From the inside out 23.

Tom se cítil být k Billovi toho večera stále více připoután, celému vyšňořenému, s plánem nejít nikam jinam, jen do jeho postele. Tmavý, dramatický make-up kolem očí a další lehké doteky na jeho obočí a rtech měly za sebou pevnou ruku, možná Sloaninu. Od chvíle, kdy Tom Billa na prahu spatřil, si byl jistý, že je v tom opět až po uši.

Když vzal Billa do své ložnice, aby si tam uložil věci, vše doprovázely jemné polibky. Poté, co mu složil kompliment a díval se, jak se Billovy tváře pomalu červenají, si jej Tom vtáhl do náruče a znovu jej políbil.

„Máta?“ Zeptal se, překvapený příchutí lesku na Billových rtech.

„Chutná dobře?“ Zauvažoval Bill nahlas a znovu se kousl do rtu.

Tom zasténal a znovu se naklonil, aby slíbal i zbytek.

Nedokázali si ukrást dostatek společných chvilek, ale načervenalý, od piva vláčný Bill se před ním kolébal, když se vydali do ložnice podruhé, tentokrát, aby vybrali film. Tom přiložil ruce na Billův lákavý drobný pas, ten sladký kousek kůže těsně pod přiléhavým modrým vrškem, který vyjel vzhůru, nebo to možná kalhoty sjely trochu níž. Ať už to bylo jakkoliv, Tom si užíval třít palci tu nahou kůži, zatímco kráčeli chodbou.

Bill mu přes rameno posílal napůl opilé pohledy. „Tome…“ zamumlal a pohled v jeho očích byl více než dostačující, aby Toma popohnal vpřed.

„Pojď sem,“ zamumlal Tom, přistoupil k Billovi blíž a nohou za nimi zavřel dveře od pokoje. Natlačil se proti němu, ani trochu se nestyděl přitisknout se celým tělem k Billovu pozadí.

„Mmm,“ pronesl Bill a naklonil hlavu na stranu.

Tom se zazubil a odhrnul tmavé vlasy z Billova dlouhého, bledého krku, na který následně umístil své rty. Oždiboval jej, tisknul se k Billovi zezadu a rukama se plížil dopředu, kde je usadil na Billových bocích.

„Tome,“ řekl Bill a přeměnil jeho jméno ve sten. „To nemůžeme, musíme… oni čekají. Musíme… vybrat film.“ Odtáhl se, ohlédl se přes rameno a zamrkal na Toma.

„Možná to zabere nějaký čas,“ odpověděl Tom. Postoupil k Billovi, který rozšířil své dramatický tmavé oči, a couvl, až koleny narazil na postel. S vyjeknutím se svalil vzad.

Tom skočil za ním, přitiskl jej k matraci a vylíbával z něj duši.

„Tome… Tome,“ vzdychal Bill mezi polibky. „Čekají na nás.“

„No a?“ Tom se otíral tváří o jeho ústa a rukou mu vklouzl pod tričko, aby stiskl jeho bradavku. „Pořád se musíme dohodnout, který film vybereme. Projít celou sbírku může nějakou dobu trvat.“ Odtáhl se, vznášel se nad Billem a pozvedl obočí.

„Ach,“ řekl Bill a natáhl se po Tomově šíji, nehty jej lehce škrábal pod hřívou vlasů. „Jaké filmy máš?“

„Povím ti to,“ řekl Tom. Ušklíbl se na Billa a přitiskl k sobě jejich nosy. „Polibek za každý film.“

„Ahaa, tak takhle to je,“ řekl Bill a vtiskl na Tomovy rty sladký polibek.

Tom se zazubil. „Seznamte se, Joe Black,“ řekl a pohladil palcem malou bradavku.

Bill ze sebe vydal tichý zvuk a prohnul se v zádech, oči se mu přivřely. „Nnn… to je… romantický druh… filmu pro holky, nebo ne?“

„Jo,“ řekl Tom a nakrčil nos.

„No a co máš, co není film pro holky?“

Tomova ústa sebou škubla. „Snažíš se zúžit výběr, hmm?“

„Jo… mmf.“ Bill si zabořil zuby do spodního rtu a vzhlédl k Tomovi s širokýma očima, když se k sobě přitiskli. Tom se na něj ušklíbl, nijak se nestyděl, že je tvrdý, užíval si, jak je Bill přitisknutý proti jeho břichu ve stejném stavu.

„To tě bude stát celou minutu líbání za to, že ses to snažil urychlit.“

„Hmm.“ Bill předstíral, že to zvažuje, než se ze sebe vydal jeden z nejžhavějších nesrozumitelných zvuků, které kdy Tom slyšel, natáhl se, aby zachytil Tomův spodní ret, a olízl jeho piercing, čímž si získal jeho neomezenou pozornost.

Billovy ruce zamířily pod jeho tričko a přirazil proti němu, jak Tom vklouzl jazykem dovnitř. „Ahh… mmf…“ vzdychal mu Bill do ucha a Tom líbal jeho krk, zdržel se na tepně a několikrát ji olízl, než začal silně sát.

„Tome… ah!“ Zakňučel Bill, vydával pod ním tiché, toužebné zvuky a ruce měl sevřené v pěst na Tomových zádech.

Tom se s úsilím odtáhl, vznášel se nad Billem a pohladil jej po rozcuchaných vlasech. „Mám Terminátory, Mission Impossible, a Mortal Kombat.“

„Hmm,“ zabroukal Bill a zatvářil se zamyšleně.

Tom si nemohl pomoct, sklonil hlavu a znovu jej políbil. Dlouhou chvíli se jen společně pohybovali, dokud škádlivý pohyb Billových boků nedonutil Toma zasténat a začít se o něj otírat.

„Okay, ne,“ zalapal Tom po dechu, odtrhl se od něj a zapřel se na rukou nad Billovým nádherným, naprosto ochotným já. „Nebudeme se tu nasucho obskakovat v pokoji, zatímco na nás čekají, až přijdeme s filmem.“

„Ne, to nebudeme,“ souhlasil Bill, ale rukama jej hladil pod tričkem po nahých žebrech. Nadechl se. „Matrix…“

„Jo?“ Vyzval jej Tom.

„Jo, to mě rozžhaví,“ informoval jej Bill s malým úšklebkem. Víčka se mu opět zatřepotala, jak proti němu Tom znovu přirazil.

„Musíme se vrátit,“ připomněl mu Tom, odtáhl se a zazubil, když Bill zamumlal toužebné „neeee“ a pokusil se jej zadržet. Podařilo se mu vstát z postele, ale táhl s sebou i rozcuchaného Billa. Bill našpulil rty a visel mu na krku jako závaží. „No tak, chceš, aby nás Lisa přišla hledat?“

„Ach… to by udělala?“ Zeptal se Bill a postavil se, zatímco se stále opíral o Toma.

„Jo, myslím, že se chce dívat.“

Vrátili se do obývacího pokoje bok po boku, postrkující se a vzájemně se na sebe spokojeně šklebící. Billova sladkost a jeho nestydaté sexuální pokroky Toma vzrušovaly natolik, že všechno, co chtěl, bylo vzít ho zpátky do pokoje, ale vydrží sedět u posledního filmu a družit se o něco déle.

Jak se ukázalo, jejich výběr filmu byl nakonec přece jen zbytečný. Náhlý Lisin telefonát a Brandonovo následné prohlášení celý večer zakončilo. Spolu s Lisou nedlouho poté odešli a po patnácti minutách Alec vstal a pozval Sloane, aby s ním šla do klubu. Toma moc nepřekvapilo, že to Sloane přijala, když viděl, jak si celý večer vyměňují pohledy a okukují se.

„Teď tě mám celého pro sebe,“ prohlásil Tom a položil ruce na ramena tmavovlasého mladíka, jakmile se za jejich přáteli zavřely dveře. Bill měl na tváři ten nejroztomilejší zmatený výraz, jako by mu ujel autobus a on si nebyl jistý, jestli to byl ten správný. „Ačkoliv za těchto okolností bych se měl cítit špatně, že mám z toho radost.“

Bill vypadal celkem střízlivě, i když zdání mohlo klamat, protože byl, přece jen, lehká váha. „Sloane odešla s Alecem,“ řekl, naklonil hlavu a pramen tmavých vlasů mu sklouzl přes rameno.

Tom mu jej zastrčil zpátky a všiml si tmavého cucfleku na Billově krku. To vysvětlovalo Sloanin pohled potlačeného veselí. Byli jen sotva nenápadní, ale zase, seděli na pohovce bok po boku po více než dvě hodiny a nesdíleli nic víc než jen vzájemné teplo. Po tolika omezeních Tom cítil, že má na tohle právo. „Ano,“ řekl pobaveně. „Nedělal bych si s tím starosti, budou jen tancovat.“

„Tancovat tak, jako jsme tančili my dva?“ Zamumlal Bill a naklonil se k němu. Oči měl rozšířené a vypadal ospale, jako by se na místě mohl svalit a začít chrápat.

„Tak pojď, pojďme tě postavit,“ řekl Tom, poplácal Billa po tváři a podněcoval jej do akce. „Večer ještě ani zdaleka neskončil a já bych se o Sloane nebál. Je to velká holka.“

„To je legrační, myslím, že jsem něco takového řekl… když jsme spolu začali chodit. Že jsem velký kluk a ona se nemusí bát.“

Přestěhovali se ke kuchyňskému barovému stolu, seděli na stoličkách a pojídali znovu ohřátou pizzu s česnekovým máslem. Tom před svého přítele postavil velkou sklenici s vodou. Cítil se ochranářsky a chtěl se ujistit, že Bill druhý den ráno nebude příliš trpět. To, jak se potácel do kuchyně, ukazovalo, že nebyl až tak střízlivý, jak se zdálo.

„Já nevím,“ řekl Bill. „Ty znáš Aleca lépe než já, ale připadá mi divné, že šli spolu.“

„Není to vůbec divné,“ odporoval Tom. „Sloane je hezká a zatraceně roztomilá. Je tak trochu kousavá, ale hádám, že je Alecův typ, a Alec… no, je docela sexy.“

Bill vypil polovinu vody ze sklenice, než odpověděl. „Tohle jsi myslel, když jsi říkal, že by sis u Aleca dělal obavy, kdyby nebyl tak moc hetero?“

Tom cítil, jak rudne, rozpaky mu pomalu zahřívaly obličej. „No…“

Na Billových rtech se objevil náznak úsměvu. „Je sexy,“ poznamenal a ohlédl se. „Ale myslím, že dávám přednost dredatým hlavám.“

„Dredatým hlavám,“ Tom se zazubil. „Doufám, že jsem ta jediná, kterou znáš.“

„Pokud si dobře pamatuju,“ řekl Bill, natáhl se a zamotal prsty do jednoho pramenu Tomových vlasů. „Takové nádherné vlasy… ale musel sis toho hodně vyslechnout.“

„Jo, ale to nic nebylo,“ řekl Tom s pokrčením ramen. Zavřel oči a užíval si toho pocitu, jak si Bill hrál s jeho vlasy, odhrnoval je přes rameno, jemně tahal za konečky a několik jich zkroutil v prstech. „Vlastně jsem s tím začal… v páté třídě. Když moje máma ještě žila. Pomáhala mi se o ně starat, dokud jsem to nezvládal sám.“

„Nikdy o své mámě nemluvíš,“ poznamenal Bill. Jeho tmavé, make-upem zdůrazněné oči byly pátravé, ale nedíval se Tomovi do očí. Spíše na jeden z dredů ve svých prstech nebo do prohlubně na jeho klíční kosti.

„Ne, já…“ Začal Tom a hrdlo se mu sevřelo. Billovy prsty opustily jeho vlasy a on se vrátil ke své pizze. Bylo to, jako by mu Bill poskytoval cestu ven, ale bylo to důležité a Tom se o to chtěl podělit. „Chybí mi. Hodně. Žil jsem s ní, víš.“ Pohlédl na Billa, který odložil pizzu a zvedl k němu oči, ale ne s lítostí – se sympatiemi.

„Co se stalo?“ Vyzvídal Bill.

„Zemřela,“ řekl Tom a těžce polkl. „Bylo to náhlé, víš? Vstaneš a každý den jdeš do školy a všechno je fajn, a pak jsi najednou zavolán k ředitelce, i když jsi nic neudělal. Objala mě a řekla mi, co se stalo, a já jsem ji odstrčil a nazval lhářkou.“ Zamračil se na vlnitou lepenku prázdné krabice na pultu.

„To je mi líto,“ zašeptal Bill a natáhl ruku, ale zastavil ji těsně před cílem.

„Ty za to nemůžeš,“ odpověděl Tom a vydoloval úsměv. Sjel svými prsty napříč pultu a propletl špičky s Billovými. „Pořád je to těžké. Odešel jsem od tohohle, od života s někým, kdo mě miloval, k mému otci a Irene, kde bylo všechno jako v muzeu, všechno na očích pro lidi k dívání a obdivování. Dokonce i já jsem byl jako další předmět v jejich sbírce. Bylo to, jako bych byl důležitý jen k tomu, abych měl ty správné známky a ten správný vzhled…“

„Ale ty vlasy sis nechal,“ poznamenal Bill s vážným pohledem.

„Jo,“ řekl Tom a trochu se zazubil. „Neumíš si představit, kolik hádek to způsobilo. Vlasy jsem si nechal, z žádného důvodu jsem se nechystal je ostříhat. Byla to jako taková poslední hmatatelná vzpomínka na mámu, kterou si musím udržet.“

„Ježek by ti neslušel,“ rozhodl se Bill, popadl poslední kousek pizzy a pozorně přitom zkoumal Tomovy rysy.

„No jo, to bylo rozhodně jedním z faktorů,“ odvětil Tom. Odstrčil minulost pryč. Byl konec, bylo to za ním. Už byl z toho domu pryč, více méně, a byl tady s Billem. „Hej, ty… jaký byl tvůj den? Ani jsi nic neřekl.“

Bill dožvýkal pizzu. „Z dobrého důvodu,“ řekl a polkl. „Mámě mě zahnala do rohu, když jsem se vrátil domů, a chtěla znovu mluvit o těch papírech z kariérního centra.“

„Není už trochu pozdě změnit obor?“ Tom se zamračil. Čím více toho o Claire Trümperové slyšel, tím více se její obraz hroutil do úzkostlivé, kontrolující ženy, nejspíš i příliš ochranářské matky.

„Člověk by si to myslel,“ řekl Bill s odfrknutím. „Oh, zmínila se, že kdybych změnil obor, mohl bych na univerzitě zůstat o rok déle… už jsem ho změnil jednou, abych jí vyhověl, a nevím, jestli to chci udělat znovu. Ale mohl bych zůstat o rok déle.“ Očima se setkal s Tomem, téměř plaše.

„No.“ Tom dožvýkal a přemýšlel nad tím. „Nenech své rozhodnutí ovlivňovat mnou. A pokud jde o tvou mámu, jsem si jistý, že to myslí dobře, ale možná je na čase se jí postavit, pokud bude dál takhle tlačit.“

„Říká hned poté, co mi poradil, abych se jím nenechal ovlivňovat,“ řekl Bill se smíchem. Pokrčil rameny a shrbil se nad barem. „Já nevím. Rodiče mě nikdy opravdu do ničeho netlačili, takže si myslím, že nemám moc svých vlastních směrů. Přál bych si, abych věděl, co chci po škole, ale dokážu si představit jen to, že odpromuju a vypadnu z domu.“

„Myslím, že to je normální,“ poznamenal Tom.

„A co ty?“ Vyzvídal Bill škádlivě a naklonil se k němu. „Zní to, jako bys měl už všechno promyšlené.“

Tom byl chvíli zticha. Pak zakroutil hlavou. „Vlastně ne,“ řekl tiše. „Mám jen obecnou představu. Můj táta odvedl dobrou práci, když mě vtáhl na cestu, kde bych mohl dost dobře následovat jeho dráhu, ale vždycky jsem přemýšlel… kdyby to bylo jiné…“

„Co bys chtěl dělat?“ Zeptal se Bill. Jeho tmavě hnědé oči v sobě stále držely náznak ospalosti, ale jeho pohled byl soustředěný na Toma.

Tom pokrčil rameny. „Něco v umění, možná grafický design,“ odpověděl. „Nejspíš bych to pořád ještě mohl udělat… no, možná, jsem ve druhém ročníku. Vím, že můj otec by nejspíš začal vyhrožovat, že mě odřízne od finanční podpory, kdybych tak drasticky změnil obor, takže musím opravdu zvážit své možnosti. Jako třeba vzít si studentskou půjčku… dokonce i to by bylo těžké, protože můj otec vydělává až příliš velké peníze.“

„To je zlé,“ zamumlal Bill. „Že si myslíš, že by byl takový.“

Tom pokrčil rameny. „Tak to prostě je.“ Naklonil hlavu. V dálce se cosi ozvalo, něco jako slabý cvrlikot letního cvrčka, a pak ten zvuk zapadl do svého kontextu. „Můj mobil.“

„Nechystáš se to vzít?“ Zeptal se Bill, když se Tom nijak nepohnul.

Tom pokrčil rameny. „Ty jsi tady… nenapadá mě nic dalšího, co by bylo dost důležité, aby mě to přinutilo to vzít.“ Krátce a nepohodlně pomyslel na Keri. Možná měla pořád jeho číslo.

Bill se rozesmál, vypadal polichoceně. „Je hezké, že to říkáš.“

„Pojď sem,“ přikázal Tom, chytil ho za paži a přemýšlel, že je oba sundá z barových židliček a přemístí do intimnějšího prostředí. Bill možná nebyl úplně opilý, ale zdál se být poddajný. V dalším okamžiku však zazvonil domácí telefon za Billovou hlavou.

Tom zaklel. „Nejdřív můj mobil, pak tenhle… to může být jedině Jonathan Kaulitz,“ zamumlal a vstal. Políbil Billa na čelo. „Bude to jen chvilka, slibuju.“

„To nic,“ usmál se Bill shovívavě a opřel se bradou o ruku.

Tom odnesl telefon dál od kuchyňského pultu a oči zaměřil na barevnou měnící se kostku na Brandonově spořiči obrazovky. „Tady Tom.“

„No konečně,“ ozval se známý hlas s jistou nespokojeností. „Jaký má smysl vlastnit mobilní telefon, na který neodpovídáš?“

„Byl v mém pokoji, tati, neslyšel jsem ho,“ řekl Tom a potlačil přitom rychlou, méně zdvořilou odpověď. Ohlédl se přes rameno na Billa, který vstal a uklízel zbytky jejich svačinky.

Náhle mu to silně připomnělo, jak ho Stephen poprosil o setkání s jeho rodiči, načež se jeho zdvořilé žádosti postupem času měnily v požadavky. Poslední byl ultimátum. Bill, pomyslel si, by jej o něco takového nikdy nežádal, i když Tom se už s jeho rodiči setkal. Bylo by to jiné, přemýšlel Tom, kdyby svolil i před tou otázkou, která by nikdy nepřišla? Byla by to správná volba? Bill by mu nejspíš řekl, že na tom záleží pouze tak moc, jak na tom záleželo Tomovi. S tím vědomím chtěl Tom ještě více čelit otcově nespokojenosti.

„Piš si,“ nařídil Jonathan Kaulitz, a začal mu dávat letové informace, řetězec čísel a název letecké společnosti. „Píšeš si to?“

„Počkej, musím najít pero,“ řekl Tom podrážděně, když se vydal do studijní části a popadl papír z tiskárny. „Dobře, mám to.“

„Dobře. Nečekám, že to budeš potřebovat, ale jen pro případ, že něco půjde špatně. Kdo ví. Stalo se to už dřív.“ Jonathan se odmlčel. „Udělal jsi rezervace na tu večeři?“

„Ještě ne,“ řekl Tom a znovu se podíval na Billa. Stál sám u kuchyňského stolu, tmavé vlasy mu spadaly přes rameno a z profilu vypadal vzdáleně a nevyzpytatelně. Tomovi to připomnělo, jak pozoroval Billovu stoupající živější krásu, ty dny, kdy k tomu byl netečný. Bylo to jako snažit se si vzpomenout na barvu, která vyprchala ze snu. Přesunul si telefon od jednoho ucha ke druhému a chtěl se otočit zády, chtěl ochránit tento rozhovor od Billa, který je ani nemohl slyšet.

„Nečekej s tím,“ řekl mu Jonathan. „Už tak může být příliš pozdě, možná budeš muset zavolat na více míst po městě, abys našel nějaké slušné restaurace, kde by bylo možné rezervovat.“

„Postarám se o to,“ řekl Tom a stále se díval na Billa. „Tati…“

Odmlka. „Co?“

„Nic,“ odporoval Tom sám sobě, a jeho palec se vznášel nad červeným tlačítkem pro ukončení hovoru.

„Uvidíme se příští týden.“

„Jasně. Čau,“ řekl Tom a zavěsil. Byl moudře rozvážný, nebo si zachraňoval vlastní zadek na úkor něčeho jiného?

Bill kolem něj omotal paže, jakmile se Tom vrátil zpátky do kuchyně a pověsil telefon zpátky na zeď. „Vypadáš tak vážně,“ podotkl a poklepal Tomovi na nos.

„Přál bych si…“ Tom se odmlčel a položil si hlavu na Billovo rameno. „Přál bych si, abych nemusel být tak moc závislý na jeho zasraných penězích.“ Mohl by to zvládnout, pomyslel si, mohl by ta pouta přerušit, ale kolik by ho to stálo, když šlo o všechno ostatní? Byl by vůbec schopný dokončit vysokou školu?

Zavřel oči, když se Billovy rty přitiskly k jeho spánku. „Tak pojď,“ zamumlal Bill a pohladil ho po zádech. „Jde se do postele.“

Za jeden týden se mohlo všechno změnit. Za to stejné časové rozpětí se toho však příliš nezměnilo.

„Vezmu tě tam,“ řekl Tom, vyvolal si na tváři koketní úsměv a s rukou kolem Billova pasu si jej přitáhl blíž. Nejlepším lékem na ten hovor byl způsob, jakým byl Bill přitahován k jeho doteku. Měl v plánu ten potenciál mezi jejich těly prozkoumat.