autor: Synnie
Přišla zima a zamířila do Cortburgu. Ve válkách přišly výhry a prohry, ale nikdo ze Strážců, kteří přetrpěli Blarhol, se na bitevní pole nevrátil. Ale to neznamená, že Strážci zanikli. Ne, mladší generace je obdivovala a přála si jít v jejich stopách. Aslak byl jeden z nich, protože oba jeho otcové byli v téhle vojenské jednotce. Je potřeba zmínit, že trénink možná nebyl spravedlivý. Vilhelm, nejlepší válečník s dvojitými čepelemi v zemi trénoval. Naučil mladé muže, jak držet meče, sekery, oštěpy a štíty. A konkrétně Aslakovi předal každý kousek z toho, co věděl o dvojitých čepelích. Aslak byl tak dychtivý se učit a učil se takovou rychlostí, že často Ville nechal Tómase připravovat večeři, zatímco trénoval se svým adoptovaným synem.
Přišel den, kdy se Aslak stal natolik talentovaným, že se Ville vzdal svých čepelí.
Byla to Aslakův desátý a pátý rok a čtyři muži slavili v pohodlí svého malého domova. Ano, čtyři. Aslak zdědil každý dobrý rys Tómase – což byl podle Villa úplně každý z nich –
a udělal mladého chlapce vcelku atraktivním.
Tómas se vyjádřil jasně, že nikdy svému synovi nesmluví manželství. Způsobilo by to mnoho zármutku, a tak byl Aslak ponechán, aby si vybral svou vlastní ženu. A Ville se usmíval jasněji než slunce, když si blonďák domů přivedl chlapce místo dívky, aby ho představil rodičům.
A tak to byl Tómas, Ville, Aslak a Torlin, kteří seděli kolem ohně a dávali si dárky. Jeho otec pro něj měl ručně zpracovaný strunný nástroj, protože se ukázalo, že Aslak měl na hudební nástroje stejný talent jako Tómas. A Ville mu daroval svoje nejvíc cenné dvojité čepele. Oba dárky tichého chlapce šokovaly. Objal své rodiče a šeptal jim svoje díky znovu a znovu.
„Nemůžu ti teď dát svůj dárek.“ Řekl Torlin tichým zpěvným hlasem.
Ville a Tómas se na sebe podívali a snažili se nesmát. Pochopili pravý smysl Torlinových slov – přál si odevzdat se Aslakovi. Ville se postavil na nohy a vytáhl i svého milence.
„Víš, lásko, mám naléhavou potřebu jít na dlouhou procházku. Doprovodíš mě?“
„Samozřejmě, můj drahý.“ Oba muži byli na vrcholu svého hereckého umění, ale zdálo se, že to dělali dobře. Prošli dveřmi a Ville měl paži kolem Tómase. Muž s havraními vlasy se na ně ohlédnul.
„No, kluci, budeme zpátky asi za hodinu. Nedělejte nic, co bych nedělal já.“
„Ville!“ Tómas mu dal hravý pohlavek. Dva mladí muži zářili štěstím, když dva válečníci odešli a Tómasův hlas se začal ztrácet z doslechu. Ale přestože odcházel pryč, byl stále oporou nejen Villovi, ale také svému synovi. Aslak byl v tomhle věku dychtivý vidět své rodiče odcházet, protože věděl přesně, co jeho dárek od Torlina bude. Tómas se ale vrátí. Vždycky by se vrátil, dokud se ho Bohové nerozhodnou vzít k sobě. Ale i poté by tady byl pokaždé, kdy by ho jeho malá rodina potřebovala. A i poté kdyby ne.
Ville stál vždy po jeho boku. Muž s havraními vlasy dlouho potom, co ztratil přezdívku Bikja, často přemýšlel o své minulosti. Blarhol byla temná vzpomínka a vracel se k ní zřídka. Preferoval myšlenky o bolení hlavy, které způsobil sobě a Tómasovi kvůli své tvrdohlavosti.
A teď, o pár let později, se Ville stále divil, proč se v prvé řadě snažil bojovat proti Tómasově lásce.
KONEC
Zazvonil zvonec a máme tu konec! Musím říct, že mi povídka za dobu překladu velmi přirostla k srdci a bude mi to chybět. Je to silný příběh a je pro mě jako jeden z mála speciální. Doufám, že se všem líbila! Děkuji těm, kteří po celou dobu komentovali, autorku komentáře vždy velmi potěšily 🙂 Mě to také povzbuzovalo v tom, že jsem nad tím netrávila čas zbytečně. Na závěr patří poděkování především Synnie, která povolila překlad tohohle svého skvostu.
A taky Januli za skvělý betaread 🙂
autor: Synnie
překlad Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 34
Musím se přiznat, že zpočátku mě tahle povídka vůbec nebrala. Jména mi přišla směšně divná a zasadit dredatého Toma a Billa s jeho kšticí do takové doby mi přišla prapodivná. Proto jsem tu povídku po přečtení prvního dílu okázale ignorovala. Ale znáte ty dlouhé večery, kdy není do čeho píchnout a máte chuť si něco přečíst a přitom nečíst stále dokola ty samé povídky? Zabrousila jsem i k této povídce a řekla si: No co? Zkusit se má všechno. A ono to zafungovalo 🙂
Zhltla jsem většinu povídky najednou až do doby, kdy Strážce zajal Haldor (ps.: neumím to napsat) Pak už jsem dychtivě čekala na každý další díl a než se člověk naděje, je tu konec.
Ale moc se mi ten příběh líbil. Moc.
Díky za báječný překlad 🙂
Taky se mi oříběh moc líbil. Bylo to něco jiného, úplně nového, a přesto jsem se na každý díl těšila. Moc obdivuju autorku, že něco tak těžkého vymyslela a napsala, a zároveň i překladatelku, že se do tak složitého překladu vůbec pustila. Díky hoky! ❤
Moc děkuji za krásnou povídku. Nádherně jsem se u ní utápěla ve fantaziích, úplně jsem ty dva viděla před očima. Skvělý příběh, užila jsem si to.
Moc děkuji za překlad téhle zajímavé a neobvyklé povídky 🙂 určitě se k ní ještě několikrát vrátím 🙂
A tak nakoniec všetko dobre skončilo. Páčil sa mi tento koniec. To nahliadnutie do ich budúcnosti a hlavne to s Aslak a Torlinom. Bolo to zlaté. Ďakujem za preklad.
Krásný příběh moc za něj děkují.
Moc krásná povídka, děkuju za ní jak spisovatelce, tak překladatelce.
Překvapuje mne, jak malo komentářů tu je, protoze tohle je naprosto FAMÓZNÍ povídka ♥️♥️♥️!!!!!!!!! Dekuji za jeji vyber a preklad.
Posledni dobou se v case meho osobního volna potýkam s nejakou divnou náladou a zjistila jsem, ze pred ni nejradeji utíkam do světa fantazie a povídek. Zamerne se vracím k mym nejoblíbenějším, u nichž vim, ze jim opet zase naprosto nekompromisně podlehnu, stejne jako poprve. Inu, bylo tomu tak i u Strážců a vazne jsem si jista, ze az je budu cist potřetí (protoze jistojiste budu), opet budu bez dechu. Tohle je tak neuvěřitelně originální povídka, az se mi chce brecet, ze tu nic jineho, ani zdánlivě podobného, neni. Autorka to mela nadherne vymyšlené, muselo to dat praci, vytvořit si svuj vlastni, docela jiny svět. Příběh byl dokonalý, postavy Thómase a Villa jakbysmet. Dej byl napínavý, popis poutavý. Naprosto jsem Synii vsechno zrala i s navijakem. Pro me jeden z nejsilnějších autorských počinů tady na webu. A samozrejme nemuzu zapomenout mega obr moc pochválit preklad, protoze jestli bylo tezke vytvořit si tento svět, pak si ani nedokazu predstavit, o co moc silene obtížnější muselo byt přeložit ho do cizího jazyka. Obdiv by zasloužil kazdy, kdo by se do toho jen pustil – je k tomu zapotřebí velke odvahy. A Ty, Em, si se tohoto úkolu zhostila s červeným diplomem. Nebyt Tveho umu, neužila bych si tuto Vikingskou baladu ani z poloviny tak, jako se tomu stalo. Pri prvnim čtení jsem ani jeste nevedela, ze sis tuhle povídku vybrala k překladu prave Ty, moje stvořitelko Ďábla, kterého si jdu mimochodem precist hned ted take – je treba si ho po roce znovu připomenout! Pri druhem uz mi bylo naprosto jasne, proc jsi si ji k překladu vybrala prave Ty. Mnohokrát Ti za to dekuji, obohatila jsi meho ducha ♥️♥️♥️.