autor: Luki
O dva roky později
„Ale mami. Vždyť se nestěhuju na druhou stranu Států.“ Hodil jsem do tašky poslední drobnosti, zapnul zip a rozhlédl se naposledy po naprosto pustém pokoji. Konečně. To, na co jsem se těšil už půl roku. Nebo vlastně od doby, kdy Geo požádal svou přítelkyni Kristi o ruku a ona souhlasila. Vyhlídka na to, že mi bude už osmnáct, Geo se odstěhuje ke své manželce a Tom zůstane v bytě sám, byla neskutečně lákavá. Ne už tak pro moji matku. Simone tou myšlenkou nebyla nadšená vůbec, takže jsme všichni napnuli své síly a nakonec se nám povedlo ji zpracovat. Přece jenom, už mi nebylo deset, a navíc jsem svým stěhováním uvolnil pokoj pro malou Rosie. Myslím, že všichni vydělali.
„Neříkám, že se stěhuješ na jiný kontinent, ale jak tě znám, budeme tě tu vídat tak často, jako kdyby to tak bylo.“ Mamka si odevzdaně povzdechla. Posledních deset minut strávila tím, že sledovala mé prolézání všech koutů, abych tu něco nezapomněl.
„Hotovo.“ Hodil jsem si tašku na rameno. Trhavě jsem se nadechl. I když jsem se nemohl dočkat chvíle, kdy už konečně budeme s Tomem bydlet spolu, teď už v našem bytě, stejně mě přepadly slzy. Zakousl jsem se do rtu. Nesnáším loučení. Nikdy jsem ho neměl rád. Takže nakonec, když už jsem neměl kam stočit svůj pohled, jsem se konečně podíval na mamku. Postávala pořád na jednom místě a byla na tom stejně jako já. Popotáhla a pak rychle překonala vzdálenost mezi námi. Téměř jsem přišel o dech v jejím pevném objetí.
„Miluju tě.“ Vtiskla mi polibek na spánek, i když se při tom musela trochu postavit na špičky. „Opovaž se se mi neozývat dostatečně často. Vím, kde budeš bydlet, mladíku, takže abych vás nepoctila přepadovou návštěvou.“ Její hlas ale nezněl vůbec výhružně. Pak se mamka odtáhla na délku paže a pokusila se hřejivě na mě usmát. Oběma nám bylo smutno, ale opravdu to nebylo tak, že bychom se nikdy víc neviděli.
„Bille? Hotovo? Myslím, že už máme zpoždění.“ Taťka nakoukl do pokoje. Gordon to bral spíš po chlapsku. Nebudu bydlet daleko, takže se vlastně nic neděje, i když bych přísahal, že jsem ho víc než jednou načapal, jak se mu během nošení mých věcí dolů do auta zalesklo v očích.
Spokojeně jsem se překulil na druhou polovinu prostorné, manželské postele a zabořil svůj obličej do načechraného polštáře. Už se mi nic nechtělo. Jenom lenošit. Čekal jsem ale, že tohle se mi určitě nepovede.
„Hele, zvedej ten svůj malý zadek z tý postele. Ještě pořád se nám v chodbě válí tři tašky a dvě krabice.“ Tom nakoukl do pokoje a vytrhl mě z válení se po naší nové posteli. Jo jo, nové. Prostornější a hlavně s novou matrací. Co si budeme povídat, určitě jsem nebyl Tomiho první. A že mi to dalo práce a „náročného“ přesvědčování, aby Tom nakonec souhlasil a vyměnil svou malou, už lehce rozvrzanou (?) postel za tohle luxusní letiště. Ale jak jsem právě mohl posoudit, vyplatilo se.
Ani jsem se neobtěžoval zvednout hlavu, abych se na svého přítele podíval, a jenom jsem zamručel do polštáře. Byl to dlouhý den a já si už chtěl dát jenom sprchu, nejlíp s doprovodem, a pak bych se nebránil křtu naší nové postele. Tom měl ale evidentně jiné plány. Někdy byl tak zatraceně dospělý. Přešel pokoj a zatahal mě za palec na noze.
„Válet se můžeme potom, mladej.“ Mělo by mě nasírat to neustálé oslovování mladej, kdykoliv mě chtěl naštvat, ale popravdě… už mi to ani nevadilo. A Tom to věděl. Spíš to byl takový náš malý soukromý vtípek. Roztomilá hra, na kterou jsem jako pokaždé ihned přistoupil.
„Nevím, jestli ještě budeš schopný nějakého výkonu, staříku, po všem tom stěhování.“ Zvedl jsem k němu obličej a vyplázl na něj jazyk.
„To odvoláš.“ Tom byl vždycky mužem činu, takže mě téměř okamžitě zatlačila tíha jeho horkého těla do matrace. Přesně toho jsem chtěl docílit. „A to jsem na tebe chtěl být dneska obzvláště hodný. Myslím ale, že si to nezasloužíš.“ Jeho rty mi přejely vzadu za uchem po tolik citlivé kůži. Zamrazilo mě v podbřišku a vzrušení pevně zatnulo své nenechavé drápky do mého klína.
„Ty na mě? Myslím, že dneska jsem na řadě já.“ Marně jsem se pokusil přetočit se na záda.
„Možná ještě před pěti minutami, ale to bylo před tím, než jsi začal vystrkovat růžky, miláčku. Teď nastavuju pravidla hry já.“
Šťastně jsem se zasmál, když mi Tom pomohl se otočit čelem k němu a v jeho obličeji jsem si mohl přečíst, jak moc mě miluje a jak moc po mně touží.
„A co to vybalování?“ Dlaň jsem zlehka přitiskl k Tomově tváři.
„Seru na vybalování. Je čas vyzkoušet, co tahle kráska vydrží, když už jsem byl donucený ji koupit.“ Mrknul na mě a já věděl, že dnešní noc bude celá chodba zabarikádovaná mými věcmi, ale naprosto mě to netrápilo. Ne, když si začal Tom razit cestičku od mého krku, přes rty a bradu dolů, přesně tam, kde byl zrovna teď nejvíc žádaný.
„Nazdár, brouku.“ Do boxu vedle mě se svalil legračně namazaný Georg. Jeho paže mi těžce dopadla na ramena a jeho hlava mě práskla do spánku. „Ups, sorry, mladej.“ Povzdechl jsem si. Pak jsem se ale podíval na svého kamaráda pečlivěji a musel jsem se usmát. Geo byl rozjařený a evidentně i šťastný. Natáhl jsem ruku ke své sklenici s colou a podal mu ji. S povděkem ji přijal a napil se. „Bléé, to je čistý. Bože, od kdy ty nepiješ?“ Znechuceně postavil z poloviny prázdnou sklenici zpět na stůl. Dělal, jako bych byl největší násoska z celé party.
„Od doby, kdy jsem si konečně udělal řidičák a Tom mi dovolí řídit jeho auto.“ Mrknul jsem na něj.
„Tom, kde vůbec je?“ Geo zaostřil kolem sebe a zjistil, že vedle mě sedí jenom Colin, kterému se povedlo tenhle večer sbalit drobnou tmavovlásku a teď se ji nejspíš urputně snaží přesvědčit o tom, že by si měli vzít taxi a přesunout se k němu domů. Typický Colin. Pořád odhodlaný vzdorovat závazkům.
„Myslím, že se zakecali s Gustim a Becky u baru. Původně si tam šli dát jenom panáka na oslavu mého stěhování, ale nejspíš se tam někde zapomněli.“ Sice mě to bylo trochu líto, že jsem byl donucený dělat tomu proutníkovi Colinovi křoví, ale na druhou stranu jsem byl moc rád, že si Tom s mým nejlepším přítelem a jeho roztomilou přítelkyní tak rozumí.
„No jo, vlastně. Ty jsi teď Tomův nový spolubydlící.“ Geo se zachechtal. Mrknul na mě a mně přišlo, že za jeho slovy se skrývá něco víc.
Chystal jsem se, že z něj dostanu, co tím jako chtěl říct, když na jeho hlavu dopadla ruka s tmavým tetováním.
„Hej, Geo, neotravuj mého kluka.“ Tom zacuchal Geovi vlasy a ten pobouřeně zaprskal. Ovšem docílil svého. Geo uvolnil místo vedle mě, které pro sebe Tom okamžitě zabral. „Nazdar, krasavče.“ Žhavý polibek, do kterého jsem téměř okamžitě propadl, způsobil pískot kolem celého stolu.
„Co je, pitomci.“ Tom se odtáhl a zavrčel směrem ke Colinovi, který se vesele zubil. „Zrovna ty se máš co ozývat, kreténe.“ Tomův zvednutý prostředníček jenom zvětšil pobavení na Colinově tváři.
„Jsi hotový, kamaráde.“ Colin se hraně chytil za srdce. „Bože, zbyl jsem poslední.“ Hlasitě si povzdechl a pak mrknul na svou společnost. „Správný čas na změnu programu, kotě. Jsi pro?“ Slečna z něj byla tak hotová, že se zmohla jenom na přikývnutí.
„Poslední? Proč poslední? Definitivní to má jenom Georg, ne?“ Zazubil jsem se na bruneta, který se jenom zasmál, drcnul do Gustiho a nabídnul Becky své rámě. Než jsem se stihl rozhlédnout, byli jsme s Tomem v boxu sami.
„Bavíš se?“ Nechal jsem se vtáhnout do Tomova objetí. Někdy jsem pořád nemohl uvěřit, že ten sice lehce zarostlý, ale až smrtelně sexy chlap s uhrančivýma očima a podmanivým úsměvem patří jenom mně.
„Parádně. Co ty?“ Pohled mi padl na jeho ruku. Zdobilo jej nové tetování kormidla a já věděl, že kousek výš, pod dlouhým rukávem svého černého trika, má Tom ještě vytetovanou kotvu. Vlastně za tu dobu, kdy jsme spolu, přibylo více kousků, které teď zdobí nejen Tomovo dokonalé tělo. Přejel jsem po kormidlu prstem.
Tom přesunul své rty na můj krk a pak mi do ucha zašeptal: „Tak mě napadlo, co kdybychom my taky…“ chvíli počkal, abych se pokusil zpracovat slova, která pronesl. Pak se odtáhl, aby na mě kouknul.
„Kdybychom my taky… co?“ Nepochopil jsem ho.
„No však víš, Geo-„
„Cože? Tome, ne. Tohle-“ zmlknul jsem okamžitě, jakmile se na Tomově tváři promítlo zklamání. Povzdechl jsem si. „Nemyslím nikdy, ty pitomče. Jenom… jako vážně? Teď, tady v baru, a takhle? Navíc je mi čerstvě osmnáct, takže-“ Tom mě umlčel svým polibkem.
„Dobře, pochopil jsem.“ Zašklebil se na mě. „Půjdeme tančit?“ Nedal mi čas se ani nadechnout a už mě vláčel směrem k parketu. Teda jako vážně? Hlava mi nebrala, jak mohl na něco takového Tom přijít. Kamarád má zmrzku, tak já ji musím mít taky? Nebo jsem já tak působil, že bych to chtěl taky a Tomi mi chtěl jenom vyhovět? Ale já přece… Ale Tom mě nenechal se tím dál zaobírat a odhodlaně mě táhl do víru zábavy. Což bylo… ale no ták… právě jsem odmítl jeho nabídku k sňatku, nebo co to teda bylo, a Tom je naprosto v pohodě? Zkusil jsem to, nevyšlo, jedeme dál?
Že nebyl úplně v pohodě, jsem poznal hned, jakmile si mě k sobě přitáhl do náručí a jeho sevření bylo hodně pevné. Sakra, chlape. Začalo mě to mrzet, ale nezměnil jsem svůj názor. Kdo se sakra zasnubuje v osmnácti?
Zbytek večera nakonec dopadl dobře, i když domů jsem si vezl hodně nameteného Toma. Ovšem nemohl jsem mu to mít za zlé. Byl dospělý, a navíc, kocovinu bude mít druhý den ráno on, ne já. Takže jsem mu jenom nachystal vodu, prášek proti bolesti a po tom, co jsem ho svlékl (nutno dodat, že mi vůbec nepomáhal) a odkulil na jeho polovinu postele, jsem se k němu přitulil. Do tmy pokoje zaznělo Tomovo zachrápání, ale mně to nevadilo. Konečně jsme byli pár se vším tím bydlením spolu, ponožkama po pokoji, prázdnou krabicí od mlíka v lednici a pastou na zuby mačkanou od prostředka. Nesnášel jsem to, ale s Tomem jsem to miloval. Miloval jsem Toma.
Tak broučci a je to tu. Nechtělo se mi, ale opravdu už je nejvyšší čas se s Tattoo rozloučit a nechat ty dva miláčky, ať se spolu hádají, milují, házejí po sobě věcmi, vytvářejí na svých dokonalých pokožkách nové a nové obrázky, ale už bez mé pomoci. Jsem si naprosto jistá, že to zvládnou. A třeba se i Tomovi dostane kladné odpovědi od Billa a já teda doufám, že až se k tomu odhodlá, požádat ho ještě jednou, že mě nechá nahlídnout. Tak kdyby na to došlo, nebojte, podělím se s vámi 🙂
Nejsme tu na Oscarech, ale i tak bych tu chtěla zanechat pár nejvřelejších poděkování, nebo spíš věnování. Protože tuhle povídku bych chtěla věnovat těm, kteří si to podle mě naprosto zaslouží. Becs, zuzu, Nade, Karin a Jasalia. Ženy, nebýt vás (Becs, kočičko, hlavně tebe), tahle povídka by se vůbec na svět nevyloupla. Hlavně teď ke konci to byl opravdu těžký „porod“, ale myslím, že mělo smysl to psát, když jsem si byla jistá, že to alespoň vás pět ocení :), a za to vám moc děkuju. A taky nesmím zapomenout na Janičku a její neuvěřitelnou práci, protože co si budeme povídat, aby to bylo čitelné, dá to fušku, viď. Takže i tobě moc moc děkuji. A budu se těšit snad brzo u něčeho dalšího 🙂
autor: Luki
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 36
Krásně to skončilo moc dík za povídku.
Nééé, konec ještě nééé. Jo já věděla, že to přijde, ale stejně. Je to škoda. Tahle povídka byla taková milá, miloučká. Trochu mě mrzí, že si nás ošidila o scénky s malou sestřičkou. Těšila jsem se na strejdu Toma. 😀
No, jsem ráda, že si nakonec klukům dopřála pěkný a klidný konec bez komplikací. Ta žádost o ruku byla z Tomovy strany dost odbytá. Takhle bych se nesouhlasila ani já. 😀 Ne to kecám, já bych souhlasila kdykoliv. 😀
Moc děkuji za věnování zlato. Už jsem těším na cokoliv dalšího, co stvoříš. 😉
Já taky ještě nechci konec, fňuk. Jak psala Becs, tohle byla tak krásně roztomilá povídka, že se mi s ní vůbec nechce loučit. Ale zase, pořád lepší to utnout raději dřív, než aby se to zbytečně protahovalo a tím třeba i zkazilo.
No ale Tom s tou svojí žádností/nežádostí na konci mě dostal úplně stejně, jako Billa. Ani se nedivím, že ho Bill odmítl, protože si v tu chvíli vlastně ani nemohl být jistý, jestli to Tom vůbec myslí vážně. Možná, kdyby to Tom víc promyslel a dobředu připravil něco romantického, tak by třeba i Bill souhlasil. Ale zase, měl pravdu, je mu teprve osmnáct a na ženění mají času dost 🙂
Moc děkuju za úžasnou povídku a doufám, že se tady od tebe brzy objeví něco dalšího 🙂
Á, ďakujem! Ešte mi nikto nevenoval poviedku. Vážim si to. A k časti. Bill! Zastreliť! Človek by čakal viac nadšenia z jeho strany po takej ponuke. Hoci Tom si na to mohol tiež vybrať lepšie miesto. A zdá sa, že o tom už všetci vedeli.. teda okrem Billa. A ten to takto pokazil. Chápem. Má čerstvých osemnásť, toto je jeho prvý vážny vzťah, ešte sa nechce viazať… Ale teraz dúfam, že Tomovi svoje odmietnutie poriadne vynahradí. A keď raz dostane rozum, možno bude musieť oň požiadať Toma. Tak mu treba. Poviedka bola príjemná, milá a som rada že sa vyhla niektorým klasickým klišé, ako keď Bill skoro nachytal Toma s jeho bývalým. Našťastie, len skoro. A teraz spolu môže byť šťastný… Možno až do smrti. A ak ťa k tomu napadne ešte nejaký bonusík, kľudne napíš. Rada si ho prečítam. Alebo aj niečo iné od teba. Bolo to fajn.