autor: Becs Chvilku jsme s Billem jen seděli a mlčeli, pak jsme se zvedli a vydali se cestou mezi domy směrem do centra. Noční vzduch příjemně hladil a Bill se rozpovídal. O tom, jak to všechno s Tomem začalo. Jak se tomu
autor: Becs Už zítra, pane bože. Už zítra. Sakra, už dneska. Večer, ach pro boha. Do prčic, už jen pár hodin. Co mám dělat? Co mám dělat? Co mám dělat? Šmarjá, už jen půl hodiny. Omdlím. Pozvracím se. První se pozvracím a
autor: Becs Moje první směna v kavárně plynule navázala na druhou, a než jsem se nadála, strávila jsem tam celý týden. Tak rychle jsem si na všechno zvykla, že mi za chvilku přišlo, jako bych tam dělala odjakživa. Zákazníků nebylo moc, ale
autor: Becs Rodiče do práce v neděli nechodili, ale měli svůj rituál péče o zahradu, takže mi nezacláněli. Pohybovali se na zahradě za domem a cosi kutili v hlíně. Takže jsem měla možnost nerušeně šmírovat sousedy. Ne, že bych viděla něco zajímavého.
autor: Becs Tanečním krokem jsem dohopkala až do kuchyně a při tom si prozpěvovala nějakou stupidní písničku. Byla jsem až absurdně šťastná. Dnes ráno se mi povedlo zahlédnout Toma s ručníkem omotaným kolem pasu. Vlasy měl ještě mokré ze sprchy a já
autor: Becs Sotva rodiče přišli domů, vyběhla jsem z kuchyně. „Mami, kdo bydlí tady vedle?“ „Proboha Abbigail, mohla bys mě aspoň nechat projít dveřmi? Co je to s tebou?“ hudrovala mamka a odložila kabelku na botník. Pak si sedla a mučivě pomalu
autor: Becs Dům vypadal úplně stejně jako za mého dětství. Typický americký sen s bílým laťkovým plotem. Taťka si dával tu práci a vysázel na předzahrádce tulipány, růže a spoustu dalších kytek, které jsem neznala. Na mě to působilo dost přeplácaně, protože
autor: Becs Ahoj všichni,mám pro Vás novou povídku. Je trochu jiná, než na co jsme zvyklí, ale i tak doufám, že tomu dáte šanci. Název je podle písničky od Panic!At the disco, Girls/girls/boys. Je boží, takže doporučuju pustit, i když s povídkou
