autor: Malámúza
Zůstaň
Tom mu otevřel bránu.
Pak se vrátil do obývacího pokoje, posadil se na pohovku a čekal na nevyhnutelné. Nezvedl znovu svou kytaru. Nebyl čas vrátit se zpátky do práce, a dokonce i kdyby byl, nebyl si jistý, že by dokázal přinutit své prsty ke spolupráci. Až příliš by se mu třásly. Takže tam seděl a vytrvale hleděl na jednu z Vanessiných knih od Marthy Stewart.
Tom čekal.
Trvalo to jen pár minut, než zaslechl otevření vstupních dveří a poté znovu jejich jemné zavření. Na dlaždicích v hale se ozvaly váhavé kroky skrz kuchyň za ním. A pak se zastavily.
Bylo to téměř jako druhý den poté, co se vrátil domů, kromě toho, že tentokrát věděl, že za ním stojí jeho dvojče.
Tom si odkašlal. „… Co tady děláš?“
„Nezavolal jsi mi,“ slyšel Billa říct. Odpověď byla okamžitá, jako by Bill měl tuto výmluvu připravenou, aby se před Tomem bránil. Musel být stejně nervózní. „Uvědomil jsem si, že to ani neuděláš, takže jsem-“ Bill se odmlčel a vzdychl.
Tom chtěl říct, že by to udělal. Že nakonec by musel, alespoň kvůli svatbě, ale nebyla to pravda. Neudělal by to. A kvůli svatbě by zavolal jejich matce.
„Ne,“ souhlasil. Což by mělo znamenat, že toho Bill jen zneužívá, ale Tom se necítil být nijak využitý. Tohle už dávno překonali, bez ohledu na všechny ty oddělené roky.
Tom zaslechl tlumené žuchnutí, jako by něco dopadlo na podlahu. Něco, co Bill musel nést, zavazadlo, Tom předpokládal. „Podíváš se na mě vůbec?“
Tom neodpověděl, ale ani se neotočil. V koutku jeho oka se objevil tmavý záblesk a pak se Billovy dlouhé nohy ocitly přímo vedle něj a on se ohnul, aby se posadil na konferenční stolek, který nebyl jeho, a Vanessa by nejspíš nadávala, kdyby to viděla. Co z toho, že to dělala i ona sama. Byl to její dům.
A pak byl Bill přímo před ním, sluneční brýle mu držely vlasy mimo obličej, jeho oči byly intenzivní a orámované černou tužkou. Stačilo to, aby Tom přestal dýchat, opřel se a odvrátil pohled. Bylo to posrané, vidět Billa ve svém domě, který byl jeho svatyní pryč od něj, a nepotřeboval, aby jeho chtíč pro něj byl ještě zřetelnější, než bylo nutné, a zároveň matoucí.
„Hraješ?“ Zeptal se Bill, zjevně spatřil jeho kytaru. Mělo to velmi daleko k lehkému klábosení. Něco v Billově hlase bylo příšerně nostalgické a Toma to zabolelo.
„Trochu,“ řekl, nevýrazně. „Jen pracuju.“
„Promiň,“ řekl Bill, ale nenabídl, že by odešel.
Tom zavrtěl hlavou a pohlédl zpět, odkud Bill přišel. Otočil se zpátky. „Přijel jsi sem sám?“ Jestli tím myslel stát nebo dům, to si nebyl jistý.
„Ano,“ řekl Bill, jako by to nebylo neobvyklé. Jako by to byl výlet z vedlejší ulice a ne napříč oceánem.
„Měl jsi mi zavolat,“ řekl Tom, cítil se rozhořčeně a držel se toho, aby nemusel cítit nic jiného. „Mohl jsem tě vyzvednout.“
„Vzal jsem si taxi.“
„Jo, ale LAX* je-“ šílené, nedořekl Tom. Mohl v tomto městě chodit sám, po tom letišti. Možná už ani Billa nikdo nenahání.
Zavřel pusu.
„Bylo to v pohodě,“ ujistil ho Bill. Tom se stále odmítal na něj podívat a cítil, jak se Billovy oči začaly potulovat po domě, po částech, které viděl. „Kde je tvoje, ehm…?“
„Vanessa,“ dodal Tom, až nyní si uvědomil, že Billovi nikdy neřekl její jméno. „Dneska ráno pracuje.“ Měla i odpoledne něco v lázních, pokud si to Tom dobře pamatoval, ale nechtěl zůstat zaměřený na toto téma déle, než bylo nutné.
Bill pohodil ramenem a nesměle se usmál. „Docela jsem se s ní chtěl setkat.“ Ale jeho úsměv rychle opadl.
„Bille,“ začal Tom, oči mu padly na Billovy ruce, které mu visely z klína, tak blízko Tomových kolen. „Tohle není… Odešel jsem z nějakého důvodu.“
„Jo,“ souhlasil Bill. „Protože máš vážně podělanou představu o tom, co se tu noc stalo.“
Tom ztuhl a sevřel čelist. Měl na mysli, že odešel z nějakého důvodu podruhé, před několika týdny, ale Bill možná mluvil o obou případech. „Nechci o tom znovu mluvit.“
„Ty nikdy nechceš mluvit o ničem,“ vyštěkl Bill. „Co když já o tom chci znovu mluvit?“
„Na ten rozhovor jsou potřeba dva lidé.“ Tom vstal a odkráčel, zamířil do kuchyně. Potřeboval se napít.
„Slyšel jsi vůbec, co jsem ti řekl?“ Bill taky vstal, ale nenásledoval jej, za což byl Tom mimořádně vděčný. „Že jsi neudělal nic špatného?“
Tom polkl vodu ze sklenice, kterou si právě naplnil. „Ano, udělal jsem něco špatného.“
„Že jsi mi neublížil,“ opravil se Bill a Tom znehybněl, v ruce měl sklenici s vodou a druhou rukou svíral okraj pultu. Byla tam ruka, která vklouzla do ohbí jeho loktu a zatahala, jemně, ale ne násilně. A protože to bylo tázavé a ne rozkazovačné, Tom se natočil a nechal Billa přistoupit blíž.
„Já si z toho taky moc nepamatuju,“ informoval ho Bill znepokojivě blízko. Tom přešlápl a sklopil pohled, jeho vlasy přejely přes Billův nos. „… Ale vím, že jsem to chtěl.“
A do prdele, toho se Tom bál, na nějaké úrovni, kterou si ani neuvědomoval. Nechtěl nad tím přemýšlet, nikdy, pořád nechce. Byl to zvláštní rozpor, opravdu, ten příval úlevy, kdy konečně uvěřil, že mu Bill říká pravdu o jeho činech, a ta náhlá hrůza, že oba dva byli tak v prdeli, jako vždycky věděl, že je on sám.
„Prostě na to zapomeň, Bille,“ naléhal tiše. „Odešel jsem a zkurvil celou kapelu. To je všechno.“
To Billa přimělo, aby o krok ustoupil, a Tom to považoval jak za vítězství, tak i za prohru.
„Já už půjdu,“ řekl. Tom ho chtěl popadnout a přitáhnout blíž. Chtěl mu pomoct vystrčit jej ze dveří. „Promluvíme si později, myslím.“
Tom věděl, že tím myslel, až Tom bude ochotný o tom mluvit, a chtěl mu říct, že to se nestane, ale místo toho z něj vyšlo jen: „Do hotelu?“
Bill přikývl, přejel si rukou nahoru a dolů po druhé paži.
„To je pitomost,“ řekl mu Tom, vzdychl a roztěkaně strčil do sklenky s vodou na pultu. „Zůstaň tady.“
Bill na to nic neřekl, nepřijal to a ani neodmítl. Tom k němu vzhlédl a setkal se s jeho pohledem, i když věděl, že by neměl. Bill vypadal váhavě. A tak to řekl znovu.
„Zůstaň tady.“
*LAX – mezinárodní letiště v Los Angeles v Kalifornii
autor: Malámúzapřeklad: Zuzu
betaread: J. :o)
Bill se tak snaží a Tom je idiot.
Ale no tak! Tohle je jen trápení a natahování. Už chci nějakou akci. Možná by se spolu mohli zase opít. To by určitě prolomilo ledy.:D
Díky za překlad
[2]: Souhlasím s tebou. Zaslat do baráku litry chlastu, zamknout na deset západů a zahodit klíč. 😉 Jo a zbavit se té netrpělivé nevěsty 🙂
Tak tď už jen chybí, aby si Tom jako zástěrku vzal svou snoubenku a máme do konce povídky co číst.😖
Sakra kdy už si konečně přizná, že Bill je ta jedinná osoba s kterou chce být. Někdy si říkám, že v té či oné povídce jsou kluci natvrdlí, ale tady Tom nemá konkurenci.😭
Klobouk dolu před trpělivostí Billa.
Díky za kapitolku a budu se těšit zda Bill s tím balvanem alespoň trochu pohne.😤😂
Já Billa strašně moc obdivuji za to, že ne nevzdal a nad Tomem už dávno nezlomil hůl. Je vážně skvělý, že se prostě sbalil a odjel za Tomem, protože se mu nelíbí jak nedořešené to mezi sebou mají. Je hezké vidět, že alespoň jeden se snaží, když Tom se stále k ničemu nemá. Já chápu, že je pro něj asi složité to, že má strach, že Billovi zase propadne tak moc, jako tehdy, a on to už nechce, ale..je to Bill! Snad se Tom brzy vzpamatuje!!!
Moc děkuji za překlad. 🙂