autor: Neilinka & Cerike
Bill – Šok
Od doby, kdy jsem se s Tomem poprvé miloval, uplynul už nějaký ten pátek. Mezitím jsme se milovali snad stokrát, ne-li víckrát, a mně se to pokaždé zdálo lepší a lepší. Byl jsem v ráji. Když jsem se občas zamyslel a ohlédl se, jak jsem žil dřív, připadalo mi to jako noční můra, jako by se to snad nikdy nestalo. Sem tam jsem do sebe ještě hodil nějaký ten prášek, ale i to jsem měl v úmyslu úplně vypustit, až to moje tělo absolutně nebude potřebovat, ani vyžadovat.
Bezhlavě jsem se do Toma zamiloval. Bylo to oboustranné, bylo to hluboké, plné emocí a citů a poprvé v životě jsem měl pocit, že vidím přes růžové brýle. Život byl krásný. Najednou všechny věci měly svůj smysl, řád, důvod. Přijímal jsem svět takový, jaký byl a byl jsem za něj vděčný.
Dokonce mi bylo dopřáno, abych se zajel podívat na Dominikův hrob. Ovládla nás tam na chvilku prazvláštní atmosféra a myslím, že nás to s Tomem ještě více sblížilo. Věřil mi. Získal jsem si jeho důvěru stejně tak, jako on mou.
Týdny rychle ubíhaly a já se konečně začínal věnovat také škole, svému okolí, napravoval si reputaci a hledal nové přátele. Překvapilo mně, že to i docela šlo, i když jsem věděl, že velká zásluha patří Tomovi. Odstartoval mi naprosto odlišný život, než jaký jsem žil doposud.
Dokonce mi občas byla svěřena i moje kreditka. Vypadl jsem ze cviku, ale používat jsem ji uměl pořád moc dobře. Potěšilo mně, jak mi Tom věřil, když mi ji dal a nechal mě jít na nákupy. Ani by mě nenapadlo ji zneužít. Neměl jsem důvod. Prožíval jsem nejkrásnější období svého života a nechtěl jsem o něj přijít, ani o Toma. Znamenal pro mně celý svět.
Blížily se Vánoce a já jsem usoudil, že mám pro Toma a pro ostatní strašně málo dárků. Tomovi jsem oznámil, že dostane volno a částečně vyhazov z bytu, protože až tam přijdu s nákupními taškami, nesmí být doma. Se smíchem souhlasil a šel za Georgem. Tam se vždycky dokázal nějak zdržet.
Přemýšlel jsem, co bych Tomovi ještě pořídil. Usoudil jsem, že by se mu možná líbily nějaké drahé, švýcarské
Venku hustě sněžilo, a tak jsem měl stylovou čapku, brýle a krásnou novou teplou šálu. Když už jsem měl tašek více a rozhodl se změnit obchod, moje podpatky mě na ledu před obchodem zradily. Natáhl jsem se a pěkně si narazil zadek. To mi teda Tom povinně vyfouká!
Přemýšlel jsem, jaký způsob zvednutí se na nohy bude nejestetičtější, ale než jsem to stačil domyslet, nějaká cizí osoba mně zezadu vzala v podpaždí a zvedla mě na nohy.
„Musíš dávat větší pozor, ještě by sis mohl ublížit.“
Ten hlas. Ani jsem se nemusel otáčet a poznal jsem ho při prvním slovu. Prudce jsem se otočil, až jsem málem znovu podklouzl a uviděl ho. Po neskutečně dlouhých dvou letech. Najednou stál přede mnou a tvářil se, jako by nic. Jako by se všechno stalo včera.
Zalapal jsem po dechu, ale byla mi vlepena pusa na přivítanou. Spíš polibek, řekl bych. Byl jsem tak v šoku, že jsem nebyl schopný reagovat. Neodstěhoval se do Hamburku? Co tady dělal? Jak se tady najednou objevil, proč musel zvedat z ledu zrovna mě? Hledal mě? Nebo jsme se potkali jen tak náhodou?
Podíval jsem se mu do očí. Zorničky byly stejně nepřirozené, jako když jsem ho viděl naposled. Pořád fetoval. Najednou mě zamrazilo, i přesto, že jsem byl více než teple oblečený.
„Ani mi neřekneš ahoj?“ Zvedl jedno obočí, tak svůdně, jak to vždycky uměl jen on, a na jeho tváři se vyskytl ten známý úšklebek.
Skousl jsem si dolní ret. Jeho přítomnost mě šokovala, potěšila i znervózňovala zároveň.
„Ahoj, Axeli.“
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
NE NE NE!
On ho do toho fetu zase stáhne! :/
Bille, jestli se necháš budeš kretén, a nebudu tě číst! Jen to co bude o Tomovi! 😀
nic krásného nemůže trvat věčně 😀
No to snad ne, Bille, pošli ho do háje, prosííím….
Vzpomeň si na Toma, na jeho lásku, pochopení, naději a důvěru, kterou do tebe vložil a v neposlední řadě mysli i na sebe, přece nechceš přijít o všechno, co jsi si tak pracně vydobyl, Billí…