděl, že je nejspíš s Billem šílenec, ale byl vděčný za to, že žil na ulici. Udělala z nich lepší lidi. A… v jejich srdcích byl Tom stále onen rozkošný bezdomovec. Billův bezdomovec, jak mu občas z lásky řekl. Líbilo se jim to.
Vkročili na půdu skate parku a Tomovi se na tváři rozlil zářivý úsměv. Vzpomínky. Miloval to tu. Vyměnil si s Billem pohledy. Ano, zopakují si to. Pomilují se zde znova.
Oba nevědomky kývli hlavou. Tom přivřel oči. V hlavě se mu zrodil nový nápad na dárek pro Billa. Jeho dokonalý dárek v podobě kresby. Ano. Nasprejuje to. Byl rozhodnutý. Byl si jistý tím, že tento obraz zůstane na zdi dlouho. Stejně jako kdysi kreslil Billovy ruce, které zdobily zeď ještě nyní. Utvoří dvě embrya. Embrya dvojčat. Jich dvou, ve „svaté“ plastové lahvi od Přízraka, kterou pevně držel ve své ruce.
Co řekla Doris…? To je pro mě trochu záhada a dost mě mrzí, že už neá blog… 🙁 Každopádně jdu číst 🙂
Awww já to prostě miluju!
Jůůůů x) jak mluvil prej "štrejdoo" xDDDD to mě dostalo 😀
Tak to je roztomilé! Dva tatínci, nebo spíše strejdové. Je to článek o dvojčatech a se sexuální orientací to nemá nic společnýho nebo možná z části ano. Ale když vynecháme ten fakt dvojčat, líbí se mi na tom, že to podporuje myšlenku, že i homosexuálové můžou vychovávat dítě stejně láskyplně a kvalitně jako normální pár. Vždyť je jedno, jestli dítě má maminku a tatínka, dva tatínky, nebo dvě maminky.
Akorát teda to jméno toho dítěte je děsný. Jsem si vzpomněla na Kevina z filmu Sám doma, což je snad nejhorší americká komedie. :DD
Bill má štígro, že fláknul se starou prací. To by pro Kevču asi nebyl moc velkým příkladem a rozesmívá mě, jak Bill pořád ujíždí na Dioru. Ještě ke všemu tam pracuje, jak jsem pochopila.;-) Za celýho Bezdíka jsem četla jenom o týhle značce. Chtělo by to změnu. Třeba přejít na značku Homeless Style Ne, dělám si prdel. Je to fakt super Akorát mě mrzí, že tam neni víc popsaný, jak mu oznámil, že jsou dvojčata 🙁 Nechceš to dopsat? Já chci dalšího Bezdíka :-))
božeeeeeeeee !! je to úplně úžasné, bezkonkurenční! miluju tuhle povídku, tohle je ten nejlepší dárek k vánočním svátkům :)) bezdík mi bude opravdu chybět 🙂
Tuhle povídku jsem milovala a z Epilogu jsem měla trošku strach, ale ten strach byl opravdu zbytečný. Epilog se ti moc povedl, strašně se mi líbí a protože já jsem zatížená na šťastné konce, doslova jsem si pošmákla =)♥♥♥
Krása ♥
nejkrásnější povídka, uplně jí žeru..:D 😀 nebude pokračování?
[1]: blog mám, ale na jiné Adrese. Ayu do mě valila tak dlouho že jsem ho nakonec založila znovu. Ale psaní dost vázne. Odmítla jsem psát další spoluautorské povídky kromě těch nedokončených a i já sama dokončím rozepsané (snad brzy) a nové dílo nevím zda bude…..
[7]: leda že by si Schmetti našla jiného spoluautora. SE mnou totiž určitě nic nebude 🙂
Jsem ráda, že se vám všem epilog líbil. Ale ne, pokračování druhá řada nebude 🙂 Už když jsme psaly s Doris jsme si řekly, že druhá řada by jen pokazila to kouzlo, které měla povídka vyzařovat v první řadě. Takže pokračování už nebude 😉
sladkej konec 🙂
Oh, dostala jsem se na net až teď a vidím, že mi toho spoustu uteklo. Bylo to dokonalé, úžasné:) nečekala jsem, že se tu mohlo ještě něco objevit v souvislosti s houmíkem. Bylo to sladké:) a skvělé a já nevím, co ještě. Akorá jsem si oddechla, že teda Kevina si jenom půjčujou a neměli ho adoptovanýho, protože to by se mi k nim vůbec nehodilo. A je pravda, že druhá řada by asi pokazila to kouzlo, to bylo úplně nejlepší, jak k sobě prostě hledali tu cestu atd. Asi si ho jdu přečíst zase znovu už po 5 nebo po kolikáté a pořád mě to nepřešlo. Asi mě nepřejde nikdy, u tak dokonalé povídky to ani není možné:)
jéé…tak přece jenom 😀 je to moc hezké zakončení,bez něj by to nebylo ono…:) krásné……^^
Tohle už čtu potřetí a vždycky mě ten konec dojme :))
Nádherná 🙂
DOKONALÉ 🙂 píšeš užasné povídky 🙂 a tato patří podle mě jednou k nejlepším co sem četla (jako první mám od tebe Ukrytý 😀 )
Úplne krásny koniec. Páči sa mi, že si to Schmetti napísala práve takto,myslím,že emócií bolo tak akurát a keď si na to takto spomínali je to krásne a nápad s návštevou skateparku a dvojčatá v "zázračnej" fľaši sa mi páči tiež. Je to nádherná poviedka a určite sa k nej vrátim. Ďakujem za to, že ste ju stvorili a Janule ďakujem, že mi ju odporučila.
Tak tenhle epilog se mi neuvěřitelně líbil! ♥
A to nemluvím o tom obrázku, který chce Tom vysprejovat. Je dokonalý! ♥ A nějak jsem si tu Tomovu ´svatou´ láveh zamilovala. Chápu jej, že pro něj moc znamená a připomíná mu jejich začátky.
A to Tomovo oslovení ´Přízraku´, mě vždycky dostávalo do kolen ♥ Úplně se k Billovi hodí.
Ještě jednou děkuji za tuhle povídku! ♥