Klietka 16.

Na tvářích mám slzy. Mám… tak zvláštní pocit z toho všeho. Není možné, že to Tom doopravdy udělal. Našel si za mě někoho lepšího? Pohled na to, co se tam děje… Takové to mezi námi nikdy nebylo, a už… nebude? Sklopím pohled.

Bill 
Pomalu pohybuju rty. Užívám si to. Každý jeho dotyk, polibek… Cítit jeho doteky na nahé, rozpálené kůži, je něco tak dokonalého, nepopsatelného… Každý jeho, byť sebemenší, dotek ve mně vyvolá šílený záchvat vzrušení. Cítím jeho dlaně všude, i když se mě dotýká na jiném místě. V mozku mám jen tři velká písmenka. Tom. Totálně mé tělo získal. Je to strašně něžné… Vždy jsem si takhle představoval první bližší kontakt s nějakou jinou osobou… Pohladím ho po hlavě. Chci se s ním mazlit… Nechci sex, jako jsem ještě před chvilkou chtěl. Má nadržená nálada se obrátila o 360 stupňů. Chci si užívat jeho doteky, být omamován jeho vůní…

Tom 
Pohladím ho po boku. Je to tak… strašně jiné. Jiné, ale i tak se mi to líbí, snad ještě víc než to, co bylo s Andreasem. Podle mě šlo s Andym jenom o sex. Neměli jsme nikoho jiného, museli jsme se nějak uspokojit, ne? Ale s ním… S Billem… Přijde mi každý moment jiný, mám šimrající pocit v břiše. Nejradši bych si ho k sobě přitulil a už nikdy v životě nepustil. Je možné se… Zamilovat? Takhle zamilovat? Jestli ano, právě jsem do toho opravdu spadnul. 

Andreas 
Párkrát jsem ještě dovnitř nakoukl. Podíval jsem se, jak si to Tom užívá, jak si to oba vychutnávají. Je mezi nimi tak viditelné pouto, ale já si to nechci v žádném případě připustit, i když to dobře vím. Je mi to tak… strašně líto. Potichu neslyšně zavzlykám. Opravdu potřebuju sprchu. Otočím se a odšoupám se pryč se špatnýma myšlenkama a snad… zlomeným srdcem?

Bill 
„Tomi…“ zašeptám mu proti rtům a prohrábnu mu dredy. Přivřu oči a od rtů se mu úplně odtáhnu. Opřu si své čelo o jeho a oči se odvážím otevřít. Alespoň na chvilku… Chci vidět. Teda… Potřebuju vidět jeho oči. Má je tak… Krásně hnědé. Kouknu mu do nich a dech se mi zastaví. Dívá se tak krásně, šťastně… Utápím se v jejich hloubce. Nemůžu přerušit ten kontakt mezi námi. Nejde to. Jako by měl nějakou magnetickou schopnost. Napětím téměř nedýchám. Hladím ho po rozpálené kůži. Nemluvím, nechci tuhle chvilku kazit…

Tom 
„Jseš tak… oh,“ zašeptám a něžně ho políbím na bradu. 
„Krásný,“ doplním a pohladím ho po tváři. Doufám, že tohle není jen díky ‚tam tomu‘. Takhle se mi to líbí, asi… něco k Billovi doopravdy začínám cítit, jen doufám, že se to zase neodnese pryč, zůstane to takhle. Snad…

Bill 
Cítím, že se mi do tváří začíná nahrnovat červeň. Jsem sice na lichotky zvyklý, ale ne takhle. Od někoho, jako je Tom… Zní to z jeho úst tak krásně, upřímně. Ne jako od lidí… Každý to říkal z donucení. Jsem syn prezidenta… Och… Táta. Teď mě ani nemrzí, že jsem tady. Zažívám díky tomu něco nového, nepoznaného. Nevím, jak to mám nazvat. Možná… Láskou? Netuším… 
„Děkuji.“ Šeptnu nesměle a usměju se na něj. Zvednu ruku a opatrně ho pohladím po tváři. Má tak příjemnou kůži…  

Tom

Usměju se. Tak strašně  moc se ho chci všude dotýkat. Cítit ho u sebe, pořád! Rty přejedu po jeho tváři a políbím ho do koutku rtů. Je to tak… Jiné, úplně všechno. Cítím se pořád tak zvláštně. Za tu dobu jsem snad ani na Andrease nepomyslel, a nechci s tím začínat. Myslet jenom na Billa, že jsme tady spolu, my dva… Jenom my dva. Myslím… že takhle je to správně. Třeba jsem se doopravdy dokázal zamilovat.

Bill 
Pohladím ho pomalu a dlouze po paži. Pak se rukou přesunu na jeho bříško. Spokojeně obkružuji svaly. Má nádherné tělo. Mužné… Líbí se mi, opravdu hodně. Chtěl bych zastavit tenhle okamžik. Chtěl bych se na něj dívat a jen si dopřávat vzájemné doteky. Políbím ho. Něžně, krátce. Dal jsem do polibku vše, co dokážu. Potom se na něj usměju. Sjedu jednou rukou k jeho dlani. Propletu s ním prsty.

Tom 
Pousměju se a pomalu zamrkám. Chci si tenhle okamžik užít, ale musím myslet na to, co když to opravdu zmizí? Co když je to jen tou látkou, a Bill se pak ke mně bude chovat zase tak… jako před tím. Trošku se mi zalesknou očka smutkem. Tohle ztratit? Ne!

Bill 
Všimnu si jeho najednou lesklých očí. Naplnily se mu slzami. Nechápu, proč pláče. Udělal jsem něco špatně? Zkazil jsem to? Nevím, musím se ho zeptat… 
„Tomi, co se děje?“ šeptnu a opatrně mu setřu jednu slzu, která mu uteče z oka. 
„Zkazil jsem to? Udělal jsem něco špatně?“ pokračuju a palcem ho opatrně po tváři hladím. Dívám se mu u toho do očí.

Tom 
Pousměju se na něj a zakroutím hlavou. Políbím ho něžně na rty. 
„Nic se neděje, v pořádku,“ zašeptám a usměju se na něj. Nic se neděje? Zatím možná ne. Potichu si povzdechnu a pohladím ho.  

Bill 
Mám pocit, že se něco stalo a on mi to teď nechce říct. Nechápu to… Raději ale mlčím. Koukám mu jen do očí a usmívám se na něj. Položím mu jednu ruku na bedra a začnu ho tam hladit. 
„Pohni se ve mně, prosím,“ šeptnu a políbím ho. Usmívám se na něj.

Tom 
Usměju se na něj a ještě mu dám pusu na bradu. Pomalu se v něm jednou pohnu.  
„Dobrý?“ šeptnu. Já jen… Po tom, co jsem mu udělal… Mohlo by to pořád celkem bolet. Olíznu si rty a spodní si skousnu.

Bill 
Přivřu oči. Je to nějaké… Bolestivé. Počkat. Bolestivé… Bolest…Zavřu oči a přemýšlím, co se stalo. Mám pár matných vzpomínek. Dopoledne, když jsem byl tady… Stěna… Kalhoty u kolen, můj křik… Ne. On mě znásilnil. Už podruhé. Začnu se potit. Cítím tu ohromnou bolest, když se ve mně pohyboval. Slyším jeho nechutné, hlasité sténání. Klepu se.  
„Neee….“ Vykřiknu a zrychleně dýchám.

Tom 
Kousek se od něj odtáhnu. Vyjdu z něho… 
„B-Bille…“ pípnu. 
„Billi, jsi v pořádku?“ kousnu se do rtu a koukám na něj. Ne, ne, ne, ne! Nakrčím nespokojeně obočí a nakloním se nad něj. 
„Billi?“

Bill 
„Vypadni a nech mě bejt!“ snažím se říct pevným hlasem. Pomalu se posadím a pošoupnu se do rohu postele. Přitáhnu si kolena k tělu a hlavu si položím na ně. Rukama je obejmu a vzlyknu. Bože, jsem takový naivní vůl. Vlezu si k němu do postele a myslím si, že mě nechá bejt… Po tom, co mi všechno udělal. Třesu se. Bolí to.

Tom 
Chvilku na Billa trošku v šoku koukám. Nasucho polknu. Že by… Umh! Sklopím pohled a přešoupnu se na konec postele. Sesbírám si oblečení, natáhnu na sebe boxerky a kalhoty. Vstanu z postele. Asi jsem byl vážně debil, že jsem si mohl myslet, že by to mohlo bejt jiný… Že by mohl mně opětovat to, co cítím já. Proč se mi kvůli tomu chce zase brečet? Hm? Nikdy jsem takový nebyl. Takový až moc… přecitlivělý? Sklopil jsem pohled a dal jsem si ruce do kapes. Pomalu jsem vykročil směrem ke dveřím.

Bill 
Kouknu se na něj ke dveřím. Dělá si ze mě srandu? Ublíží mi, a teď si chce klidně odejít? Tak to teda ne… Nejdřív mi to vysvětlí. Nemůže prostě utéct… 
„Tome?“ šeptnu a otřu si slzy. Natáhnu se pro peřinu a přikryju se. Nevím, kde mám oblečení. Spíš jestli ho tady vůbec mám. Z poslední hodiny si nepamatuju absolutně nic… 
„Pojď si sem prosím sednout.“ Ukážu na místo vedle sebe. Šoupnu se, aby ho měl ještě víc a nemusel se přitom na mě lepit.

Tom 
Zastavím se u futer, otočím se a opřu se o ně. 
„Proč bych to dělal?“ šeptnu a pokrčím rameny. Založím ruce. Sklopím pohled k zemi. Nedívám se na Billa. Je mi líto, co jsem mu udělal, ale ještě víc je mi líto, že takový, jaký byl, byl jenom pod vlivem té látky. Asi by ke mně nebyl takhle doopravdy, jenže já pod vlivem ničeho nejsem, já… To myslím doopravdy vážně!

Bill 
Podívám se mu do očí. Vypadá… Zvláštně. Tak nějak zklamaně, lítostivě… 
„Něco potřebuju vysvětlit.“ Šeptnu a kouknu mu znovu do očí.  

Tom 
Pohledem probodávám židli u stolku. Moc nemrkám… Jo, chce se mi brečet. Olíznu si rty a pomalu zamrkám.  
„Co?“ pípnu a pomalu přejdu k němu.