autor: Neilinka & Cerike
Sen
Tom
Krásnější už to být ani nemohlo. Ten večer se neodvolatelně zapsal do mého srdce a já věděl, že nikdy už nikoho nebudu milovat víc než Billa.
Další týdny ubíhaly jako ve snu, krásném pohádkovém snu. Jako by to snad ani nebyla realita, ale jen prostý vymyšlený příběh, který jsem si vysnil. Bill se pomalu, ale jistě zbavoval své závislosti. A já ho den ode dne miloval více.
Každý den, přišly maličkosti, které nás naplňovaly. Byli jsme šťastní, byli jsme spolu. A já doufal, že to bude jako v pohádkách. Bude to mít šťastný konec.
Ale, tohle mít konec nebude. Nemůže to mít šťastný konec. Protože láska ta nekončí, tak nemůže skončit ani dobře ani špatně. Prostě bude s námi žít, a dokud tu bude, bude nám krásně.
Moje dřívější myšlenky na smrt a tomu podobné věci mě opustily, ale na Dominika jsem nezapomněl. Nikdy nezapomenu.
Pořád se něco dělo. Občas jsme zašli za Georgem, a to i včetně faktu, že jsme ho denně vídali ve škole. A občas za námi zajel Markus, který byl i naším občasným spolubydlícím, když tam přespával.
Škola byla vcelku snesitelná, se mnou se začali s Billem bavit sem tam i ostatní spolužáci. Georg už bral Billa jako samozřejmost, chodil za ním, bavil se s ním a navzájem si opisovali úkoly.
Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce.
Za okny se začínalo smrákat a venku začal padat první letošní sníh. To už jsem netrpělivě čekal u dveří na Billa, který přišel zabalený jako medvídek, abychom se mohli společně za ruce projít pod večerní oblohou.
Procházeli jsme se parkem a povídali si.
Člověk by řekl, že lidé jako my, kteří se vidí čtyři a dvacet hodin denně, si už nemají o čem povídat, ale opak byl pravdou. My dva si nikdy nemohli začít lézt na nervy, to bylo nemožné. Navzájem jsme toužili po blízkosti toho druhého. A stačilo, abych byl jediný celý večer u Georga, a už jsme si chyběli.
Nehledě na to, když jsem před vánoci byl na víkend u rodičů a u Billa byl Mark. Po mém návratu se Markus raději stáhnul na tři hodiny pryč.
Bill se těšil na Vánoce jako malej kluk. Navíc u nás měl být i Markus, aby si taky užil Vánoc. Bill, jak se zdálo, měl Marka moc rád.
Tohle období pro mě bylo kouzelné. Bylo těžké před Billem schovat dárky, které jsem koupil při návštěvě Berlína. Byly moc velké na to, aby se vešly do našeho malého trezoru, a tak nejbezpečnější místo, které bylo k nalezení, bylo u Georga.
Věřil jsem tomu, že už se nic nemůže pokazit. A že budu žít svou pohádku navěky.
Z procházky jsme se oba vrátili promrzlí, byla tam zima, ale bylo to úžasné.
Ihned jsem šle napustit horkou vanu plnou Billovy oblíbené pěny a Bill zatím šel něco skousnout do kuchyně.
Byl jsem úplně nadšený z toho, že Bill teď začal normálně jíst. Vlastně papkal teď skoro pořád. Měl teď úžasnou postavu, ale víc nepřibral ani kilo. Měl rychlý metabolismus.
Jen co něco snědl, přiběhl za mnou do koupelny a vyžadoval se svléknutí. Usmál jsem se a vysvlékl ho.
Oba jsme si vlezli do horké, provoněné vody. Jen tak jsme relaxovali a užívali si klidu.
„Miluju tě.“ Neříkali jsme si to moc často, aby nás to neomrzelo, ale občas jsme si to prostě říct museli. Přesně v takových úžasných chvílích, jako byla ta teď. Oba jsme věděli, že dnešní večer zakončíme dlouhým milováním.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
Dnešní díl byl krátký, ale o to krásnější…♥
Kluci si tu předvánoční idylku rozhodně zaslouží, vždyť život jim nedal nic zadarmo, všechno si museli vybojovat =)♥
vážně teď čekam že se něco pokazí