autor: Catherine
Yeah. Čumíte, co? :DD Jo, já taky xDDD Posledních pár týdnů jsem měla jakejsi… tvůrčí blok, či co xDD Nešlo mi prostě psát, nic :DD Jenže… Tenhle problém mi pomohla vyřešit Kerlinka xD Tudíž… Teď bych možná mohla zase psát tak jako dřív :DD Hii :DD
Jinak… Celou Lekci lásky věnuju mé milované arogantní děvce Kerli 😛 Ona si ji zaslouží tak… jako nikdo :DDD*
Jinak… Celou Lekci lásky věnuju mé milované arogantní děvce Kerli 😛 Ona si ji zaslouží tak… jako nikdo :DDD*
Umh… Jinak asi nic k tomu ;P Jen… Děkuju za komentáře, když nějaké budou :P* Cath <3
Dredatý mladík seděl u psacího stolu ve svém pokoji. Před sebou měl otevřenou učebnici matematiky a položené papíry, na kterých byly vypočítané příklady. Pečlivě opisoval všechna čísla. Vše by se zdálo v nejlepším pořádku, jenže… Byl tu jeden problém. Z pokoje, který patřil jeho mladšímu dvojčeti, a zároveň byl hned vedle jeho, se ozývaly opět důvěrně známé zvuky. Steny.
Tom se snažil sténání ignorovat. Soustředil se jen na čísla před sebou. Opisoval nekonečně dlouhá čísla a ihned příklady zkracoval na nejmenší možný výsledek.
„Kurva, dost,“ vykřiknul Tom a odšoupnul se od stolu. Prudce se postavil a zabouchal na zeď. Odezvou byl jen smích, který vystřídal vzdychání. Tom jen protočil oči. Mlčel. Čekal, jestli bude pořád rušen při svém učení.
„Máš strašně nervního brášku, víš to?“ zasmál se Andreas a přirazil do Billova úzkého těla.
„Divíš se mu? Nikdy nešukal. Začínám pochybovat i tom, že se někdy cucal. Závidí mi,“ ušklíbnul se Bill a naschvál hlasitě, hraně zasténal. Tušil, jak to vytočí jeho starší dvojče.
„Oh. Nikdy? Nechtěl bych,“ zasténal blonďáček a přisál se ke krku svíjící se černovlasé osobě pod sebou.
„Yeah. Nikdy. Nevím, na co čeká… Potom je tu další možnost. Je asexuál,“ pokrčil Bill rameny. Začal sténat. Opět. Nanovo. Chtěl bratra vytočit k nepříčetnosti.
„Fajn. Jak chceš, bráško,“ zavrčel dredáček a vyběhl ze svého pokoje. Věděl, že se Bill nikdy nezamykal. Nepovažoval to za důležité. Před dveřmi se ale zastavil. Přemýšlel, jestli to není až moc podlé.
„Není. On se mě také neptá, jestli může sténat,“ řekl si Tom sám pro sebe a dveře rozrazil. Postavil se do nich a založil ruce v bok. Sjel si dvě osoby na posteli. Nic. Žádné reakce.
Tom zavrčel. Spustil ruce zpátky podél těla a udělal pár kroků k posteli. Kleknul si na kolena.
„Bille, to ti mám zasténat do ucha, když si přeju, abyste byli alespoň trošku potichu? Já se potřebuju učit matiku,“ ušklíbnul se Tom a zase se postavil.
„Bille, to ti mám zasténat do ucha, když si přeju, abyste byli alespoň trošku potichu? Já se potřebuju učit matiku,“ ušklíbnul se Tom a zase se postavil.
„Nezáviď, bráško, hm?“ protočil Bill oči a pohladil blonďáka po tváři. „A teď nás ještě chvilku nech. Musíme něco dodělat,“ pokrčil černovlasý ďáblík rameny a znovu se podíval na Andrease.
„Můžu pokračovat?“ ušklíbnul se blonďák. Odpovědí bylo jen přikývnutí.
„Ne, nemůžeš pokračovat!“ zvýšil Tom hlas.
„Ne, nemůžeš pokračovat!“ zvýšil Tom hlas.
„Tome, co ti vadí? Prostě si jen… užívám. Mimochodem. Helpneš mi pak s matikou, viď?“ Bill nasadil nevinný kukuč a nepatrně vykouknul zpod těla nad ním.
„Ať ti pomůže tady… Kamarád,“ řekl Tom znechuceně a otočil se. Chystal se z pokoje odejít.
„Tome, prosím. Já to vůbec nechápu. Nevím, co s tím máme dělat,“ Bill zkoušel jinej přístup. Přístup malého, nevinného, hodného dítěte. Byl si toho vědom. V duchu se zašklebil. On a nevinný? Dávno ne.
„Bráško, pomáhám ti pořád. Kolikrát jsem ti to vysvětloval, hm? Několikrát. Nemůžu za to, že máš vyšukanej mozek a nepamatuješ si nic jiného než polohy,“ protočil Tom oči a odešel ke dveřím.
„Jo… A prosím, buďte trošku tiší. Potřebuju se soustředit,“ s těmito slovy Tom z pokoje odešel.
Bill nevěřícně zamrkal. Potom sklopil pohled. Slova, která mu Tom řekl, ho svým způsobem zabolela. Nechápal proč. Z úst staršího dvojčete to znělo tak… Opovržlivě.
„Andy, nech toho. Doděláme to někdy příště, hm?“ snažil se černovlásek pousmát a Andrease zkoušel ze sebe sundat.
„Nechápu, proč. Jen žárlí, a proto ti to vyčítá,“ zašklebil se blonďák a vyšel z Billova těla. Oblékl se.
„Díky,“ řekl Bill jen jedno prosté slovo a také se oblíknul.
„Nechápu, proč. Jen žárlí, a proto ti to vyčítá,“ zašklebil se blonďák a vyšel z Billova těla. Oblékl se.
„Díky,“ řekl Bill jen jedno prosté slovo a také se oblíknul.
„Až budeš mít náladu, a až nás nebude tvůj bráška rušit, dej mi vědět, hm?“ ušklíbnul se Andreas a odešel.
Bill zakroutil hlavou. Ustlal si postel a podíval se z okna. Pousmál se, když viděl Andrease za vrátkama domu. Spustil dolů žaluzie a našel na stole učebnici matiky. Vzal ji společně s propiskou a papírama. Vyšel na spojovací chodbu. Stačilo udělat pár kroků a byl u pokoje bratra. Zaklepal na dveře.
„Můžu?“ usmál se Bill a díval se na své dvojče, s otazníky v očích.
„Můžu?“ usmál se Bill a díval se na své dvojče, s otazníky v očích.
autor: Catherine
betaread: Janule
Ty wle, ten Tom tam bol akoby si Bill a Andy len niečo rozprávali.. toto bude kruté, moc sa teším na koniec XD
Ja som to už komentovala takže.. Ale je to skvelé! Až na toho kokota s prepáčením za výraz 😀
No..začíná to zajímavě 😀
Je to pěkně žhavé.
Tak toto začína poriadne brutálne 😀 Už sa na to strašne teším 😀