pokračování
„Dej mi to!“
„Ne!“
„No tak, Tomane!“
„Řekl jsem ne.“
„Ale no tak, Tomiii.“
„Hm, a co za to?“
„Pusu!“
„Tu nechci.“
„Ale Tomi! Vždycky chceš ode mě pusu.“
Georg vešel do kuchyně ve chvíli, kdy Tom držel ruku šikmo za sebou, aby na ní jeho bratr nedosáhl, a Bill se po ní natahoval tak, že byl na Tomovi natisknutý celým svým tělem a jednou rukou mu držel prázdnou ruku u těla.
„Eh, Bille? Lednice je plná těchhle jogurtů.“
„Jo, já vim,“ střelil po něm černovlásek rychlý pohled a dál se vesele snažil ukrást Tomovi jogurt, který jeho starší dvojče stejně vesele bránilo. Vypadali šťastně.
Georg s úsměvem zavrtěl hlavou. S Kaulitzema se nemělo cenu dohadovat.
„Ahoj, kluci!“ rozezněl se po apartmánu velmi dobře známý hlas a odpovědí mu byly čtyři zaúpění.
„My jsme nic neudělali!“ ozval se hned na to Tomův hlas z obýváku, kde momentálně všichni čtyři sledovali televizi.
„A my teprve ne!“ dodal spěšně Georg. David se hlasitě zasmál.
„Proč byste měli něco provádět? To se nemůžu beztrestně přijet podívat na své svěřence?“ všechny oči v obýváku se protočily. David nikdy nic nedělal jenom tak. „Mimochodem, někoho jsem přivedl,“ a tím bylo všechno jasné. Géčka se zašklebili na kluky, kteří si jenom povzdychli.
„Teď jsi na řadě ty,“ zašeptal Tom k Billovi. Ten se jenom ještě víc zamračil a vydal se za Géčkama. Nechtěl, aby mu byli takhle furt dohazováni kluci. On si chtěl vybrat sám, podle srdce.
„Kluci, seznamte se. Tohle je Nick, můj synovec,“ před nimi stál asi pětadvacetiletý kluk, jen o málo nižší než Bill, s tmavě hnědýma očima, a už na pohled odbarvenými blonďatými vlasy. Bill se v duchu otřásl. Nesnášel lidi, co si odbarvují vlasy. Teprve v tu chvíli mu došlo, že vlasy nejsou až tak nepodstatné.
„Gustav.“
„Georg.“
„Tom.“
Všichni si s tím klukem potřásli rukama, už zbýval jen poslední.
„Bill,“ zamumlal nevlídně a stiskl nabízenou ruku. Byla jemná a teplá, ale postrádala něco, co Bill potřeboval. Nedokázala uhodit tak, aby to opravdu bolelo.
„Těší mě, Bille,“ blýskl na něj svým zářivě bílým chrupem a zkoumavě ho sjel očima. Ale s Billem to nic nedělalo. Žádné nervózní ošití, žádné zrudnutí. Akorát lehké znechucení. Musí ho tu svlíkat pohledem?
„Nick je na dovolené v hotelu jen pár bloků odsud, tak mě napadlo, že byste ji mohli strávit spolu.“
Tom ležel v posteli, nepohodlně se převaloval a nemohl usnout. Vyčítal si, že nechal Billa s tím klukem samotného. Znal svého bratra natolik dobře, že ihned poznal, že ten divný kluk není Billovi sympatický.
Dveře od jeho pokoje se otevřely a dovnitř tichými, dlouhými kroky vešla vysoká, štíhlá postava. Tom se posadil a zahleděl se svému bratrovi do očí. Jakmile dveře tiše klaply, díky čemuž se pokoj celý ponořil do tmy, tak se na něj usmál a lehce k němu vztáhl ruce. Během okamžiku už Bill seděl na jeho klíně, tisknul se k němu celým svým tělem a svůj obličej měl zabořený do Tomova důlku mezi ramenem a krkem.
„Promiň,“ zamumlal Tom do jeho černých vlasů. Jeho dlaně něžně hladily Billova záda skrytá pod jeho starým trikem. „Neměl jsem tě tam s tím klukem nechávat samotného.“
„Neměls na výběr,“ zamumlal mu Bill do krku. „Konec konců, já tě taky nechal samotného s tou holkou.“
„Ale to bylo něco jiného,“ namítl Tom. A opravdu si to myslel. On byl ten starší, a tudíž to byl on, kdo měl svého brášku chránit. A neměl ho zatěžovat svými problémy. Ale Bill byl jiného názoru.
„Není,“ kuňkl znova tlumeně, avšak odhodlaně.
„Já s ní nemusel trávit deset dní,“ namítl Tom. Billovo sevření kolem jeho krku se ještě znásobilo a kolem boků ucítil dlouhé nohy, které ho taktéž objaly.
„Já onemocním,“ oznámil mu Bill. „Najednou začnu chraptět a kvůli zdraví svých hlasivek nebudu moct vylézt z postele. A jelikož to bude šíleně nakažlivá nemoc, tak ke mně nebude moct nikdo kromě tebe,“ Tom se jenom usmíval.
„Pokud budeš utíkat od problémů, jednou tě doženou,“ zamumlal něžně do jeho vlasů a opatrně mu masíroval záda. Bill si povzdechl. Věděl, že jeho bratr má pravdu. „Ale pokud chceš, můžu být všude a pořád s tebou,“ Bill se od něj na malý kousíček odtáhl a svůj rozzářený pohled pověsil na ten jeho.
„Slibuješ?“ jeho rty se roztáhly do krásného, upřímného úsměvu.
„Slibuju,“ úsměv mu vrátil a své rty zlehka přitiskl na jeho čelo. „A teď už pojď spát,“ okamžik počkal, až Bill rozmotá své nohy, natiskl si ho pevně na sebe a pomalu se s ním položil. Díky tomu nyní Bill ležel celou svou vahou na Tomovi. Ale jemu to nevadilo. Naopak. Byl rád, že na sobě může cítit živou přítomnost, bijící srdce a dech svého bratra. Uklidňovalo ho to a zvláštně naplňovalo jeho srdce.
„Dobrou noc, Tomi,“ Bill se lehce zavrtěl, pohodlně se zavrtal do krku svého bratra a spokojeně vydechl.
„Dobrou, Billy.“
Další den neprobíhal zrovna tak, jak by si dvojčata představovala. Začal sice dokonale (snídaní, kterou Tom Billovi připravil), ale hned po ní přišel Nick a s ním se začalo všechno kazit. Z jejich krásné procházky po pláži se stalo útrpné poslouchání Nickových snah zapůsobit na Billa. A vrchol všeho bylo, když je oba prakticky shodil z mola do vody. Tedy, on chtěl shodit jenom Billa, a to z pouhé srandy (jako to dělají pubertální kluci na koupalištích holkám), jenomže Bill se lekl, zaječel a automaticky se zachytil první věci, do které jeho ruka narazila – Toma. Jenomže ten to nečekal, takže do vody letěli oba. A když se Bill konečně doplahočil na pláž mimo dosah vody, celý mokrý, s věcmi poloprůsvitnými a přiléhajícími na jeho bledou pokožku, a s vlasy naprosto neesteticky přilepenými na obličeji s polorozteklým make-upem, seřval Nicka tak, že ten před rozezleným Kaulitzem couval, popadl Toma za ruku a svižnými dlouhými kroky se vydal zpátky do apartmánu. Tento příšerný výjev, zajisté zdokumentován dotěrnými foťáky paparazziů, měl jen jedno pozitivum – měli jistotu, že od Nicka už budou mít pokoj.
Po tom, co se vrátili, dvojčata obsadila koupelnu. Oba ze sebe v rychlosti shodili mokré oblečení a Bill na sebe navlíkl pohodlný huňatý župan, aby se mohl v pohodlí důkladně odlíčit. Tom tento čas využil k rychlé horké sprše. Když vylézal, Bill si zrovna začal napouštět vanu. Usmáli se na sebe a Tom Billa upozornil na to, že jim jde udělat čaj, tak ať se tu Bill moc dlouho nerozvaluje. Bill mu na to odpověděl pouze rozšířením úsměvu.
Tom seděl na pohovce v obýváku s hrnkem čaje v ruce a přemýšlel o tom, jak oznámit Davidovi, že si partnery raději najdou sami. Stačily jenom dva jeho pokusy a oběma bylo jasné, že takhle to nejde. Vůbec mu nepřišlo na mysl, že Bill je v koupelně už dost dlouhou dobu. Dokud…
„Sakra, kde se tady všude bere ta voda?“ vytrhl ho ze zamyšlení Georgův hlas a jeho pohled samovolně sjel na hodiny. V tu chvíli odložil hrníček a rychle si stoupl. Jak to že si nevšiml, že Bill se koupe už hodinu? Ohlédl se k chodbě a tam viděl nízkou hladinu vody, která každou chvíli přesáhne práh a zaleje uzoučkým pásem i obývák. Rychle se vydal po hlase nadávajícího Georga a brzy ho spatřil, jak se v kumbále shání po hadru. Svůj pohled lehce stočil ke dveřím do koupelny a trochu v něm hrklo, když viděl, že voda se opravdu bere odtud. Přistoupil k těmto dveřím a prudce je otevřel, díky čemuž jeho nohy zavalil až překvapivý proud vody.
Koupelna vypadala jako v nějaké špatné komedii. Všude bylo do půli lýtek vody a uprostřed toho všeho si plavala žlutá gumová kachnička. Po celé místnosti se ozývalo dopadání proudu vody na hladinu a tomuto výjevu trůnil Bill, který s lehce skloněnou hlavou sladce spal v přetékající vaně.
Tom si vydechl úlevou a usmál se. Cestou k vaně sebral gumovou kachničku a hned na to vypnul kohoutek. Místností se rozlehlo až bubínky trhající ticho. Tom se usmál nad sladkou tváří svého bratra a do vany mu položil dříve ulovenou kachničku.
„Bille,“ řekl tlumeně a něžně ho pohladil po tváři. Bill se lehce zavrtěl (díky čemuž se z vany vylila nová várka vody, která namočila i Toma) a víc se přitiskl na Tomovu dlaň. Toma to potěšilo, nicméně věděl, že musí Billa opravdu vzbudit. Nebo ne?
Rozhlédl se kolem a na stolku vedle umyvadla uviděl zmuchlaný župan, který Bill použil před svou koupelí. Spokojeně se usmál, odendal svou ruku od Billa a rozešel se pro něj. Bill se po tom, co jeho tvář opustila teplá dlaň, lehce zamračil, něco zabručel a znova, tentokrát nespokojeně, se zavrtěl. Nyní s vodou dopadla na zem i kachnička.
Když se k němu Tom vrátil, opatrně ho vyndal z vody a zabalil do županu. Když mu však naprosto bezvládný Bill, zachumlaný v teplé flanelové látce, spadl do náruče, jeho srdce poskočilo a něco uvnitř něj se změnilo. On si to ale neuvědomoval. Opatrně Billa vzal do náručí a s něžným úsměvem na rtech ho odnesl do postele.
Když se Bill další den ráno probudil kompletně nahý a zamotaný do županu a dek, tak se ještě před otevřením očí vesele zakřenil. Vyspal se úžasně a jistý zvláštní pocit mu říkal, že dnešek nebude obyčejný den, dneska se něco stane. Něco krásného.
Vymotal se z postele a teprve ve chvíli, kdy stál nohama na zemi, překvapeně zamrkal. Nedokázal si vzpomenout, jak se dostal do postele. Pamatoval si jenom příjemně teplou vodu ve vaně a překvapivě uspokojivou myšlenku na brzké posezení s bratrem a teplým čajem. A pak se probudil v posteli. Usnul snad v té vaně? A pokud ano, kdo ho přenesl? Pomyšlení, že to byl Gustav nebo Georg, se mu pranic nelíbilo a on při té myšlence jen nespokojeně a lehce naštvaně našpulil rty. Ale pokud to byl Tom… Polila ho horkost a jeho rozmrzelý výraz nahradil lehce zasněný úsměv a malá dávka přírodní růže ve tvářích. Tahle myšlenka se mu líbila mnohem víc. A když si představil, že se mu obličejem zabořil do prohlubně u krku… Zachichotal se do ruky jako nějaká zamilovaná školačka. Toto chování mu vždycky přišlo trapné, ale teď to tak prostě cítil a nedokázal si pomoct. Cítil se nádherně a po těle se mu rozléval příjemný, teplý pocit.
Neobtěžoval se s převlékáním do něčeho jiného. Župan byl dostatečně pohodlný na to, aby v něm vydržel celý den. Vydal se do kuchyně.
„Á, naše Šípková vodní Růženka vstala,“ zašklebil se na něj Georg. Bill znovu sešpulil pusu. Tom se na něj jenom usmál a díky tomu se i Bill zakřenil. Jeho brácha na něj měl až moc velký vliv, ale jemu to nikdy nevadilo.
„Měl bys být vděčný svýmu pedantskýmu dvojčeti. Kdyby nebyl tak neoblomnej, pokud jde o tebe, tak jsi byl už včera vzbuzený studenou vodou, abys nám šel pomoct. A kdyby nebyl tak ochotný tě přenášet, určitě bysme tě vzbudili našim uklízením,“ Bill se při této řeči upřeně díval na Toma a ten zas na něj, takže si hleděli do očí. Při poslední Gustavově větě se tváře obou chlapců zbarvily do nachova, ale ani jeden neuhnul pohledem. Pousmáli se na sebe. Tomovi v tu chvíli došlo, že se v jejich vztahu něco změnilo, a Billovo srdce se obalilo zvláštním teplem, které mu říkalo, že jeho tušení jakési dobré změny bylo správné.
„Děkuji,“ špitl tiše a oba dva Kualitzovi cítili, jak mezi nimi proběhla jiskra. A tato jiskra se rozhořela ve dvou párech čokoládově hnědých očí.
Georg s Gustavem se na sebe zašklebili. Stačí jeden „náhodně zapomenutý“ zapnutý kohoutek, a oni se můžou zcela stáhnout.
Nick se na jejich prahu už více neobjevil, a tak si všichni čtyři mohli užít krásnou dovolenou.
Nicméně, nic nebylo tak, jak se zdálo. Mezi Billem a Tomem nyní panovalo zvláštní napětí. Ani jednomu to sice nebylo nepříjemné, vlastně přímo naopak, ale bylo to něco, co neznali, s čím si nevěděli rady. Něco, co je táhlo silně k sobě a oni se tomu už jenom ze zvyku snažili vzdorovat. Což se jim nakonec i vedlo.
Ale nic netrvá věčně a oni se museli vrátit do reality všedního života.
Tom rázně přecházel po svém hotelovém pokoji, kde momentálně na nějakou přechodnou dobu bydleli. Byl to už bezmála měsíc, co se vrátili ke svému běžnému tempu. Což znamenalo, že každý z nich denně odevzdával výkon na 120%. Možná taky proto se David od Nicka s nikým nevytasil. A během toho měsíce se toho také hodně změnilo.
Tom začal šílet. Po každém pohledu, úsměvu, dotyku, gestu jeho bratra, se jeho srdce rozbušilo. Jeho hlava se motala díky jeho bráškovi, vlastnímu dvojčeti. Byl zmatený, všechno v jeho těle se pralo. A všechno se ještě zhoršilo asi před týdnem, kdy se mu Bill poprvé objevil ve snech.
A přitom cítil, že jeho dvojče je na tom stejně. Stačilo se mu jen hluboce zadívat do očí a trošku se na něj pousmát, jeho tváře se okamžitě zbarvily do nachova a on stydlivě sklopil oči. A pro Toma se tím stával ještě kouzelnějším a dokonalejším.
Tom už to prostě nemohl vydržet. Potřeboval cítit Billovu tělesnou blízkost, potřeboval jeho křehké tělo na tom svém. Celý měsíc se oba takovéto blízkosti vyhýbali, protože se báli vlastní reakce. Věděli, že by na to nyní jinak reagovali, a báli se neznámého. Ale Tom to už nadále nemohl vydržet a byl ochotný čelit čemukoliv, aby si mohl Billa přivinout do náručí.
Vzal si karty od svého i Billova pokoje a rychle vyšel z toho svého. Ani nečekal, až se dveře dovřou, a už stál u těch vedlejších, které vedly do pokoje jeho dvojčete. U těchto dveří se ani nezastavil, aby ho neopustila odvaha.
Tiše rozrazil dveře a vešel do místnosti. S potěšením zkonstatoval, že je tu Bill stejně lehce chaoticky zabydlený jako on ve svém pokoji. Zvuk tekoucí vody z koupelny a Billovy věci, které měl dneska na sobě, rozházené všude kolem, mu řekly, kde se jeho dvojče právě nachází. Copánkovatý chlapec si povzdechl. Už teď ho opouštěla odvaha a jeho chuť otočit se a vrátit k sobě do pokoje rostla. Místo toho přešel k rozestlané posteli, sedl si na ni, a aby aspoň nějak zaměstnal ruce, přitáhl si na klín polštář. Samovolně se zhluboka nadechl a v nose ho zašimralo důvěrně známé aroma. Usmál se a polštář nasáknutý Billovou vůní si přitáhl blíž k sobě. Najednou ho chuť odejít naprosto přešla.
Zvuk padající vody ustal a Tom se na posteli zavrtěl. Na Billa se těšil jako malé dítě na Vánoce. Po několika minutách se dveře do koupelny otevřely a Toma polilo horko. Bill okolo sebe po sprše ovinul jen krátký ručník, který zakrýval vrcholky dvou spodních hrotů jeho hvězdy a jeho nohy do půli stehen. Voda mu stékala z havraních vlasů a kapka po kapce si pomalu hledala cestičku přes jeho bledý hrudník. Jeho černá tetování agresivně vystupovala z jeho bledé pokožky a piercing v bradavce se matně leskl. Působil jako to nejkřehčí stvoření na světě, a přesto díky svému vzpřímenému držení těla vypadal elegantně. Tom lehce pootevřel pusu a polštář si přitiskl víc na svůj zcela znenadání oživlý klín.
„Tomi?“ Bill se zdál stejně překvapený jako Tom. Jeho tváře nabraly tmavě růžovou barvu a on nervózně přešlápl. Dobře si všiml, jak Tomovy oči ztmavly. Dělalo mu dobře, že takhle reaguje zrovna na něj. Ani si neuvědomoval, co to všechno znamená. „Potřebuješ něco?“
„Musím něco potřebovat, abych mohl navštívit vlastní dvojče?“ Tomův hlas byl hluboký a lehce ochraptělý. Billovi se z něj zježily chloupky na zádech a lehce se mu zvýšil tlak. Nikdy neslyšel nic tak erotického.
„Už dlouho si za mnou nepřišel,“ i Bill cítil, že jeho hlas poklesl. Ústa měl najednou suchá a jeho tělem procházelo zvláštní chvění. Potichu a pomalu došel až k posteli a sedl si necelého půl metru od Toma. I nadále se mu hluboce díval do očí a navlhčeným jazykem si přejel po suchých rtech. Pohled jeho staršího dvojčete sklouzl právě na Billovy plné rty a růžový jazyk. Černovláska potěšilo, že jeho oči se staly ještě temnějšími, než byly před chvíli. Pak si však všiml, že Tom podvědomě kopíruje jeho pohyby, a v tu chvíli se mu zkroutil žaludek.
„Ale to ani ty ne,“ jejich pohledy se zase střetly a nálada kolem nich zhoustla. „Chyběl jsem ti?“
„Strašně,“ šeptl odpověď. Ani jeden z nich později nevěděl, kdo se chopil iniciativy jako prví. Důležité však bylo, že v dalším okamžiku se už líbali a Tom se snažil natisknout si Billa co nejblíž k sobě. Jednu svou ruku mu zapletl do vlasů a něžně za ně zatahal, aby si jeho hlavu natočil a tím si zpřístupnil jeho ústa. A Bill nadšeně spolupracoval. Cítil Tomovu teplou a brnkáním na kytaru ztvrdlou dlaň na svých zádech, a to mu dělalo opravdu dobře. Zoufale se natiskl na Tomovo tělo, ruce mu pevně omotal kolem krku a vyhoupl se mu obkročmo na klín. Tom skrz džíny cítil, jak se mu díky tomu vyhrnul ručník.
„Bille,“ vydechl, naposledy mu vtiskl polibek na rty a pak se od něj odtáhl. Bill nechal svou pusu otevřenou přesně tak, jak ji opustily Tomovy rty, pomalu rozevřel oči a své čokoládové hloubky tázavě zabodl do těch jeho. „Šílím z tebe, Bille,“ opřel se svým čelem o to jeho Tom a svou druhou rukou z jeho zad sklouzl až na bedra. „Omamuješ mě. Když jsem s tebou, neexistuje nic jiného než ty.“
„Z pouhé tvé přítomnosti se mi motá hlava,“ navázal na něj stejně tiše Bill. „Stačí jediný tvůj pohled a v břiše se mi rozletí tisíc motýlů.“
„Jediné tvé gesto a srdce se mi prudce rozbuší.“
„Jediný tvůj úsměv a podlamují se mi kolena.“
I nadále si vyměňovali sladké přísliby lásky, teď už ale beze slov. Jejich ruce zkoumaly tělo toho druhého ve zcela nové perspektivě. Jejich ústa se neustále pohybovala a intenzita polibku se neustále měnila. Chvíli o sebe lehce třeli rty, chvíli svými jazyky drsně drancovali ústa druhého a chvíli je jen něžně laskali. Od sebe se odtrhli jen na malou chviličku, když Bill přetahoval Tomovi triko přes hlavu. Hned na to se s ním Tom převalil tak, že nyní oba leželi v posteli a naléhavě se tiskli k sobě.
Ten večer se konečně oba cítili kompletní. Sice nepřekročili jistý práh, jistou mez, ale pouhé mazlení a polibky je nyní naplňovaly tak jako nikdy předtím nic jiného. Usínali ve vzájemném objetí a oba si byli vědomi toho, že se konečně, po dlouhém měsíci, pořádně vyspí.
Byli na jedné afterparty a všichni se dobře bavili. Georg si právě povídal s jistou vnadnou rusovláskou na baru, Gustav seděl v rohu se skleničkou v ruce a dvojčata seděla na gauči a povídala si. Jejich nohy byly do sebe lehce vpletené, jejich prsty se zlehka dotýkaly a oni se vesele smáli.
„Bille? Tome?“ vyrušil je David. „Rád bych vám představil Patriku,“ popostrčil jejich směrem vysokou dívku. Bill si se zamračeným výrazem uvědomil, že je opravdu krásná. Měla opálenou, zlatavou pleť, velmi dlouhé a hezky tvarované nohy a byla velmi dobře vybavená. V obličeji byla taky hezká, mandlové oči jí přímo hrály a černé vlasy jí spadaly do půli zad. A Bill si byl, k vlastnímu vzteku, dost dobře vědom, že Tom tyto přednosti uměl dost dobře ocenit.
„Ahoj, kluci,“ usmála se na ně mile, díky čemuž odhalila vzorně rovné a bílé zuby. Bill silně stiskl čelist a založil si ruce na prsou. Tom, který na Patriku jenom ze zdvořilosti rychle mrkl, si celou tu dobu pečlivě prohlížel jeho obličej, takže se teď jenom spokojeně culil.
„Čau,“ odpověděl jí úsečně Bill a stáhl rty do tenké čáry. A Tom měl co dělat, aby se šťastně nerozesmál.
„Ahoj,“ usmál se na Patriku. Byl si moc dobře vědom nehezkého pohledu, kterým ho Bill propaloval. „Davide, můžu s tebou mluvit?“ lehce vymotal své nohy z těch Billových (přitom se o ně lehce otřel), vstal a odvedl Davida do rohu, kde si mohli v soukromí promluvit.
„Nelíbí se ti?“ vypálil na něj David hned, jak se zastavili.
„Ne,“ odpověděl bez váhání. Možná by před měsícem reagoval jinak, ale teď byly jeho představy zcela jasné, reálné a on je měl neustále po boku.
„No, nevadí. Ještě znám několik holek, které-„
„Ne, Davide! Poslouchej mě teď chvilku!“ přerušil ho příkře. „Tohle nemá cenu. I když tahle holka vypadá celkem mile, tak vztah není o tom, že mi někoho dohodíš. Takhle to prostě nefunguje. A mimochodem, Billa ten tvůj synovec tak maximálně otrávil.“
„Počkej!“ chmátl David po jeho ruce, když se Tom otočil a chtěl odejít. „Ale co původní důvod? Vyhýbání se odpovědím při rozhovorech?“
„Tomu se tak jako tak nevyhneme,“ vytrhl se mu Tom a rozešel se zpátky ke svému bratrovi.
David jenom zaraženě sledoval, jak si Tom sedl zpátky těsně vedle Billa, a začal ho bedlivě sledovat. Každou chvíli si vyměnili něžný úsměv a pomalu, postupně si opět zapletli nohy do sebe.
A Davidovi najednou došlo, co mu chtěl Tom říct.
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Sandro.. tuhle povídku jsem četla a komentovala u tebe na blogu, ale neodpustila bych si, kdybych si ji nepřečetla znovu a neokomentovala ji.. moc se mi tvé dílo líbí.. už jen ten nápad je skvělý 🙂 jen tak dál 🙂 :-*
Mě se teda povídka hrozně líbila a konec mi vůbec nepřišel uspěchaný, přišel mi dokonalý =)♥
Nápad najít twins ideální partnery byl předem odsouzen k nezdaru, chudák David s jeho naivitou xD, ale Géčka to hned vzala za správný konec =D To se hned pozná dobrý odhad… =)
Pěkná a originální povídka ♥
Oh, zlato, ja som to už čítala, veď ty vieš 😉 Máš obrovský talent, to sa musí nechať :))) Už len ten názov ma dostal a ja som si to musela prečítať 😀 Proste skvelééé….myslím, že všetci skvelí autori by sa pred tebou mali triasť strachom, pretože prišla konkurencia…proste rešpekt 🙂
Teším sa na tvoj ďalší príbeh, myslím, že by si ich tu mala poslať všetky 🙂
Veľmi veľmi pekné , vážne 🙂 Páči sa mi , ako sa vzájomne dopĺňali 🙂
Je to napsane takovym zvlastnim stylem, ale moc se mi to libilo. Mas opravdu talent. Doufam, ze se tu tva dilka budou objevovat casteji!!!
Aww, to bylo tak hezké ^^
Tak to bylo moc pěkný, neobvyklý…. a konec mi fakt uspěchanej nepřišel, myslim že se to k tomu hodí, jak to skončilo…
krásná povídka… opravdu skvěla.. a ten konec není vůbec uspěchaný..:)
tak tohel patří do me zbirky top dílek!!! Je to supr 🙂
mě se to zdá naprosto skvělé 😉 čekala jsem, že se to zvrhne v takovou tu uchylárnu, jak je u těhle povídek zvykem a velmi příjemně mě překvapilo, že to bylo něžné 😉 skvělé a ten konec fakt sedí xD
[10]: nie je každý úchyl ako napr. ty alebo ja :DD
čo sa poviedky týka… NAJ AKÚ SOM KEDY ČÍTALA xD xD
Po tomhle přečtení jsem se rozhodla tuhle povídku zařadit mezi mé nejoblíbenější. Hrozně se mi líbilo, jak při sobě od začátku Bill s Tomem drželi. Musela jsem se usmívat, když jsem si představila, jak Bill usnul v té vaně s kachničkou a Tom ho musel přenést do postele. Celkově tahle povídka na mě udělala pěkný dojem a tvůj styl psaní v ní vytvořil tak něžnou atmosféru, že až lituju, že to není delší… 😀 A když se vyjádřím k tomu konci, náhodou mi vůbec nepřijde uspěchaný, prostě se k téhle povídce takový konec hodí… 🙂
Mě se to hrozně moc líbí…Bylo to krásné, něžné…Škoda, že to je jen dvoudílný tak ráda bych četla pokračování…Bylo to nádherný…;)
mocky krásná povídka =)
popravde to byla nejkrasnejsi povidka, kterou jsem si kdy cetla!je opravdu krasna, tak promyslena a je v ni hodne citu! opravdova krasa! doufam, ze takovych povidek vymyslis mnohem vice, protoze stoji za to !
Já mám tvoje povídky neskutečně ráda. Dokážeš osobitým a uvěřitelným způsobem popsat vztah, který mezi sebou dvojčata mají. A to dokáže málokdo…:)