autor: Pajule
Vím, že mě asi máte chuť přerazit nebo rovnou zabít, ale byla jsem teď tak trochu „na cestách“. I já sama doufám v to, že na psaní teď budu mít více času. Mám totiž rozepsanou ještě další povídku ;o) Pajule
Asi máme něco společného.
JIMMY
„Tome, proč jsi to udělal?“
„Já… vlastně nevím. Mrzí mě to. Jimmy, co mám dělat?“ Tom se na mě otočí se zoufalstvím v očích.
„Řekni mi nejdříve, proč jsi to udělal. Proč?“ naléhám na něj. Blondýn mlčel, ale potom se na mě s hlubokým povzdechem otočil.
„Víš, je to sice… teprve asi tři týdny, co se s Billem znám, ale myslím, že jsem ho stihl poznat celkem hodně. A dobře. Pokaždé, když Bill dostane do ruky skateboard, ocitne se v jiném světě. Je mu jedno, kdo je on a kdo jsou ti ostatní. Ovládání emocí mu nic neříká. Jen chce, aby vše bylo perfektní. A není to tak, že by mě dnes Bill naštval. To ne. Vím, že takový je. Jenže co jsem já? Nic. Chtěl jsem se mu postavit. Chtěl jsem ukázat, že i já… Jimmy, já vlastně nevím,“ povzdychne si znova, rukou si promne obličej a zničeně se na mě podívá.
„Ale Tome… vždyť ty si nic nepotřebuješ dokazovat. Jsi takový, jaký jsi. A takového tě má Bill rád. Proč by jinak nemluvil o ničem a o nikom jiném než právě o tobě? Proč by se jinak choval jako zamilovanej magor? Proč?“
„Vážně mluví jen o mně?“ Tom popotáhne a zalesknou se mu oči. Ale usměje se.
„Vážně mluví jen o tobě. Nemusíš se, Tome, měnit. Nedělej to. Bill tě má rád takového, jaký jsi. Má rád Toma,“ ujistím ho v tom, co vím. Avšak myslím, že začínám tušit něco, co by se ani jeden z nich neměl dozvědět. Raději…
***
„Co se nemají dozvědět? Raději…“
„Zamysli se. Zamysli se nad tím, co všechno už jsem ti řekl. O Tomovi i Billovi. O jejich vzhledu, o jejich životě. Ať už to je dětství, zájmy, talenty… Nenapadá tě nic?“
„Mmm, ne. Mělo by mě něco napadnout?“
„Uklidním tě tím, že mě by to nenapadlo ani za nic, takže je celkem logické, že nevíš. Možná ti to všechno dojde, až je uvidíš.“
„A… oni dva to vědí?“
„No, slovo vědět bych asi nepoužil. Slovo tušit je asi přesnější.“
„Takže to tuší?“
„Ano.“
„A co je to?“
„Nebudu ti to teď říkat. Možná bys pak nechtěl ani dopovědět zbytek. Jak já vždycky s oblibou říkám…“
„…všechno chce čas. Já vím. A počkám. Jen – je to něco velkého?“
„Ano, je to něco velkého.“
***
TOM
Otřel jsem si slzy a začal jsem přemýšlet nad tím, co mám teď dělat. Jak se mám Billovi omluvit? Co mu mám vlastně říct? Jimmy bez jediného slova či pohledu vstane a odejde z chatky. Chvíli přemýšlím nad tím, co mám dělat. Potom se kouknu na hodiny. Jedenáct večer. Ten čas utekl až nějak podezřele rychle. Počkat, jedenáct? To znamená, že veškerá aktivita byla ukončena. Je večerka. Takže Bill teď někde sedí asi sám. Nebo jde přímo sem. Nebo nevím.
Zvednu se z postele, obuju si boty a přehodím přes sebe tenkou mikinu, protože je dnes večer venku o něco chladněji. Do kapsy tepláků si ještě zastrčím mobil, kdyby mě někdo náhodou sháněl. Rozejdu se po cestičce a hned u první chatky, kterou vidím, zjistím, že kluci jsou už v chatkách. Pokračuju dál, až dojdu k hlavní budově. Tiše vlezu dovnitř, přejdu jídelnu, dokud nedojdu do společenské místnosti. V místnosti je rozsvícená jen lampa. Bill leží v rohu pokoje na koberci. Je tu naprosté ticho. Vstoupím a zavřu za sebou dveře, které trochu zavržou. S úlekem se podívám na Billa, ale leží ve stejné poloze jako předtím. Ruce si zastrčím hluboko do kapes. Chvíli stojím a přemýšlím, co mám vlastně dělat. Co se dá dělat? A když už přijdu na to, co mám udělat… co mu mám říct? Jak se bude chovat? Co se stane?
S malou neochotou posunu nohu vpřed. Postupně udělám pár kroků. Zděšeně se ovšem zastavím ve chvíli, kdy pode mnou podlaha hlasitě zavrže. Bill zvedne hlavu mým směrem. Doslova se do mě zavrtává pohledem. Po chvíli se z leže přemístí do sedu. Já se ani nehnu.
„Tome…“ – „Bille…“ zřekneme se. Oba dva se okamžitě odmlčíme. Opět vznikne trapné ticho, kdy není slyšet jeden jediný zvuk. Popojdu k Billovi a posadím se před něj.
„Omlouvám se,“ řeknu, přičemž se mu dívám přímo do očí. Chci, aby věděl, že svoji omluvu myslím vážně.
„Ne, Tome. Jediný, kdo tady dluží omluvu, jsem já. Byl jsem naprosto bezohledný. Někdy nevím, co říkám. Mám s tím občas problémy…“
„Nemůžeš za to, vážně. Já jen…“
„Ty nic, Tome. Vážně se oml-“ spustí znovu, ale přeruším ho zvednutou rukou a s lehkým úsměvem na rtech.
„Budeme se tady sobě omlouvat donekonečna, nebo to prostě přejdeme? Myslím, že za to můžeme oba dva. Asi máme něco společného,“ zahihňám se jak malé dítě. Ale něco na tom bude.
Bill mě nejprve políbí na líčko, potom mi dá malou pusu na rty. Po chvíli, kdy jsem se začínal stávat nedočkavým, mě začal líbat. Něžně se spolu mazlíme. Než se ovšem stihnu vzpamatovat, už oba dva ležíme na podlaze, která je pokrytá kobercem, jen v boxerkách. V boxerkách, které se pro mě osobně stávají těsnější a těsnější. Laskáme se čím dál vášnivěji. Naše jazyky a naše těla se o sebe třou v rychlém tempu. Ucítím, jak Billova ruka přejede přes můj zadek, načež se jeho prsty zaháknou o lem mých boxerek. K mému překvapení mi je nezačne stahovat, ale pouze pod ně strčí svou ruku. Kůže na kůži. Chvíli mě hladí po zadku a potom svou ruku přesune do mého klína. Už při prvním doteku na to můj penis reaguje.
Ucítím, jak mé vzrušení začne nabírat na intenzitě. Když Bill uchopí můj penis do dlaně, donutí mě to ke vzdechu a k akci. Z Billových zad, která jsem až doposud hladil, se přesunu k Billovým boxerkám, které začnu stahovat dolů. Přestaneme se líbat, abych Billovi mohl boxerky sundat. On není pozadu a sundá ty moje. Neubráním se na malou chvíli studu, i když si připadám… dobře. Sakramentsky dobře. A… umm… sexy.
„Oh, můj bože, Tome… Jednou z tebe umřu, to mi věř,“ políbí mě na líčko, přesune se ke krku a od krku se sune dolů.
„Věř mi, že opravdu nechci, abys umíral. Na to jsi pro mě až příliš důležitej,“ jeho ruka uchopí můj penis a v tu chvíli se ztrácím v dálkách. Ovšem proberu se ve chvíli, kdy se podívám na Billa, který se chystá udělat… něco.
„Bille, ne! Ne, Bille, to ne…“ zastavím ho. Nechápavě zvedne hlavu a podívá se na mě.
„Proč ne, Tomi?“
„Je to divný. Tvoje pusa… můj… ehm…“
„Co je na tom divnýho?“ zarazí se. Ajéje…
„Vždyť… já jsem tím… ty víš co… byl na záchodě a tak. Přijde mi to děsně divný.“
„Přijde ti divný, že by tvůj pt… ehm, penis… měl bejt v mý puse? Ale Tomi…“ než se stihnu vzpamatovat a něco odpovědět, můj penis je skutečně v jeho puse. Nezbráním tomu, abych cítil trochu divný pocit ohledně toho, co dělá, ale jedno musím uznat – ztrácím kontrolu nad svým tělem. To skutečně nebude mít dlouhého trvání.
JIMMY
S notebookem si lehnu do postele a chvíli čekám, než mi naběhne. Hned potom najedu na internetový prohlížeč a otevřu si na historii. Neměl bych to dělat, ale udělám to. Můj známý dělá u FBI. Ještě když jsem byl v Americe a ne v Evropě, byl jsem s ním na chatě. Je to bláznivý rybář, ale povinnosti v práci má pořád. Zato notebook nemá pořád. Volali mu x-krát z práce, aby ověřil jednu osobu. Notebook jsem mu pochopitelně musel půjčit. Tenkrát se mi svěřil, že spoustu údajů o osobách po celém světě mají uložené na extrémně chráněném servru. Nepochopil jsem to. Proč by někdo dával údaje na internet? Proč by především FBI dávala údaje na internet, když se jim tam může kdykoli nabourat nějaký hacker?
Odpověď byla jednoduchá – je to tak zabezpečené a hlídané, že se tam prý nikdo nedostane. Já ovšem ano. Aneb když máte za kamaráda člověka, který toho o počítačích moc neví. Ví jen to, co potřebuje. A já zase vím, jak se do systému dostat. A pak že se tam nikdo nemůže dostat… Přihlásím se, udělám pro to všechny potřebné kroky, a okamžitě si najedu tam, kam potřebuji. Zadám jméno Tom Kaulitz bydlištěm v Hamburgu, Německo. A už to jede. Naskočí mi pouze jedna jediná osoba pod tímto jménem. Začnu si číst vše, co je zde uvedené. To, co se však dočtu, mě zarazí. Tom a Bill? Mají toho až přespříliš společného. To, co jsem si myslel, se potvrdilo…
autor: Pajule
betaread: Janule
Bráškové…
huhu, dvojčata že?^^^
Protože jsem první díly četla asi před milionem let, už si nepamatuju, jestli jsou kluci stejně staří, z děje to na mě sice působí, že Tom je mladší, ale asi to tak nebude, protože to vypadá, že jsou opravdu dvojčata…
Jinak ta Tomova nezkušenost v sexu je tak roztomilá, vždycky se nad tím usmívám =)♥
Wow, takže bráchové… A Tom je fakt tak ……… ani nevim jak to říct, ale usmívám se tady do notebooku jako mačos, když to čtu 🙂
Jow jsou dvojčata. Já jsem si to myslela už dřív, když Bill říkal něco o tom, že píše domů málo atd. nebo tak nějak myslím, už si to přesně nepamatuju. No jsem zvědavá, jak s touhle informací Jimmy naloží. Ale stejně by se to dřív nebo později dozvěděli, páč by jistě chtěli představit toho druhého rodičům a tak vůbec. Takže lepší se to dozvědět dřív, než až moc pozdě. Jsem taky hooodně zvědavá, jak s tím naloží ti dva. Myslím, že s tím možná bude mít větší problém Tom. Každopádně se těším na další díl a vůbec bych se nezlobila, kdyby se tu objevil o nějakou tu chvilku dříve, než posledně:)
Že to budou bráškové, že jo..? 🙂
Tenhle díl se mi vážně moc líbí..:) Jsem moc ráda, že se ti dva usmířili..a ten konec byl neskutečně roztomilej..:) Vážně, ten Tomi mě dostává dílek od dílku víc a víc..:)
Neuvěřitelně moc se těším na další díl..:)
Jejku oni jsou bráchove.