autor: LadyKay
„Jedině přes mou mrtvolu. Je to kýč! Au, jsi normální?!“
„Ticho,“ procedí Bill skrze zuby, vyšle mým směrem výhružný pohled a křečovitě se usměje na prodavače, co je nám pořád za zadkem. Asi má strach, abychom mu to tady nerozkradli. My máme tak potřebu něco otočit! Vypadáme snad jako zloději? Museli bychom být slepí nebo blbí, možná oboje, abychom chtěli krást právě tady. Tolik hnusných kýčovitých věcí pohromadě jsem jaktěživ neviděl.
„Dělají si prdel?“ Jen co to dořeknu, ucítím Billovu botu, jak se snaží rozdrtit mi všechny kosti v pravém chodidle. Vždyť jsem zas tak moc neřekl. Aby se nezbláznil. Rozhodně nejsem takový pokrytec jako on, abych se tvářil, že se mi to všechno líbí, když je to odporný! Díky Bohu, že jsem jel s ním. Bůhví co by dotáhl domů!
„To jsou umělecké unikáty, Tommy.“ Zašvitoří na mě a přistrčí mi pod nos malou stolní lampičku. Zavrtím hlavou, že tu ne a následuji ho dál. „Ručně vyrobené. Máš záruku, že je nebude mít nikdo jiný kromě tebe.“
„Radši si koupím lampu v bazáči, co má každej, než nějakou z těch trapáren tady.“
„Barbare.“ Složí mi kompliment .
„Taky tě žeru.“ Naznačím pusou polibek a zaksichtím se na něco, o co jsem se málem přerazil. Někdo mi to zřejmě strčil do cesty, protože to tu předtím určitě nestálo.
Vrhnu nevraživý pohled na prodavače, sjedu ho od hlavy až k patě, a když na jeho chování neshledám nic podezřelého, věnuji se prohlížení toho, oč jsem se k mému štěstí nezabil. Zřejmě by to mělo sloužit jako stolek, kdyby to tak ovšem vypadalo. Takhle se spíš zdá, že výrobce měl nouzi o materiál. Vždyť tomu chybí jedna noha! No potěš koště, to je shop!
„Hnus, hnus, hnus.“ Rozmáchnu rukama a otočím se na Billa, který je právě plně zaneprázdněn obdivováním nějakých pitominek.
„Není to rozkošné?“
„A to je jako co?“ Dám si ruce v bok a mé oči zkoumají předmět, který drží před sebou.
„To,“ napodobí můj postoj a tón hlasu, „je jako polštář, slepče.“ Zašklebí se a vzápětí se připitoměle uculí na ten patvar s třásněmi ve svých dlaních.
„Koupíš mi ho?“
„Já?“ Ani mě nehne a za tuhle cenu už vůbec ne. Bill stojí přede mnou, v ruce svírá polštář a podupává nohou. Jeho pohled se do mě vpíjí a mně je jasné, že na jeho otázku existuje jen jedna správná odpověď, která mi zaručí, že mě po jejím vyslovení nebude mít chuť zabít.
„To víš, že jo.“ Zazubím se. Tak má polštář, nákupy jsou za námi. Takže nic nebrání tomu, abychom zaplatili a vypadli odsud. Jenže jsem opět na omylu. Módní guru, jak sám sebe nazývá, prosviští kolem mě a než se stačím rozkoukat, zmizí. Možná by už mohl jít makat. Odpočinul si dost a očividně je v pořádku. Zase začíná vymýšlet hovadiny. Předevčírem se například procházel po bytě a do bloku si zapisoval, jak se v té a té místnosti cítí. Měl jsem dojem, že se dočista pomátl, Absinth za ním pobíhal sem a tam a naivně se domníval, že z toho bude nějaká děsně zábavná hra. Chyba lávky. Nekoukalo z toho pro nás nic dobrého, což by mě po zkušenostech, které s dvojčetem za ty roky mám, nemělo nijak moc překvapovat. Nechal jsem ho však být a raději jsem se neptal, proč to dělá.
Teď už vím, že jsem se zeptat přece jen měl. Kdybych to totiž udělal, byl bych předem připravený na to, co následovalo druhý den. Bill na mě hned u snídaně vybalil, že musíme okamžitě přestěhovat ložnici, aby byla v souladu s feng šuej. Raději jsem se moc nedotazoval, co je to zase za výmysl, a tvářil jsem se, že tomu naprosto rozumím. Pokoj jsem bez keců přestěhoval a měl jsem klid. Sice teď zaboha nemůžu usnout, asi jsou tam nějaký blbý vlny, což bude mít možná souvislost s tou vietnamskou nadávkou, kterou bráška předtím použil, ale Bill je spokojený a dal pokoj. Do dneška…
Dnes jsme totiž vyrazili na nákup bytových doplňků. Rekonstrukce na domě se prý malinko protáhnou… Teda říkal to brácha, který si všechno ochotně vzal na starost, já prakticky o ničem nemám tušení. Vím jen to, co mi řekne nebo spíše co z něj vypáčím. Místo zvelebování domu se tedy musel prozatím spokojit se zkrášlováním bytu. Už alespoň vím, kde nakupovali, když si zařizovali hnízdečko lásky s Kenem. Dám krk na to, že ta hnusná lampa, kterou jsem u nich tenkrát viděl, byla odsud.
Procházím jednotlivými uličkami a snažím se najít Billa. Zajímalo by mě, čím se kochá tentokrát. Pochybuju, že se tady dá koupit něco normálního. Kýč vedle kýče! Sakra, kde to jsem? Je tu nějak šero, nikde ani živáčka.
„Bille!“ Křiknu, ale nikdo se na moje volání neobjeví. „Billy?!“ Zkusím to znovu, ale už potišeji. Mohl by mě tu objevit nějaký zaměstnanec a nevím, jak bych vysvětloval, že tu nekradu a neprovádím žádnou jinou trestnou činnosti, ale jen hledám svého pošahaného sourozence, který má tendenci dostávat nás neustále do malérů. Po bráchovi však ani stopy, asi jsem šel úplně blbým směrem. Co by taky diva pohledávala tady, když tu není skoro žádnej nábytek a není vidět na krok. Představa běsnícího Billa, přešlapujícího u kasy sem a tam s kýčovitým polštářem v ruce, zapříčiní, že přidám do kroku. Rozcupuje mě na kousíčky a udělá mi scénu. Samozřejmě až budeme sami. Přece nebude vyvádět před lidmi, to by mu zkazilo image.
„Áááá!“ Zaječím, když mě někdo popadne za triko a vtáhne do jakési místnosti. Okamžitě stisknu ruku v pěst a útočníka zneškodním. Že jsem se měl raději podívat, kdo na mě ten atak spáchal, mi dojde v momentě, kdy se ozve: „Tomane, ty kreténe!“
Bill stojí přede mnou v předklonu a tiskne si nos. Když ke mně vzhlédne, polknu. Jeho zuřivý pohled prozradil víc než slova. Tohle mi neprojde jen tak, tohle ne. Za tohle mě čeká trest.
„Sorry,“ skloním se k němu a vzápětí zaskučím, jelikož mi bratrova pěst zasadí docela slušnou pecku do břicha. Mám kliku, že se mnou měl slitování a nezamířil o něco níž. I když si myslím, že ten soucit pramení spíše z toho, že bych pár hodin byl nepoužitelný…
„Imbecile jeden!“ Otituluje mě a pomalu se narovná. Snažím se nezírat na jeho nos, který je pěkně rudý, ale jak to tak vypadá, mám obrovské štěstí a nebude zlomený. Za to by mě Bill zabil.
„Je to tvoje vina. Kdybys mě nepřepadl…“
„Přepadl? Já tebe?“ Začne se smát na celé kolo. Nevím, co je na tom tak směšného. Mohla mě ranit mrtvice! Přece jen jsem už starší osoba a takové leknutí může mít ošklivé následky.
„Jo a zákeřně zezadu.“
„Však to tak máš rád, ne?“ Zvedne obočí a ušklíbne se.
„To sem teď netahej, vůbec to s tím nesouvisí. A zastav se! Tady nemáme co pohledávat.“
„Snad nemáš strach?“ Bill se zasměje a rázem jako by zapomněl na to, že jsem mu napálil. Rozeběhne se a zmizí za rohem. Do prdele, jestli nás tady někdo načape, tak to bude vysvětlovat on. Já s tím nemám nic společného. Jen jsem se snažil tomu pošahanějšímu z nás zabránit, aby udělal nějakou blbost. Že jsem opět neuspěl, je už věc druhá. Snaha byla.
„Přeskočilo ti? Vypadni odsud a hned.“ Vyděsím se, když ho najdu, jak leží na posteli, z níž stihl, než jsem přišel, servat ochranný igelit.
„Pojď za mnou.“ Natáhne ke mně ruce.
„Ani mě nehne. Bille, prosím, vstaň. Může sem každou chvíli někdo přijít.“
„Posero.“ Vyplázne na mě jazyk a přetočí se na břicho. Dává mi tak najevo, že moje rozkazy či prosby vůbec nehodlá vzít v úvahu. Holt si pro něj budu muset dojít.
„A mám tě.“ Bill se na mě vítězoslavně posadí a zatleská sám sobě. Zakopl jsem totiž o ten podělanej igelit a spadl. Čehož ten ďábel okamžitě využil.
„Bille, neblázni,“ snažím se ho odstrčit, když ze mě začne rvát oblečení. Jenže v hubeném těle mého druhého já se objevila obrovská síla, jemu se podaří zpacifikovat mě a i přes odpor ze mě strhne triko a s kalhotami rovněž nijak neotálí. Za chvilku se pod ním válím jen v boxerkách a sleduji, jak sám sebe zbavuje jednotlivých svršků.
Vsadím se, že mě po smrti čeká ráj. S bratrem totiž procházím očistcem už na zemi. Pánbíčkáři mají pořád plnou hubu keců, jak je ten jejich kápo spravedlivej, takže mě dvojí očistec potkat nemůže a dveře do Edenu mám už nyní dokořán. Za to Bill… Ten si po smrti užije. I když při jeho štěstí a mojí smůle se vsadím, že peklu unikne. Pořád mi vyhrožuje, že mě nikdy neopustí, a pochybuji, že si nějaká Zubatá nebo snad dokonce Pánbůh troufne klást mu odpor a pokusí se nás dva rozdělit. Ani bych se nedivil, kdyby jim oběma tu kosu omlátil o palici, o jeho schopnostech zjednat si respekt si nedovoluji vůbec pochybovat. Takže mě bude bráška vytáčet i na onom světě. Jsem zkrátka dítě Štěstěny.
Bill mi zavrní do ucha a olízne mi je. Okamžitě mi naskočí husí kůže, a když se mi zhoupne v klíně, vydechnu a jazykem si přejedu přes spodní ret. Lačně se vrhnu na jeho rty, pronikám jazykem hluboko do jeho úst a třu se rozkrokem o ten jeho. Mezi polibky vychází z našich úst vzrušené sténání, jímž jeden druhému dáváme najevo, jak moc po sobě toužíme. No co, když už má nás někdo přistihnout, tak si před tím, než půjdu na pár let do chládku, pořádně užiju. Uchopím jej za boky a překulím si ho pod sebe. Začnu z něj stahovat boxerky, přičemž se snažím předstírat, že nevidím, že se jedná o ty s peřím, které mi kdysi nabízel.
„Ser na nějakou pitomou předehru.“ Zazní okamžitě rozkaz. Ta ráznost v jeho hlase… Bože, je sexy, když přikazuje. Abych byl upřímný, ani jsem o ní neuvažoval, neboť si myslím, že ani jeden z nás ji nepotřebuje. Já jsem tvrdý jako šutr a Bill…
„Na.“ Vtiskne mi do ruky lubrikant, který vůbec netuším, kde sebral a přerývavě dýchajíc se ze mě snaží svléknout spodní prádlo. Roztřesenýma rukama se pokouším odšroubovat uzávěr, ale Bill mi jej vytrhne z rukou, sám jej odmontuje a vymáčkne si trochu do dlaně. Pohled, který následuje, je pro mě na jednu stranu neuvěřitelně rajcovní a na druhou stranu mučením. Ani mučení Krista určitě nebylo tak hrozné! Sleduji, jak Billovy štíhlé prsty mizí v jeho těle, jak si olizuje rty a tiše vzdychá. Nevím, co chtít spíš. Jestli aby pokračoval, a nebo aby okamžitě přestal. Hrozné dilema.
Naštěstí je Bill vyřeší za mě. Po kolenou přileze zpátky a strčí do mě, dík čemuž dopadnu na záda, okamžitě se však nadzvednu na loktech, abych měl přehled o dění kolem a něco mi náhodou neuniklo. Pozoruji, jak si znovu vymačkává gel na ruku, a když se dotkne mého bolavého penisu, přistanu zpátky na matraci a zakleju.
Když se mi podaří aspoň trochu vzpamatovat, vyhledám pohledem Billa, jehož touhou ztmavlé oči na mě upřeně hledí. Pomalu se přesune nade mě, skloní se a povystrčí špičku jazyka, jíž obkreslí moje rty, načež pokračuje přes moji bradu a hruď níž a zanechává za sebou vlhkou cestičku. Mám chuť popadnout jej za vlasy, mrsknout s ním o postel a narvat mu ho tam, protože to byl on, kdo tu prohlašoval, že nechce předehru, a teď to záměrně oddaluje.
Když však ucítím dlaň u kořene penisu a spatřím Billa sklánějícího se nade mnou, na okamžik přestanu dýchat. Bože! Ovládnu se a potlačím nutkání prudce proti němu přirazit a proniknout tak do jeho těla. Připravil bych se tak o možnost pozorovat jej, jak s pootevřenými ústy a chvějícími se řasami zaklání hlavu, vychutnávajíc si tento okamžik plnými doušky. Pohled pro bohy!
Zalapu po dechu, když jsem v něm konečně celý. Bill okamžik setrvává v klidu a jen zarývá nehty do mých ramen a upřeně se dívá do mých očí.
„Kurva…“ Ujede mu, když se na mně pohne a znovu zůstane několik vteřin v nečinnosti. Mám co dělat, abych se udržel. Jeho pasivita mě dohání k šílenství a úzkost jeho zadečku ji podněcuje. Konečně se začne pohybovat a nechává můj penis v sobě klouzat. Zaklání hlavu dozadu a tím, že se kouše do rtů, se zřejmě snaží tišit svoje projevy, což pro něj musí být neuvěřitelně těžké, když uvážím, jak rád je u toho hlasitý. Kdyby se přestal ovládat, během chvíle by nás někdo odhalil. Nadzvedne se a tvrdě na mě dosedne. Několikrát po sobě to zopakuje a pokaždé, když v něm znovu zmizím až po kořen, se mi zatmí před očima. Přidržuji jej za boky, ale to je asi všechno, co dělám. Tempo si určuje Bill.
Doslova hltám očima výraz jeho obličeje, který mi napovídá, že si tuhle jízdu sakra užívá. Rád má navrch a většinou je tím dominantnějším. Zpočátku jsem s tím měl malinko problém, podvolovat se mému na první pohled křehkému bratrovi se mi moc nelíbilo, ale nakonec jsem se s tím smířil. Byl bych hloupý, kdybych to neudělal. Však se mi za moji poslušnost dostává pravidelné odměny v té nejlepší podobě, jakou si jen můžu přát. Bill svoje pohyby zrychluje, na čele mu perlí pot a několik pramenů mu spadá do obličeje. Jeho dokonalý účes vzal během chvilky za své.
Když se znovu nadzvedne, ale nedosedne zpátky, beru to jako nabídku, kterou se nedá odmítnout. Uchopím jej za boky a začnu do jeho těla divoce přirážet. Bill lape po dechu, zběsile hází hlavou, což vzdáleně připomíná přikyvování. Tahle poloha mi však přestává vyhovovat, proto se ji rozhodnu změnit a využiji k tomu Billovy dočasné indispozice. Vyjdu z něj, přinutím ho zaujmout pozici pasivního a opět do něj tvrdě proniknu. Mačkám v dlaních jeho zadeček a nepřestávám se v něm pohybovat. Bill mě v jedné chvíli popadne za copánky tak silně, že mám až strach, že mi je urve, a přitáhne mě násilím k sobě. Doslova se mě snaží udusit polibkem, který má tlumit jeho steny a umlčet jej, přestože by jistě už dávno křičel moje jméno. Naše potem splavená těla se o sebe třou, jazyky se proplétají ve vášnivém tanci.
Až když mou ruku navede na svoje vzrušení, dojde mi, jak sobecký jsem, když se starám jen o vlastní uspokojení a na něj pozapomínám. Stiskávám jeho pulzující mužství a snažím se zkoordinovat pohyby ruky s přírazy do jeho těla. Bill se mi odměňuje přidušeným vzdycháním, zarýváním nehtů do zad a občasným taháním za vlasy, což mě má usvědčovat v tom, že to dělám dobře. Poznám na něm, že už dlouho nevydrží. I mě ta rozkoš celého pohlcuje a naplňuje každou buňku v mém těle. Zpomalím tempo a soustředím se především na to, abych ho dovedl k vrcholu. Pohyby mojí dlaně jsou čím dál rychlejší, Billovy nehty se zarývají hlouběji do mojí kůže. Vždy, když je zatne jako kočičí drápy, usyknu.
Horko, jež po chvíli zaplaví mou dlaň, je mi nejlepší odměnou. Stejně jako polibek, který mi je vzápětí věnován. Bratr se mě pohyby boků snaží znovu vybídnout k činnosti, a zároveň mi ukázat, že na rozdíl ode mě vůbec sobecký není. Do mého vlastního vyvrcholení mi moc neschází a k tomu, abych dosáhl orgasmu, mi stačí několik tvrdších přírazů. O několik sekund později se svalím vedle Billa, který se ke mně okamžitě přisune a líbá mě na šíji, zatímco já stále ještě bloudím v jiných sférách. Takhle ho mám nejraději. Nemám nic proti tomu ďáblovi, ve kterého se dokáže proměnit, ale něžný Bill je přece jen tím, který u mě vítězí. Otevřu jedno oko a unaveně se usměju. Pomalu se otáčím na záda a nechávám plné rty líbat má ústa. Jsou chvíle, kdy vůbec nelituji, že mám za bráchu takovýho šílence. Jsou i momenty, kdy jsem za to opravdu rád. A tenhle byl jeden z nich…
***
„Nashledanou. Přijďte zas.“
„To určitě.“ Zamumlám a vykračuji si to přes parkoviště k autu. Bill si to štráduje přede mnou a v ruce si vítězoslavně nese hnus, který mě přinutil koupit. Dle jeho slov mám aspoň příležitost použít po dlouhé době kartu. Idioti v bance konečně dali všechno do pořádku a mám přístup k penězům. Když jsem zažertoval, že mu můžu s klidem vytunelovat konto a přivést ho na mizinu, vyvedl mě můj vychytralý sourozenec z omylu. Se sladkým úsměvem mě ujistil, že má účtů hned několik a vytasil se na mě s kreditkami, které jsem tak tak dokázal spočítat. Takže žádné okrádání nehrozí. Smůla, Tome.
„Tu postel by měli zlevnit, když je použitá.“ Poznamenám, když odemykám a sedám si za volant. V tomhle obchodě mě nikdo neuvidí. Pokoušel jsem se tu spoušť, co po nás zbyla, dát alespoň trochu do pořádku. Bill ne. Ten nad tím mávnul rukou a odtáhnul mě pryč. Nemohu uvěřit, že jsme měli štěstí a nikdo nás nenachytal. To by byly titulky a brácha by měl raz dva po kariéře.
„Naopak. Měli by nasadit vyšší cenu, když jsem v ní byl já. Víš, kolik lidí by chtělo něco, čeho jsem se jen dotkl prstem?“
„Myslíš, že by se našel někdo, kdo by koupil postel, ve které sis to rozdával se svým bratříčkem?“ Pokusím se napodobit jeho výraz a nastartuji. Blbá otázka. Lidi jsou cvoci a beztak by se o tu postel ještě strhla bitka.
***
„Dáš mi klíč od schránky? Vyzvednu poštu.“ Promluví Bill po několika minutách přešlapováni vedle mě a přihlížení tomu, jak potahuji z cigarety a vyfukuji namodralý kouř.
„Nedám ti klíč.“ Zazubím se. „Vyberu si ji sám.“ Řekl bych, že po mně něco zase bude chtít. Poslední dobou venčí Absíka bez keců, a dokonce začal vynášet i odpadky, což mi k němu vůbec nesedí. Dokonce si ani nemůžu vzpomenout, kdy jsem si naposledy šel pro poštu osobně. Bill ji vždy až přehnaně ochotně vybral za mě.
„Můžu to udělat já, než dokouříš.“
„Můžeme.“ Odhodím nedopalek a otevřu dveře. Ustoupím a nechám ho vejít. V kapse vylovím klíče a zamířím ke schránkám. Neujde mi, že v jeho chování nastala změna. Jako by znervózněl.
„Uhnul bys o kousek stranou, abych ji mohl odemknout?“ Zasměju se, když si stoupne přímo před schránku s mým jménem. Blázen.
„Tak já ji vyberu pak…“ Nabídne se mi a chytí mě za ruku, snažíc se mě odtáhnout směrem k výtahu. Vyškubnu se mu a vrátím se zpět, ale Bill je okamžitě u mě a znovu mi zahradí cestu.
„Bille, dovolíš mi, abych svým klíčem odemkl svou schránku a vybral si svou poštu?“ O kousek ho odstrčím a nechápavě zavrtím hlavou. Dělá, jako bych tam mělo být bůhvíco. Neunikne mi zvláštní, řekl bych bojácný pohled, kterým sleduje, jak otáčím klíčkem a natahuji se pro obsah, který schránka ukrývá…
autor: LadyKay
betaread: Janule
Miluju, když se Tommy čertí, nakonec ale vždy udělá to, co Billovi vidí na očích. Sice si u toho neodpustí své kouzelné připomínky, ale vždy rozmazlené divě vyhoví, aby mu udělal radost. A pak, že není Tommy úžasný. A vietnamská nadávka?? Já to spíš, Tommy, vidím na Čínu. Tam je takových učení spousta. A podle toho, jak to Bill myslí, půjde nejspíš o nějakou harmonii, energii nebo tak něco…
S pošahaným sourozencem, s tím výrazem, souhlasím. Bill je určitě nemocný. Asi to bude nakonec ta schizofrenie a s tím by korespondoval i název povídky. Buď me, myself je Bill a Tommy, anebo myself je druhé Billovo já, ta druhá jeho osobnost. A ten sen měnící se v noční můru – Tom se svými sny o Billovi + alkohol…to vše souhlasí.
Rozprava nad očistcem a peklem mě zabila. Stejně, jako "soucit z toho, že bych byl pár hodin nepoužitelný". Tady Tommy nazval věci pravými jmény. Diva dělá jen to, z čeho má prospěch.
Zakopl o igelit a spadl za ďáblem (a já smíchy pod stůl) 🙂
V živých barvách si představuji scénu jak Bill mlátí kosou Zubatou i Pánaboha. Ti jsou na divu vážně krátcí. Bill vždy dostane, co chce a Tommy za svou poslušnost dostává tu nejlepší odměnu. A pak, že není dítětem Štěstěny. Ptám se, jak dlouho to potrvá?? Bojím se konce…
Tak a zase nevím nic…=)
Akorát je čím dál víc jasné, že Bill není v pořádku, jeho chování rozhodně není v normálu, to je schíza jak vyšitá =)
V tom obchodě xDDD
To bylo něco neuvěřitelného, teď nemyslím jenom ten sex, ale prostě všechno. Tomovy mistrné postřehy ohledně zboží xD, Feng-šuej, Tomovo pokažené spaní a vietnamská nadávka xDDD, a ta polemika nad peklem a nebem xD, a ta postel, že by za ni lidi ještě zaplatili majlant, kdyby věděli, že se v ní modní guru Bill Kaulitz sexoval xD Tomi prostě válí, já ho tady fakt miluju ♥
Jeho postava je prostě úžasně vymyšlená, já to musím pořád opakovat =D
A celá povídka je boží =D ♥♥♥
A jelikož ve schránce se skrývá určitě tajemná obálka, tak doufám, že v příštím díle se dozvíme něco, čeho se budeme moct chytit. Mě teď napadlo, že Bill se vlastně choval jako by stoprocentně věděl, že tam dopis bude a jak by to mohl vědět, myslím, že v doručování není žádná pravidelnost, to by zase ukazovalo na Billa =)
Jsem z toho na prášky, že si nejsem ničím jistá =D, jenom mám takový divný pocit ohledně Billa, přijde mi, že to s ním nedopadne dobře…
Komisař Janča chce příplatek za přesčasy xD