autor: Becs
L. A. Stars
Náš miláček Bill Kaulitz se již brzy vypraví na další část turné se svou deskou Feel it all. Vstupenky na jeho koncert koupíte v obvyklých předprodejích. Otázkou však zůstává, zda se na tour vypraví sám, nebo jej opět bude doprovázet i jeho starší bráška. Po několika krušných měsících se do Insomniaxu vrací klid a žádný skandál nerozviřuje mírné vody klubu. Což je pro nás docela zklamáním, ale vyrovnáváme se s tím statečně. Však my si na další skandál s radostí a trpělivě počkáme. Osudy slavných sledujte ve vašem oblíbeném L. A. Stars
„O čem, Bille?“ pronesl Tom rezignovaně. Pohledem se upnul na starší pár, který právě procházel kolem, jen aby s ním nemusel udržovat oční kontakt moc dlouho.
„Tady ne. Mohli bychom zajet do našeho bytu?“ nadhodil s nadějí v hlase.
„Myslíš do tvého bytu,“ opravil ho a uvědomoval si, jak krutě to vyznělo.
„Jo,“ svěsil blonďák ramena, takže se zdál být ještě menší. Copak mu mohl říct ne, když vypadal jako malý ustrašený kluk? Dohodli se, že se za hodinu sejdou a Tom se celou cestu snažil neuvažovat o tom, co mu může chtít.
Před dveřmi se zarazil a přemýšlel, jestli má prostě vejít. Konec konců klíče pořád ještě měl. Nakonec se rozhodl, že radši zazvoní, a připraví tak brášku na svůj příchod. Pokud to Billovi přišlo zvláštní, nedal to na sobě znát.
„Dáš si něco k pití?“ nabídl mu, když vešli do kuchyně. Popocházel z místa na místo a očividně nevěděl, co si počít s rukama.
„Ne, díky,“ odmítl Tom a posadil se. Ráno tu musela být uklízečka, protože se všechny plochy leskly a vzduch příjemně voněl po citrónech. Na okně dokonce stála váza s květinami. Tom se snažil potlačit bodnutí žárlivosti, když mu hlavou prolétla myšlenka, že je bráška dostal od nějakého ctitele nebo možná nového přítele.
„Chci s tebou mluvit o tom, co se stalo, když jsme se viděli posledně,“ začal opatrně Bill a pro jistotu se taky posadil. Připadal si tak jistější.
„Pro Krista, Bille, jestli zase začneš žvanit o Bambim, tak přísahám, že už se neudržím. Nikdy jsem s ním nic neměl. Ani tehdy a ani teď. Má přítele. To, cos viděl, bylo jen objetí. On je prostě takový. Už to přestaň řešit,“ vybuchl okamžitě Tom. Myslel si, že si chce normálně rozumně promluvit a on zase začne zpívat tu samou písničku.
„Já to vím,“ překvapil ho svým prohlášením. „Viděl jsem Instagram toho jeho přítele a vypadá to, že jsou spolu opravdu šťastní, a taky jsem o něm mluvil s Chloe a ujistila mě, že nelžeš. Omlouvám se, že jsem ti nevěřil.“
„Potřebovals to slyšet od někoho jiného, abys mi věřil?“ zamumlal Tom spíš pro sebe, ale na jednu stranu byl rád, že má tohle z krku. Bill jeho poznámku ignoroval a odhodlával se k dalšímu kroku.
„Chci ti poděkovat, že jsi zavolal mamce. Vím, že jsem se choval jako idiot a ona mi dokázala otevřít oči,“ přiznal stydlivě a pohledem skenoval své ruce složené na stole.
„Poděkovat? Určitě jsi vyváděl jako šílený, když ti řekla, že jsem to byl já, kdo jí volal,“ uchechtl se Tom, protože si dokázal živě představit, jak jeho bratr reaguje. Určitě špulil pusu a vztekal se jako dítě.
„To je pravda,“ připustil Bill a pousmál se. Z Tomova hlasu zmizel ten tvrdý tón, a tak se osmělil. „Stydím se za to, jak jsem se choval. Vím, že to není omluva, ale bylo toho na mě moc. Ten tlak všech lidí. Očekávání od manažerů. Najednou jsem se ocitnul ve světě, kterému jsem tak úplně nerozuměl, a nevěděl jsem, co s ním.“ Hlas se mu zlomil, a tak se na moment odmlčel.
„Mohl jsi za mnou přijít říct mi to. Pomohl bych ti,“ řekl Tom tiše a zkoumal brášku pohledem. Konečně před ním neseděla ta hysterická primadona. Byl tady opět ten milý, pokorný Bill, který dokázal uznat, že udělal chybu.
„Tome, já jsem to zkoušel,“ pohlédl na něj zpříma a potlačoval slzy. „Zkoušel jsem to, ale tys měl dost svých problému a tohle asi nebylo tak důležité, abys tomu věnoval pozornost.“
Zavládlo mezi nimi ticho, jak se oba ztráceli ve vzpomínkách na ty nejkrušnější chvíle. Tom chtě nechtě musel uznat, že má svým způsobem pravdu. Ani si pořádně nevšiml, že se něco děje.
„Omlouvám se,“ řekl po chvíli. „Jsem asi vážně zabedněnec.“
„Asi to máme v rodině,“ pokýval hlavou Bill. „Babičky je mi moc líto,“ zašeptal.
„Jo, mně taky,“ stiskl zuby k sobě, protože už nechtěl znovu brečet.
„Co uděláš s tím podílem ve firmě?“ vyzvídal bráška.
„Budu s ním Calvina až do smrti mučit,“ zašklebil se zlomyslně.
„Nemyslím si, že by mi měl připadnout Vílí zámek. Měl by být tvůj nebo Chloe. Máte na něj tolik vzpomínek,“ začal, ale Tom ho přerušil.
„Odkázala ti ho právě proto, že ty jsi neměl možnost si ty vzpomínky vytvořit. Možná chtěla, abys to udělal teď. Platí to, co řekla. Jsi Kaulitz a neměl bys o tom pochybovat.“
„Hrozně moc mi chybíš,“ vyhrkl najednou Bill, než se stačil zarazit, a rozplakal se. „Promiň. Chtěl jsem tohle vyřešit v klidu a zase tu řvu jak holka.“
„Nejsi holka,“ povzdechl si Tom a vstal. Došel až k němu a vytáhl ho na nohy. Obmotal mu paže kolem pasu a nechal ho zabořit si obličej do prohlubně jeho krku. „Taky mi chybíš,“ přiznal nakonec a přimáčkl si jej blíž k sobě. „Jenže my dva asi neumíme být spolu. Možná bychom měli být jen bratři. Zkusili jsme to, ale moc nám to nešlo.“
„Myslíš, že to tak bude lepší?“ vzlykal mu Bill do saka obleku a šíleně se třásl.
„Asi ano,“ přikývl a masíroval brášku jemnými kroužky po zádech. „Pořád tu pro tebe budu. Jen si to nebudeme komplikovat vztahem.“
„Nedokážu se dívat na to, jak si začneš s někým jiným,“ lapal blonďák po dechu. Nebyl tak naivní, aby si myslel, že se s Tomem vrátí tam, kde přestali, ale tento postoj rozhodně neočekával.
„To je to poslední, na co mám teď pomyšlení. Pořádně jsem s nikým nechodil ani předtím. A rozhodně si nebudu hledat někoho teď, abych tě tím trápil.“
„Nemyslím si, že bych to zvládl i někdy v budoucnu,“ popotahoval a mokrý nos si utíral do rukávu.
„Nevidím jinou variantu,“ stál si Tom tvrdě za svým.
Spustil ruce z Billova těla a nechal je klesnout podél svých boků. Bráškovi trvalo ještě pár vteřin, než se také odtáhl. Zvedl oči a jejich pohledy se setkaly. A najednou, jako když práskne bičem, se všechno to Tomovo skálopevné přesvědčení začalo drolit v základech. Nemohl popřít, že Billa miluje, a nedokázal si představit, že by k někomu mohl cítit jen zlomek toho, co k němu. Najednou mu celé to jeho rozhodnutí přišlo naprosto absurdní. Jak by mu mohl být pouhým bratrem, když celou dobu netouží po ničem jiném, než ho ulíbat k smrti?
Jakmile mu hlavou projela tato myšlenka, sklopil zrak k jeho rtům. A to byl ten moment, kdy byl opět ztracen. Hmátl po Billovi a přitáhl si jej k sobě, ten zareagoval okamžitě a hladově se začal dobývat do jeho úst. Byli živi jen zoufalou potřebou dotýkat se toho druhého. Pohladit každý kousek těla a vtisknout se do něj.
Zatímco ze sebe strhávali oblečení, klopýtali do ložnice. Bill bojoval s uzlem na Tomově kravatě, a když se mu ji konečně podařilo přetáhnout přes hlavu, odhodil ji do kouta. Tom ze sebe sundal košili a poměrně rychle se zbavil i kalhot. Teď tu stáli jen v boxerkách, hleděli na sebe a hlasitě oddechovali. Tohle byla poslední chvíle, kdy bylo možné ze všeho vycouvat. Poslední okamžiky na rozmyšlenou. Nakonec to byl Tom, kdo vykročil jako první a něžně Billa chytil za zadek a zvedl ho na sebe, aby mu omotal nohy kolem pasu. Rty mu zasypával těmi nejdrobnějšími polibky a nesl ho do postele.
„Miluju tě,“ zašeptal, když se na něj položil a jejich pohledy se do sebe zaklesly.
„Já tebe taky,“ oplatil mu Bill a přitáhl si ho k dalšímu polibku.
Den se změnil v noc a oba muži leželi přitulení k sobě. Tom už se nesnažil přijít na to, co to všechno znamená. Jediné, čím si byl jistý, že už bez Billa nechce strávit ani jedinou minutu. Na ničem jiném ve skutečnosti nezáleželo. Najednou si uvědomil, že se tělo jeho brášky znovu otřásá návalem vzlyků.
„Co se děje?“ zeptal se opatrně. „Lituješ toho?“
„Ne,“ soukal ze sebe Bill. „Jsem hrozně rád, že to takhle dopadlo.“
„Tak v čem je problém?“
„Něco jsem ti neřekl,“ sypal ze sebe ztěžka a Tom se začal bát nejhoršího. V hlavě se mu promítala slova jako kapavka, přítel a podobné hrůzy. „Já pozítří odjíždím na turné,“ dořekl konečně.
„A to je všechno?“ vydechl úlevou Tom. „Zvládli jsme to předtím, půjde to i teď.“
„Tome, to turné je v Evropě. Celou dobu jen v tour buse. Žádný luxus, jako je lítání letadlem.“
„No to si ze mě děláš prdel,“ vybuchl Tom a ticho, které mezi nimi zavládlo, bylo nabité podivnou energií. Tom vstal a začal se zuřivě oblékat.
„Co to děláš?“ ptal se vyplašeně Bill a rychle si přikrývkou schoval alespoň ty nejintimnější partie. „Tome, kam to jdeš?“ naléhal, když mu neodpovídal.
Vousáč se zarazil mezi dveřmi a chvilku si bratra měřil pohledem. „Já se ti ozvu,“ bylo poslední, co řekl, než úprkem vypadl z bytu pryč.
Tomovi trvalo den a půl, než o sobě dal znovu vědět. Vešel do bytu v Malibu v momentě, kdy se Bill chystal nasednout do taxíku a odjet na letiště za zbytkem crew.
„Odvezu tě,“ nabídl se Tom a věnoval mu malý polibek na líčko. Bill absolutně netušil, co si o tom všem má myslet. Jsou tedy zpátky spolu, nebo to skončilo jedinou žhavou nocí? Neměl odvahu se na cokoliv zeptat.
Celou cestu jeli mlčky a on ze všech sil zadržoval pláč. Takhle to opravdu skončí? Tichou jízdou v autě a pak se několik měsíců neuvidí? Co to znamená? Otázky mu v hlavě vybuchovaly jako ohňostroj čtvrtého července.
Tom zaparkoval a vydal se k zadní části auta, aby mu pomohl s kufry. Zamknul auto, dva z nich popadl a šinul se do letištní haly.
„Tome, co to znamená?“ neudržel se už Bill. Za chvilku se přidá ke zbytku lidí, co s ním pojedou na tour, a už nebude možnost si promluvit.
„Co myslíš?“ odpověděl mu nenuceně otázkou.
„Zastav se,“ přikázal přísně a Tom ho poslechl tak rychle, že do něj vrazil. „Počkej, tohle není můj kufr,“ ukázal na jediné černé zavazadlo v záplavě jeho stříbrných. Tom musel pravděpodobně omylem vzít něčí kufr.
„Není. Ten je totiž můj,“ pokrčil Tom lhostejně rameny.
„Tvůj?“ nakrčil Bill čelo.
„Letím s tebou. Co sis myslel?“ zazubil se na něj vousáč a užíval si jeho překvapený výraz.
„Letíš se mnou?“ zopakoval po něm, aby se ujistil, že slyšel správně. „Na jak dlouho?“
„Na celou tour,“ přiznal Tom. „Už tě nechci nechat samotného.“
„Tome,“ zalapal po dechu Bill. „Ale co klub? Co Venturra? Nemůžeš odjet a všechno tady nechat. Tak dlouho ses s tím trápil.“
„Venturru jsem zrušil. Nestojí mi to za to. Insomniax je úžasný i bez něj a jeho pitomých akcí. Prostě jsem mu včera zavolal a poslal ho do prdele. Přísahám, že větší pocit uspokojení jsem v životě neměl,“ křenil se. „No, možná občas s tebou,“ dodal rošťácky.
„A co když ti tam Georg zavede koktejly, zpřehází směny, vyvolá rvačku,“ vyjmenovával Bill, protože tomu pořád ještě nemohl uvěřit.
„Nemyslím si, že by byl až takový idiot. A co se týče koktejlů, nechal jsem mu volnou ruku. Ať to vyzkouší, pokud si myslí, že to půjde. Akci už má naplánovanou. Roxy mu s tím pomáhá. Nemám obavu, že by to nezvládli.“
„Nikdy si neodpustím, pokud se vrátíme zpátky a všechno zase bude vzhůru nohama,“ stál si tvrdošíjně za svým.
„Bille, když jsem odjížděl poprvé, měl jsem dojem, že má Tina o všem přehled, a tak jsem jí neukazoval co a jak. Georga jsem vyškolil a věřím mu. Prostě se na tohle vykašli a buď rád, že letím s tebou, ano?“
„Dobře,“ přikývl, ale ještě pořád nevypadal přesvědčeně.
„Netvař se takhle,“ napomenul ho. „Támhle už na nás mává Maggs. Dobrodružství začíná.“
Tom ležel na břiše na ručníku a nechal horké sluneční paprsky, aby mu rozehřívaly pokožku. V uších mu znělo jen šumění moře a jinak vůbec nic. Zavřel oči a dovolil své mysli na okamžik potemnět.
„Tomi?“ ozvalo se mu u ucha.
„Hmm?“ zahučel a otevřel jedno oko. Vedle něj do písku dosedl Bill jen v kraťasech a tílku, a rozhlížel se po úchvatných krásách jejich soukromé pláže.
„Hrozně jsem se lekl, když jsi vedle mě neležel,“ přiznal, ale nebyla v tom znát výčitka.
„Promiň, chtěl jsem si zasurfovat, dokud ještě byly dobré vlny,“ pohladil ho po stehně.
„A jak to jde v Insomniaxu?“ nadhodil a povytáhl jedno obočí. „Ale no tak, vím, že jsi tam volal. Teď se to tam zrovna rozjíždí,“ dloubnul mu do žeber, když neodpovídal.
„Dobře, vypadá to, že je všechno pod kontrolou,“ přiznal nakonec. I když si slíbil, že se pokusí od dění v klubu úplně oprostit, nikdy to úplně nedokázal.
„Nemusíš to přede mnou tajit. Insomniax přece nezmizel jen proto, že jsme my teď jinde,“ uklidnil ho. Musel přiznat, že Tomův postoj ke všemu, co se ho týkalo, se radikálně změnil. Konečně měl pocit, že ho vnímá a je mu opravdovou oporou. Dokázal ho stáhnout zpět na zem, když začínal mít hvězdné manýry, a až příliš pečlivě dohlížel na to, aby toho nikdy nevypil moc, a hlavně, aby se už nikdy nepřiblížil k drogám. Svým vtipem a šarmem ho zachraňoval na setkáních s fanoušky, když konverzace začala váznout, a stal se právoplatným členem crew.
Bill věděl, že si čas od času volá i s Bambim a snažil se být s tím tak v pohodě, jak jen dokázal. I když pořád šíleně žárlil, nechal to být. Hlavně kvůli tomu, jak příšerně se k němu choval, když se setkali.
„Připomeň mi, abych Andrewovi poděkoval za to, že ti naplánoval tuhle malou pauzu ve Španělsku,“ změnil Tom téma.
„Nemysli si, že by to bylo nezištné. Jeho syn se bude ženit, takže letěl zpátky do Ameriky,“ vysvětlil.
„No i tak je to super,“ řekl Tom a posadil se. Naklonil se, aby mohl brášku políbit. Byl vděčný, že byli ubytování v luxusním hotelu, dost daleko od všech ostatních, a díky jistým výhodám si teď mohli užít soukromí.
„Co kdybychom se vrátili zpátky do postele?“ navrhl Bill a vydechl teplý vzduch do bráškova obličeje.
„To nemůžeme,“ zavrtěl hlavou Tom a kousek se odtáhl. Pokud by to neudělal, hrozilo nebezpečí, že si Billa vezme hned teď a tady. „Jedeme na výlet.“
„Cože? Na výlet?“ zašklebil se otráveně. To by to poslední, co by chtěl v tomhle vedru dělat. Cárat se někde po památkách.
„Asi padesát kilometrů odtud je ta vinice, co ti odkázala babička. Nechceš se tam jít podívat?“
Billův výraz se okamžitě změnil z otráveného na nadšený. „Chci.“
Vstali a ruku v ruce se vraceli zpět do jejich bungalovu.
Vstříc dnešnímu krásnému odpoledni a pak zbytku jejich životů.
KONEC
autor: Becs
betaread: J. :o)
No to byl nějaký fofr…. Já jim to samozřejmě přeju, jen nevím, jestli vážně zvládli všechny problémy překonat, nebo je jen potlačili a časem, až se přestanou tolik snažit, zase vyplují na povrch… Ve chvíli, kdy tom řekl, že by možná měli zůstat jen bratry, ve mně hrozně hrklo, ale zároveň to bylo snad poprvé, kdy jsem si i okamžitě dokázala představit, že by to tak vážně mohlo skončit. To se mi ještě u žádné povídky nestalo. Prostě se v mých očích Bill pořád ještě neočistil. Ale snad nu časem dokážu odpustit. Jen už prosím žádnou třetí řadu, protože další potíže mezi těmihle dvěma bych už asi nezvládla 😀
Každopádně moc díky za úžasnou povídku a doufám, že se zase brzy ukážeš s něčím novým 😉
Já vlastně nevím co říct. Jsem ráda ze našli cestu, ale že by se mi s nimi chtělo loučit, to teda nee. Takze ja si to jeste rozmyslim, jestli jsem ochotna ti ten konec odpustit :p a pak ti dam vedet 😀
Tahle idylka stejně nebude mít dlouhého trvání. Bill je pořád stejný kretén a je teď relativně v klidu jenom proto, že se mu Tom "dostatečně věnuje." Ale jednou taky bude muset pracovat a pak celý ten tyjátr začne nanovo…
Třetí řada by měla smysl jedině tehdy, pokud by si během ní měl Bill uvědomit, že smysl vztahu není rezignovat na kariéru, na přátele, na celý svůj život a stát tomu druhému v jednom kuse za zadkem, jak to očekává od Toma…
Zo srdca dakujem za tuto poviedku. Som rada ze takto to skoncilo dobre.
Ak by sa konala tretia seria 🙂 tak kludne by aj mohlo nieco byt s firmou a tomovym podielom vo firme. Ze tatik by sa az tak ponizil a vydieral by toma za svoj podiel. Alebo Bill by zase upadol do problemov.
Kazdopadne som spokojna a tesim sa na dalsie vytvory autorky.
Moc pěkně to skončilo ale doufám že Bill nezajede časem do starých kolejí dík za pěknou povídku.
Wow, už konec? Kruci, zaskočilo mě to, tak nějak jsem měla za to, že ještě nějaký dílek bude 🙁 Opravdu moc jsem ale ráda, že tenhle příběh skončil takhle pohodově a spokojeně, i když teda ještě v předchozím dílku jsem jaksi nebyla přesvědčená, že to nastane.
Ve chvíli, kdy Tom navrhnul, že budou jenom bráškové, teda to mě napadlo, že bys nám tohle přece neudělala, i když teda zrovna u téhle povídky bych to možná tak nějak byla i schopná pochopit, ale nakonec se rozhodli, že se usmíří tím nejlepším možným způsobem 🙂 :-*
Jenom jsem taky trochu nervní z toho, jak to budou mít dál… upřímně, Bill mě (teda hlavně Toma ;)) hodně zranil svým chováním a já tak nějak ještě nejsem úplně připravená mu odpustit, jakým zmetkoidním chováním nás počastoval, ale věřím, modlím se, aby už nevklouznul do Diva módu a jestli někdy přece jenom, bude mít Tom dost koule na to, aby mu připomenul, co by mohlo nastat
Vážně bych ocenila takovou malou jednohubku pohledu do jejich života, co Tom ve firmě, jak si podává Calvina, co Geo v Insu, jak si vede? a hlavně naše dvojčátka 🙂 jak jim to klape, jestli Bill nezlobí 😉
Kočičko, moc moc děkuju za tenhle skvost, já sice vím, že jsem hlavně ke konci nadávala jako špaček, ale pořád je to dílko, ke kterému se rozhodně budu vracet :-*
Jé, to je škoda, že už je konec. Povídku jsem si užívala, přestože mě Bill většinu času neskutečně prudil. 😀 Ale na druhou stranu, o čem by pak ta povídku byla, že jo?
Moc děkuji.
Víš, miláčku Becs, měla jsem toho během tohohle dílu tolik na jazyku a když tady klikám do toho pole Nový komentář… Najednou jsou to všechno dojmy beze slov, jako ty jiskry z toho ohňostroje 4. července, všechno barevný, pestrý, šílený, žhnoucí a živoucí…. prostě jsi mi vzala řeč normálně! 😀 Ale dobře, pro tebe se to pokusím postupně sesumírovat, ať víš, co jsi způsobila…:D:)
V první řadě, můžu s klidem (s klidem?!?! ne sakra!) říct, že jak emoce nabraly drive v tomhle poslední dílu, tak to možná překonalo i konec první řady. Ne možná, ne, určitě! Prostě… Pokud se stane, že někoho dvakrát v průběhu první poloviny jednoho dílu zabiješ (ehm, a pak už jsem to přestala počítat), tak tě za to prostě musí milovat, to nejde jinak! Konkrétně se to stalo v fázi, kdy se úplně rozplakal Bill a jak si ho pak Tom přitáhl k sobě a KONEČNĚ se objali, podruhý, když Tom promluvil ve smyslu, že můžou bejt jen bratři (oh! krve by se ve mě nedořezal a bůh ví, že on by byl schopnej, Tom by byl schopnej tohle udělat, jen aby byli v pohodě a nehádali a mohli spolu normálně vycházet, rozum ho často ovládá víc než city, takže jsem se vážně obávala a říkala si "dopr… Tome, nepos… to teď!)…a potřetí, když se to v něm všechno zlomila…. Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Becs, tohle byla nejkrásnější smrt, jakou kdy jsem v Insomniaxu zažila!!! Panebože… znova si to vybavuju a při Adamovo Pick U Up skoro radostí brečim:))) Hned se mi taky vybavila babiččina slova, liška jedna, měla pravdu s tím, že by měl Tom poslouchat víc city nebo jak to bylo v tý závěti! Ona ho znala víc než on sám sebe a stejně, když je teďka vidí, tak si říká "no konečně!":) Ježiš to už je ale trapný, jak se opakuju, když řeknu, že se ti to ZASE nehorázně povedlo… Zvlášť tahleta scéna. Jak to popsat nejlíp… prostě ty vyvoláš v člověku něco, řekněme jako zoufalství, že se všechno totálně pos…. (po tom, co řekl tom, že si můžou možná rozumět jako bratři). A protože jsem v tu chvíli byla v Billově kůži, chtěla jsem snad vyskočit z okna nebo se aspoň zhroutit na zem v hysterickým záchvatu pláče, po kterým by ten skok následoval:D, ALE oni si propojili pohledy… a to "něco" prostě nelže – to, na čem vážně záleží. A i mně došlo, že tyhlety peripetie ať s Billovým Diva módem nebo tímhletím Tomovo "bylo strašně náročný vybudovat si, co mám teď" (ale chápu ho, jasně), to všechno je NIC v porovnání s tím, co mají oni dva v sobě navzájem. Tohle je nejdůležitější, o to sakra celou dobu jde!!! Nejde to nevidět. Děkuju za to, žes je tímhle způsobem zase osvobodila a spojila <3
Absolutně mi to nepřišlo nějak idealistický, ani že bych třeba Billovi nevěřila, že se takhle rychle změnil (podle mě to nebylo "šokující", hrozně jsem si přála, aby neskončil špatně a on to snad vyslyšel…) Pro mě je to nádhernej důkaz toho, že nejde soudit podle nějakýho vnějšího chování, za kterým nevíme, co se skrývá (ano, i já jsem snad někdy tvrdila, že je naše zlatíčko napřesdržku :D), ale věděla jsem snad, proč? A když to teď vím, tak s klidem můžu říct, že oba na tom, jak se to vyhrocovalo, měli podíl, i když to nejdřív vypadalo všelijak.
Taky to, že na konci ležel na pláži! O tom se přece Billovi předtím zdálo, ne? A teď to byla realita…:)
Ještě třeba dodat, že do poslední chvíle jsem nevěděla, co má Tom v plánu a to bylo na tom tak skvělý, to napětí, a ty to víš, proto to takhle vymýšlíš!!!!:D
Jsem koncem uspokojená na 200%^^ Kdyby to snad skončilo jinak, asi bych ti neodpustila, to mi věř!:D Děkuju moc a těším se na další tvorbu, pokud se k ní zas dostanu (doufám, že častěji:p):D
A vy ostatní, co čtete a nekomentujete… Satan vás vidí. Neserte mi a koukejte se vzpamatovat, nebo příště už taky můžete čučet do prázdný obrazovky a nebude nic!
Howg:D
Wooow, až jsem překvapená jak nádherně celá povídka nakonec skončila!
Přiznám se, že když Tom Billovi řekl, že bude lepší, když budou bratry, docela jsem s tím souhlasila. Jasně, v tu chvíli mi to i zabylo líto, ale uměla jsem si to představit. Kdyby tak tahle povídka skončila, nepovažovala bych to za špatný konec. Samozřejmě s konce, který nakonec nastal, jsem nejvíce spokojená, ale ani s tou druhou možností bych nebyla zklamaná, to se musím přiznat. Nevím, po všech těch jejich problémech jsem neměla problém přijmout fakt, že to mezi nimi nejde jako mezi partnery.
Každopádně jsem ohromně ráda, jak povídka nakonec skončila. Jsem nadšená, že kluci si nakonec tu cestičku k sobě našli, všechno si vyříkali a rozhodli se začít zase od znova a tentokrát oba dva naplno. Je moc hezké vidět, když dva dokáží překonat překážky ve vztahu a ačkoli to bylo jednu dobu skutečně složité, stejně to spolu nějak přetrpěli a mohou být opět šťastni.
Moc děkuji za pokračování báječné povídky, kterou jsem měla ráda již od samého počátku první řady! Je mi líto, že jsem povídku nemohla komentovat v době, kdy vycházela, ale snad se i tohle počítá!
Opravdu moc děkuji, Becs! 🙂
Co víc říct, než že jednoduše MILUJU Insomniax dvou sérii ♥️♥️♥️?!…