autor: Bubbly
Dlouho jsme se jeden druhému dívali do očí, ticho v místnosti se protahovalo, jediné, co bylo slyšet, byly tiché nádechy a výdechy ze dvou hrdel. Tom nepohnul ani brvou, jako kdyby byl z kamene. Já jsem po pár vteřinách odvrátil zrak. Jeho pohled mě však propaloval dál. Jako kdyby na něco čekal. Možná, že očekával nějakou reakci na to, že půjdu domů. Třeba bych měl radostí skákat do stropu a řvát na celý kolo, ale nějak jsem v sobě nenašel dost nadšení.
„Bille?“ promluvil na mě a mírně se ke mně naklonil.
Podíval jsem se na něho znovu. „Hm?“ zvedl jsem obočí.
„Půjdeš domů,“ zopakoval Tom. „Neměl bys z toho mít alespoň radost? Trochu nadšení by snad projevit mohl, ne?“
Pokrčil jsem rameny. Co jsem mu měl říct? Že se nechci vrátit, ne, pokud on nepůjde se mnou. Sklopil jsem oči ke svým rukám, nervózně jsem si pohrával s vlastními prsty. Mlčel jsem, zarytě a neklidně.
Tom mě vzal za bradu a zvedl mi obličej tak, aby mi viděl do tváře. „To mi k tomu nic neřekneš? Nebo mi snad nerozumíš, Bille? Poslouchej mě – ty pojedeš domů!“ zatřásl mnou, jako kdyby se snažil do mě ta slova vtlouct.
„Já tě slyším,“ odvětil jsem a vykroutil jsem hlavu z jeho sevření.
„A?“
Zadíval jsem se mu do obličeje. „Měl jsi někdy pocit, že někam nepatříš, ale něco tě k tomu místu táhne?“ zeptal jsem se ho opatrně.
Několikrát zamrkal. „Co se mi tím snažíš naznačit?“
Vydechl jsem a celé tělo se mi nahrbilo. „Tome, já odtud nechci odejít, pokud ty nepůjdeš se mnou.“
„Co-cože?“ zakoktal se. „Jak to myslíš, pokud nepůjdu s tebou? Co to meleš?“ Zrovna tuhle reakci nejspíš nečekal ani v nejmenším. Překvapil jsem ho, což nepříjemně překvapilo mě. Myslel jsem, že Toma nemůže překvapit už vůbec nic.
Natáhl ke mně ruce, jako kdyby se vzdával. „Nevíš, co mluvíš, Bille. Nezadělávej si na problémy. Až dostaneme peníze, ty se vrátíš a už mě nikdy neuvidíš. Nikoho z nás. To sis přece přál, ne?“ díval se na mě těma obrovskýma hnědýma očima a vyčkával, co mu odpovím.
Zakroutil jsem hlavou. „Nechci vidět nikoho z nich. Ale ty už patříš do mýho života jako důležitá část jedné skládačky, Tome.“
„To není pravda. Jsi v šoku, nevíš, co mluvíš.“
„Nikdy jsem nebyl klidnější,“ opáčil jsem.
„Já jsem tě unesl, Bille, tak jak můžeš tohle říct? Jsem zodpovědný za to, že jsi tady, za to, že ti chce BJ ublížit!“ Tom vstal a začal nervózně přecházet po pokoji, jako vyhladovělý tygr, který chodí sem a tam po kleci. Ruce se mu třásly, byl nervózní, nejistý sám sebou. To bylo poprvé, co jsem ho takhle viděl. Tohle nebyl ten tvrdošíjný Tom, kterého jsem poznal.
Pomalu jsem vylezl z postele a došel k němu. Byl jsem trochu vyděšený tím, co jsem se chystal udělat, ale Tom to potřeboval, já jsem to potřeboval. Postavil jsem se k němu a opatrně jsem ho vzal za ruku, prsty jsem propletl s jeho. Zastavil se, chvíli se nehýbal. Až po krátké chvíli se podíval na naše spojené ruce a pak na mě.
„Co to kruci zase děláš?“ zavrčel, ale jeho pohled byl klidný a něžný, jako kdyby byl rád, že jsem to udělal, ačkoliv to odmítl dát tak silně najevo.
„Obejmi mě, Tome,“ špitl jsem.
„Co?“ zvedl obočí.
Můj obličej se stáhl do zoufalého výrazu. „Prosím.“
Jen se na mě díval, tvář plnou nejistoty a zmatení, ale nakonec se pohnul. Nevím, jestli to bylo jeho rozčilením, nebo mým zoufalým výrazem ve tváři, ale objal mě, pevně mě stiskl kolem ramen a přitulil mě blízko k sobě. Druhou rukou mě chytil za týl a obličej přitiskl do záplavy mých havraních vlasů. Cítil jsem, jak mi vydechl na kůži. Dlaní mi přejížděl po páteři.
„Někdy si říkám, že tě domů nepustím, Bille,“ řekl najednou šeptem. „Vzal bych tě k sobě, staral se o tebe, dal ti všechno, co potřebuješ…“
Odtáhl jsem se od něho jen tak daleko, abych mu viděl do obličeje. Pohled mi trpělivě oplácel, dokud jsem nepřiblížil obličej k jeho a moje rty se nedotkly jeho měkkých sametových úst. Vydechl jsem, když mi ten letmý polibek opatrně oplatil, jako kdyby se bál, že mi jen tímhle může ublížit.
Tom mě přitiskl k sobě blíž, dotyky jeho rtů začínaly být každou vteřinou naléhavější, dravější a divoké. Hladově mě líbal, jazykem přejížděl konturu mých rtů. Po nějaké době se odvážil proklouznout dovnitř, prozkoumávat mě po milimetrech čtverečních a vnímat, jak se můj dech intenzivně stupňuje.
Nejsem si přesně jistý jak, ale najednou mě povalil tvrdě na matraci, jeho tělo se tisklo k mému, jeho zuby něžně stiskly můj spodní ret. Dlaněmi postupoval z mých ramen, přes žebra až na boky, kde mě stiskl, a jeho klín se otřel o můj. Oba dva jsme zasténali.
„Kruci, Bille, proč mi tohle děláš?“ Tomův hlas se zachvěl vzrušením.
Mírně jsem se prohnul v zádech, dotýkal jsem se jeho těla tím svým a snažil jsem se najít hlas.
„Potřebuju tě, Tome,“ odpověděl jsem, ačkoliv ta odpověď nebyla přímo mířena jeho otázce.
Tom neváhal, nechtěl nechat nic náhodě, jediným opatrným pohybem mi stáhl tričko. Rty se přitiskl na můj krk, zatímco opatrně pohladil obvaz na oblině ramene. Rána už nebolela, ale pořád tam byla, jako čerstvá vzpomínka na tu noc, kdy jsem utekl. A když bříšky prstů zavadil o moje bradavky, opakoval jsem jeho svlékací tah na něm. Jeho kůže hřála jako rozpálená kamna, cítil jsem, jak se o mě opírá, jak se mě dotýká a neuvěřitelně se mi to líbilo. Zatoužil jsem ho cítit tak hluboko uvnitř sebe, že by se dotýkal mojí duše.
Políbil mě na hrudník kost a poté na jednu z bradavek. Lehce ji nasál rty, zatímco té druhé se věnoval dlaní. Třel ji, hladil, dráždil mě, myslel jsem, že to nevydrží. Cítil jsem jeho jazyk, jeho rty a chtělo se mi slastí křičet. Pokrčil jsem jednu nohu a kolenem se otřel o rozkrok jeho džínsů. Nemohl jsem necítit jeho napnuté vzrušení.
„Pane bože, Bille,“ vydechl, když jsem se ho znovu dotkl na onom citlivém místě. Jemně mě hryzl do kůže, zatímco bojoval se sponou pásku u mých kalhot. Netrvalo mu dlouho a moje džíny skončily nemilosrdně v koutě.
Ani jeden z nás doopravdy nechápal, co se vlastně děje, proč se ten žár, který jsme měli v sobě, probudil zrovna teď. Tom mě mohl mít, stejně jako BJ, stačilo by si počkat jen na chvíli, kdy budu totálně bezradný, ale on počkal. Počkal až do téhle chvíle, kdy jsem se mu sám nabídl. Nenapadlo ho vzít si mě násilím.
Snažil jsem se mu rozepnout kalhoty třesoucími prsty, když se dlaní silně otřel o můj klín. Zavzdychal jsem potichu jeho jméno, přitlačil jsem na jeho ruku ještě víc. Musel jsem vypadat zoufale, jako kdybych se ho snažil donutit, aby mi udělal dobře, aby mě uspokojil. Ale tak to nebylo. Nepotřeboval jsem, aby mě dráždil, potřeboval jsem ho u sebe tak blízko, jak jen to šlo.
Tomovy džíny skončily na podlaze stejně nemilosrdně jako ty moje. Oba dva jsme byli jen ve spodním prádle, naléhavě jsme se dotýkali toho druhého. Moje boky vycházely vstříc jeho napnutému klínu. Přes tenkou látku jsem cítil, jak je rozdrážděný. Toužil jsem ho uspokojit, ukázat mu, že mi na něm záleží, jenže z vteřiny na vteřinu se celý svět obrátil vzhůru nohama.
Do pokoje vpadl BJ s Mäxem a Andrém v zádech. Když uviděli mě a Toma, jejich obličeje se stáhly do nemilosrdného výrazu nenávisti. BJ několika kroky překonal celou vzdálenost pokoje, popadl Toma za krk, a než jsem se stihl vzpamatovat, vláčel ho po podlaze, zatímco do něj Mäx zuřivě kopal. Když ho dostal dostatečně daleko ode mě, pustil se do něho taky.
Ani nevím jak, ale najednou jsem stál kousek od nich, popadl jsem Mäxe za paži a snažil jsem se ho odtáhnout od svíjejícího se Toma.
„Nech ho na pokoji!!“ křičel jsem na něho tak hlasitě, jak mi jen hlas dovolil. Na mojí tvář dopadla tvrdá pěst. Dopadl jsem tvrdě na zem, chvíli jsem se vzpamatovával ze šoku, před očima mi tančily hvězdičky, ale jakmile jsem se vzpamatoval do úplného vědomí, díval jsem se na to, jak tlučou Toma do krve, rval jsem si vlasy a křičel jsem na ně, ať toho nechají.
Všechno to trvalo jen několik minut. Když ti dva skončili s tou surovostí, jen se smáli. André stál kousek od nich a nevypadal, že by se tím bavil. Já jsem ležel na podlaze schoulený do klubíčka, zatímco se ke mně přiblížil BJ. Popadl mě za vlasy a zvedl mě nad zem.
„Tady máš toho svého hrdinu. Neboj se, brzy dojde i na tebe,“ vysmál se mi do obličeje a zase mě pustil. Pak odtáhli Andrého a nechali mě s Tomem samotného.
Díval jsem se krvavou masku, kterou mu udělali z obličeje. Nos mu krvácel, stejně jako rozražený ret a tržná rána na čele. Na levé tváři se mu začínala nehezky vybarvovat modřina. Pohled na něho rval za srdce, chtělo se mi brečet. Se slzami na tvářích jsem se doplazil až k němu. Nehýbal se, byl v bezvědomí.
„Tome,“ zašeptal jsem a lehce s ním zatřásl.
Nic. Ani se nepohnul.
„Tome, prober se!“ Můj hlas sílil s každým dalším slovem. „Tome, prosím!“
Nehýbal se, neotevřel oči, vypadalo to, že ani nedýchá, protože jsem necítil výdechy z jeho rtů, ale hrudník se mu pomalu zvedal, což znamenalo jediné. Byl naživu, to bylo to jediné důležité, co mě zajímalo. Ze všech sil, co mi zbyly, se mi podařilo dotáhnout ho na postel, uložit ho na matraci. Zadržovat slzy nemělo smysl, téměř jsem přes ně nic neviděl. Jediné štěstí bylo, že tu Tom nechal lékárničku, když mi ošetřoval nedávno rameno.
Otřel jsem mu z obličeje krev co nejopatrněji jsem dokázal, ale můj pláč neutichal ani s vědomím, že je naživu. Bylo to horší. Tom se nebránil. Nebránil se kvůli mně. To byl důvod, proč se pokojem rozléhaly moje hlasité vzlyky…
autor: Bubbly
betaread: Janule
ne nie takto to byt nemalo. Tom musí byť v poriadku aBillovy sa tiež nedmie nič stat. Prosím prosím nech je vsetko Ok.
oh, to je…. kruté.. chudáci chlapci, aj toho Andrého mi je celkom ľúto…. ale milujem túto poviedku… je tak iná než všetko ostatné
Co to je??!! Takhle jim přerušit láskyplnou chvilku…chudáci kluci, teď už se bojím nejenom o Billa, ale i o Toma…
já toho BJe….grrr… uškrtim, zavřu do rakve a zakopu padesát metrů pod zem. Maxe taky… ááá (bojový pokřik)
Chudáček Tomuláček 🙁 doufám, že se hezky rychle probere a taky, že Billovi nic hroznýho už neudělaj. Já to úplně prožívala s něma a najednou *cvak*, BJ v místnosti a láska v prde*li, s prominutím 😉 sakra, bojim se o něěě 🙁
O_O to snad ne! pročč???
Tommy!!!!!! Bože, mé srdce pláče spolu s Billem…