autor: Deni Zamrkal jsem proti ostrému světlu, které mě řezalo přes zavřená víčka už několik minut. Snažil jsem se posadit, ale nešlo to. Zoufale jsem se rozhlédl kolem sebe. Tuhle místnost jsem poznával. Byl to Tomův pokoj. Hrdlo se mi sevřelo a
autor: Deni „Jsi v pořádku?“ Tom si přisedl těsně vedle mě, ovinul mi paži kolem pasu a sevřel mě v objetí. Vydechl jsem a zničeně se tiskl k jeho boku, hlavu jsem si položil na jeho rameno. „A ty?“ „Bille, moc mě
autor: Deni Zhluboka jsem se nadechl jakmile jsem se vynořil nad hladinu. Byl jsem naprosto dezorientovaný a vyčerpaný. Těch několik minut, kdy jsme plavali vstříc vodní hladině, mi přišlo jako několik hodin. Cestou nahoru jsem se omylem vysmekl z Tomova sevření a
autor: Deni Tiše jsme se podél stěny plížili dál do jeskyně, všude kolem plály pochodně a mezi kamennými stěnami se nesla ozvěna jejich hlasů. Chvílemi se mi z těch skřeků ježily všechny chlupy na těle. „Stát!“ Roneth, který šel jako první, nás
autor: Deni „Ah! Moje hlava!“ Přetočil jsem se na záda, dlaně jsem si tiskl silně na oči a snažil jsem se zhluboka dýchat, abych uklidnil svůj rozbouřený žaludek. Cosi vedle mě se pohnulo a unaveně zazívalo. „Nemáš pít, když to neumíš.“ „Hm,“
autor: Deni Zavrtěl jsem se a ohnal se rukou po něčem, co mě šimralo na tváři. Nakrčil jsem nos a snažil jsem se schovat hlavu k Tomovi v podpaží. Bohužel, nepříjemnému šimrání jsem neunikl. A navíc se k tomu přidal příjemný, uvolněný
autor: Deni Tenhle díl jsem psala, mmm, tři dny! (Což není můj styl, pokud jde o sex xD) A musím říct, že mi dal pěkně zabrat. Když pominu fakt, že jsem u toho asi 4krát změnila úhel vyprávění – Bill, vypravěč, Bill…
autor: Deni „Je to kříženec člověka se zvířetem.“ Archem před nás hodil mrtvolu jedné z těch stvůr. Opět se mi sevřel žaludek a měl jsem pocit, že se každou chvílí pozvracím. Tom, sedící vedle mě na stole, se postavil a došel až
autor: Deni „Tome,“ vydechl jsem, když mě zády přitiskl k dřevěnému podepření strážní věže, která byla kus nad vesnicí. Usmíval se na mě a jeho prsty zlehka hladily mou tvář. „Co tady děláme?“ zeptal jsem se ho a pohledem jsem klouzal po
autor: Deni „Bylo jich hodně.“ „Není tu žádné tělo. Nikdo z těch, koho jsme v noci zabili.“ „Odnesli si je.“ „Hej, no tak, Bille.“ Někdo se mnou zatřásl a šumění kolem mě konečně dostalo jasné tóny. Chvíli mi trvalo, než se mi
autor: Deni „Přicházejí za mlhy.“ „Teď sem nepřijdou.“ „Prý mají hlavu medvěda.“ „Jsme lovnou zvěří ve vlastní zemi.“ Všichni otočili svůj pohled ke králi Rhotgarovi. „Dříve tomu tak nebylo. Musíme se jim konečně postavit a porazit je.“ „Je nás příliš málo. Co
autor: Deni „Hej, Arabe.“ „Nejsem Arab.“ Otočil jsem se a otrávený pohled jsem zabodl do krále Buliwolfa. „Vypadáš tak.“„Ale nejsem.“ Chvíli jsme se navzájem pozorovali, než jsem rezignovaně zavrtěl hlavou a svěsil ramena. Oni to nikdy nepřijmou. Jednou nosím hábit, tak jsem
autor: Deni Tuhle povídku jsem začala psát po tom, co jsem jednou viděla film „Vikingové“ Hrozně mě ten film zaujal a už od začátku jsem si říkala, že by bylo dobré na tohle téma něco zpracovat. A tak jsem taky udělala. Nevím,
