1000 Meere III 22. (konec)
autor: Bitter Čaulitz, děcka, tak je tady konec Meere… Twe sama nemůžu uwěřit, že jsem se dokopala k 22 dílům…. Sice byla tahle řada z hecu a já chwílema neměla šajn, co budu psát, pak ale byly chwíle kdy jsem psala jak
autor: Bitter Čaulitz, děcka, tak je tady konec Meere… Twe sama nemůžu uwěřit, že jsem se dokopala k 22 dílům…. Sice byla tahle řada z hecu a já chwílema neměla šajn, co budu psát, pak ale byly chwíle kdy jsem psala jak
autor: Bitter ,,Ale to přece nemůžeš! Přece ho nemůžeš nechat samotnýho, potřebuje tě, vždyť polovinu věcí neví a…“ ,,Já to musím udělat! Já… on toho ví dost, aby se o sebe postaral sám, ale já s ním v jednom domě bejt nemůžu.
autor: Bitter Bill seděl v ložnici s notebookem na klíně a prohlížel si různé fotky a videa, na kterých byl s Tomem. Bylo jich nespočet a hodně fotek bylo jen s ním, protože Tom si oblíbil fotit, a to většinou ve chvíli,
autor: Bitter O dva týdny později Pozorně sledoval každý domek, který se mihnul za kouřovým sklem Tomova auta a zvědavě vyhlížel, kdy už na ceduli uvidí ulici, ve které údajně bydlí. Občas mu pohled sklouzne na přední sedadlo, kde sedí Tom. Pozorně
autor: Bitter Měsíce plynuly jako splašené a pomalu přišlo první září. Den, na který se Tom ještě nedávno těšil. Za prvé, budou mít s Billem narozeniny a za druhé, jejich malá Melody šla do první třídy. Pamatoval si na svůj a Billův
autor: Bitter „Tome!“ Vykřikne Kirsten a okamžitě se mu vrhne kolem krku. Hned jak jí komisař zavolal, jela co nejdřív do nemocnice. Ani se nezeptala, jak na tom dvojčata jsou, byla tak šťastná, že se oba konečně našli, že ji ani nenapadlo,
autor: Bitter Prudce vstal, ale vzápětí se svezl bolestí na podlahu. Měl poraněnou nohu a stačilo, aby jen lehce došlápnul a projela jím prudká bolest. Ani nevěděl, jak si to udělal. Pomalu se vyškrábal na nohy a dopajdal ke dveřím. Výstřel se
autor: Bitter ,,Já vím, že jdu pozdě, ale tenhle barák vůbec není v Kolíně, ale v nějaký vesnici, co pod něj spadá a navíc tam byla zácpa a pak objížďka přes půlku města… jak u blbečků, a ta GPS mi taky půlku
autor: Bitter Andreas zalezl do koupelny a napouštěl si vanu. Bill chvilku poslouchal, a když si byl jistý, že má dost času, seběhl dolů do kuchyně. Tiše zavřel dveře, vzal ze stojanu telefon a zpaměti vyťukal Tomovo číslo. ,,No,tak, zvedni to…“ Špital
autor: Bitter Tom se probudí v motelu, kde se v noci ubytoval. Přijel do města kolem jedenáctý a než hledat jehlu v kupce sena za tmy, počkal si na den. Byl si jistý, že to najde, na ten dům by nezapomněl nikdy
autor: Bitter Andreas Billa tvrdě políbí a znova přirazí. ,,Au…“ Špitne Bill a schová hlavu do polštáře, ve kterém se snaží alespoň trochu utěšit vzlyky. Věděl moc dobře, že to Andrease maximálně tak víc rozzuří, ale nemohl si pomoct. Každý Andreasův pohyb
autor: Bitter Bill jen vyděšeně zamrkal a rychle schoval hlavu rukama, protože Andreas se znovu napřahoval. ,,Omlouvám se… Andreasi, prosím!“ Vyhrkl rychle. Teď, když viděl, že včerejšek byl skutečnost a ne zlý sen, došlo mu, že se bude muset chovat podle něj.
autor: Bitter Bill se pomalu probíral z bezvědomí. S nažil se otevřít oči, ale neudržel je otevřené dýl než pár vteřin. Cítil, že má ruce přivázané k nějaké trubce. Vůbec nevěděl, co se to stalo a snažil se co nejdříve probrat z
autor: Bitter ,,Tak jak mu je? Vyhrkl Bill na Kir sotva se posadila. ,,Ale jo… de to. Sice jsme se trochu pohádali, ale hlavně že bude v pořádku.“ ,,Pohádali? Proč?“ ,,Jen taková hloupost, to neřeš…“ ,,Tak fajn, hele, dohodnul jsem s Tomem,
autor: Bitter Už třičtvrtě hodiny seděl Bill s Kir na pokoji a Kir se snažila pochopit, co všechno se stalo. Pořád čekala, kdy se probudí, nebo kdy na ní někdo vybalí, že je ve skryté kameře. Nic takového se však nedělo a