autor: LadyKay
Musel by být absolutní blb, aby si nevšimnul ironického tónu, jenž jsem použil. Tohle je zlej sen! Bill si odfrčí s nějakým idiotem, mě tu nechá samotného, a nakonec se tu zjeví tenhle pablb.
„Co ty tady, Péťo? Bylo ti po mně smutno, viď?“ Neodpustím si rýpnutí do jeho osoby. Od doby, co se rozešli, nemám koho stírat.
„A víš, že i jo.“ On se usmál? Na mě? Tak to je fakt síla! A ještě ke všemu se tváří, jako by to myslel vážně.
„Ty ho znáš?“ Obrátím se zpátky na svého bývalého skoro švagra. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych ho tady mohl potkat. Ačkoli… Je model a údajně patřil mezi nejlepší do doby, než ho Bill pomluvil a rozneslo se to. Kdyby nebyl dobrej, nikdo by ho neznal. Jenže jsem o něm už několikrát slyšel, tudíž hoch z Polska nebude nějaká nula. Takže tu má co pohledávat na rozdíl ode mě.
„Bohužel.“ Neunikne mi změna výrazu Kenova obličeje. Asi mu Massimo moc sympatický není. Aspoň na něčem se shodneme. „Dalo mi práci se ho zbavit.“
„Jak zbavit?“
„No, musel jsem ho nahradit nejen jako tvář Billovy značky, pokud tedy chápeš, co tím chci říct.“ Mám vážnou obavu, že rozumím až moc dobře. Tím se moje nejčernější obavy naplnily.
„Oni spolu… Jakože to je Billův ex?“
„To zase ne.“ Zavrtí hlavou. „Ale řekněme, že jejich vztah nebyl nikdy jen ryze pracovní.“ Díky, Peťánku, právě kvůli tobě klesla moje nálada pod bod mrazu. Ne na bod, ale pod bod. Proč se musí všechno pořád takhle kazit? Nejprve ten obdivovatel, pak Pete, pak zase ten Jens, po něm Jerry, zase opisovatel Willdy, teď další imbecil. Proč nemůžeme mít s Billem normální vztah bez komplikací? Ovšem, když se ho dokázal zbavit on, proč by se to nemělo povést mně? Ten borec má dvě možnosti. První je, že nechá Billa sám od sebe a jeho bídný život tak bude ušetřen. Druhou variantou je, že se kolem něj bude motat, mně ujedou nervy a zabiju ho. Jeho bývalý sok v lásce by mu mohl vyprávět, jak se umím vytočit.
„Co někam zajít?“
„Jako my dva? Ty v něčem jedeš? A asi je to hodně kvalitní matroš, co?“ On není normální! Ponižuju ho, dám mu přes tlamu a on mi navrhne takovou šílenost. Z jeho hrdla se ozve hlasitý smích. Tak jsem aspoň Péťu pobavil, když už nic jinýho. Sice mám nutkání poslat ho do háje i s jeho pozváním, jenže si pak uvědomím, že je vlastně jediný, koho tady znám. Znám i Dolce a Gabbanu, ale pochybuju, že by na mě měli čas a asi bych si s nimi moc nepokecal. Musím si vybrat. Buď se budu užírat sám na hotelu, nebo vyrazím s ním a zabiju čas.
„Tak jdeš nebo ne?“ Otočím se na něho. Pete se na mě zvláštně podívá, asi jsem ho zaskočil. Nakonec však vykročí kupředu, projde kolem mě a společně zamíříme do víru velkoměsta.
***
„Hele, víš, že nejsi zas tak hroznej?“ Zasměji se a přiťukneme si láhvemi piva. To moje je přirozeně nealko, proč zbytečně riskovat. Chlapec se divil a utahoval si ze mě, ale stačilo pár stěrů a dal pokoj. A pak že Pánbůh nemá smysl pro humor! My dva jsme se nesnášeli od první chvíle, a nakonec skončíme v nějakým baru spolu. Ještě bychom si mohli začít vylévat srdce a stěžovat si na našeho společného milence a bylo by to všechno. Dozvěděl jsem se, co můj ctěný exšvagr nyní dělá, kde celou dobu byl, a hlavně mi sdělil, co je ten Maxíček zač. Ovšem jednomu tématu se vyhýbá. Billovi. Ani slovo o něm nepadlo. Dost mě to zaráží. Čekal jsem, že se ze mě bude snažit dostat, jestli někoho má, ale spletl jsem se. Tak proč mě sem tahal, když nechce info o bráchovi?
„Dík, beru to jako kompliment.“ Prohrábne si vlasy a mně neujde, že je má podstatně delší než předtím. Faktem je, že vypadá celkově tak nějak jinak. V první řadě má delší a tmavší vlasy. Něco jako tmavá blond, no k chytrosti mu to stejně nepomůže. Jako vždy je vystylovaný a zaplaťpánbůh má na sobě relativně normální ohoz, když ignoruji šálu. Sakra, čekal jsem trosku a on k mému překvapení vypadá šťastně. Vidět ho Bill, tak ho trefí.
„Ber. Dalšího se ode mě jen tak nedočkáš.“ Cucnu si piva a sleduji, jak se zase rozesměje. Asi se budu muset víc snažit, abych ho vytočil. Nejspíš jsem vyšel ze cviku. Taky jsme se dlouho neviděli. Jen ať se nebojí, dostanu se do toho a pak ho budu uzemňovat jedna radost.
„Hele, mohl bych se na…“
„Tome, sorry, ale,“ Pete najednou neví, kam s očima. Těká jimi po místnosti, až nakonec jeho pohled padne na mě. „Nechci o něm mluvit. Řeknu ti jen tolik… Víš, došlo mi, že ho neznám a nerozumím mu.“ To mu docvaklo brzy, ale co čekat od někoho, kdo vypadá jako chodící partner panenky Barbie. „Ale je něco, v čem ho naprosto chápu.“
„Jo???“ To by mě zajímalo, co to je. Že by chápal, proč Bill používá zrovna ten a ten šampón. V ničem jiným mu rozumět nemůže. Co si budeme nalhávat, je to Pete.
„Jo. V tom případě mu rozumím víc než dobře.“
„V jakým?“ Ať mě neštve a kouká to vyklopit.
„No, třeba na to přijdeš sám, a pokud ne, tak se poraď s Billem.“
***
Kartou si otevřu dveře od pokoje a vklouznu dovnitř. Podivím se, že mě Absík ani nevítá. Ačkoli se asi není čemu divit. Musel bych se jmenovat Bill, aby se jeho chlupatá milost uráčila přijít mě uvítat. Jak bráchu zpočátku nesnášel, tak ho teď až nechutně zbožňuje. Bůhví, kde je zase vlezlej. Přece se nebude obtěžovat kvůli člověku, co o něj s láskou pečuje a stará se o něj líp než o sebe.
„Do prdele, co ty tady… Ty už jsi zpátky?“ Zůstanu zkoprněle stát a s pusou dokořán zírám na Billa, usazeného na posteli. Aspoň už i vím, kde je pes. Leží vedle něj a hlavu má položenou v jeho klíně. Billovy štíhlé prsty pročesávají hustou srst a jeho hnědé oči se do mě vpíjejí.
„Já ano.“ Diva výhružně zavrčí a nepřestává si mě prohlížet jako sup kořist. „Kde jsi byl? Přes dvě hodiny tu čekám, volám ti a ty nic.“ Pomalu vstane a popojde ke mně. Chvilku na mě jen tak zírá, pak však nakrčí nos a nasaje. Vzápětí na mě šokovaně vytřeští oči.
„Ty jsi byl v baru?“ Chystám se ho uklidnit, že jsem nic nepil, ale nedostanu k tomu příležitost. „Já se tu strachuju, jestli tě někdo nepřepadl a ty oblézáš bary s nějakýma děvkama!!!“ A dost, nenechám po sobě takhle ječet.
„Takže zaprvé bych ti rád připomněl, že jsem to nebyl já, kdo nechal někoho stát uprostřed místnosti a odešel s nějakým debilem. A zadruhé jsem nebyl s děvkama, ale s tvým ex. A pokud by tě to zajímalo, tak do třetice tě upozorňuju, že jsem nic nepil.“
„A to ti mám jako věřit?“ Vysměje se mi. Jo, zní to sice šíleně, ale je to pravda. „Ty a Pete? Lepší výmluvu nemáš?“
„Docela fajn se s ním kecalo. Jo a mám se tě na něco zeptat. Říkal, že prý ti v něčem naprosto rozumí a řekl bych, že to souvisí se mnou. Nevíš, oč by mohlo jít?“ Sleduji, jak se pomalu nadechne a sevře ruce v pěst.
„Co tu dělá?“
„Já nevím,“ pokrčím rameny, „asi pracuje. Něco v tom smyslu říkal.“ Otevřu si plechovku s colou a napiju se.
„Pracuje?!“ Vyjekne brácha. „Jak pracuje?“
„Se ho jdi zeptat. Bydlí v tomhle hotelu.“ To měl být vtip. Chtěl jsem ho jen odbýt, aby mi dal pokoj. Že vzal moji výzvu vážně, mi dojde, když uslyším prásknutí dveřmi.
Bill
To je k nevíře! Nejprve se domnívám, stresuju se kvůli tomu, že je Tom někde s nějakou nánou podobnou těm, co očumoval při generálce, a ono je to nakonec ještě horší. V klídku si vyrazí do baru s Petem, jemuž nemohl donedávna přijít na jméno. Myslel jsem si, že si ze mě utahuje, ale jeho výraz mě přesvědčil o opaku. Nevypadal, že by si ze mě dělal legraci. Ne, myslel to smrtelně vážně. Co tu ten pitomec pohledává a kde se v něm bere ta drzost tahat někam mého Toma?! Pokud mu šlo o to vytočit mě, jakože dám krk na to, že to byl jeho záměr, tak se mu to povedlo. Ale ten ať se těší! To, co mu řeknu, si za rámeček nedá!
„Pane Kaulitzi,“ usměje se na mě recepční, když se před ním zjevím. „Mohu vám nějak pomoci?“
„To můžete. Je tu ubytovaný pan Maciejewski, že? Tak mu laskavě zavolejte a řekněte mu, že tu na něj čekám a chci s ním mluvit.“ Chlápek se na mě nejprve dívá, jako bych spadl odněkud z Marsu, ale nakonec zvedne sluchátko a po chvilce slyším, jak vyřizuje můj vzkaz. Netrpělivě si podupávám nohou a prsty bubnuju do recepčního pultu. To je doba!
„Ano, ano, vyřídím. Příjemný zbytek dne přeji. Nashledanou.“ Po dlouhých minutách zavěsí a otočí se zpět ke mně.
„Pan Maciejewski se dává poroučet. Bohužel je plně zaneprázdněn svým programem a nemůže se v tuto chvíli dostavit dolů. Přeje vám příjemný zbytek vašeho pobytu v Miláně.“ Cože? Dělá si ze mě šoufky nebo jak?
„Jak zaneprázdněn??? Ať sem urychleně přijde, chci s ním okamžitě mluvit!“
„Lituji, ale jak jsem řekl, pan Maciejewski nemá v tuto chvíli čas.“ Tak on nemá čas! Hlavně že měl plno času na to, aby zval Toma někam do baru a pomlouval mě tam před ním!
„Dobrá. Dejte mi číslo jeho pokoje. Později za ním zajdu osobně.“
„Je mi líto, pane Kaulitzi, ale pan Maciejewski je naším váženým hostem a informace o hostech nemůžeme nikomu podávat, ani vám ne.“ Ten chlap si snad dělá prdel! Pete a vážený host? Taková nicka? A co jsem tedy potom já??? Nejraději bych ten pult přeskočil a z toho italského skřeta to číslo pokoje vymlátil, ale zachovám klid, ač je to dost složité. Ani se s ním nerozloučím a se vztyčenou hlavou odkráčím. Však já si s drahým Petem popovídám jindy.
***
„Počkej tu na mě. Ještě si něco zařídím.“ Prohodím směrem k Tomovi, který jen kývne a posadí se na místo. Máme ta nejlepší, v první řadě. Jednak proto, abychom dobře viděli a jednak kvůli reklamě. Od včerejška je nějaký divný. Kdoví, co mu to pitomec navykládal! Určitě jen samé lži a Tom na to teď musí stále myslet. Okamžitě se rozejdu a zamířím do backstage. Být obyčejným smrtelníkem, nemám sebemenší nárok dostat se tam, ale moje jméno něco znamená a k tomu se řadím mezi přátele Domenica a Stefana, tudíž nikdo nemá odvahu mě zastavit.
Prosvištím mezi stojany s modely, míjím manekýny, které ke mně vysílají zbožné pohledy a jistě doufají, že si jich všimnu a dostanou tak příležitost kráčet po molu a předvádět moje návrhy. Jsou mi v tuhle chvíli ukradené, soustředím se jen na to, abych našel toho, koho hledám. Rozhlížím se kolem sebe, pochoduji sem a tam, až konečně spatřím svůj cíl. Sedí u zrcadla, má na sobě jen černý župan a dívá se kamsi pod sebe. Zničehonic však zvedne hlavu a zří můj odraz. K mému úžasu však nehne ani brvou, s kamennou tváří mě několik sekund sleduje, ale vzápětí sklopí znovu zrak. V ten samý moment vykročím k němu a zůstanu stát těsně po jeho pravém boku.
„Takže je to pravda.“ Promluvím a znovu si ho prohlédnu. Pete pomalu vstane, založí si ruce na prsou a sjede mě pohledem od hlavy až k patě. Vypadá podezřele dobře a vyrovnaně…
„V první řadě tě zdravím, Bille.“ Touto větou naráží na fakt, že jsem jej ani nepozdravil. Nestojí mi za to, proč bych se namáhal? „Copak je pravda?“
„Že jsi tady.“
„Jak vidíš.“
„Co tu děláš?“
„Pracuji, jestli ti to nedošlo.“ Odpoví mi tónem, jímž mi dává najevo, že jsem v jeho očích totální debil, čímž můj vztek ještě vzroste.
„Ten Stefano a jeho dobrosrdečnost. Pořád mu říkám, že na ni jednou doplatí. On měl vždycky samaritánské sklony.“ Ušklíbnu se. Domenico by ho nikdy neoslovil, ne po tom, co o něm koluje.
„Mýlíš se, oslovil mě Dolce. Zřejmě se nezajímají o klepy.“ Oplatí mi úšklebek a pokračuje: „Máš pro mě snad nějakou pracovní nabídku? Pokud ne, tak bych tě poprosil, abys mě nechal v klidu. Musím se ještě připravit.“ Chystá se posadit zpět, ale popadnu ho za loket.
„Co si to dovoluješ? Uvědomuješ si, s kým mluvíš?“
„Právě že si jsem toho dobře vědom.“ Vyškubne se mi a o kousek poodstoupí.
„Co tím sleduješ?“
„Já?“
„A já snad? Taháš Toma po barech a vyprávíš mu o mně žvásty.“
„To ti řekl on?“ Podiví se.
„To mi říkat nemusel, to vím. Chceš nás rozeštvat, co? Ale to se ti nepovede!“
„Podle sebe soudím tebe?“
„Cože?“ Nechápavě se na něj zahledím. Nějak mi asi uniká, co tím myslel.
„Že zřejmě podle sebe soudíš mě. Nemám zapotřebí tě pomlouvat a před Tomem už vůbec ne. Jak jsem ti už jednou řekl… Jeho upřímně lituji a s tebou nechci mít nic společného, takže bych ocenil, kdyby ses teď sebral a šel si sednout do V.I.P. sekce.“ Mám co dělat, abych mu jednu nevrazil. Co si o sobě vůbec myslí? Že mi bude říkat, co mám dělat a mluvit se mnou tímhle tónem? Ať se vzpamatuje a hezky rychle!
„Nevěřím ti.“
„Ty jsi natolik přesvědčen o svojí důležitosti a nenahraditelnosti, že máš dojem, že tě všichni musí neustále probírat. Bille, lidi mají na práci spoustu smysluplnějších věcí, než je drbání tvojí osoby.“ Teď už se neovládnu. Sotva to dořekne a už ho chňapnu pod krkem a natlačím ho ke stolku.
„Nikomu nikdy nedovolím, aby mě a Toma rozdělil. Nikomu.“ Zasyčím mu do obličeje. Chystám se mu ještě pohrozit, protože mi na rozdíl od Toma Petova narážka, že mi v něčem rozumí, došla okamžitě. Nedovolím, aby nás rozeštval, nikdy! Hluboký mužský hlas však mé záměry překazí.
„Nějaký problém, pánové?“
„Ne, ne,“ vysmekne se mi Pete a opovržlivě si mě prohlédne. „Byl byste tak hodný a doprovodil pana Kaulitze na jeho místo. Myslím, že se ztratil.“ Chlápek ke mně popojde a naznačí mi směr. Zašklebím se na Peta, na jehož rtech se objeví škodolibý úsměv. Jen ať se směje, ale hlavně u toho nezapomíná, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.
Tom
Bill je od našeho návratu z Milána divnej, a to je možná ještě slabej výraz. Skoro vůbec nemluví, což je dost neobvyklý fakt. Nesekýruje mě, nenutí mě dělat, co nechci, nekupuje a ani neplánuje šílenosti. Jak jsem řekl, je divnej. Trvá to už jeden celý týden, což je už na pováženou. Že by ho tak vytočil fakt, že Pete se neválí na dně, že se nepřiplazil po čtyřech a poníženě neprosil o pomoc? Že by nedokázal rozdýchat, že z jeho expřítele není chodící troska, ale že vypadá dobře, dokonce lépe než předtím? Odpověď je jednoznačně ‚ano‘. Tímto Pete naboural jeho představu dokonalého světa, v němž je Bill Kaulitz něco jako Pánbůh. To on řídí životy druhých a dává šance zazářit nebo upadnout v zapomnění. Jenže Pete tu šanci získal, aniž by mu ji můj bráška udělil. Je jasné, že Bill zuří. Ale on vychladne. Za pár dní na Miláno, Peta a doufám, že i toho pitomce Maxe zapomene a soustředí pozornost na něco jiného. Vsadím se, že teď sedí nahoře a pomalu začíná plánovat blbosti…
Zamířím ke vchodu a snažím se nahmatat klíče. Nejprve ale v ruce stisknu papírek, který vytáhnu a při pohledu na něj se pousměju. ‚Zavolej, kdykoli budeš chtít.‘. Pod těmito slovy je naškrábáno telefonní číslo. Pete. Musel mi to strčit do bundy, když jsem si odskočil na záchod. No, člověk nikdy neví, třeba jednou budu Péťovu pomoc potřebovat. Sice zatím netuším, s čím by mi mohl pomoci, ale nevadí. Číslo si prostě schovám, akorát ho musím skrýt před očima divy. Jak ten by vyváděl, kdyby se dozvěděl, že skladuji číslo jeho ex!
„Sakra!“ ohnu se pro krabičku cigaret, již zastrčím do kapsy a otevřu si. V následujících vteřinách zůstanu stát jako opařený. Potlačím touhu vykřiknout, protože bych ho tím jen varoval. Zase ten v černém! Tak on si nedá pokoj! Pomalu se k němu plížím pevně odhodlaný mu tentokrát nedovolit utéct. Dnes ho už nepustím.
„Co tady děláš?“ Protne můj hlas ticho, když už stojím na dosah od něj. Trhne sebou a pokusí se mi znovu utéct. Jenže tentokrát jsem jeho reakci předvídal a byl jsem připraven. Natáhnu se po něm, chytnu ho za zápěstí a otočím si jej obličejem k sobě…
autor: LadyKay
betaread: Janule
Tommy, ty se ptáš, proč se vše musí tak kazit? Řekla bych, že proto, že necítím z Billa tu pravou lásku k tobě…omlouvám se ti, protože vím, jak moc Billa miluješ. Ale snad se mýlím.
Pete Tommymu navrhnul, aby SPOLU někam zašli? Teda já jsem si k této povídce dala pivečko, ale nejsem ani lízlá, natož aby se mi tady něco zdálo. A je divné, že Pete nechce žádné info o Billovi – to by znamenalo, že přesně ví o všem, co se kolem Billa děje…
"…pokud ne, poraď se s Billem." (A se kterým z těch 2 osobností jednoho Billa?)
Petova odpověď byla zajímavá, bude mi teď zase vrtat hlavou. Pete řekl, že Billa nezná a nerozumí mu, ale je NĚCO, v čem Billa naprosto chápe. Mluví o lásce k Tommymu? No potěš, já se zas do všeho zamotávám. Autorka ale umí zametat stopy, jakožto pachatel. A odkdy Absík nevítá Tommyho? Tady už se zbláznili všichni, včetně mě!
Pete Billa dobře setřel, má u mě plus 100 bodů. Jen ať si diva o sobě zas tolik nemyslí. "Nikomu nedovolím, aby mě a Toma rozdělil." Bill je Romeo!
Vzkaz Peta pro Tommyho? Telefonní číslo? Bill a jeho fantazie – tohle přesně vystihl.
Cha… Jens nebo Georg? Tady, Jani,necháme zapátrat si našeho parťáka, Tommyho a my si dáme chviličku oddech. Osobně si dám to pivečko a Tommy, ať nám taky jednou helfne…♥ Tommy, je to na tobě!
Jani, řekl Bill Tommymu, že ho miluje? Neřekl, že? Jen snad, že ho zbožňuje, když se mu Tommy vyznal…
Otázka zní, v čem Pete Billovi rozumí?
Bill sice řekl "můj" Tom, ale miluji tě?? Nepamatuji se, ty ano?
Se vsadím, že to bude baba Kelíšová a špehuje, jestli Tom udělal úklid na chodbě xDDD
A teď vážně. Nesnáším Peta!!!!
Ten zmetek normálně dělá do Toma, to snad není možné!!! Nějak rychle se nám chlapec odmiloval a už se mu zapalujou lýtka nanovo, tak to teda ne, Tom patří naší divě a tak to bude do skonání světa xD♥
A myslím, že Tom se mýlí v tom, proč je Bill divný, já myslím, že to je kvůli Petemu, ale ne proto, že by Bill zuřil, že se Pete má dobře, spíše to souvisí s Tomem a s něčím, co Pete ohledně Billa ví a mohl by to Tomovi říct. Přece jenom spolu nějakou dobu žili a to se člověk o tom druhém ledacos dozví.
Každopádně v pátrání po Romeovi jsme se nikam neposunuli, ta osoba v černém je určitě někdo, kdo s ním nemá nic společného =)
Ale třeba se pletu…
Co vy, drahý kolego, komisaři Ondi, máte nějaké nové postřehy? =D
[1]: Ondi, já to nevím přesně, ale myslím si, že řekl, že i přes všechnu tu svoji zahleděnost do sebe a svoji panovačnost Toma opravdu miluje…
A co se týká toho, že v jedné věci Pete Billovi rozumí, tak to myslel stoprocentně lásku k Tomovi. A to se mi nelíbí =( Já nechci, aby Tom Billa opustil a už vůbec ne kvůli Petovi…
Pak tomu vůbec nerozumím, Jani. Teda, je to hloupé, že to tak přirovnávám, ale… zrovna ty víš, že mám raději staršího Kaulitze. Kdyby se mnou zametl, jako Bill s Petem, nedokázala bych Billa zvát do baru a začít ho svádět. Nedokázala bych mít jak mávnutím proutku najednou raději Billa. To prostě nejde. A Pete Billa MILOVAL. To mi nikdo nevymluví. Víš, já bych se vůbec nedivila, kdyby Wildu nechával opisovat Pete, žil s Billem, miloval/miluje ho, ví, co má Bill rád, co mu udělá radost, ví o Billovi vše.
Jani, mně se Petovo chování nelíbí, já mu nevěřím, že najednou miluje Tommyho… Já se hrozně bojím, že jde o něco hlubšího, že třeba chce Pete ublížit Billovi tím, že svede Tommyho. Bill se pořád ohání tím, že Tommy je JEHO a jen jeho…
Normálně je mi, přiznám se, Pete moc sympatický (obzvlášť, když si ho představuju jako Gwendala) a docela bych jemu a Tommymu fandila, ale já Petovi nějak nevěřím. Nevím, proč?
A opět, říkám, že Romeo je Bill. Když už může mít 2 různé osobnosti, proč by nemohl být i Romeem…?
[5]: Mě to taky připadá divné, že by se Pete tak najednou zakoukal do Tomiho. Taky za tím vidím spíše nějakou pomstu.
A souhlasím, že Bill je Romeo, říkám to od začátku, sice jsem tu teorii na chvilku opustila, ale pořád se k ní vracím.
táto poviedka ma neprestáva udivovať… je jedna z najlepších na tomto blogu.. je tam takmer všetko… štýl, dej, postavy, nie je v tom zmetok, je to písané naozaj úžasné, je to logické, má to hlavu a pätu… a hlavne… Buď má Pete niečo za ľubom, alebo sa mu Tomi zapáčil… No to ma podrž, som zvedavá, ako to dopadne….