autor: Sch-Rei
Tom němě koukal na Billa, jak s přivřenýma očkama objímá své nohy přitažené k tělu. Viděl, jak má na krajíčku spodních víček čokoládových očí slzy. Sledoval, jak pomalinku mrká, aby náhodou nějaká slza nevyklouzla ven na jeho dokonale nalíčenou tvář. Jo, líčení, tohle mu tak chybělo, dívat se, jak se jeho bráška líčí, chodit za ním s košíkem v obchodě, když se zakoukal do nějaké kosmetiky nebo třeba parfému. Tak moc mu i takové drobnosti chyběly, chyběly mu časy, kdy bylo všechno fajn. Popravdě to, že Bill ještě někdy bude doopravdy u něj, byl jen jeden z jeho nesplnitelných snů. Ale jak právě teď viděl, i nesplnitelné sny se doopravdy někdy plní, ale přece jen netrvají věčně, jako ten Tomův, který už jednou skončil.
„Bille, víš… Nechci ti vůbec nijak ublížit, dlouhou dobu jsme spolu nebyli, neviděli jsme se. Nechci ti tím říct, že tě nemám rád, jen ti chci říct, že je mi moc líto všechno to, co se za poslední rok odehrálo. Byla to hlavně… moje chyba,“ dokončil Tom svou řeč a sklopil pohled dolů k zemi.
Flashback
„No jistě. Prostě myslíš jenom na sebe! Jen na to, jak se s někým vyspat, že? Já od života nechci jen sex, víš? Chci mít rodinu, chápeš to?“ Šel jsem s křikem za ním. Seděl na židli u stolu v kuchyni. A smutně na mě koukl.
„Co když já o žádný to dítě nestojím?“ Šeptl. Do očí se mi nahrnuly slzy.
„Ty… Ty to opravdu nechceš?“ Šeptl jsem, a po tváři se mi kutálela jedna slza.
„Ne, nechci…“ Vstal, a odešel do pokoje.
„Tak… Tak doufám, že budeš spokojenej!“ Utíkal jsem na chodbu, obul si boty, a oblékl mikinu.
„Počkej, Bille, kam jdeš?“ Ozvalo se za mnou.
„Někam, kde mě aspoň někdo pochopí.“ Vzlykl jsem, a zabouchl za sebou dveře. Po schodech jsem utíkal do přízemí, a pak ven. Stále jsem utíkal, ani jsem nevěděl kam. Ocitl jsem se v dětském parku. Už byla tma, a bylo prázdno. Posadil jsem se na lavičku, a kolena přitáhl k bradě. Po tváři mi stékaly černé slzy, a z úst mi vycházely hlasité vzlyky
konec flashbacku
„Ne, nebyla to tvoje chyba,“ zakroutil černovlásek hlavou a vzhlédl k bratrovi. Pomalu zamrkal a naklonil hlavu na stranu.
„To já jsem byl tehdy blbej, nemohl’s za to ty… Ani náhodou ne, Tomi.“ Tom se ušklíbnul, zakroutil hlavou.
„B-bille já… Nejsem blbej, chápej… Kdybych tě tenkrát nenechal utéct-„
„… vždyť říkám, že jsem byl blbej, hloupej… Debil! Utekl jsem, proto jsem nemohl dál zůstat s tebou. Byla to moje chyba, moje smůla, něco, za co si můžu absolutně jenom já sám. Něco, co mě mrzí, a mrzet vždycky bude,“ šeptal tiše Bill, koukal zaujatě na podlahu. Tom zakroutil hlavou. Natáhnul ruce, roztáhnul je do náznaku objetí. Bill se na Toma podíval, zamrkal. Skousnul si ret a přitáhnul se k Tomovi, který ho pevně objal. Zavrtal nos mezi jeho krk a rameno, pevně stisknul víčka k sobě.
„Není důležité, co bylo, ale co je teď a co bude, rozumíš, Bille?“ Bill jenom němě přikývnul.
„Ale… je tu jedna… jedna věc,“ sklopil Tom pohled, nasucho polknul. Byla tady věc, která bránila všemu ve všem mezi nimi. Opravdu… Nic příjemného pro tuhle chvíli, něco příjemného pro Billa.
„C-co?“ zamrkal černovlásek, skousnul si ret. Měl strach z toho, co Tom řekne.
„Jsi nemocný.“
Flashback
„Tak, váš bratr… Bratr, že?“ Podíval se na mě. Kývl jsem na souhlas.
„… Nechtěl byste se posadit?“ Pobídl mě.
„Ne, děkuji. Tak co je s ním?“ Nedočkavě jsem si začal hrát s rukama.
„No, takže… S jeho bříškem je vše v pořádku, jen asi něco špatného snědl. Ale taky je možné, že se do bříška třeba bouchnul, nebo ho někdo udeřil, ale není to nic vážného. Měl by alespoň dva dny jíst jen například zeleninu, ovoce… Teplota může být následkem vyčerpání, nebo prochladnutí, ale určitě vám na to předepíšu nějaké léky! A potom je tu ještě něco…“ Jeho hlas poměrně zvážněl.
„A-Ano? Co?“ Šeptl jsem. Bál jsem se… V jeho hlase bylo poznat, že to bude něco vážnějšího.
„Váš bratr je nakažený pohlavní nemocí… ehm…“ Hned, jak to dořekl, jsem úplně strnul. Nebyl jsem schopen pohybu! S pootevřenou pusou jsem se podíval na Billa. Nebyl na tom o nic lépe. Po tváři mu tekly slzy…
„J-jakou n-e-nemocí?“ Vypadlo ze mě. Celý jsem se třásl. Bál jsem se o Billa. Moc!
„HIV… Poznalo se to v krevních testech.“
Konec Flashbacku
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
Tak už je to tady zatracené HIV =(
Tom si taky nemohl vybrat lepší dobu, takhle zkazit jejich setkání, mělo to být krásné a romantické, a ne s příchutí smrti…
A myslím, že nemá smysl, aby si něco vyčítali, za tohle přece nemůže nikdo z nich, jenom osud…
Pořád doufám, že se nakonec ukáže, že Bill je zdravý =)♥ Věřím ve šťastný konec ♥